Kniha: Povídky z jedné kapsy
Autor: Karel Čapek
Deník přidal(a): Pdmwpm
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Doba a místo děje: 20.-30. léta 20. století; místo děje není určeno, mění se podle povídek
Povídky:
Případ Dr. Mejzlíka, Modrá chryzantéma, Věštkyně, Jasnovidec, Tajemství písma, Naprostý důkaz, Experiment profesora Rousse, Ztracený dopis, Ukradený spis 139/VII, odd. C, Muž, který se nelíbil, Básník, Případ pana Janíka, Pád rodu Votických, Rekord, Případ Selvinův, Šlépěje, Kupón, Oplatkův konec, Poslední soud, Zločin v chalupě, Zmizení herce Bendy, Vražedný útok, Propuštěný, Zločin na poště
Naprostý důkaz
Hlavní postavy:
František Mates (soudce) – žárlivý, chorobně podezíravý, nedůvěřivý
Marta Matesová (manželka soudce) – nevěrná, vypočítavá, pokrytecká
Arthur (milenec Marty)
Děj:
Soudce František Mates nikdy moc nevěřil výpovědím svědků a obžalovaných, větší váhu vždy přikládal věcem, které prozradili náhodou.
Svou manželku Martu podezíral z toho, že je mu nevěrná a často se jí ptal na různé věci, aby mu nějakou náhodou prozradila něco, čeho by se mohl chytnout. Stále ale nic nenacházel. Když odjela Marta na dovolenou do lázní, nechal ji sledovat. Marta mu posílala dopisy, ale jednoho dne dostal dopis nadepsaný „Drahý Arthure…“ve kterém se Marta vypovídá z toho, že ji manžel neustále neopodstatněně podezírá z nevěry, pořád pracuje, nepíše jí, a jak ji to trápí. Františka to velmi zasáhne a tak okamžitě odjíždí Martu navštívit a omluvit se za to, jak hloupě se choval. Ve skutečnosti mu ale Marta dopis neposlala omylem, ale byl to promyšlený plán jí a jejího milence jak zahnat pochyby Františka.
Citace:
“Tak co, holčičko, pomohlo to?”
“Co, miláčku?”
“Ten dopis, cos mu tehdy jako nedopatřením poslala.”
“Pomohlo,” řekla paní Marta a zamyslila se. “Víš, hochu, já se ti až stydím, že mně on, Franci, teď tak hrozně věří. On je na mne od té doby tak hodný… Ten dopis ti pořád nosí na srdci.”
Básník
Hlavní postavy:
Dr. Mejzlík (policista) – pesimistický, pedantky přesný, nedůvěřivý
Jaroslav Nerad (básník) – snílek, surrealista, vidí skrytou podobnost
Děj:
Dr. Mejzlík dostal případ žebračky, kterou někdo v noci přejel autem a rychle ujel. Svědkem nehody byl student a jeho přítel básník Jaroslav Nerad, kteří se tou dobou vraceli z nočního podniku. Po výslechu šel Dr. Mejzlík navštívit básníka, ale ten si z večera nic nepamatoval, protože byl opilý. Vzpomněl si, že o tom ale napsal báseň. Společnými silami z ní vydedukovali, že auto bylo pravděpodobně hnědé (Singapore → Malajci → hnědá) a mělo číslo 235 (labutí šíje → 2, ňadra → 3, buben a činely → 5). Za dva dny Dr. Mejzlík opět básníka navštívil aby mu oznámil, že hledané auto bylo skutečně hnědé s číslem 235.
Citace:
“Aha. A co je tohle: ,labutí šíje ňadra buben a činely.‘ To jsou volné asociace?”
“Ukažte,” řekl básník zaražen a naklonil se nad papír. “,Labutí šíje ňadra buben a činely‘ – co to má být?”
“Na to se právě ptám,” bručel dr. Mejzlík poněkud urážlivě.
“Počkejte,” přemýšlel básník, “něco tam muselo být, co mně připomnělo – Poslouchejte, nepřipadá vám někdy dvojka jako labutí šíje? Koukejte se,” a napsal tužkou 2.
“Aha,” řekl dr. Mejzlík pozorně. “A co ta ňadra?”
“To je přece 3, dva obloučky, ne?” divil se básník.
“Ještě tam máte buben a činely,” vyhrkl policejní úředník napjatě.
“Buben a činely,” přemýšlel básník Nerad, “buben a činely… to by snad mohla být pětka, ne? Helejte,” řekl a napsal číslici 5. “To bříško je jako buben, a nahoře činely –”
“Počkejte,” řekl dr. Mejzlík a napsal si na papírek 235. “Jste si tím jist, že to auto mělo číslo 235?”
Kupón
Hlavní postavy:
Souček (policista) – melancholický, pečlivý, pracovitý
Minka – namyšlená, naivní
Pepa – zvědavý, energický
Děj:
Mladý pár si v restauraci přisednul k osamělému pánovi, který se představil jako pan Souček od policie. Mince vypadl z tašky zmuchlaný lístek, který chtěla vyhodit, ale pan Souček ji zarazil a řekl ji, že i taková maličkost může být velmi významná. Začal jim vyprávět o případu, který nedávno vyřešil. Na poli v obilí našli mrtvolu ženy, která tam ležela asi 2 měsíce, a proto ji nemohli identifikovat. Podle oblečení odhadli, že by se mohlo jednat o služku. Poblíž ní našli vykradenou tašku, ve které byly zapadlé dva malé lístky. První byl z tramvaje číslo 7, což nebyla nijak přínosná stopa, protože daná tramvaj jezdila přes celou Prahu. Druhý byl ale lístek z obchodu s porcelánem v hodnotě 55 Kč, za což, jak zjistili po návštěvě obchodu, mohla koupit čajovou konvičku. Předpokládali proto, že služka konvičku rozbila a šla koupit novou. Zúžili okruh pátrání na místa, kde by se mohli vyskytovat právě lidé, kteří pijí z takovýchto konviček a ptali se dům od domu, zda-li někdo vlastní právě takovou. Nakonec našli paní, která měla stejnou a postrádala služebnou. Zjistili si kamarádku oné služky a ta jim pověděla, o koho se jedná a jméno jejího milence. Když ho policie vypátrala, ke všemu se přiznal.
Jazyk a styl autora:
Jedná se o 24 krátkých detektivních povídek. Obsahují jasný jazyk, hovorové výrazy (amerikán, lejstro, bába), cizí slova (well) a občas i slova zastaralá (inu, choť, děl). Hlavním hrdinou každé povídky je někdo jiný a příběh je většinou vyprávěn v er-formě. Součástí je mnoho barvitých dialogů mezi postavami. Jazyk je často charakterizuje, odpovídá prostředí, ze kterého pocházejí. Čapek často detailně popisuje jednotlivé postavy, aby měl čtenář jasnou představu o jejich vizáži i povaze a mohl si je snáze představit. Povídky často nemají zcela jasné ukončení, domnívám se, že otevřené bývá záměrně, abychom si mohli sami domyslet verze konce.
Hodnocení:
Příběhy se mi velmi líbily, jsou psány velmi čtivě a zajímavě. Čapek má smysl pro detail, takže pro mě nebylo těžké si všechno barvitě představovat. Děj je napínavý a má ráz. Velkou roli tam hraje náhoda, která často pomůže případ vyřešit. Můžeme si také vzít mnohá ponaučení a uvědomit si, že se nemůžeme na věci koukat jen z jednoho úhlu pohledu… jako například v Básníkovi: Policista se pídil po přesných důkazech, ale nakonec mu k vyřešení pomohly pocity básníka zanesené na papír.
