Kniha: Krysař
Autor: Viktor Dyk
Deník přidal(a): Tomi
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Postavy: Krysař, Agnes, Dlouhý Kristián (Agnesin přítel), Sepp Jörgen (rybář), matka Agnes, Lora a Kätchen, Konrád Röger (krčmář), Frosch (nábytkář) a Strumm (krejčí) => (konšelé)
Děj:
Tato krátká novela se odehrává ve městě Hameln pod horou Koppel.
Krysař přichází do města Hameln, aby zde nabídl své služby- a to vyhnání krys pomocí zvláštní píšťaly, na kterou umí hrát tak, aby krysy omámil a vylákal je do řeky, kde se utopí. O své práci říká mladé Agnes u domu její matky. Agensina matka je divná, dalo by se říci, že zklamaná životem, jelikož není vůbec veselá, má nepřítomný pohled a nerada chodí na sluneční světlo. V jejich domě se pohybuje jako stín. Oproti ní je Agnes velice veselá a živá dívka, proto se Kryšaři ihned zalíbí. Krysař povídá o krysách, že jsou všude a stávajíce více a více drzými a Agnes mu to povrdí tím, když mu řekne, že jeho služby budou ve městě potřeba, jelikož se jedna krysa dokonce objevila i při svatbě jedné z místních dívek. Krysaře tedy přijmou a konšelé města mu za služby nejprve nabídnou vysokou odměnu, protože se krys chtějí rychle zbavit. Krysař tedy odvádí svou práci a mezitím se schází i s Agnes, u které přespává. I on se jí líbí, protože se jí na něm líbí jeho tajemnost, vysoká postava a hlavně kouzlo jeho píšťaly. To Agnes mu poprvé řekne, aby na píšťalu zahrál nahlas, ale Krysař nechce, vědom si její velké moci. Jednoho dne jde Krysař do krčmy Konráda Rögera, kde uvidí dva konšely, kteří mu slíbili ty peníze. Přijde k jejich stolu, což si nikdo z místních nedovolí a žádá odměnu. Konšelé ale litují svého nerozvážného činu při slíbení velké částky peněz a snaží se Krysaři vysvětlit, že mu tolik peněz nedají. To Krysaře velmi rozčílí a jeho slova zneklidní občany města Hameln i konšele, kteří nemůžou v noci spát a zdají se jim špatné sny, Krysař se také dozvídá o Agnesině příteli Dlouhému Kristiánovi. Jednoho rána se s ním setkává a nemá z toho příliš dobrý pocit, proto se rozhodne odejít, ale něco ho do města táhne zase zpátky. Je z toho velice zmatený, jelikož vždy v každém městě i spoustě zemích pociťoval volnost, ale zde je něco, co mu nedá spát. Také zde žije nechápavý rybář Sepp Jörgen, který vše chápe až o den déle. Třeba i to, že se mu jednoho dne vysmívala děvčata Lora a Kätchen a jeho to ranilo až dalšího dne, pociťoval k nim velikou nenávist a zároveň i lítost, protože nikdy tato děvčata kvůli své „hlouposti“ nebude mít. Kvůli nim i zabije svého jediného „přítele“ drozda, který ho vždy těšil svým zpěvem. Krysař je tolik zneklidněn svými divnými pocity, že promlouvá v myšlenkách i k ďáblu a dokonce se i setkává s vyslancem pekla, který mu nabízí, aby zaslíbil své srdce a získal neomezenou moc, Krysař ale odmítne. Setkává se s Agnes, která je velice pobledlá a jejich setkání je úplně jiné než ta veselá predešlá. Agnes mu poví, že s Kristiánem čeká dítě, z čehož je velmi nešťastná, jelikož už ho nemá ráda. Nechá Krysaře odejít. Ráno přemluví matku, aby jí zazpívala píseň o Zemi sedmihradské. To je prý zaslíbená zem, která se nachází v propasti pod horou Koppel. Občané Hameln věří, že existuje strastiplná cesta propastí, ale poté se tam nachází zem, kde je jen štěstí a dobrý život. Agnes řekne matce, že jde na horu Koppel. Poté ji matka shání a je velice zoufalá, když už jí i poslední možnost, kde by Agnes mohla být, zklame. Začne se smát hlubokým strašným smíchem (zblázní se). Když ani Krysař nemůže Agnes najít, propadne zklamání a smutku a ještě z nenávisti ke konšelům začne hlasitě hrát na svou píšťalu a vyláká tak všechen lid na horu a poté je nechá spadnout do propasti, do které i od sám nakonec skočí. Všichni lidé slyšeli v písni naději v lepší život. Jediný, kdo s davem nešel byl Sepp, ten to ale také pochopil, ale opět až o den déle a za zvuků té písně ve své mysli se také vydal cestou k propasti. Slyšel ale pláčící dítě, které našel v kolébce a jelikož nedokázal zastavit jeho pláč, vzal ho na horu Koppel sebou. Tam ale díky dítěti konečně pochopil, že to nebude ta správná cesta. A vydal se hledat matku, která by pláčící dítě nakrmila.
Krysař:
- Novela vycházela nejdříve pod názvem Pravdivý příběh (1911- 1912) v časopise Lumír
- Samotný námět vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma díla
- Tato báj s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se
Dyk: (1877-1931)
- Narozen v Pšovce u Mělníka
- Otec hospodářský správce na lobkovickém panství
- Gymnázium- Praha- pak studium práv
- Po studiích novinář
- Člen národně demokratické strany- pravicový nacionalismus
- Utopil se při koupání v Jaderském moři
- Dílo:
a) próza
– rozsahem větší, ale umělecky méně zdařilá
– psychologické povídky
– nejvýznamnější novela Krysař (1915)
b) básnická tvorba
A porta inferi– název podle latinského žalmu zpívaného při pohřbu- Od bran pekelných
– prostředky symbolismu- slovník dekadence (útočnost, ironie)
Milá sedmi loupežníků– lyrickoepická báseň
válečná tetralogie- Lehké a těžké kroky, Anebo, Poslední rok, Okno (báseň Země mluví)
c) drama
– více dramat
Zmoudření dona Quijota
Kontext:
Generace buřičů:
– revoltující postoj proti všemu starému
– zklamání společností- pohrdání
– snaha děsit dekadentní či bohémskou prózou
– dokonce i oslava protikřesťanského satanismu- Neumann (Satanova sláva mezi námi)
dekadence= úpadek (typický pro přelom století, přemýšlení o tom co by se nemělo, konec světa, nemá cenu přemýšlet o budoucnosti)
Hlaváček (Pozdě k ránu, Mstivá Kantiléna), Gellner (Po nás ať přijde potopa, Radosti života), Neumann (Jsem apoštol nového žití, Kniha lesů, vod a strání, Nové zpěvy, Rudé zpěvy, Bezedný rok, Zamořená léta)
Česká moderna:
– nová generace- odklon od politiky staročechů, ale i mladočechů- příklon k anarchismu
– odpor ke starší generaci (hlavně lumírovské)
– konec století- Manifest České moderny 1895
– volné sdružení (Machar, Šalda, Sova, Březina, V. Mrštík)
– dekadence
– realismus- Machar (Confiteor, Zde by měly kvést růže, Magdaléna, Svědomím věků- cyklus)
– impresionismus- Sova (Květy intimních nálad, Z mého kraje)
– symbolismus- Březina (Stavitelé chrámu, Tajemné dálky, Svítání na západě)
– vitalismus- Šrámek (poezie- Života bído, přec tě mám rád, Modrý a rudý, Splav.
Próza- Stříbrný vítr, Tělo. Drama- Léto, Měsíc nad řekou)
– realismus, symbolismus- Bezruč (Stužkonoska modrá, Slezské písně- b. Maryčka Magdonova)
Další podobné materiály na webu:
