Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Deník přidal(a): lucie.postova<>seznam.cz
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Populární humoristická kniha plná inteligentní legrace a moudrých potřeštěností originálního sluhy Saturnina.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1970, ilustroval Stanislav Duda, deváté vydání, 234 stran.
PROSTŘEDÍ:
Děj se odehrává v Praze a v okolí nějakého menšího města. Čas není blíže určen, ale mohlo by se jednat o 30. léta 19. století, soudě dle bezstarostné atmosféry. Je zde líčen obraz moderní české společnosti, autor se vysmívá tvůrcům otřepaných románů a některým lidským vlastnostem.
POSTAVY:
Vypravěč je mladý muž dobrých mravů, lidově řečeno „ucho“, mírně neohrabaný, nešikovný a stydlivý, avšak gentleman. Má svůj vlastní svěží a jemný humor i smysl pro spravedlnost. Mouše by neublížil. Neznáme jeho jméno, ale o všech příhodách se dozvídáme z jeho úst. Slečna Barbora je mladá, krásná, milá, moderní žena, šikovná a okouzlující, srší vtipem (může být neobjektivní, protože ji popisuje vypravěč, jenž je do ní zamilován). Doktor Vlach je postarší mohutný muž, jenž má rád svůj klid, s občasným zásahem vůně dobrodružství. Je moudrý i trochu bláznivý, rád rozumuje. Dědeček má za sebou dlouhý život, ale zdá se, že svá nejlepší léta prožívá stále. Je velmi bohatý a baví se, když potomci soupeří o jeho přízeň kvůli dědictví. Občas propadne svým podivínským nápadům, rád si tropí z lidí žerty, hlavně pak z tety Kateřiny. Dělá ze sebe váženou, moudrou dámu, bez níž se nic neobejde, je však velmi omezená, urážlivá, vypočítavá – jde jí o dědečkovo bohatství. Velmi ráda se vyjadřuje pomocí přísloví. Celá postava působí velmi komicky. Její syn Milouš vyniká svým hrubým chováním, leccos zdědil po své drahé matince. Později ale zjistíme, že pod slupkou rozmazleného a líného frajera se skrývá docela citlivý kluk, který neví co s životem. Řadu hrdinů uzavírá samotný sluha Saturnin. Muž nevypočitatelný, vážný a seriózní, přesto v jistém slova smyslu šílený. Za vším stojí on, vše předvídá a je dokonale nad věcí. Ač je dobrým a věrným sluhou, zdá se, že za nitky tahá on a s ostatními si pohrává a výborně se baví – padnou si do noty s dědečkem.
DĚJ:
Poklidný život řadového Pražáka se rapidně změní, když najme jako svého sluhu Saturnina. Ten je vskutku vynalézavý a přivádí svého pána do dalších a dalších nepředvídatelných situací a tím často do rozpaků. Zařídí mu bydlení na lodi nebo všude rozhlašuje, že se jeho nadřízený zabývá lovem šelem, díky čemuž ho pracovníci ZOO stále žádají o pomoc. Nejmilejší z příhod pod Saturninovou taktovkou mu je určitě setkání se slečnou Barborou (na tenisovém kurtu mu to pěkně „nandala“). Jednou se tito dva vydají za dědečkem na jeho vesnickou samotu (aby ho navštívili a odpočinuli si v přírodě, nikolivěk kvůli dědictví), za stejným účelem dorazí i dědečkův přítel doktor Vlach, slečna Barbora (nejspíše dílo Saturnina) a k nemilému překvapení všech i teta Kateřina s Miloušem, prý aby se o svého švagra ve stáří postarala, ale je jasné, že si dělá zálusk na majetek. Tak tam odříznutí od světa hospodaří a díky Saturninovi se opravdu nenudí. Jednou to je bojové umění džiu-džitsu, podruhé zmizení dědečkovy staré fordky, co všechny zaměstnává. Vztahy se vybarvují, vypravěč a slečna Barbora se mile sbližují, Milouš jí pak dělá neslušné návrhy, neb se mu též velmi líbí. Dědeček se Saturninem a plnou podporou doktora Vlacha vymýšlejí šílenosti a teta Kateřina všem neskutečně leze na nervy. Vyvrcholením pobytu na samotě je velká výprava do lesů ke srubu doktora Vlacha, protože jediná přístupová cesta do civilizace – chatrný most – byla stržena při bouři. Také docházejí zásoby a nejde ni elektřina (mám důvodné podezření, že i v tom má prsty Saturnin). Při cestě se definitivně vypravěč dá dohromady se slečnou Barborou a teta se ztrapní, ukáže se sluhova dokonalá připravenost na cokoli, Miloušova citlivá duše, dědečkovo hrdinství a doktorův zdravý soutěživý duch. Nakonec sice doputují do cíle, ale čeká je zjištění, že duši málem vypustili zbytečně. Nejenže šli špatnou cestou, ale dávno byl postaven nový most. Po návratu do reality zůstává Saturnin u dědečka, aby spolu opravovali chybnou literaturu, a teta Kateřina se znovu vdá.
HLAVNÍ MYŠLENKA:
Hlavním cílem je čtenáře pobavit slovy a komikou, kritika nabubřelosti a omezenosti, vypočítavosti, v jistém smyslu zesměšňování klasických vážných románových příběhů. „Saturnin a já jsme zjistili, že v dnešní literatuře je spousta nepřesností a chybných pasáží. Chtěli bychom se tím zabývat a tak tě prosíme, jestli by tady nemohl se mnou Saturnin zůstat.“
JAZYK, ŽÁNR:
Jedná se o humoristický román členěný na kapitoly a psaný ich-formou. Už samotný jazyk je neskutečně vtipný, slovních spojení a výrazů typu „plazeovaný pohyb“ apod. je kniha plná. Často se vyskytuje přímá řeč, citace dopisů, vyprávění příběhů, postřehy vypravěče a tetina milovaná přísloví. Každá kapitola je uvedena stručnou osnovou (Slečna Barbora nenašla srnu; Měl bych se oholit; Jak se chovati o pohřbu, …), vše doplňují úžasně směšné ilustrace.
Další podobné materiály na webu:
