1984 – čtenářský deník (2)

Kniha: 1984

Deník přidal(a): Ondra Halata

Život

Vlastním jménem Eric Arthur Blair, byl britský novinář, esejista, spisovatel a levicově orientovaný demokrat, který žil a tvořil v první polovině dvacátého století, konkrétně mezi lety 1903 a 1950. Pseudonym Orwell byl vybrán podle říčky, která tekla okolo místa jeho bydliště, kde žil jako dítě.
Mladý Eric se narodil v Indii, odkud jej jeho matka v jednom roce odvezla do Británie, kde vystudoval soukromou střední školu a následně prestižní Eton College. Jelikož však jeho rodiče neměli peníze na placení jeho studií, musel začít pracovat pro Indickou imperiální policii v Barmě. Zde jsou počátky jeho odporu k imperialismu a jeho levicového zaměření.
Z Barmy do Evropy se vrací na konci dvacátých let. Pracuje jako komentátor a esejista pro místní noviny. V té době žije na ulici mezi spodinou a tuláky, své zkušenosti z života mezi sociální spodinou se promítnou do knihy Na dně v Paříži a Londýně
V roce 1936 se zapojil jako dobrovolník do španělské občanské války, kde bojoval na straně vlády v milicích POEM, což byla marxisticko-komunistická strana. Po skončení války sepisuje první důležitější knihu s názvem Hold Katalánsku, kde mj. popisuje své zranění z roku 1937, kdy byl do krku zasažen šrapnelem.
Do roku 1940 psal knižní recenze pro Nový anglický týdeník. Protože se, pro nemoc, nemohl účastnit 2. světové války, rozhodl se pracovat pro BBC a přispíval do novin svými komentáři a esejemi.
Ke konci války sepsal jednu ze svých nejznámějších knih, Farmu zvířat. Ta se stala světoznámou alegorickou bajkou o soužití zvířat na farmě, ale zároveň o tom, jak fungují totalitní režimy.
V roce 1949 vychází jeho nejznámější knížka, která je dodnes citována, čtena a znovuvydávání, 1984.
V roce 1950 umírá na následky vleklé tuberkulózy.
Dodnes se vedou spory o tom, jak na tom byl Orwell s náboženstvím. Nejlépe to vystihuje jeho životopisec, který tvrdí, že osoba člověka Erica Blaira byla věřící, avšak osoba spisovatele Orwella byla ateistická.

1984

1984 je dystopický, epický román, který byl poprvé vydán v roce 1949.
Vyprávěno v -er formě
Dystopie -> představa budoucnosti, kde se lidstvo vyvinulo špatným směrem, naprostý opak utopie.
Hlavním cílem knihy je varovat před nebezpečím komunismu, režim je díky „moderní“ techniky ještě tvrdší a represivnější.
Hlavní postavou je Winston Smith, který žije v Oceánii -> jedna ze tří obrovských světových mocností, které mezi sebou vedou neustálou a nikdy nekončící válku. Další dvě se nazývají Eurásie a Eastásie
Další postavy: Velký Bratr, Julie, O’Brien, Charrington, Emanuel Goldstein, Parsons.
Časté užívání neologismů: Newspeak, Oldspeak, Vaporizace, DoubleThink, Udržovací válka, Ideozločin…
Ve své době byl v Československu a dalších socialistických státech zakázán.
V Oceánii existují tři skupiny obyvatelstva, které vede jedna Strana, jejíž vůdcem je Velký Bratr. První skupinou je Vnitřní strana, jejíž členové jsou nejvíce privilegovaní, mají přístup ke skutečnému jídlu, kávě…; Vnější strana jsou povětšinou úředníci, kteří pro Stranu pouze pracují, nemají sice přílišná privilegia, ale nejsou tou naprosto utlačovanou skupinou; Zbytek tvoří dělníci a obyčejní lidé, obdoba proletariátu, ti žijí povětšinou ve slumech a jejich jedinými zálibami je alkohol, sex a hazard.
Strana vede naprosto vše, v zemi vládne teror, diktatura, vláda jedné strany, bonzáctví, šeď, naprosté překrucování pravdy, tajná policie, sledování…
Oficiální ideologie strany je tzv. angsoc -> Anglický socialismus
Motto strany a státu zní: Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla.
Ministerstva -> Ministerstvo lásky mučí lidi, Ministerstvo pravdy je určeno k tvoření dezinformací a trvalé lži, Ministerstvo míru řídí armádu a udržuje válku, Ministerstvo hojnosti má na starosti příděl potravin
Děj se odehrává v roce 1984 v Londýně, kniha je rozdělena na tři hlavní části.

Děj

Děj začíná roku 1984 v Londýně, hlavní postava Winston Smith pracuje na Ministerstvu pravdy, kde přepisuje staré noviny a časopisy tak, aby v případě dohledání vždy vše odpovídalo aktuální doktríně Velkého bratra. Během dvou minut nenávisti uvidí Winston mladou soudružku Julii, kterou z duše nenávidí, je pro něj představitelkou režimu, strany a všeho špatného, a O’Briena, který je členem vnitřní Strany. Strana kontroluje lid pomocí zabudovaných mikrofonů, které jsou všude a pomocí televizí. Ty jsou oboustranné a nesmí být vypnuty, čímž strana kontroluje lid. Děti jsou vedeny k udávání tak moc, že jsou často schopny udat vlastní rodiče. Lidem, kteří propadnou ideozločinu hrozí vaporizace. Během jedné z procházek městem Winston uvidí staré vetešnictví, ve kterém je prodavačem pan Charrington, a koupí si deník. Už to je odporem vůči systému, protože deník je nepřepsatelný systémem, Strana jej nemůže změnit centrálně, a to je zločin. Winston postupně zjišťuje, že Julie nenávidí systém a Stranu stejně jako on a že svou lásku ke Straně pouze hraje. Časem se do sebe oba zamilují a pan Charrington jim nabídne, aby ke svým tajným schůzkám využívali malý byt, který je nad jeho obchůdkem. To jim chvíli vychází a oba prožívají svůj zlatý čas, který však netrvá věčně. Protože Winston a Julie nenávidí stranu, rozhodnou se dát dohromady s tzv. Bratrstvem, které údajně vede Emanuel Goldstein. Díky O’Briena se oba dostávají ke knize Teorie a praxe oligarchického kolektivismu, která je v knize dále nazývána jako Kniha. V té jsou popsány základní principy fungování Strany a vlastně celé Oceánie. Ukáže se však, že O’Brien a pan Charrington jsou oba členové tajné policie, Winstona s Julií zatknou a v poutech odvedou na Ministerstvo lásky, kde je od sebe oddělí a mučí. Jejich cílem není získat jejich přiznání ani je zabít, nýbrž zlomit jejich psychiku. Jejich cílem je to, aby se s Julií navzájem zradili. To se jim po nějaké době povede. Zrada nespočívá v tom, že Winston řekne na Julii všechno, co ví, protože to všechno už tajná policie ví, ale v tom, že jeden druhého obětuje. Winstonovi je vyhrožováno tím nejhorším psychickým i fyzickým násilím a Winston na poslední chvíli zvolá „Vezměte místo mě radši Julii, mučte radši ji…“. Po tomto aktu je Winston propuštěn, ale už není stejný. Mučení jej zlomilo tak moc, že je z něj naprosto odlišný člověk. Děj končí tak, že Winston se potká s Julií a zjistí, že si oba provedli stejný čin. Oba se zradili, oba porušili slib, který si dali a oba jsou zničeni, nic k sobě necítí a urychleně se loučí. Krátce po této scéně jsou oba vaporizování a děj tímto končí.

Ukázka (výňatek)

Umělecký text

A o pár kójí dál sedělo mírné, nepraktické, snivé stvoření jménem Ampleforth. Vyznačoval se velice chlupatýma ušima a překvapujícím talentem pro žonglování s rýmy a básnickými metry. Zabýval se tím, že produkoval „upravené“ verze, takzvané definitivní texty básní, které byly sice ideologicky závadné, ale z nějakého důvodu měly být zachovány v antologiích. A tato hala s přibližně padesáti pracovníky byla jen jednou sekcí, vlastně jedinou buňkou obrovského komplexu Oddělení záznamů. Kolem ní, nad ní a pod ní se další houfy pracovníků zabývaly nepředstavitelným množstvím úkolů. Byly tu obrovské tiskárny s redaktory a školenými typografy, a dokonce vybavené ateliéry na falšování fotografií. Byl tu úsek televizních programů s inženýry, režiséry a týmy herců, kteří byli speciálně vybráni pro svou schopnost napodobovat hlasy. Byly tu armády referentů, jejichž úlohou bylo sestavovat seznamy knih a časopisů, které měly být přepsány. Byly tu rozlehlé depozitáře, kde se skladovaly opravené dokumenty, a skryté pece, v nichž se ničily původní výtisky. A kdesi v naprosté anonymitě koordinovaly řídící mozky celou práci a stanovovaly politickou linii, která vyžadovala, aby se jeden kousek minulosti zachoval, jiný zfalšoval a další vygumoval.

Podobná díla (nejen v literatuře)

451 stupňů Fahrenheita – Ray Bradbury
Konec civilizace – Aldous Huxley
Farma zvířat – George Orwell
My – Jevgenij Zamjatin
Matrix, V jako Vendetta
Deus Ex, Bioshock

Další podobné materiály na webu: