Kniha: Jáma a kyvadlo, Zlatý brouk
Autor: Edgar Allan Poe
Deník přidal(a): terwag
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Jáma a kyvadlo
Téma: příběh muže odsouzeného španělskými inkvizitory
Hl. postava: odsouzenec
Vedlejší postavy: španělští inkvizitoři, generál Lasall
Místo děje a čas děje: Toledo, čas není blíže určen
Děj:
Inkviziční soud v Toledu odsoudil trestance k trestu smrti. Uvrhl ho do temné hrobky. Když se probudil, zjistil, že je v absolutní tmě. Chtěl vědět, jak je kobka velká a jakého je tvaru, a proto se rozhodl vydat se na průzkum. Sahal rukama kolem sebe, až se dotkl zdi. Část oblečení nechal na zemi, aby poznal místo, kde začínal. Vydal se podél zdi, ale nepočítal se svou slabostí, klopýtnul, upadl a usnul. Když se probudil, nahmatal bochník chleba a džbán vody. Najedl se a pokračoval v obchůzce. Napočítal sto kroků. Potom chtěl přejít žalář napříč, ale zakopl o cár kutny a upadl. Po chvíli si uvědomil, že část jeho obličeje je ve vzduchu. Natáhl ruku a zjistil, že leží na okraji kruhové jámy. Hodil do ní malý úlomek a za delší okamžik se ozvalo žbluňknutí. Raději se vrátil ke zdi a usnul. Po probuzení našel opět chléb a vodu. Protože bylo v žaláři více světla, poznal, že je místnost menší a zhruba čtvercového tvaru. Místnost nebyla zděná, stěny tvořily obrovské pláty kovu počmárané příšernými kresbami. Ležel připoután k dřevěnému rámu. Volnou měl jen levou paži a hlavu, aby se mohl krmit z misky po jeho boku. Přímo nad ním, na jednom ze stropních plátů, byla nakreslená postava Času, která však místo kosy držela ohromné kyvadlo. Zdálo se mu, že se hýbá. Byla to tak – kyvadlo bylo opravdové. Chvíli pozoroval jeho jednotvárný pohyb, pak uslyšel slabý šelest. Po zemi lezly krysy. Když se po nějakém čase opět podíval na kyvadlo, zjistil, že pomalu klesá. Zpozoroval, že jeho spodní hranu tvoří srpek oceli, ostré jako břitva. Sestupovalo pořád níž a níž. Odsouzenec chvíli běsnil, chvíli se smál, nakonec přišlo úplné zoufalství. Po mnoha hodinách začal přemýšlet a když už zbývalo jen pár kmitů, aby se ocel dotkla jeho šatu, dostal nápad. Potřel popruh, kterým byl přivázaný k rámu, zbytky jídla a zůstal nehybně ležet. Krysy se po chvíli osmělily a popruh přehryzaly. Kyvadlo už se však skoro dotýkalo hrudi. Ještě dvakrát švihlo, tělem mu projela ostrá bolest. Mávl rukou, aby odehnal krysy a sesunul se na zem. Byl volný. Kyvadlo se zastavilo a zvedlo do výšky. Věděl, že jsou pro něj přichystána nová muka. Žalář naplnil silný zápach, obrysy a barvy krvavých hrůz na stěnách se začaly prozařovat. Železo žhnulo, žalář změnil tvar – býval čtvercový, změnil se v kosočtverec. Odsouzenec už pochopil, že ho má planoucí železo zahnat do jámy. Prostor se rychle zužoval. Posléze už neměl ani kousek pevné půdy pod nohama. Přestal bojovat. Naposledy vykřikl… Ozval se šum lidských hlasů. Natažená ruka ho zachytila, právě když klesal do propasti. Byla to ruka generála Lasalla. Francouzská armáda vstoupila do Toleda. Inkvizice byla v rukou svých nepřátel.
Vlastní hodnocení:
Tato povídka mě zaujala. I přes dlouhé popisné pasáže si udržuje pozornost čtenáře a nutí ho si povídku dočíst. Příběh byl napínavý, s hororovými prvky.
Zlatý brouk
Téma: příběh pana Williama Legranda
Hl. postavy: autor
William Legrand – dobrodruh, badatel, milovník přírody
Jupiter – oddaný, nevzdělaný
Vedlejší postavy: poručík G.
Místo a čas děje: Sullivanův ostrov – Jižní Karolína, 19. století
Děj:
Tuto povídku vypráví sám autor. Kdysi se spřátelil s panem Williamem Legrandem, kterého řada neštěstí přivedla do bídy, a tak (aby unikl ponížení) se odstěhoval na Sullivanův ostrov. Když ho jednou navštívil, chlubil se , že našel zlatého brouka. Nemohl mu ho ukázat, protože ho půjčil poručíkovi G., a proto mu ho nakreslil na kus pergamenu. Právě když mu nákres podal, vřítil se do pokoje Willův pes. Když si vypravěč pergamen prohlédl, jasně v něm viděl hlavu umrlce. Willa to urazilo, vzal si pergamen zpět a už ho chtěl zmačkat, ale jak se na něj letmo podíval, cosi ho zaujalo, skoro se vyděsil. Chvíli papír zkoumal a potom ho zamkl do psacího stolu. Když vypravěč viděl, jak je hostitel rozrušený, rozhodl se odejít. Asi po měsíci ho navštívil Willův sluha – černoch Jupiter. Byl celý sklíčený, protože si myslel, že se s jeho pánem něco děje. Přinesl mu od Willa vzkaz, aby pokud možno ještě dnes večer přijel. Vypravěč se s Jupiterem hned vydal na cestu. Will byl velice rozrušený, vypadal jako v horečce. Tu ale neměl. Chystal se s Jupem na výpravu do hor a přemlouval vypravěče, aby se vydal s nimi. Vypravěči se nechtělo, protože věděl, že výprava souvisí se zlatým broukem. Pod podmínkou, že Will po výpravě přejde do jeho lékařské péče, šel s nimi. Asi po dvou hodinách dorazili k vysokému lyriovníku. Will přikázal Jupovi, aby si vzal brouka, vylezl na strom a zůstal na sedmé západní větvi. Tam uviděl lebku, přibitou ke stromu. Jup měl jejím levým okem prohodit zlatého brouka připevněného na provázku. Přesně na místo, kam brouk dopadl, zatloukl Will kolík a odvíjel délku padesáti stop (směrem určeným stromem a kolíkem). V daném místě začali kopat. Nic nenašli. Už odcházeli, když tu Will strašně zaklel a zeptal se Jupitera, kde má levé oko. Jup ukázal na své pravé oko. Vrátili se k lyriovníku a začali znovu, tentokrát vše udělali správně. Během kopání skočil do jámy Willův pes a začal zuřivě hrabat. Našli dvě kostry, velký španělský nůž a poklad, jehož cena byla neuvěřitelná. Bohatství, které truhla skrývala, bylo tolik, že ho museli odnosit na několikrát. Když se vrátili do Willovy chatrče, požadoval vypravěč vysvětlení. Will vyprávěl. Při procházce po pobřeží našel brouka a zabalil ho do podivného papíru (pergamenu), který ležel opodál. Potom brouka půjčil poručíkovi. Pergamen si nechal. V ten večer, kdy u něj byl vypravěč na návštěvě, nakreslil mu na pergamen náčrtek zlatého brouka. Když mu ho podal, přiběhl pes a skočil na vypravěče, jehož pravá ruka, ve které pergamen držel, klesla nebezpečně blízko k ohni. Na pergamen byla použita tekutina, která se objevila při vysoké teplotě. Když ten večer vypravěč odešel, Willovi to nedalo a zahříval papír znovu, tentokrát delší dobu. Objevilo se kůzle, což byl znak kapitána Kidda (piráta). Potom jej ohříval ještě na pánvi. Objevily se znaky, tvořící tajnou šifru kapitána Kidda. Jednoduše ji rozluštil, a tak získal podrobný návod, jak najít poklad. Celou dobu připravoval vše na cestu za pokladem, čímž se vysvětlilo jeho podivné chování, které Jupa zneklidňovalo. Pokladu obsahoval veškeré jmění kapitána Kidda. A ty dvě kostry, které vykopali, byly nejspíše Kiddovými pomocníky při kopání. Aby nic neprozradili, musel je zabít. Díky pokladu získal Will opět velké jmění.
Vlastní hodnocení:
Tato povídka byla zajímavá, nebyla sice tak napínává, jako některé jiné povídky, ale zaujala mě její propracovanost do detailu.
Jazyk a styl:
Autor bohatě využívá slovní zásobu, detailně popisuje situace a postavy. Podrobně rozvádí jednotlivé myšlenky, které jsou v některých případech základem celé povídky. Většina povídek je založena na smrti, duševním vyšinutí nebo zoufalství.
Další podobné materiály na webu:
