Kniha: Babička
Autorka knihy: B. Němcová
Autor deníku: J.Pernica
Zdroj: Studijni-svet.cz; Rozbor-dila.cz
Božena Němcová (4. 2. 1820 – 21. 1. 1860)
- Česká spisovatelka, představitelka českého realismu a Národního obrození, Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová se narodila ve Vídni.
- Byla dcerou české služky a panského kočího. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.
- Jako sedmnáctiletá byla provdána za Josefa Němce, který byl o hodně starší než ona. Jejich manželství nebylo příliš šťastné. Měli spolu čtyři děti. Její život byl těžký, žila v bídě, ztratila syna Hynka.
Další díla:
- Divá Bára – 1856; Příběh venkovské dívky, které její okolí přezdívalo „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že dobrota srdce a ryzí povaha člověka nesouvisí ani s jeho vzhledem, ani se společenským postavením.
- Dobrý člověk – 1858
- Pohorská vesnice 1856
Autoři žijící ve stejné době:
- Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra
- František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých, Ohlas písní ruských
- František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě
Babička (obrazy z venkovského života)
Základní charakteristika:
- Próza, Povídka
- Období realismu nastupuje po romantismu (2.polovina 19.stol.). Klade důraz na pravdivé zachycení skutečnosti. Zobrazuje obraz průměrného člověka a je zrcadlem společnosti. Realistická díla jsou spíše studií společnosti.
Časoprostor
- Děj se odehrává na Starém bělidle v Ratibořicích v 19.století.
Charakteristika hlavních a vedlejších postav:
- Babička – moudrá, zručná, milující, chápající, silně věřící, pracovitá žena, která ctí zvyky
- Barunka – nejstarší vnučka, babiččina oblíbenkyně, Barunka v ní vidí vzor
- Jan a Vilém, Adélka – sourozenci Barunky
- Terezka – dcera babičky, moderní žena, která nevěří na pořekadla a jiné báchorky
- Kněžna Zaháňská – ve skutečnosti hraběnka Eleonora z Kounic – Němcová ji dílo věnovala milá obětavá žena, která se přátelí s babičkou
- Viktorka – dívka, která se zamiluje do vojáka, s kterým čeká dítě, její milý jí opouští a Viktorka se zblázní. Žije v lese, s lidmi z vesnice nekomunikuje, protože se jich bojí, své dítě odhodí do jezu, a její příběh končí tragicky, umírá při bouřce, když do ní uhodí blesk.
Jazyková stránka díla:
- Použitá spisovná čeština s archaickými prvky, lidovým nářečím, nespisovný lidový jazyk, přímá řeč, přirovnání, vulgární výrazy.
- Dílo je rozděleno do devíti kapitol značenými římskými číslicemi.
Obsah (děj) díla
Děj se odehrává na Starém bělidle nedaleko Ratibořic, na panství kněžny Kateřiny. Rodina panského kočího Jana Proška očekává příjezd babičky. Babička dosud žila v pohorské vesnici na slezských hranicích. Nyní přijala pozvání své dcery Terezky, aby opatrovala vnoučata Barunku, Vilímka, Jana a Adélku. Děti si babičku ihned velmi oblíbily. Babička nedokázala sedět se založenýma rukama, proto si vzala na starost drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. S dětmi chodila na procházky do přírody, vyprávěla jim pohádky a různé příběhy. Získala si mnoho přátel mezi místními lidmi, každému se snažila pomoci, nebo poradit. Byla vlídná, skromná žena s mnoha zkušenostmi tvrdého života. Navštěvovala s dětmi mlýn, kde si povídala s mlynářem a jeho ženou, děti si hráli s jejich dcerkou Mančinkou. Dalším přítelem babičky byl riesenburský myslivec, který často přicházel k Proškovým na návštěvu za babičkou, aby jí vyprávěl příběh nešťastné, Viktorky zamilované do,,černého‘‘ myslivce, který si ji odvedl neznámo kam. Po čase se vrátila v roztrhaných šatech a pomatená. Její rodina ji nedokázala přinutit vrátit se domů. Viktorka umřela při bouřce, když stála pod stromem, do kterého udeřil blesk, a část ulomené koruny na ni spadla. Po náhodném setkání s kněžnou, byla pozvána i s dětmi na zámek, kde si babička svou moudrostí a upřímností získala úctu i respekt kněžny. Kněžna babičce přislíbila pomoc v případě potřeby. Babička však nepožádala pomoc pro sebe, ale přímluvou u kněžny pomohla flašinetáři Kudrnovi získat práci, aby uživil početnou rodinu. Kristě z hospody zachránila milého před vojnou. Zachránila lásku schovanky kněžny, Hortenzie, když poznala, že se zamilovala do florentského malíře a upozornila na to kněžnu. Když babičce odjela nejmilovanější Barunka do učení, její zdravotní stav se pomalu horšil. Babička říkávala Adélce, že ona a ta stará jabloň na dvoře jsou si rovny a odejdou spolu. Na další rok z jara zůstala jabloň suchá a babičce se velmi přitížilo a cítila, že brzy umře. Sjeli se všichni její přátelé, za babičkou přijela také Barunka, aby s milovanou babičkou strávila poslední dny jejího života. Když babička umřela, zrovna, jak dopadla jabloň k zemi, když ji pan Prošek kácel, protože zcela uschla, plakalo celé údolí. Babiččinu charakteristiku plně vystihla v závěru knihy paní kněžna, sledující oknem pohřební průvod slovy ,, šťastná to žena ‘‘.
