Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Deník přidal(a): Ivet
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Erich Maria Remarque (vlastním jménem Erich Maria Remark) patří k významným německým spisovatelům. Byla to především první světová válka, která zásadně ovlivnila jeho pozdější literární tvorbu. Sám se do bojů v první světové válce zapojil jako dobrovolník. Remarque se nestal spisovatelem na plný úvazek hned od útlého věku, ale naopak si prošel celou řadou nejrůznějších zaměstnání – byl učitelem, účetním, obchodním cestujícím i publicistou.
Již vůbec jeho první román Na západní frontě klid mu zajistil úspěch a slávu. Později se Remarque odstěhoval do Švýcarska a na počátku druhé světové války pak zakotvil ve Spojených státech amerických. Remarque nepatří mezi spisovatele takzvaného jednoho románu, ale naopak kromě úvodního Na západní frontě klid je autorem ještě celé řady dalších próz (například Nebe nezná vyvolených, Miluj bližního svého, Tři kamarádi, Cesta zpátky, Vítězný oblouk, Noc v Lisabonu, Jiskra života, Černý obelisk, Čas žít, čas umírat) a jednoho dramatu (Poslední dějství).
Román Na západní frontě klid je v současnosti světoznámým příběhem, jež se odehrává během první světové války na frontě ve Francii. Příběh končí rokem 1918. Hlavní postavou a zároveň i vypravěčem je středoškolský student Pavel Bäumer, který se již za svých studií na gymnáziu nechává přemluvit svým profesorem k tomu, že se spolu se svými některými spolužáky přihlásí dobrovolně do armády.
Bäumer nejprve spolu s kamarády Tjadem, Kroppem, Millerem, Kemmerichem a Wolfem prochází náročnou a tvrdou přípravou, a to pod diktátorským velitelem Himmelstossem, se kterým se Bäumer nakonec setkává i na válečné frontě. Po poněkud detailním vylíčení vojenské přípravy pak Remarque barvitě líčí válečné běsnění, které má za následek značné ztráty na životech. Ukazuje tragické lidské osudy, ale i noční boje a pravdivý život vojáka na válečné frontě. Strach, nedostatek jídla a permanentní nebezpečí a obava z něj jsou to typické, s čím se vojáci na frontě musejí umět vypořádat, aby přežili.
Pavel Bäumer postupně na frontě ztrácí všechny své kamarády, kteří jsou nahrazeni novými a mladými vojáky. Nedostatek zkušeností nováčků a jejich nedostatečná průprava vedou Bäumera ke zjištění, že je stále obtížnější válku přežít.
Když je při jedné z vojenských operací zraněn Bäumerův přítel Katzinský, Bäumer ho rychle odnáší do bezpečí. Katzinský přitom ještě žije, avšak při přesunu do bezpečí umírá, neboť ho zasáhne střepina do hlavy. Ani Pavel Bäumer nakonec smrti neunikne. Umírá však paradoxně v den, kdy se z hlášení ozývá, že na západní frontě je klid a nic významného se neděje.
Přestože je Remarque označován za výrazného spisovatele, mě osobně jeho tvorba příliš nezasáhla. Jeho romány jsou čtivé, zajímavé, ale ve srovnání například s prózami Hemingwaye líčící válečné konflikty nejsou tak poutavé.
Jako zřejmě nejzajímavější poselství, které si čtenář může po přečtení románu Na západní frontě klid odnést, je realistické vylíčení ztráty ideálů, které má většina mladých lidí poté, co vypukne válečný konflikt, do kterého se chtějí aktivně zapojit. Dobrovolné narukování do armády Bäumerem a jeho kamarádů je sice snad až příliš nacionalistické, kdy se Remarque zřejmě snažil vzbudit ve čtenářích vlastenecké nadšení, nicméně smrt kamarádů i nejbližších přátel, s čímž se musí hlavní hrdina vyrovnat a vypořádat, je smutná a pravdivá.
Hlavní myšlenka románu Na západní frontě klid je podle mého názoru jasná. Je to oslava lidské solidarity a obětavosti v tak vypjatých životních situacích, kterým válečný konflikt bezesporu je. Remarque navíc v tomto románu romanticky popsal válečná přátelství, která jsou pevná, nicméně často jen krátká, neboť nebezpečí a smrt číhá na vojáky všude kolem. Vojáci, kteří se aktivně zapojí do války, se často nevědomky vracejí ke svým kořenům, obracejí se k přírodě a spokojí se jen s uspokojování základních biologických potřeb (tedy spát, jíst a především přežít). Co se týče uměleckých a kompozičních prostředků, je román Na západní frontě klid typický svou reportážní dokumentárností, úvahy v ich-formě, avšak zpráva o Bäumerově smrti v er-formě. Minulost se střídá s přítomností, nicméně prvek retrospektivy je poměrně hojně využíván.
