Kniha: Eugen Oněgin
Autor: A.S. Puškin
Deník přidal(a): 221
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Vypravěč začíná příběh o Oněginovi popisem jeho dětství a toho jak navzdory finančním problémům svého otce dokázal díky svému intelektu a šarmu zapadnout do vyšší společnosti. Byl vzdělaný, uměl mluvit francouzsky a dokonce i latinsky.
S přijmutím do vyšší společnosti se naučil pěstovat trpělivost, přetvářku a umění svádět, čímž se mu podařilo získat přízeň a náklonost svého okolí. Každou chvíli mu přicházeli pozvánky na bály nebo slavnosti a Oněgin si tedy mohl vybírat.
Jednoho dne odjel na hostinu a potom se vypravil do divadla. V divadle se ale nudil a odjel tedy domů, kde se tři hodiny připravoval na karneval, kam se chystal jít tancovat.
Ples Oněgina velmi znavil a až brzy ráno se uložil ke spánku stejně jako v předchozích dnech. Snad právě proto, že podobných večerů zažil už spousty, byl už z nich spíš otráven a znuděn, než aby se z nich radoval.
O několik dnů později dostane Oněgin dopis, ve kterém stojí, že jeho bohatý strýc leží na smrtelné posteli. Oněgin rozhodnut snést i sebevětší přetvářku se za ním vypraví. Než ale stihne dojet do vesnice, kde jeho strýc žije, je už pozdě a jeho strýc je po smrti.
Oněgin tedy zdědí velký majetek, strýcovu usedlost spolu s lesy a loukami kolem. Rozhodne se proto do jeho nového domu nastěhovat, protože je už městským životem tak znuděn, že touží po změně.
Po dnech strávených v domě se Oněgin začíná opět nudit. Všechny své známé z města svým hulvátstvím tak odradil,že za ním už nejezdili.
Během dnů strávených v nudě nakonec navazuje přátelství s mladým Vladimírem Lenskijem, který se do vesnice také nedávno přistěhoval. Jsou oba naprosto rozdílné povahy. Lenskij je nadšený idealista, zatímco Oněgin je otrávený pesimista. Přesto se z nich stanou dobří přátelé.
Lenskij se zamiluje do Olgy Larinové, dívky, která jeho city opětuje a má se již brzy stát jeho ženou.
Jednou večer na sebe Lenskij s Oněginem narazí a Lesnkij ho pozve, aby šel k rodině Larinových s ním, že prý ho své nastávající představí.
Když dorazí do domu Larinových, Taťána sestra Lenskiho milé Olgy se do Oněgina na první pohled zamiluje a vidí v něm svou osudem vyvolenou lásku, stejně jako v mnohých románech které četla.
Zamiluje se do něj tolik, že dokonce onemocní a když se jí chůva ptá, jestli nechce lék, ona tvrdí, že je zamilovaná a ne nemocná.
Nakonec se odhodlá a Oněginovi napíše milostný dopis, kde mu vyznává nehynoucí lásku.
Ten se však ani neobtěžuje s odpovědí, a když po čase opět přijede, setká se s Taťánou v opuštěné aleji. Řekne jí, že ač ho její dopis dojal a cit v něm probudil, nemyslí si, že by pro ni byl dobrým manželem a že čas by jejich lásku otupil.
Po nějaké době se Lenskij zastaví u Oněgina na návštěvě a řekne mu, že je pozván k Larinovým na oslavu svátku Taťány. Oněgin souhlasí, že na oslavu dorazí.
Když Oněgin na oslavu dorazí, posadí ho ke stolu přímo naproti Taťáně, které se jen při pohledu na něj zalévají oči slzami. Oněginovi je Taťány líto a má sám na sebe vztek, že se nechává přemáhat svými city. Rozhodne se to vyřešit tím, že začne tancovat s Olgou a dokonce se jí i když jen ze vzteku začne dvořit.
V Lenskim, který to vše pozoruje, se probudí žárlivost a odjede na koni pro pistole.
Když Lenskij odešel, Oněgina přestalo bavit tancování s Olgou a krátce potom odjel domů spát.
Druhý den dostane Oněgin dopis od Lenskiho, ve kterém ho vyzval na souboj. Oněgin drze odepíše, že na souboj je: „kdykoliv připraven“. Když však posel i s dopisem odejde, dostane sám na sebe zlost.
Dojde mu, že se včerejšího večera nezachoval správně a že mohl souboji předejít omluvou, ale už bylo pozdě.
Den nato se sejdou u starého mlýna připraveni k souboji. Zatímco Lenskij je nervózní a už od brzkých ranních hodin vzhůru, Oněgin se vzbudil až v poledne a v klidu posnídal.
Nabijí pistole, postaví se proti sobě a vystřelí. Oněgin stihne zamířit i vystřelit v době, kdy Lenskij teprve mířil. Lenskimu vypadne z ochablých prstů zbraň a mrtev spadne k zemi. Hruď má skrz na skrz prostřelenou a Oněgin uprchne.
Olga pro Lenskiho dlouho netruchlila a na jaře se vdala za jiného.
Po několika letech se Oněgin rozhodne vrátit zpátky do Petrohradu, kde se potká s Taťánou, do které se po tolika letech beznadějně zamiluje, ale ona je už ale vdaná za významného šlechtice, který je sice raněn z války, ale ona mu chce zachovat věrnost.
Oněgin před ní poklekne a chce jí vyznat lásku, kterou v sobě k ní našel. Taťána mu však odpoví, že když tehdy on rozmetal její naděje je teď řada na ní. Během všech výtek mu však řekne, že ho stále miluje, ale svému manželu chce být věrná a nikdy ho nezradí. Obrátí se k odchodu, ale v tu chvíli se rozletí dveře a vstoupí Taťány manžel.
