Kniha: Kuře melancholik
Autor: Josef Karel Šlejhar
Deník přidal(a): susan*
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Josef Karel Šlejhar (1864 – 1914)
– český naturalistický spisovatel
– kvůli neshodám mezi rodiči byl vychováván babičkou
– celý život měl existenční i rodinné problémy
– byl signatářem manifestu České moderny z roku 1895
– přispíval do Lumíru, Světozoru, Rozhledů, Ruchu, Národních listů, Moravskoslezské revue aj.
– v jeho díle se projevuje novost literárního projevu skutečnosti
– expresivní jazyk, zájem o přírodu, drastický pohled na mezilidské vztahy, to vše bylo – jeho charakteristickou součástí jeho stylu
– Kuře melancholik (1889 první knižní novela)
– rané soubory, ve kterých autor v krátkých povídkových útvarech podává obraz
– světa postiženého lidskou surovostí a násilím
Postavy : děcko (chlapec), matka, otec, Katla, nevlastní matka, služebná Pepka česká vesnice v 19.století
Děj:
Za časného jitra vyšlo z velikého domu u silnice děcko jen v košilce a posadilo se na můstek. Tam si potřebovalo srovnat v hlavě dvě novosti. A to, že maminka, ta co ho ještě včera chovala a líbala, dnes ráno ležela nehybně v posteli s vytřeštěnýma očima, rozevřenými rty a studená jako led. Řekli mu: „Hele, umřela ti maminka“ ale ono tomu pranic nerozumělo. Ale skoro ještě podivnější a jistě zábavnější se mu zdály věci se slepicí. Včera to ještě byla vejce a dnes je z toho 13 kuřátek. Děcko nad tím žaslo. Jelikož ještě nesnídalo, vrátilo se domů, kde mu Katla dala kávu s nadrobeným rohlíkem a po dojedení usnulo. Zdál se mu sen o kuřátkách s kvočnou a najednou do snu přišla maminka. Děcko hlasitě vykřiklo, trhlo sebou a rozevřelo udiveně oči. Všechno bylo jako dřív, pouze u okna stál jeho otec, který mluvil nahlas. Děcko, které se odjakživa toho hlasu bálo, se raději vytratilo ven. Nebylo samo. Venku byla roztroušená kuřata s kvočnou. Šlo tedy k nim a pozorovalo je. Při pohledu na ně se nevědomě usmívalo a zapomnělo na svou tíseň a radostí se takřka zajíkalo. Po chvíli si pro něj přišla Katla a odnesla ho domů, aby se ještě naposledy podívalo na svou maminku. Na jejím pohřbu se objevila jakási mladá žena, která se měla k děcku jako k vlastnímu, ale ještě více k jeho otci. Jednoho dne ji přivezl na statek s její služebnou Pepkou. Ze začátku se žena starala a hýčkala jak otce, tak dítě. Ale jakmile se s otcem vzali, začalo dítěti peklo. Nejenže ho neustále trestá i za věci, které ono samo neudělalo, ale neustále jí překáží, takže děcko většinu času tráví venku s kuřátky. Přítele nachází v jednom z kuřátek, které je slabé, osamocené a odstrkované stejně jako on. Malý hoch strádá jak psychicky tak fyzicky. Jednoho dne onemocní, ale nikdo se o něj nezajímá ani nestará. Dítě ve vysokých teplotách leží celé upocené a má halucinace. Nevlastní matka s Pepkou ho oblečou do starého oblečení a na plachtě z vozu ho odnesou do kůlny, jelikož jim děcko v domě překáželo a všichni si stěžovali na zápach. Z kůlny ho přinesou akorát tehdy, když má přijít doktor. To ho umyjí, převléknou do čistého a položí do čisté postýlky, aby doktor viděl, jak se o něho starají. Doktor po prohlédnutí a vyšetření konstatuje, že už se nedá nic dělat a děcku zbývá jen pár dní života. Po jeho odchodu děcko zpět převléknou a odnesou do kůlny. Nevlastní matka Pepce rozkáže, aby zabila kuře, které neustále “křičí“ pod oknem. Kuře se naštěstí prchá ukrýt do kůlny, kde nachází nemocné děcko a tiskne se k němu. Slunce zapadá a děcko slyší a vidí svou matku. Vztahuje k ní ručičky a matka bere své dítě do náruče a odchází s ním. Kuře znepokojivě zatípe a více se přitiskne k již mrtvému dítěti.
Můj názor:
Knížka se mi líbila, ačkoliv mě některé pasáže, které měli popisem okolí a nálady zpomalit děj, nebavily. Jinak je to pěkný a citlivý příběh.
