Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Deník přidal(a): valasek
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Postavy:
Pave Bäumer – Hlavní postava celé knihy, jež zároveň vypráví samotný děj. S Pavlem se poprvé setkáváme ve chvíli, kdy už je z něj zkušený voják. Postupně se dozvídáme, že má devatenáct let a byl studentem gymnázia. Jejich profesor ho přesvědčil, aby se dobrovolně přihlásil na frontu. Padl v září roku 1918.
Stanislav Katchinzsky – Čtyřicátník. Původním povoláním švec. Nezkušenější člen Pavlovy roty, je znám tím, že má „šestý smysl“, díky čemuž přežije až do posledních měsíců války. Dokáže sehnat jídlo i na naprosto zpustošených místech, Pavel o něm dokonce prohlásil: „Jsem přesvědčen, že kdyby ho vyložili v poušti, sehnal by za hodinu večeři z datlí, pečeně a vína.“ Kat zemře jednoho letního dne poté, co si zraní nohu. Ještě předtím ale zachrání Pavlovi život, když ho trefí kulka do hlavy, zatímco ho Pavel nese do lékařského stanu.
Himmelstoss – Původně listonoš. Za války je jmenován kaprálem a cvičí rekruty, než jdou na frontu. Je velice krutý. Den před odchodem na frontu si na něj Pavel se svými kamarády počkal, když odcházel z hospody. Přehodili mu cíchu přes hlavu a zbili ho. Později musel také on jít na frontu a Pavlův kamarád Tjaden mu nemohl odpustit jeho kruté zacházení a dostal se s ním do konfliktu. Když ho Pavel jednou potkal na frontě, celý vyděšený nemohl vylézt ze zákopu. Když začne vojáků ubývat, zlepší se Himmelstossovy vztahy s ostatními, už k němu necítí nenávist.
František Kemmerich, Albert Kropp, Müller, Leer – Pavlovi spolužáci, kteří se dobrovolně přihlásili k odvodu spolu s ním. Müller si chce udělat válečnou maturitu. Celkově se z Pavlovy třídy přihlásilo sedm lidí – všichni zemřeli.
Obsah:
Děj knihy popisuje hrůzy První světové války v oblasti Západní fronty, kde proti sobě bojovala Francie spolu s Anglií proti Německu. Situaci nám z německé strany zprostředkovává student gymnázia Pavel Bäumer. Jeho třídní profesor Kantorek přesvědčil jeho i další spolužáky, aby se dobrovolně přihlásili na frontu. S Pavlem se poprvé setkáváme v den, kdy se počet vojáků v jeho rotě snížil ze 150 na 80. Pavel se na frontě spřátelí se Stanislavem Katczinzským, kterého všichni nazývají „Kat“. Kat Pavla učí, jak na frontě přežít a stane se jeho dobrým přítelem. Pavel vzpomíná na svůj výcvik pod kaprálem Himmelstossem, který byl velmi krutý. Jakmile Pavel pozná hrůzy války, viní svého učitele Kantorka ze ztráty jejich mládí. Pavel popisuje, jak na frontě vykopávají zákopy a pak v nich přečkávají i několika denní přestřelky. Jednou Pavel popisuje situaci, kdy se musel ukrýt do hrobu k mrtvole, aby ho nezabily nepřátelské bomby. Jako první z Pavlových přátel zemře František Kemmerich, poté co je raněn mu musí amputovat nohu, ani to mu však nepomůže a umírá. Pavel navíc slíbil Kemmerichově matce, že na něj bude dávat pozor, proto je pro něj celá situace ještě složitější. Jeho věci si kamarádi rozdělí mezi sebe, protože jinak by je stejně vzali ošetřovatelé, Albert si vezme Františkovi pohodlné boty, které se snažil získat od doby, co Františkovi amputovali nohu. Po nějaké době dostane Pavel volno a může jít navštívit svou rodinu. Doma zjišťuje, že jeho matka umírá na rakovinu, o domácnost se nyní stará jeho sestra. Všem tvrdí, že jej nic netrápí, i když sami doma moc jídla nemají, připravili Pavlovi jeho oblíbená, část si vezme s sebou a po návratu z dovolené nabídne svým kamarádům na frontě. Ve městě každý chce, aby jim vyprávěl své zážitky z fronty, jsou na něj hrdí. Pavel si ale myslí, že po tom, co prožil, nebude již nikdy moct mít normální život. Po konci války se o to ale chce pokusit. Pavel také zajde ke Kemmerichově matce a tvrdí jí, že zemřel v míru a bez bolesti. Matka ale cítí, že to není pravda, chce, aby jí řekl pravdu. To on ale odmítá a odpřisáhne jí, že říká pravdu. Nechce, aby se trápila. Poté má ještě nařízeno jít do výcvikového tábora, kde potkává Kantorka ve výcviku. Užívá si pohled na to, jak Kantorek musí poslouchat každý důstojníkův rozkaz a zraňuje to jeho pýchu. Je mu přidělen úkol hlídat zajaté Rusy, ti jsou zcela zdevastováni, zpočátku v noci zpívají, pak už nemají energii ani na to. Po návratu na frontu se Pavel dobrovolně přihlásí na průzkum terénu, jelikož má pocit, že má dovolené nějakou „povinnost“ vůči ostatním. Díky svému pobytu na dovolené je však rozhozen a nezná terén. Lekne se přilétajícího granátu a schová se před nepřátelskou ofenzivou do jámy naplněné vodou. Po nějaké době tam za ním skočí nepřítel. Pavel ho instinktivně zabije. Pak ho dokonce léčí, umírající ještě několik hodin chrčí, paradoxně poté, co po několika hodinách konečně utichne, se Pavel je ještě více v depresi. Nakonec se ale přežije a vrátí se ke své rotě. Jejich dalším úkolem je hlídat opuštěnou vesnici. Najdou tam bohaté zásoby všeho, takže se i trochu uvolní. Bohužel už bez kolegy a kamaráda Haineho, který během bojů na frontě zemřel. Po nějaké době jsou Albert i Pavel raněni a převezeni do špitálu. Pavel by mohl jít zpátky na frontu, chce ale zůstat s Albertem, a tak zfalšuje výsledky teploty. Odvezou je do kláštera. Albertovi musí bohužel nohu amputovat. Pavel dostane dovolenou a poté se vrátí na frontu. V létě roku 1918 zemře také Katczinsky, poté, co dostane ránu do nohy, ještě předtím ale zachránil život Pavlovi, když za něj schytal kulku, zatímco jej nesl k lékařskému stanu. Pavel zemřel v září roku 1918.
Kniha se mimo jiné věnuje také krátké epizodce, kdy Pavel s dalšími dvěma kamarádkami potká francouzské dívky a každý večer se za nimi z tábora vydává do jejich domu.
