Kniha: Havran
Autor: Edgar Allan Poe
Deník přidal(a): TerkaCZ
Více deníků na Studijni-svet.cz
Edgar Allan Poe
Život a postoje autora:
- Žil v letech 1809 až 1849 a byl to americký básník, prozaik, literární teoretik, kritik a novinář.
- Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů amerického (temného) romantismu.
- Měl velmi tragický a neklidný život. V dětství brzy osiřel (otec rodinu opustil, matka zemřela na tuberkulózu) a byl vychováván rodinou Allanů, se kterými měl celoživotní spory.
- Oženil se se svou teprve třináctiletou sestřenicí Virginií Clemmovou. Její předčasná smrt na tuberkulózu (1847) ho psychicky zcela zdrtila a tento motiv mrtvé, krásné ženy se stal ústředním motivem jeho tvorby (včetně Havrana).
- Proslavil se temnými, mysteriózními, psychologickými a hororovými díly. Často psal o smrti, šílenství, vině, melancholii a pohřbech zaživa.
- Je celosvětově považován za zakladatele moderní detektivní povídky a průkopníka hororového a sci-fi žánru.
- Celý život bojoval s chudobou, depresemi, závislostí na alkoholu a na opiu.
- Zemřel za nevyjasněných a dodnes tajemných okolností v Baltimoru (byl nalezen v cizím oblečení v blouznivém stavu na ulici).
Autorova další tvorba:
- Poezie: sbírka Havran a jiné básně (obsahuje např. básně Lenora, Zvony, Annabel Lee, Sen ve snu, Eldorado).
- Detektivní povídky: Vraždy v ulici Morgue, Zlatý brouk.
- Hororové a mysteriózní povídky: Jáma a kyvadlo, Černý kocour, Zrádné srdce, Pád domu Usherů, Maska červené smrti, Sud vína amontilladského.
Dílo: Havran (The Raven)
Základní literární teorie:
- Literární druh: Lyricko-epická skladba (obsahuje děj a příběh, ale je psána veršovanou, pocitovou formou).
- Literární žánr: Romantická balada (nebo baladická báseň s prvky hororu).
- Literární směr: Americký romantismus 1. poloviny 19. století (báseň vyšla poprvé v roce 1845).
- Téma a hlavní myšlenka: Hlavním tématem je zničující bolest ze ztráty milované osoby, neschopnost zapomenout a postupný pád do šílenství. Hlavní myšlenkou je fakt, že proti neúprosné smrti a samotě není obrany. Havran představuje ztělesnění věčného smutku, beznaděje a trýznivých vzpomínek, které člověka už nikdy neopustí.
- Časoprostor: Děj se odehrává během jediné chladné, bouřlivé prosincové noci (přesně o půlnoci). Prostorem je temný a osamělý pokoj (knihovna) vypravěče. Atmosféra je silně gotická a ponurá.
Kompozice, jazyk a překlady:
- Kompozice: Báseň se skládá z 18 strof (slok), každá má 6 veršů. Kompozice je chronologická a vysoce gradující (od klidného čtení k naprostému šílenství).
- Forma: Ich-forma (příběh vypráví sám hlavní hrdina ze svého pohledu).
- Refrén: Klíčovým prvkem básně je neustále se opakující refrén „Nikdy víc“ (v anglickém originále „Nevermore“). Toto slovo zní jako zakrákání havrana a s každou další strofou nabírá děsivější a beznadějnější význam.
- Básnické prostředky: Poe byl mistrem hudebnosti verše. Používá velmi silnou zvukomalbu (onomatopoii), aliteraci (opakování stejných hlásek), vnitřní rýmy, metafory, personifikaci a temné symboly (půlnoc = konec; prosinec = smrt; havran = zlé znamení/smutek; socha Pallas Athény = rozum, na kterém usadil iracionální strach).
- České překlady: Protože je originál založen na specifickém zvuku anglického slova Nevermore, je překlad do češtiny velmi obtížný. Nejznámější a nejoceňovanější české překlady vytvořili Vrchlický, Nezval nebo Nezvalův překladatel Vítězslav Nezval, případně modernější překladatelé jako Rudolf Havel.
Charakteristika hlavních postav:
- Vypravěč (Lyrický subjekt): Osamělý, melancholický mladý muž (pravděpodobně student nebo učenec). Hluboce truchlí po své zemřelé milované Lenoře. Je psychicky i fyzicky vyčerpaný, trpí nespavostí a hledá útěchu ve starých magických knihách. Jeho psychický stav se během básně postupně zhoršuje od zvědavosti přes naději až k naprostému zlomení, zoufalství a trvalému šílenství.
- Havran: Tajemný, majestátní, černý a zlověstný pták, který oknem vletí do vypravěčova pokoje. Je symbolem zkázy, smutku a smrti. Ačkoliv umí říkat jediné slovo („Nikdy víc“), vypravěč si jeho odpovědi vztahuje ke svému vlastnímu utrpení a dává jim hluboký význam.
- Lenora: Mrtvá milovaná žena vypravěče. V básni přímo nevystupuje (je mrtvá), ale je samotným hnacím motorem a příčinou veškeré bolesti a děje v básni. Symbolizuje ideální, čistou, andělskou a navždy ztracenou krásu.
Detailní děj (Obsah):
Báseň se odehrává v pochmurné atmosféře uprostřed mrazivé, bouřlivé prosincové noci, přesně o půlnoci. Osamělý vypravěč sedí ve svém temném pokoji obklopen starými, polozapomenutými magickými knihami. Je napůl v polospánku a snaží se marně studovat, aby alespoň na chvíli zapomněl na obrovskou bolest ze ztráty své milované, čisté a předčasně zemřelé dívky, kterou andělé nazvali Lenora. V naprostém tichu ho najednou vyruší jemné ťukání na dveře. Zpočátku se snaží sám sebe uklidnit racionální myšlenkou, že je to jen nějaký opožděný noční host. Když ale dveře otevře, zírá jen do hluboké, prázdné tmy. Ze zoufalství zašeptá do tmy jméno „Lenora“, ale odpoví mu jen tichá ozvěna.
Ťukání se vzápětí ozve znovu, tentokrát znatelně hlasitěji, a vychází od zavřeného okna. Vypravěč, který si to stále logicky vysvětluje jako nárazy větru, okno prudce otevře. Dovnitř s třepotáním křídel majestátně vletí obrovský, zlověstný a temný havran. Bez jakéhokoliv náznaku strachu nebo úcty proletí pokojem a hrdě se usadí na bílé mramorové bustě Pallas Athény (bohyně moudrosti), která stojí nade dveřmi. Vypravěč je zpočátku přítomností tohoto podivného ptáka spíše pobaven. S úsměvem se zeptá havrana, jaké je jeho jméno na onom světě. K jeho obrovskému překvapení pták lidským hlasem srozumitelně zachroptí jediné slovo: „Nevermore“ (Nikdy víc).
Muž je ohromen, že pták umí mluvit. Logicky si sice odvodí, že havran pravděpodobně kdysi patřil nějakému nešťastnému pánovi, od kterého se toto jediné slovo mechanicky naučil, ale situace ho začne čím dál více fascinovat a znepokojovat. Přisune si křeslo přímo před sochu s havranem a začne přemýšlet. V tom okamžiku v něm znovu propukne naplno bolest ze ztráty Lenory a on si začne představovat, že vzduch v pokoji zhoustl a naplnil se vůní andělských kadidel. V blouznění a rostoucím zoufalství začne ptákovi klást stále naléhavější a trýznivější otázky. Nejprve se ptá, jestli někdy existuje lék (nepenthes) na jeho bolest a jestli někdy dokáže na svou Lenoru zapomenout. Havran však krutě odpoví: „Nikdy víc.“
Vypravěč postupně propadá šílenství a zuřivosti. Označuje ptáka za zlou věštbu a vyslance z pekla. Křičí na něj tu nejbolestivější otázku ze všech – ptá se, zda se po své smrti, v onom vzdáleném nebeském ráji (Edenu), ještě někdy setká se svou čistou, andělskou Lenorou a zda ji bude moci obejmout. Havran však z mramorové sochy opět pronese své chladné a zničující: „Nikdy víc.“ Zlomený a rozzuřený muž na ptáka začne křičet a přikazuje mu, aby okamžitě opustil jeho dům, vrátil se zpět do pekelné noci a nenechal v pokoji ani pírko jako připomínku této lži. Havran však odpoví: „Nikdy víc.“ V děsivém závěru básně vypravěč rezignovaně zjišťuje, že havran už nikdy neodletí. Zůstává trvale sedět na soše bohyně moudrosti, jeho stín dopadá na podlahu a vypravěčova zmučená duše se z tohoto temného stínu už nikdy víc nepozvedne. Definitivně se propadl do věčného šílenství a beznaděje.
Vlastní názor na dílo:
Báseň Havran na mě působila neuvěřitelně temně, až hororově, ale zároveň velmi krásně a smutně. Nejvíce mě zaujal právě samotný havran, který sice pořád opakuje jen jedno jediné slovo, ale jeho význam je pro hlavního hrdinu s každou slokou děsivější, osudovější a zraňující. Líbilo se mi, jak Poe dokázal popsat psychologii hlavní postavy – jak se ten muž z počátečního pobavení a úsměvu nad ptákem postupně, krůček po krůčku, zblázní jen z vlastních vzpomínek. Dílo naprosto dokonale ukazuje, jak ničivý a silný dokáže být smutek po ztrátě blízkého člověka, když ho nedokážeme přijmout. Báseň je sice náročnější na pochopení (protože má hodně symbolů a složitou strukturu), ale má tak obrovskou a mrazivou atmosféru, že dokáže okamžitě zaujmout.
