Kniha: Malý princ
Autor: Antoine De Saint Exupéry
Deník přidal(a): Tom
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Místo a rok vydání: Praha, 1994
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Zdeňka Stavinohová
Idea:
Snaha zamyslet se nad našimi povahovými rysy, kontrast světu dospělých a dítěte, o tom jak dospělý často ztrácí ty důležité vlastnosti, které měli jako děti a jak ztrácí smysl života. Snaží se ukázat, co je v životě opravdu důležité.
Charakteristika postav:
Hlavní hrdina je letec, který je nucen přistát na ostrově, rozbilo se mu letadlo a snaží se ho spravit. Nemá rád „svět dospělých“ – považuje ho za nudný a možná i pokrytecký. Stejně tak si ale uvědomuje, že dospělým je a že nedokáže malého prince úplně pochopit.
Malý princ žil na malé planetce, odkud odcestoval. Připomíná malé dítě – vždy chce odpověď na otázku, kterou položil. Většinu věcí zmiňuje jakoby mimochodem, ale budí dojem velice moudrého „člověka“, který vidí do všeho a je chytřejší než všichni okolo.
Dále např.
Liška – nemá ráda lidi, vychytralá, Malého prince si oblíbila, chtěla se nechat ochočit, potřebovala přítele
Opilec – osamělý, nešťastný, smutek utápí v alkoholu, stydí se za sebe
Král žije na planetě sám, ale má spoustu práce s vládnutím. Má pocit vlastní důležitosti – myslí si, že vše se chová podle jeho vůle. Má názor, že kdyby se něco tak nechovalo, tak je to jeho chyba, protože dal špatný rozkaz. (Takže je vlastně úplně zbytečný, protože nařizuje slunci, aby vyšlo a podobně…)
Domýšlivec miluje obdiv ostatních. Pro mě byl obrazem člověka, který žije v neupřímnosti – třeba nechá Malého prince zatleskat, aby si mohl “užívat”, že mu lidi tleskají…)
Byznysmen je člověk, který stále jen počítá. Vlastní všechny hvězdy okolo, protože ještě nikoho před ním nenapadlo, že by je mohl vlastnit a počítá kolik jich má. (Vlastnictví mu není k ničemu – úplně zbytečný člověk)
Lampář byl obyvatelem velice male planetky, kde stále vycházelo a zacházelo slunce. Náplní jeho práce bylo zhasínat a rozžíhat lampu. Musel to dělat pořád a nikdy nemohl odpočívat, protože se den a noc neustále měnili – kdysi dostal rozkaz a tak ho stále plnil, den a noc se střídaly čím dál rychleji, ale rozkaz zůstal stejný, tak ho plní dál.
Zeměpisec je ten, kdo sedí za stolem a zakresluje mapy. Ovšem nemá žádné badatele, kteří by mu nosili informace, tak doufá, že se nějací objeví (také osoba s obrovskou důležitostí, která je moc důležitá na to, aby se zvedla a něco udělala). Doporučí Malému princi, aby se podíval na planetu Zemi.
Obsah díla:
Celá kniha je jakýmsi dialogem hlavního hrdiny a Malého prince. Hlavní hrdina se ocitne na poušti – porouchalo se mu letadlo, které se snaží spravit. Na té poušti ho potká Malý princ, který si chce povídat.
Nejprve chce, aby mu nakreslil beránka, a pak mu povídá o své planetce – je velice malá a na ní má svou květinu. Každé ráno musí dávat pozor a vytrhávat Baobaby, protože kdyby to neudělal, tak přerostou a jejich kořeny roztrhnou planetku. Také má několik sopek – ty vždycky vymetá, nevyhaslé aby nevybuchovaly a vyhaslé, protože člověk nikdy nemá jistotu… Také má na planetě svou květinu, která bývala velice pyšná, kvůli ní se rozhodl odjet, ale když odjížděl, tak to bylo květině líto a jemu se teď po ní také stýská.
Malý princ cestoval po různých planetkách – jejich obyvatelé jsou popsaní výše. Dostane se i na planetu Zemi, kde ho zarazí, že nikoho nepotkává (to je tím, že se ocitl na poušti). Objeví se had, který mu nabídne, že jednou až se mu bude moc stýskat, ho může vrátit zpět na jeho planetku. Také na zemi potká zahradu plnou růží, které vypadají stejně jak ta jeho (která mu tvrdila, že je jedinečná). Také si tam ochočí jednu lišku, která se pro něj tím pádem stane jedinou na světě a pochopí, že si ho jeho květina ochočila, a že není stejná jak těch 5000 v zahradě, ale že je pro něj opravdu jedinečná. Potom jim s hlavním hrdinou dojde voda, vypraví se hledat studnu, kterou opravdu najdou. Hlavní hrdina se dozví, že se nachází na místě, kde se před rokem Malý princ objevil. Vidí Malého prince, jak se domlouvá s hadem (zrovna mu šel říct, že se mu povedlo spravit letadlo). Toho večera Malý princ odcestuje zpět na svou planetku (uštkne ho had) a hlavní hrdina se vrátí domů.
Když se podívá na hvězdy, tak se na něj smějí, stejně, jako se smál malý princ.
Charakteristika doby, v níž se děj odehrává:
Směr – existencialismus (člověk je odsouzen ke svobodě a právě tím nejvíc trpí-> neví, co s ní má dělat, protože o ní neví, ale uvědomuje si ji až ve vyhrocených částech svého života). Kniha se odehrává pravděpodobně v době 2. Světové války, 8 dní. Malý princ vypráví o svých dobrodružstvích.
Kompozice: chronologická i retrospektivní
Jazyk díla:
spisovný, osoby v knize mají symbolickou a jasnou funkci – obyvatelé planet (král, pijan, …), důležité k textu jsou autorovy kresby (krajina, kde Malý princ zmizel, hroznýš, …), časté vnitřní monology a také přímá, nepřímá a polopřímá řeč.
Metafora – „…stará opuštěná skořápka..“ (o princově mrtvém těle)
Přirovnání – „..klesl pomalu, jako padá strom..“
Epiteton – „chvějící se slunce“
Hyperbola – „nekonečná poušť“
Personifikace – „..vítr dlouho spal..“
