Obraz Doriana Graye – podrobný děj knihy

Kniha: Obraz Doriana Graye

Autor: Oscar Wilde

Deník přidal(a): TerezaM

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Velmi podrobný obsah knihy psaný po kapitolách:

Kapitola – Ateliér – byl plný vůně růží..Na divanu z perských houtí leží Henrry Wotton – kouří jednu cigaretu za druhou. Uprostřed místnosti stojí stojan s portrétem v životní velikosti jednoho mladíka, kousek dál sedí Basil Hallward – malíř . Henrry mu říká, že tento obraz je jeho největší a nepodařenější dílo. Ptá se kdo je na obraze, Basil mu to nechce říct. Henrry chce aby obraz vystavil v Grosvendoru, Basil ale odmítá.. vysvětluje, že v obraze zobrazil moc sám sebe. Henrry se sním dohaduje – nechápe ho. Nakonec Basil prozradí, že na obraze je portrét mladíka jménem Dorian Grey. Popisuje jak se sním seznámil a jak moc ho obdivuje, jak je ohromen jeho krásou a čistotou, nevinností.. stali se přátelé a on ho teď maluje..
Henrry poznává Doriana greye, on totiž přichází do Basilova ateliáru. Basil ho maluje znovu, tentokrát Dorian, stojí výborně a obraz je ještě hezčí, jeho krása tam vynikne jak nikdy, jeho nevinnost a přehnaná slušnost je taky v obraze znázorněna. Henrry si jde s Dorianem dát šálek čaje – Basil obraz dodelává..Henrry začne Dorianovi motat hlavu, říká mu jak krása je to nejcenější na celém světe, mluví o vášních, smyslech, touze.. zamotá mu tak hlavu, že Dorian je z toho celý nesvůj. Když se vrátí za Basilem, pochvalují mu dílo a Henrry chce obraz koupit….nakonec, ale obraz Basil daruje Dorianovi.
Příští den jde lord Henrry Wotton navštívit svého strýčka lorda Fermona. Zjišťuje informace o Dorianovi a jeho rodině, protože doufá, že strýček jeho rodinu znal – zjistil, že jeho matka byla neobyčejně krásná ale zemřela na to co zemřel její muž a že Dorian vyrůstal u svého dědy u lorda Kelsa. Henrry pak šel k tetičce na oběd, poté je s Dorianem. Na konci kapitoly se jdou projít do parku, dorian chce po henryym aby mu něco povídal, Henrry mu na to ale ríka, že už je unaven z mluvení, že bude jen pozorovat život kolem sebe.
O měsíc později – Dorian navštěvuje Henrryho o nej doma, čeká na něj v hale, tak se seznamuje s Henryho manželkou – baví se o hudbě, dokud nepříjde Henryy. Potom lady Wottonová odchází a Dorian začne mluvit s Henrrym. Povídá mu, že se zamiloval do Sybili Vaneové. Vypráví mu jak šel jednou večer kolem pul deváté kolem jednoho divadla, kde mu špinavý žid nabídl loži, protože ho nejak ten žid pobavil, koupil si lístek. Hráli zrovna Romea a Julii. Vysvětloval, že Julii hrála právě ta Sybila, a že byl ohromen jak hraje. Dívka, sotva 17 let, drobný obličej jako kvítek, hnědovlasá – vlasy spletené do vrkočů, oči jako fialové studnice vášně, rty jako plátky růže. Byl nadčený i z jeho hlasu. Romea hrál tlustý starý pán. Dorian říká, že každý večer se na něj chodí koukat – pokaždé hraje něco jiného – Rosilandu, Imogenu. Henrry se ptá jestli se sní už seznámil . Dorian že ano, už první večer, ale mluvil sní až třetí večer v šatně – ten večer hrála zrovna Rosalindu. Řekla mu že vypadá jako princ a že mu bude řikat Princ z pohádky. Dorian pozve Henrryho a Basila na zítra večer do toho divadla aby viděli jak je Sybila úžasná. Chvíli se baví o Basilovi, že je poslední dobou divnej a že Dorian raději tráví čas s Henrrym. Poté Dorian odchází do divadla, aby viděl další představení Sybili. Henrry přemýšlí, a uvažuje o Dorianovi, že se teď stal jestě zajímavějším námětem ke svému studiu. Začal si totiž sám pro sebe pitvat životy jiných lidí – a ted „studuje“ Doriana. Lord Henrry začínal být zvědav, zda se kdy podaří udělat z psychologie vědu tak dokonalou, že se nám zjeví každý drobný výhonek života. Zatím prý chápeme sami sebe špatně a ty druhé jen zřídka. Večer odchází Henrry na večeři když se večer vrací, uvidí v hale telegram – stojí tam, že Dorian se zasnoubil se Sybilou Vaneovou.
Sybila povídá matce jak se zasnoubila s Dorianem – říká mu princ z pohádky. Matka jí to vymlouvá a zdůrazňuje jí že potřebují peníze a že jiný muž by byl pro ní lepší, protože má peněz dost. Matka se pak ale dozvídá, že je dorian bohatý a už není tolik proti, ale má pořád jisté pochybnosti. Její bratr James odjíždí do Austrálie do námořnictva. Sybila se sním jde projít, mluví spolu o jeho práci a o Dorianovi, James má ale pochybnosti o Dorianovi a přísahá, že jestli Sybile ublíží zabije ho.

Basil se dozvídá od Herryho, že se Dorian zasnoubil. Basil tomu nechce uvěřit. Dorian dorazí na smluvený sraz pozdě. Vypráví jim o Sybile a o polibku a o zasnoubení. Vypráví, jak jí miluje a že si jí chce vzít a že to myslí opravdu vážně. Herry mluví opět cinicky o vztahách a Dorian ho nechápe a nesouhlasí s nim. Jdou do divadla – Herry jede s Dorianem v kočáře a Basil jede drožkou, protože se do kočáru nevešel. Když Basil dorazil do divadla měl pocit, že zestárl o řadu let. Věděl, že Dorian už pro něj nebude to co pro něj byl v minulosti – mezi Doriana a Basila se postavil život.
Všichni dorazili do divadla. V divadle bylo plno a horko. Hrála se hra Romeo a Julie. Dorian chválí Sybilu a je natěšen až ji uvidějí i oni. Basil schvaluje Dorianovi manželství a přeje mu štěstí. Baví se o Herrym, dorian oněm mluví jako o velkém cinikovi. Začíná hra – objeví se Sibyla, ale neprojevuje žádnou známku radosti k Romeovi, je netečná.Skončí představení – Sibyla hrála velmi špatně, Dorian je zklamaný, cítí se hrozně. Henrry není spokojen a odchází. Dorian jde za Sybilou – říká ji jak špatně hrála, Sibyla vysvětluje, že jelikož už miluje Doriana, tak už nikdy nebude hrát tak jako hrála předtím, protože všechnu lásku, kterou měla k divadlu, věnuje teď Dorianovi a už nemiluje tak divadlo. Dorian to ale nechápe a říká ji, že všechnu lásku zabila tím, že už neumí hrát, a že už jí nemiluje. Dorian odchází – Sibyla brečí a snaží se ho přemluvit, aby zůstal. Dorian jí opouští. Chodí po městě v temnotě. Pozoruje lidi kolem sebe. Poté si stopnul drožku a jede domů. Když se doma, vidí svůj obraz – lekne se, vidí jak se portrét změnil – je najednou pochmurný, zamračený. Dorian koukne do zrcátka co mu dal Henrry a vidí, že jeho tvář je jiná než na obraze – uvědomuje si, co řekl, když uviděl poprvé svůj obraz – řekl tenkrát, že by dal i duši za to aby ten obraz stárnul za něj a on byl na vždy mladý. Uvědomil si, že po každém hříchu se jeho obraz jiný, ošklivější, každý jeho hřích se prostě projeví na obraze. Je mu vše líto, uvědomuje si jak Sibyle ublížil. Chce se k ní vrátit a nechce se vídat s Henrrym, protože má dojem, že na něj nemá dobrý vliv.

Victor (jeho sluha) Doriana budí ho ve čtvrt na 2 a dává mu poštu – je to dopis od Henrryho – Dorian ho ale neotevře. Uvědomuje si co v noci zažil a nemůže tomu stále uvěřit – kouká znovu na portrét – ale je stejný jako v noci. Znovu si uvědomuje, jak se nespravedlivě zachoval k Sibyle – rozhodne se jí napsat milostný dopis. Přichází Henrry – mluví s Dorianem, připomíná mu, že mu posílal dopis. Oznamuje mu, že v tom dopise bylo, že je Sibyla mrtvá, Dorian je v šoku, nechce tomu věřit. Našli ji mrtvou na podlaze v divadle. Dorian bere vinu její smrti na sebe, ale nedokáže být tolik smutný jak by asi chtěl. Henryy se snaží dostat do hlavy, že za to on nemůže, že Sibylu miloval je jako herečku a že se nemá kvůli tomu trápit. Domluví se spolu na společné návštěvě v Opeře. Dorianovi je to najednou jedno – bude si užívat života a bude pořád mladý jak chtěl. Najednou mu není zas tak líto Sibyly, a že je to vlastně jedno, vždyť přeci všechno špatné bude brat ten obraz a on bude krásnej.
Další den přichází za Dorianem Basil – chce ho podpořit, a uklidnit, kvůlu Sibyle, Dorian je ale nad jeho očekávaný v pohodě. Basil to nechápe a svádí jeho chování na Henrryho, Dorian je rozčílený. Dorian chce po Basilovi aby namaloval Sibylu, ten ale odmítá, chce znova namalovat Doriana. Basil vidí, že jeho obraz je v pokoji zakrytý, chce ho odkrýt, ale Dorian mu to nedovolí. Basil mu oznámí, že nakonec chce obraz vystavovat v Paříži na výstavě. Dorian se ho ptá, proč najednou změnil názor, když ještě před nějakou dobou obraz nechtěl vystavit a je proti tomu. Basil Dorianovi vysvětluje – nechtěl ho vystavit kvůli němu, protože Doriana zbožňoval, žárlil na něj a ovlivňoval jeho samotného, bál se že jde zobrazil moc sám sebe a nechtěl aby to zjistili jiní lidé. Dorian usoudil, že obraz musí někam schovat, protože je to pro něj moc nebezpečné.
Dorian řekl Victorovi ať zavolá hospodini – paní Leafovou. Hospodini požádá o klíč od pokoje v podkroví v kterém nikdo 5 let nebyl. Hospodině tam chce ale uklidit, aby tam mohl její pán jít, Dorian ale odmítne a nakonec mu hospodině klíče dá. Do toho pokoje chce schovat jeho portrét, zavolá si na to pana Hubarrata a jeho pomocníka, ty mu tam ten obraz odnesou. Obraz je přikrytý pokrývkou z purpurové látky, která je vyšívána zlatem. Potom co byl obraz ukrytý a klíč od místnosti měl je on, šel kolem páté na čaj a četl psaní od Henrryho. Byly tam i noviny v kterých byl červeně zaškrtnutý článek o Sibylině smrti – spáchala sebevraždu. Dorian se zamračil a roztrhl noviny na 2 půlky. Byl naštvaný na Henrryho, že mu noviny poslal a ještě tam zvýraznil ten článek. Poté ale uviděl žlutou knihu, kterou mu Henrry k tomu přiložil. Hluboce se do ní začetl – byla to nejpodivnější kniha kterou kdy četl. Byla to psychologická studie o jednom pařížanovi, který chtěl probudit v životě všechny vášně a způsoby myšlení, začetl se tak, že ho sluha musí upozorňovat na to kolik je hodin. Dorian odložil knihu na florencký stolek u jeho lože a začal se rychle oblékat. Dole na něj čekal Henrry rodian se mu omlouval, že jde pozdě, ale že za to může vlastně on, protože mu dal tu knihu, do které se tak začetl, až ztratil pojem o čase – odcházejí na večeři.
Po léta se dorian nemohl vymanit z té knihy. Obstaral si několik výtisků – ty si dal svázat do různých barev podle jeho myšlenek a nálad. Hlavní hrdina té knihy, měl strach ze zrcadel a lesklých ploch, Dorian se v tomto cítil šťastnější jinak ztotožňoval s pocity hlavního hrdiny. Dorian ale zůstávám mladý, bohatý, u lidí nevinný milovník života. Byl vzorem pro lidi – jak v modě tak v chování, pořádal konzerty, chtěl vytvořit nový životní způsob v kterým bude hlavní věc krása a cit pro ni. Studoval parfémy, hudbu, drahokami, toužil poznávat všechnu krásu umění. Měl touhu po všech smyslných rozkoších světa. Často ale pobýval v přestrojení v nejzapadlejších krčmách – kde se pletl do cizích životů. Postupem času se o něm začaly šířit jisté pomluvy a historky. Dorian chodí často do místnosti kde je jeho obraz.
Listopadu v předvečer 38 narozenin Doriana Greye, šel domů od lorda Henrryho a na rohu ulice kdy bydlí potkal Basila. Ten měl v plánu odjed na 6 měsíců pryč z Anglie a chtěl ještě před tím mluvit s Dorianem. Říká mu, že ho lidé v Londýně začínají nemít rádi, že se o něm nesou jisté pomluvy, že někteří jím pohrdají. Dorian se chce ospravedlnit a chce Basilovi ukázat obraz, tvrdí mu, že si píše deník o svém životě, aby ho nalákal, Basilovi se totiž moc nechce.
Basil nakonec jde s Dorianem na horu do podkroví. Dorian odemkne místnost, sundá přehoz, kterým je přikrytý obraz. Basil je v šoku, nevěří, že je to ten samí obraz jaký namaloval. Basil nadává na obraz, nevěří, že Dorian má takovou duši, nechápe jak mohl doriana tolik milovat, radí mu ať napraví svůj život. Nakonec ale Dorian zabije Basila nožem, protože najednou do něj vnukne velká nenávist a má pocit, že za všechno může Basil, tím, že ten obraz kdy namaloval. Dorian se uklidnil, vyšel na balkon, pak zpět do místnosti na mrtvého se ani nepodíval. Řekl si, že jen další člověk zmizel z jeho života, konec, šmitec, dál to nebude řešit. Uklidil všechny věci, které tam zbyli po Basilovi-plášť, brašnu..později to chce spálit. Dostane nápad na jeho alibi. Vyplíží se ze svého domu a zazvoní na komorníka, jako by přišel z venku – řekl mu, že zapomněl klíče (věděl že komorník spí) Požádá ho aby ho ráno vzbudil.
Ráno v 9 hodin sluha budí Doriana a přinesl mu horkou čokoládu. Dorian spal jako malý kluk nevinný, bez špatných snů. Vstane – vzpomíná na to co se stalo v noci – napíše dopis Alanovi Campbellovi – řekl sluhovi ať ho sežene. Nevědel totiž jak se zbavit těla. ( Alan Campbell byl chemik) Čte knihy, maluje obrázky – netrpělivě čeká až dorazí Alan. Poté Alan přichází se slovy, že do toho to domu nechtěl nikdy vstoupit (nemá Doriana rád). Ale souhlasí, že mu pomůže o co má jít. Dorian mu prozradí své tajemství – že v tajné místnosti sedí u stolu mrtvý muž. Dorian mu zdůrazňuje ať se na nic jiného neptá. Alan ale nechce, aby ho do toho zatahoval, nechce stím mít nic společného, a proto odmítá Dorianovi pomoct. Dorian mu prozradí i to, že toho muže zabil on a přemlouvá ho, aby mu pomohl, protože je to jeho jediná záchrana. Když je Alan pořád proti, dorihan ho začne vadírat dopisem, v kterým je důkaz o zločinu, v kterým je Alan namočený. Alan tedy souhlasí. Dorian pošle svého sluhu, aby Alanovi přinesl nějaké věci z laboratoře. Když sluha přináší věci pana Alana, objedná si ještě Dorian u Francise orchideje. Na konci kapitoly Alan Campbell udělá svojí práci. Dorian se jde kouknout nahoru do místnosti- ucítí jen zápach kyseliny – tělo tam není.
Téhož večera navštívil salon lady Narboroughové (manželka známého, nudného velvyslance) Byl velice rozrušený, ale nedal na sobě nic znát. Dorian patří k jejím oblíbencům. Poví dá mu jak je ráda, že doriana zná od mládí ajak by se do něj nejspíš před lety zamilovala. Přijíždí její dcera s manželem – lady mu líčí jak nudný život na vesnici oni vedou. Dorian se nudí, ale ožije když vstoupí lord Henrry. Později se u večere baví o dámě jménem Ferrol – do které byl Dorian zamilovaný a řeší další vztahy – lady chce oženit Doriana a povídá mu, že mu najde nějakou nevěstu. Potom se baví s Henryym, ten se ho ptá co dělal včera večer..atd otázky Henrryho ho znepokojili, odchází. Dorian doma spálil všechny důkazy po Basilovi, které předtím schoval – pociťoval slabost. Zarazil se když spatřil skříňku, která ho uchvátila, vytáhl z ní čínskou krabičku v které byla zelená, vosková pasta, divné vůně, koukl na hodiny, uložil krabičku zpět, šel z domu a zavolal si drožku.
Dorian pozoruje z drožky pro něj ubohou hanebnost velkého světa a opakoval si pořád dokola větu : „Duši nutno léčit skrze smysly a smysly skrze duši“. Pozoroval stíny a srdci měl chmurný vztek. Dorian vystoupí a jde k zchátralému domku, kam si jde pro opium. Potká Adriana Singletona, kterému se zapletl do života a teď už nejsou uplně kamarádi. Když odchází, zařve na nej jedna žena – „ďáblův zaprodanec“ Dorian jí okřikne – ona mu na to odpoví, že si raději nechá říkat princ z pohádky (tak mu řikala Sibyla) Dorian je zaražený, ale jde dál. V průchodu ho napadne Bratr Sibyli James. Řekl mu, že Doriana zabije – jako pomstu za Sibylu. Svým mladistvím vzhledem ale Jamesna přesvědčí, že hledá někoho jiného a aby ho nezabíjel. James se omlouvá. Dorian odchází. Jamesnovi ale žena z baru řekne jak to s Dorianem je, že svoji duši prodal ďáblu za nekonečnou krásu, že ho zná už 18 let.

O týden později sedí Dorian v zimní zahradě a hovoří s krásnou vévodkyní, která byla jeho hostem i s jejím manželem. Sedí tam s nimi i lodr Henrry a lady Narboroughová – povídají si. Celkem jeho společnost tvořilo 12 lidí, vedli spolu rozhovor tehdejší šlechty. Dorianovi se stává nehoda, když trhá orchideje – omdlí. Všichni slyší velkou ránu, běží k Dorianovi a odnáší ho do salonku. Když se Dorian probouzí vzpomíná si, že ve skle zimní zahrady zahlédl tvář Jamesna.
Příští den nevyšel Dorian z domu a trávil čas jen ve svém pokoji s hrůzou ze smrti. Až za 3 dny se odváží jít z domu. Jde s vévodkyní na lov. Potom se připojí k Geoffreymu cloustnovi – lov ale není uspěšný – v tom, ale vyběhne z lesa zajíc, ale dorian se snaží Geoffremu zabránit aby ho zastřelil – to se mu nepovede Geoffrey zastřelí ale i jiného muže. Dorian se bojí o svůj život a bere tohle jako nešťastnou náhodu a jako velké varování. Doriana se snaží uklidnit Henrry, je ale cinický. Dorian jede zjistit, kdo byl ten zabitý a zjistí, že to byl James Vane. Byl šťasný, protože vědel že mu už nehrozí smrt.
Dorian se chce polepšit, Henrry to nechápe. Povídá mu, že dělá dobré skutky, jezdí na venkov, raději opouští Hetty – mladé děvče, které má Dorian rád, ale nechce jí zneuctit. Baví se s Henrrym o Basilově zmizení, Dorian se ho ptá jestli ho napadlo, že Basila někdo zavraždil, Henrry si to ale nemyslí. Ptá se ho i na to, jestli by mu věřil, kdyby mu řekl, že Basila zabil on. Henrry se mu ale vysměje a odvrátí řeč. Henrry se ho ptá na obraz, dorian odpovídá stroze a nechá proč má Henrry takové otázky. Henrry chce vědět dorianovo tajemství, jakto, že je pořád tak mladý, krásný, podle Henryyho je krása všechno – říká mu, jak je dokonalý, zvláštní, ale že je symbolem doby, že ho svět zbožňuje. Nic sice nenamaloval, nevytesal ale je umění – jeho život je umění. Dorian u toho hraje na piáno, po těchto řečích ale hrát přestane. Dorian mu na to odpovídá, že ví, že má báječný život, ale že ho dál nebude žít. Henrry ho zve do klubu, Dorianovi se nechce je unavený. Dorian zdůrazňuje Henrrymu ať už nikdy nikomu nepůjčuje tu knihu, že je škodlivá. Henrry mu vysvětluje, že knihy nejsou škodlivé, že nemají žádný vliv na jeho činy. Nakonec si domlouvají schůzku na 11 hodinu.
Dorian šel pozdě v noci domů, byla teplá noc- potká 2 mladíky, kteří si šeptají jeho jméno, dřív by ho to těšilo, ale teď byl svým jménem znechucený. Doma si lehne na pohovku v knihovně a přemýšlí o tom co mu říkal Henrry, o tom že se člověk nezmění. Věděl že mu dělá dobře, když má na jiné lidi vliv. Zvedl zrcátko, které mu dal před lety Henrry, koukal do něj a dostal vztek, protože věděl, že ho jeho krása přivedla do neštěstí. Zrcátko rozdupal a napadlo ho, že když udělal dobrý skutek s Hetty, že by se mohl obraz zlepšit – šel se podívat, ale žádná změna tam nebyla – obraz byl stále odporný za ty léta. Chvíli uvažoval, jestli se nemá přiznat k vražde Basila, protože měl pocit, že skvrna (která vypadala jako krev)se pořád rozrůstá, ale usoudil, že by mu nikdo neuvěřil. Uvědomil si , že jediný důkaz pro všechno je ten obraz a že ho prostě musí zničit. Vzal nůž kterým zabil Basila a obraz probodl. Byl slyšet je výkřik a zadunění – ve výkřiku byl slyšet děs ze smrti. Sluhové to uslyšeli (Francis, paní Leafová) Když se jim podařilo vypáčit dveře a do místnosti se dostali balkonem viděli skvostný obraz Doriana Greye a na zemi ležel starý, povadlí, vrásčitý nuž s nožem v srdce – až podle prstenů poznali, že je to Dorian Grey.

Další podobné materiály na webu: