Kniha: Kytice
Autor: Karel Jaromír Erben
Deník přidal(a): Veronika
Podobný materiál: Rozbor díla
Veronika Sichová
Autorem knihy Kytice je Karel Jaromír Erben. Číslo Vydání knihy je 2. Tuto knihu vydalo Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze roku 1971 jako svou publikaci č. 01- 29- 06. Počet stran je 95.
Dílo Kytice se původně jmenovalo Kytice z pověstí národních. Podle mě tedy název znamená ten nejlepší přetvořený sesbíraný výběr těchto pověstí.
Literárním druhem je podle obsahu je lyriko- epika a podle formy je to poezie.
Literárním žánrem je soubor balad. Balada je lyrický útvar s ponurým, strašidelným dějem, Většinou má nešťastný, někdy až tragický konec. Námětem je v mnoha případech provinění člověka, které je potrestáno nadpřirozenými bytostmi či osudem.
Autor chtěl podat trvalý umělecký obraz myšlení a představ lidu v minulosti, jeho názorů na život a svět. Proto zpracovával látky lidové slovesnosti, které umělecky přetvářel. Podkladem se pro Erbena staly české báje, které znal a dovedl je proměnit v osobitý umělecký útvar.
V baladách vystupuje vždy vševědoucí vypravěč, který ví, co všechny postavy dělají a na co zrovna myslí.
Kompozice tohoto díla je zrcadlová. První a poslední balada mají v sobě stejnou myšlenku stejně jako druhá a předposlední.
Kytice se skládá z 12+ 1 balady (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně+ Lilie). Ve vydání mé knihy bohužel nejsou balady Holoubek, Záhořovo lože, Dceřina kletba, Věštkyně a Lilie. Kytice se člení se mezi básně.
Čas v tomto díle není určen- je cyklický.
Děj se odehrává většinou na vesnici, v lese, v chalupě, v jezeře, na zámku nebo třeba v kapli u hřbitova.
V baladách vystupují téměř vždy ženy, které se něčím proviní a jsou za to potrestány nějakými kouzly, lidmi anebo sami sebou.
Kytice– Sirotci každý den přicházejí k hrobu své matky. Ten se jednoho dne pokryje kvítkem mateřídoušky a je útěchou pro osamělé děti.
Poklad– Děj se odehrává na Velký pátek, kdy se odkrývají poklady. V ten den najde žena se svým dítětem v lese ve skále poklad. Matka je tak zaslepena pokladem, že zapomene na své dítě. Když si uvědomí, že pro samý poklad na dítě zapomněla, je už pozdě, dítě zůstalo ve skále. Matka, celá nešťastná, se stále modlí a po roce se vrací na místo ke skále. Tam své dítě nalézá živé a zdravé.
Svatební košile– Dívka se modlí k Panně Marii, aby jí vrátila mládence nebo aby její život zkrátila. Za toto rouhavé ultimátum je potrestána. Přijde si pro ni mládenec, ale už mrtvý a vede si ji na hřbitov. Dívka se před ním uzavře do kaple k mrtvému. Tam se strachem úpěnlivě modlí a tím se nakonec zachrání.
Polednice– Rozzlobená matka na své zlobivé dítě zavolá Polednici. Protože je před polednem, Polednice brzy přijde. Matka celá vyděšená k sobě tiskne dítě a posílá Polednici pryč. Ta po odzvonění poledne sice bez dítěte odejde, ale to je stejně mrtvé, protože je matka zabila tím jak je k sobě tak pevně tiskla.
Zlatý kolovrat– Král, který zabloudil v lese, se zamiluje do Dory, jenž žije se svou nevlastní matkou a sestrou v lese. Král požádá Dořinu matku o její ruku. Ta mu ji sice slíbí, ale při cestě na zámek ji se svou vlastní dcerou zabijí a její ruce, nohy a oči si vezmou s sebou. Místo Dory si král vezme její nevlastní sestru. Tělo mrtvé Dory najde v lese stařeček, který pošle pachole, aby vyměnilo Zlatý kolovrat za Dořiny oči, ruce a nohy. Tak se stane. Kolovrat je kouzelný, když se na něm přede, prozradí pravdu. Tak král najde v lese Doru, kterou mezitím stařeček oživil.
Štědrý den– Sestry Marie a Hana, chtějí znát svou budoucnost, proto jdou podle pověry o půlnoci prosekat led v jezeře. V odrazu jezera se jim zjeví budoucnost. Hana vidí mládence s domkem. Marie vidí rakev s černým křížem. Obě vidiny se vyplní. Hana se vdá a Marie umře.
Vodník– Dívka neposlechne svou matku a v pátek, který je podle pověry nešťastným dnem, se vydá k jezeru prát šátečky. Lávka u jezera se pod ní prolomí a spadne do vodníkova království. Ten si ji vezme za ženu a má s ní dítě. Dívce se ale zasteskne po matce a tak naléhá na vodníka, aby ji za ní pustil. Ten jí vyhoví. Jakmile, ale dívka přijde domů, matka ji odmítne pustit zpět k vodníkovi a dítěti. Vodník se dívce pomstí a zabije jejich dítě.
Vrba– Žena je ve dne ženou, v noci se však stává vrbou. Její tělo sice leží vedle manžela. Její duše je ale ve vrbě. Muži se zdá divné proč ani křik dítěte ženu nevzbudí. Jde pro radu k babě. Ta mu vše řekne. Muž jde pokácet vrbu, myslíc si, že se tak duše jeho paní vrátí zcela do jejího těla. Po pokácení vrby zemře žena docela. Pokácená vrba mu ještě poradí, aby z jejího dřeva vyřezal kolébku pro dítě, která mu bude nahrazovat matčinu náruč a aby zasadil proutí podle vody, ze kterého bude moct pak dítě řezat píšťalky, které mu budou nahrazovat matčin hlas.
Ukázka z balady Vodník:
Něco padlo. – Pode dveřmi
mok se jeví – krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží –
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.
Dílo je napsáno ústní lidovou slovesností 19. století.
Slohovým postupem Kytice je vyprávění.
Autor tvořil dílo téměř 20 let. Poprvé vyšlo dílo v roce 1853, kdy mělo 12 balad. Podruhé vyšlo v roce 1861, kdy bylo rozšířeno o baladu Lili Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Kytice byla poprvé vydána v časopisech, měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců.
Toto dílo bylo v roce 2000 zfilmováno režisérem Františkem Brabcem a tento film dostal několik ocenění a u diváků má úspěch dodnes. Erbenova Kytice je dnes velmi čtenou knihou. A to nejen proto, že je v povinné četbě středoškoláků, ale také proto, že jsou balady lehko zapamatovatelné a učí se je recitovat děti na základních školách. Roku 1972 měla premiéru hra Kytice v semaforu, kterou napsal Jiří Suchý jako parodii na Erbenovu Kytici.
Kytice se mi velmi líbila už od malička, ačkoliv se mi tehdy zdála trochu strašidelná. Na této knize se mi líbí, že se velice dobře čte. Její verše jsou jednoduché. Dají se i lehce zapamatovat. Některé balady mají pohádkový nádech, jiné jsou založené na pověře. Protože se mi líbí pohádky a příběhy založené na nějakých pověrách, tak se mi Kytice četla víc než dobře. Myslím si, že je to dobrá knížka pro jakoukoli generaci.
