Divá Bára – čtenářský deník

Kniha: Divá Bára

Autor knihy: Božena Němcová

Autorka deníku: Anežka M.

Zdroj: Studijni-svet.cz, Rozbor-dila.cz

 

Božena Němcová

• Narodila se roku 1820 ve Vídni.
• Vlastním jménem Barbora Panklová.
• Nedostalo se jí žádného zvláštního vzdělání.
• Velký vliv na ni měla babička Magdalena Novotná, která ji seznámila s lidovými tradicemi a zvyky.
• Její skutečný původ je dodnes předmětem dohadů. Objevují se také teorie, že mohla pocházet ze šlechtického prostředí.
• V sedmnácti letech se pod nátlakem provdala za Josefa Němce, který byl výrazně starší než ona.
• Manželství nebylo od počátku šťastné a provázely ho časté konflikty i finanční problémy.
• Měla čtyři děti, z toho tři syny a jednu dceru.
• Rodina se často stěhovala kvůli manželově zaměstnání.
• V Praze se seznámila s českými vlastenci, například s Václavem Bolemírem Nebeským a Karlem Jaromírem Erbenem, kteří ji podporovali v literární tvorbě a v psaní v češtině.
• Její manžel byl kvůli svým politickým postojům podezříván ze spiknutí a nakonec byl přeložen do Uher.
• Němcová se později s dětmi přestěhovala do Prahy, kde žila ve velké chudobě. Živila se psaním a příležitostnými pracemi, například praním a úklidem, a často si musela půjčovat peníze.
• S manželem se opakovaně rozcházela a znovu se k němu vracela. Podle dobových svědectví ji manžel také fyzicky napadal.
• V určitém období se rozhodla odejít od rodiny a živit se literární prací. Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a nedostatku peněz se však musela k manželovi vrátit.
• Její nejstarší syn Hynek zemřel na tuberkulózu, což ji hluboce zasáhlo.
• V jejím životě hrály významnou roli také citové vztahy. Mezi muže, k nimž měla blízko, patřili například někteří její přátelé a lidé, které poznala během synovy nemoci.
• V roce 1854 se citově sblížila s mladým studentem medicíny. Jeho rodiče však jejich vztahu nepřáli a poslali ho do Polska.
• V době, kdy se její manžel ocitl bez práce a rodina se potýkala s nouzí, se Němcová stýkala s mladší generací českých spisovatelů, později označovanou jako májovci.
• V posledních letech života byla vážně nemocná, potýkala se s nedostatkem peněz a postupně se stahovala do ústraní.
• Její nejslavnější dílo, Babička, poprvé vyšlo knižně v roce 1855. Další vydání se objevilo krátce před její smrtí v roce 1862.

 

Literární tvorba

• Ve své tvorbě se často inspirovala lidovými tradicemi, pohádkami, pověstmi a venkovským životem. Lidové příběhy zaznamenávala a literárně upravovala, například v pohádce Chytrá Horákyně.
• Mezi její raná díla patřila poezie, například báseň Slavné ráno.
• Jejím nejznámějším dílem je Babička, která má částečně autobiografické rysy. Autorka se při jejím psaní inspirovala vlastními vzpomínkami na babičku Magdalenu Novotnou a na dětství strávené na venkově.
• Ve svých dílech se často věnovala mezilidským vztahům, postavení žen, sociálním rozdílům a životu obyčejných lidí.

 

Divá Bára – základní informace

• Literární období: realismus s romantickými prvky, polovina 19. století.
• Literární druh: epika.
• Literární žánr: venkovská povídka.
• Prostředí: česká vesnice v 19. století.
• Hlavní téma: předsudky společnosti vůči člověku, který se odlišuje vzhledem a chováním, a boj za osobní svobodu.

 

 

Povídka Divá Bára vyšla v roce 1856, tedy krátce po vydání Babičky. Němcová v ní ukazuje, že skutečná hodnota člověka nespočívá v jeho vzhledu ani společenském postavení, ale především v jeho povaze, odvaze a dobrém srdci.

Dílo obsahuje realistické prvky, protože zachycuje život na venkově, společenské předsudky, nerovné postavení žen a tlak okolí na jednotlivce. Zároveň se v něm objevují romantické rysy, zejména v podobě neobyčejné hlavní hrdinky, její nezávislosti a milostného příběhu.

Autorka používá spisovnou češtinu, místy také nářeční prvky. Důležitou roli hrají popisy přírody a postav, které pomáhají vystihnout jejich vzhled, povahu i vztah k okolnímu světu.

 

Postavy

• Divá Bára: Hlavní hrdinka povídky. Je to silné, odvážné, samostatné a nebojácné děvče, které se nenechá snadno zastrašit. Má velké modré oči, černé havraní vlasy, plné rudé rty a svalnatou postavu. Je fyzicky velmi zdatná a dokáže se ubránit i silnějším protivníkům. Rozumí zvířatům, která ji poslouchají, zatímco mnozí vesničané se jí bojí a považují ji za podivnou. Ve skutečnosti je však čestná, obětavá a ochotná pomáhat druhým.
• Eliška: Báry nejlepší a téměř jediná opravdová kamarádka. Je hodná, skromná, citlivá a svým vzhledem i chováním představuje opak Báry. Po odjezdu do Prahy se zamiluje do lékaře Hynka. Její teta Panna Pepinka ji však chce provdat za bohatého pana správce, kterého Eliška nemiluje.
• Jozífek: Báry kamarád z dětství. Jeho rodiče si nepřejí, aby se s Bárou stýkal, protože ji považují za podivnou. Bára ho chrání před silnějšími chlapci a on si jejího přátelství váží. Rodiče pro něj mají vlastní představy o budoucnosti, ale Jozífek se musí vyrovnat s tím, co od něj očekávají, a s vlastními city.
• Myslivec: Muž, kterého Bára potká při jedné ze svých příhod a kterému pomůže. Je spíše mlčenlivý a s Bárou si příliš často nepovídá, přesto ho její odvaha a osobnost zaujmou. Nakonec ji požádá o ruku a nabídne jí společný život.
• Jakub: Báry otec, který pracuje jako pastevec. Má svou dceru rád a snaží se ji chránit před nepřátelským postojem vesničanů. Její odlišnost přijímá a stojí při ní i v těžkých chvílích.
• Panna Pepinka: Eliščina teta, která chce rozhodovat o její budoucnosti. Snaží se ji provdat za pana správce, protože jí záleží na společenském postavení a výhodném sňatku.
• Pan správce: Bohatý a nepříjemný muž, kterého si má Eliška podle přání své tety vzít. Eliška k němu nic necítí a sňatek odmítá.
• Hynek: Lékař z Prahy, do kterého se Eliška zamiluje během pobytu u své tety. Jejich vztahu zpočátku stojí v cestě rodinné okolnosti, ale později se objeví možnost společného života.

 

Děj

Příběh se odehrává na české vesnici v 19. století. Hlavní hrdinkou je Bára, dcera pastevce Jakuba. Už od narození je považována za zvláštní dítě. Když byla ještě v kolébce, stalo se podle vesnických pověr něco neobvyklého a lidé začali tvrdit, že ji snad vyměnily nadpřirozené bytosti. Kvůli těmto pověrám jí začali říkat Divá Bára a mnozí vesničané se jí báli.

Bára vyrůstá v prostředí, kde ji lidé kvůli jejímu vzhledu, síle a nezávislému chování často odsuzují. Ona se však jejich názorům nepodřizuje. Je odvážná, nebojí se přírody ani nebezpečí a dokáže se postavit i těm, kterých se ostatní obávají. Zároveň má dobré srdce a je věrná lidem, na kterých jí záleží. Jejím nejbližším člověkem je kamarádka Eliška.

Eliška musí na nějakou dobu odjet do Prahy, aby pomáhala své nemocné tetě. Během pobytu se seznámí s lékařem Hynkem a zamiluje se do něj. Jejich vztah je pro ni důležitý, ale budoucnost zatím není jistá. Po třech letech se Eliška vrací na vesnici, protože se zdravotní stav její tety zlepšil.

Do jejího života však zasáhne druhá teta, Panna Pepinka, která chce Elišku provdat za bohatého pana správce. Doufá, že jí tak zajistí výhodné postavení a zabezpečenou budoucnost. Eliška ale správce nemiluje a nechce si ho vzít. Představa, že by musela celý život strávit s člověkem, ke kterému nic necítí, ji trápí.

Bára se rozhodne kamarádce pomoci. Ve vesnici se už nějakou dobu lidé bojí údajného ducha, který se objevuje v noci. Bára využije jejich strachu a převlékne se za strašidlo, aby pana správce vyděsila a odradila ho od plánovaného sňatku s Eliškou. Její plán však nevyjde podle představ. Vesničané zjistí, že za strašidlem stojí právě Bára, a začnou ji odsuzovat za to, že je chtěla oklamat.

Jako trest má Bára strávit jednu noc v kostnici na hřbitově. Na rozdíl od ostatních se však tmy ani mrtvých nebojí. Do kostnice jde dobrovolně a její největší starostí je, aby kvůli celé události nepřišel její otec Jakub o stádo. Jakub na ni po celou noc dohlíží a zůstává poblíž okna, aby věděl, že je v pořádku. Přestože někteří vesničané s trestem souhlasí, jiným je Báry líto.

Druhý den ráno Báru najde myslivec, kterého už dříve potkala. Její statečnost a osobitost na něj udělaly dojem, a proto ji přímo u kostnice požádá o ruku. Bára jeho nabídku přijme. Jejich svatba se stane důkazem, že i člověk, kterého okolí dlouho odmítalo, může najít lásku a štěstí. Vesničané jí nakonec přejí a její život se obrací k lepšímu.

Mezitím se vyřeší také Eliščina budoucnost. Její pražská teta napíše jejímu otci, že jí odkáže svůj majetek, pokud se Eliška provdá za lékaře Hynka, kterého miluje. Eliška tak dostane možnost být s člověkem, ke kterému skutečně něco cítí, a nemusí se vdávat za pana správce proti své vůli.

Také Jozífek se nakonec rozhodne pro svou životní cestu a souhlasí s tím, že se stane knězem. Příběh končí šťastně: Bára najde lásku a přijetí, Eliška může být s Hynkem a osudy hlavních postav se vyřeší příznivě.

Postava Báry zdůrazňuje hlavní myšlenku povídky: člověk by neměl být posuzován podle vzhledu, pověr ani názorů ostatních. Důležitější jsou jeho činy, odvaha, upřímnost a schopnost pomáhat druhým.

 

Film versus kniha

• Ve filmovém zpracování jsou některé situace výraznější a dramatičtější než v původní povídce.
• V knize kostnice nehoří a vesničané Báru do ní netlačí násilím. Někteří jí chtějí trest odpustit a dalším je jí alespoň líto.
• Bára jde do kostnice dobrovolně a tmy se nebojí. Největší obavy má o svého otce Jakuba a o to, aby kvůli ní nepřišel o stádo.
• V knize Bára s myslivcem mluví pouze dvakrát: poprvé při jejich setkání, kdy mu pomůže, a podruhé, když ji požádá o ruku.
• V knižní předloze se nekoná tancovačka, která se objevuje ve filmu.
• Ve filmu vystupuje také myslivcova matka, které má Bára přinést bylinky. Tato postava v knize nevystupuje.
• Ve filmovém zpracování se objevuje také zaříkávačka krav, zatímco v knize se příběh s nemocnou krávou nevyskytuje.
• Filmoví vesničané působí místy výrazně nepřátelštěji než v knize. Samotná Bára je ve filmu vykreslena jako citlivější, zatímco v povídce je především sebevědomá, odvážná a nezávislá.

Hlavním rozdílem mezi knihou a filmem je tedy způsob, jakým jsou vykresleny jednotlivé postavy a jejich chování. Knižní Bára se nenechá snadno zastrašit a její odvaha vychází z její povahy. Film některé události upravuje a zesiluje, aby byl příběh dramatičtější a působil na diváka emotivněji.