Kniha: Proměna
Autor: Franz Kafka
Deník přidal(a): –
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Proměna
Autor: Franz Kafka
Přeložil: Vladimír Kafka z německého originálu die Verwandlung
Ilustrace: Luis Scafaty
Nakladatelství: Vyšehrad, 119 stran
Rok původního vydání: 1915 Rok vydání přečtené knihy: 2007
Literární žánr: novela
Literární druh: próza
Hlavní téma: Kritika měšťáctví a sobectví Řehořovi rodiny
Hlavní postavy:
- Řehoř Samsa – hodný, laskavý, pracovitý obchodník, trpělivý, miluje svou rodinu a živí ji
- Řehořova sestra Markéta – laskavá, tichá, hraje na housle, ke konci povídky se její charakter mění => ze začátku bratra lituje, ale na konci je podle ní jen přítěží pro rodinu a je jí lhostejné jeho utrpení
- Řehořův otec – tvrdý, přísný, poměrně líný => po proměně svého syna musí do práce, krutý, svému synovi ublíží
- Řehořova matka – záleží jí na tom, co si myslí okolí, pyšná, na Řehoře se po proměně nedokáže podívat
- Služebná – vnímá Řehoře jako něco podřadného, ale jako jediná se ho úplně neštítí
Prostředí díla: Řehořův byt, který sdílí se svou rodinou, 20. století
Jazyk: spisovný, srozumitelný, minimum uměleckých prostředků, dobře srozumitelný
Kompozice: novela je dělena do 3 celků, vyprávění v er-formě z Řehořova pohledu, chronologická
Umělecké prostředky: minimum, výskyt přímé řeči a časté užívání vnitřního monologu
Děj:
Mladý obchodník Řehoř Samsa se jednoho dne probudí u sebe v posteli a zjistí, že se proměnil v brouka. Nejdříve ho trápí jen, jak by vstal a dostal se do práce, neboť živí celou rodinu. To se mu ale nepodaří a za pár hodin ho už vidí celá rodina a štítí se toho, v co se Řehoř proměnil. Řehoř je i na skony toho, jak vypadá, v srdci člověk a velice se trápí. Jeho rodina se ho bojí a jediný, kdo se o něj stará, je jeho sestra Markéta. Ze začátku mu nosí do pokoje jídlo a pití, ale po čase jí začne být její bratr lhostejný a chodit za ním přestane. Rodina řeší existenciální problémy, protože Řehořův plat je živil. Všichni členi rodiny si tedy musí najít zaměstnání a po čase začnou pronajímat i jeden pokoj v bytě. Řehoře nechávají stále zavřeného v pokoji. Jeho matka se na něj nedokáže ani podívat, otec ho nenávidí, sestra se ho štítí. Jednoho dne požádají významní nájemníci rodiny Řehořovu sestru o to, aby jim zahrála na housle. Řehoř slyší líbivý zvuk sestřiných houslí a zatouží ji opět spatřit. Vyleze proto ze svého pokoje, ale je spatřen jedním z hostů. Ti odchází bez zaplacení nájemného celý naštvaní a zděšení a rodina je opět v dluzích. Řehořův otec se rozčílí a po Řehořovi mrští jablko, kterým ho velice vážně zraní. Řehoř se celý nešťastný vrací do svého pokoje. Rána ho bolí a nemá si ji jak ošetřit. Jeho rodina mu nepomůže, naopak už ho ani nekrmí. Jablko se začne v Řehořově ráně rozkládat a Řehoř nakonec svému zranění podlehne. Jeho rodina zajásá – zbavila se problému.
Vlastní názor:
Musím přiznat, že povídka pro mě byla naprostý šok. Něco tak skvěle napsaného, ale zároveň tak smutného, jsem dlouho nečetla. Jako čtenář jsem se Řehořovým utrpením naprosto soucítila. Hlavní postavu jsem měla ráda. Řehořova jediná starost byla, jak by udělal své rodině radost, miloval je, ale oni se k němu otočili zády v době, kdy je nejvíce potřeboval. Gradaci povídky stupňuje i zásadní změna chování Řehořovi sestry, která ze začátku s Řehořem soucítí, ale později jí začne obtěžovat a připadá jí odporný a na obtíž. Řehořova rodina odsuzuje Řehoře za to, jak vypadá a za to, co jí způsobil, ale vůbec si nevzpomenou na to, že je Řehoř roky živil, že je má stále rád a nezajímá je, jak se asi Řehoř cítí. Jejich chování mi ke konci přijde až nelidské. Jde jim jen o sebe.
Povídka se mi jinak četla skvěle. Byla srozumitelně napsaná bez zbytečných uměleckých prostředků. Autor jednoduše psal to, co cítil, a to se mi líbilo. Jako čtenář jsem se do příběhu hned dostala, i když musím uznat, že začátek povídky je malinko zdlouhavý (myslím tu část, kdy se Řehoř nemůže otočit ze zad na nožky). Velice ale obdivuji to, jak Kafka popsal Řehořovi pocity a myšlenky. Během povídky se Řehořovo přemýšlení mění. Z počátku přemýšlí spíš jako nešťastný člověk ale postupně se i on sám začíná cítit jako ten, za koho ho všichni považují – tedy jako brouk. Mění se i jeho chutě, jeho tělo těžkne, každý pohyb navíc je obtíž. Celý tenhle proces proměny je skvěle popsán. Musím přiznat, že jakkoliv je povídka smutná, tak je to opravdu skvělá četba. Myslím, že se k ní ještě někdy vrátím a všem ji doporučuji.
