Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Deník přidal(a): Daniel Klíč
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Erich Maria Remarque
Život a postoje autora:
- Vlastním jménem se narodil jako Erich Paul Remark a žil v letech 1898 až 1970.
- Byl to jeden z nejvýznamnějších a nejčtenějších německých spisovatelů 20. století a čelný představitel takzvané „ztracené generace“.
- V 18 letech (během první světové války) narukoval rovnou ze školních lavic dobrovolně do armády, jelikož se svými spolužáky propadl tehdejší silné německé nacionalistické a militaristické propagandě.
- Na západní frontě byl velmi brzy vážně raněn střepinami a zbytek války strávil ve vojenském lazaretu.
- Po návratu z války měl, stejně jako celá jeho generace, obrovské psychické problémy začlenit se zpět do normální společnosti.
- Vystřídal celou řadu povolání – pracoval jako venkovský učitel, automobilový závodník, obchodní cestující, účetní, varhaník i novinář.
- Ve svých dílech čerpal především z vlastních traumatických válečných zkušeností a byl zapřisáhlým pacifistou a antifašistou.
- Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 byly jeho knihy v nacistickém Německu zakázány, označeny za zvrhlé a veřejně páleny, kvůli čemuž musel emigrovat (nejprve do Švýcarska, později do USA).
- V osobním životě prožil mnoho milostných románků (např. s Marlene Dietrichovou) a nakonec se oženil s herečkou Paulette Goddardovou (bývalou manželkou Charlieho Chaplina).
Další autorova tvorba:
- Většina jeho románů líčí ztrátu životních ideálů, krutost války a osudy emigrantů.
- Romány: Cesta zpátky (volné pokračování románu Na západní frontě klid), Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Černý obelisk, Noc v Lisabonu, Nebe nezná vyvolených, Jiskra života.
Dílo: Na západní frontě klid
Literární zařazení a kontext:
- Literární druh: Epika (próza s plynulým dějem).
- Literární žánr: Autobiografický válečný román.
- Literární směr: Světová literatura 1. poloviny 20. století. Autor patří do okruhu takzvané „ztracené generace“ (společně např. s Hemingwayem či Fitzgeraldem). Kniha poprvé vyšla v roce 1929.
Časoprostor, téma a hlavní myšlenky:
- Čas: Děj se odehrává v období první světové války, převážně mezi lety 1916 až 1918.
- Prostor: Příběh je zasazen na krutou západní frontu (na hranici mezi Francií a Německem) a částečně do německého zázemí, lazaretu a výcvikového tábora.
- Hlavní téma: Zobrazení skutečné, odstrašující podoby války a její absolutní nesmyslnosti prostřednictvím osudů obyčejných mladých vojáků.
- Hlavní myšlenka (Význam sdělení): Kniha je ostrou obžalobou válečné krutosti a nelidskosti. Soustředí se na všudypřítomné utrpení a zvýrazňuje tragédii celé jedné mladé generace, „jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. Zároveň je však dílo velkou oslavou nezištné lidské solidarity v hraničních situacích a hlubokého válečného přátelství na život a na smrt.
Jazyková a kompoziční vrstva:
- Kompozice: Vyprávění je převážně chronologické s postupnou gradací zoufalství, avšak objevují se zde i retrospektivní pasáže (Pavlovy vzpomínky na klidné dětství).
- Vypravěč: Drtivá většina románu je vyprávěna v ich-formě z pohledu hlavní postavy Pavla, což dodává textu silně deníkový a autobiografický charakter. Až v naprostém závěru románu (při popisu Pavlovy smrti) přechází text nečekaně do objektivní er-formy.
- Slovní zásoba: Text je psán spisovným jazykem, avšak v přímé řeči vojáků se pro navození naprosté autenticity hojně objevují hovorové výrazy, vulgarismy, vojenský slang a přezdívky. Popisy zranění a podmínek v zákopech jsou silně naturalistické a syrové.
Charakteristika hlavních postav:
- Pavel Bäumer: Hlavní postava a vypravěč románu. Je to sotva dvacetiletý bývalý student gymnázia, který nese silné autobiografické rysy samotného autora. Vlivem válečných hrůz psychicky i fyzicky předčasně dospívá, ztrácí veškeré ideály a na samém konci války tragicky umírá.
- Stanislaus Katczinsky (Katza): Pavlův starší a nejlepší kamarád, zkušený voják, ke kterému mladíci vzhlížejí jako k otci. Je nesmírně mazaný, houževnatý a má zvláštní šestý smysl na obstarání jídla a přežití v každé situaci. Na konci románu Pavlovi umírá v náručí.
- Albert Kropp: Bývalý Pavlův spolužák a jeden z nejchytřejších vojáků ve skupině. Společně s Pavlem pobývá v klášteře, kde se léčí, avšak po amputaci nohy propadá zoufalství a chce spáchat sebevraždu.
- František (Franz) Kemmerich: Další z Pavlových spolužáků. Má hned v úvodu knihy prostřelenou nohu, kterou mu musí amputovat, a brzy nato v obrovských bolestech umírá. Jeho úmrtí a putování jeho kvalitních bot mezi dalšími vojáky je silným symbolem knihy.
- Tjaden: Hubený zámečník, největší jedlík z roty a rebel, který ze všech vojenských malérů dokáže poměrně snadno vyklouznout.
- Himmelstoss: Desátník a v civilním životě obyčejný listonoš. Typický malý tyran, který v prvních týdnech v přijímači brutálně a nesmyslně šikanuje celou skupinu mladíků. Později na frontě mu to však chlapci oplatí a dají mu jeho chování sežrat.
- Kantorek: Třídní učitel a fanatický vlastenec, který celou třídu svými nabubřelými proslovy zmanipuluje a donutí k dobrovolnému vstupu do armády. Ztělesňuje zradu starší generace, která posílá nezkušenou mládež na jatka.
Děj díla (Obsah):
Kniha sugestivně vypráví tragický příběh Pavla Bäumera a jeho středoškolských spolužáků, kteří pod psychologickým nátlakem svého profesora Kantorka dobrovolně a plni vlasteneckých iluzí narukovali do první světové války. Po tvrdém, ponižujícím a šikanózním základním výcviku u desátníka Himmelstosse jsou mladíci odvezeni rovnou na krvavou západní frontu. Tam Pavel poznává staršího a zkušenějšího vojáka Katzu, který se stává jeho mentorem a nejlepším přítelem. V knize jsou do brutálních detailů popsány ty nejstrašnější okamžiky zákopové války, dělostřelecké bombardování, plynové útoky i boj muže proti muži. Pavel i jeho kamarádi velmi brzy v bahně poznávají, že všechno, co jim bylo předkládáno doma i ve škole o hrdinství a slávě, jsou jen prázdné iluze a lži.
Během dalších bojů je Pavel zraněn a společně s kamarádem Kroppem se léčí v katolickém klášteře. Poté dostane Pavel měsíční propustku a odjede domů za rodinou. Během této dovolené však zažívá obrovské odcizení – zjišťuje, že si s lidmi v zázemí naprosto nerozumí, nedokáže poslouchat jejich vlastenecké řeči z hospody a navíc nachází svou matku těžce nemocnou a umírající na rakovinu. Cítí, že jeho jediným opravdovým domovem se stala fronta a zákopy vedle jeho kamarádů.
Po návratu zpět na frontu se situace německé armády dramaticky horší. Dochází zásoby a Pavlovi přátelé jeden po druhém umírají. Leer a Müller padnou, Kropp přijde o nohu. Nejtěžší ranou je pro Pavla smrt jeho nejlepšího přítele Katzy, který dostane zbloudilý zásah střepinou do hlavy a umírá Pavlovi přímo na zádech, když ho nese k ošetřovně. Z celé původní třídy plné chlapců nakonec nezbývá nikdo, jen samotný Pavel. Úplně na konci války, v říjnu roku 1918, nakonec po dlouhém utrpení padne i on sám. Padne v den, který byl na celé linii fronty tak neobyčejně tichý a klidný, že se vrchní velitelství ve svém hlášení omezilo na jedinou strohou větu: „Na západní frontě klid.“
