Kniha: Utrpení mladého Werthera
Autor: Johann Wolfgang Goethe
Deník přidal(a): Hannah
Podobný materiál: Rozbor díla
Čtenářský deník: Utrpení mladého Werthera
Postavy:
- Werther: Mladý malíř s dobrým srdcem. Miluje přírodu, přispívá chudým a je velmi citlivý.
- Lotta: Krásná venkovanka, která si vezme úředníka, jež se jí ujal po tom, co její matka zemřela a jí zbyla starost o domácnost a sourozence.
- Albert: Úředník, za jehož je Lotta provdá.
- Wilhelm: Blízký přítel Werthera, kterému jsou adresovány téměř všechny dopisy.
Děj:
Werther přijíždí na venkov, kde se chce hlavně věnovat malování. Jednoho dne jede se svými přáteli na ples, kde se seznámí s mladou dívkou jménem Lotta, která má na starost od matčiny smrti celou domácnost a několik sourozenců. Na plese spolu tančí a Werther se do ní zamiluje, avšak Lotta se má provdat za úředníka Alberta, který je nyní na cestách.
Od plesu jí Werther chodí téměř denně navštěvovat. Po čase se vrací Albert a Werther nezvládá pobývat vedle ženy, která patří jinému. Proto vstupuje do služeb velvyslanectví, avšak poté se opět vrátí zpět, kde se opět začne stýkat s Lottou. Albertovi se to přestává líbit, ale jeho povaha mu nedovoluje říct nahlas svoje myšlenky.
Werther Lottě svou lásku vyzná před Vánocemi, když Albert odjíždí navštívit známé. Lotta si uvědomuje svou lásku k Wertherovi, ale jelikož pro ni Albert mnoho udělal, nechce jej zklamat. Werther odchází do svého domu, kde Lottě napíše dopis. Jeho sluhu pošle k Albertovi, aby mu půjčil své dvě pistole, které má na cestu, jež se hodlá vykonat. Lotta sice tuší, že to není jen tak, ale s donucením Alberta sluhovi pistole podá.
Werther se téhož dne pistolí zastřelí a ráno je nalezen sluhou. Je pohřben na místě, které si určil – u dvou líp.
Po vydání této knihy nastala vlna sebevražd, poněvadž se lidé s Wertherem ztotožňovali.
Ukázka:
16. července
Jak mi pronikne celým tělem, když se prsten bezděky dotknu jejího, když se naše nohy setkají pod stolem. Ucuknu zpět, jako bych se spálil, tajemná síla je zase táhne vpřed – smysly omámené! A její nevinnost, její čistá duše necítí, jak mě ty drobné důvěrnosti mučí! – A když při hovoru položí ruku na mou a v zájmu sdělení se přiblíží ke mně tak, že cítím její božský dech na rtech, v tu chvíli se mi zdá, že padnu jako podťatý bleskem. – A Wilhelme, co jestli někdy podlehnu té nebeské důvěře?
- ukázka ukazuje Wertherovo trápení nad jeho životní láskou.
