Miláček

Kniha: Miláček

Autor knihy: Guy de Maupassant

Autorka deníku: Tereza CZ

Zdroj: Studijni-svet.cz, Rozbor-dila.cz

Guy de Maupassant

Narodil se 5. srpna 1850 na zámku Miromesnil poblíž Dieppe v Normandii ve Francii. Jeho celé jméno bylo Henri René Albert Guy de Maupassant.
Byl francouzský spisovatel, prozaik, novinář a jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzského realismu druhé poloviny 19. století. V jeho tvorbě se objevují také prvky naturalismu.
Vyrůstal převážně v Normandii, která později tvořila prostředí mnoha jeho povídek a románů. Po rozchodu rodičů ho vychovávala především matka, která měla velký zájem o literaturu a podporovala jeho vzdělání.
Studoval na školách v Normandii a později začal studovat práva v Paříži. Jeho studium však přerušila prusko-francouzská válka v letech 1870–1871, které se osobně zúčastnil.
Po válce pracoval jako úředník na ministerstvu námořnictva a později na ministerstvu školství. Úřednická práce ho příliš nenaplňovala, a proto se ve volném čase věnoval psaní.
Významný vliv na jeho literární tvorbu měl spisovatel Gustave Flaubert, který se stal jeho učitelem a rádcem. Učil ho přesně pozorovat skutečnost, pečlivě volit slova a vyjadřovat se stručně a výstižně.
Literárně se prosadil v roce 1880 povídkou Kulička, která vyšla ve společném sborníku naturalistických autorů. Povídka mu přinesla okamžitý úspěch a otevřela cestu k profesionální spisovatelské kariéře.
Během následujících let napsal přibližně tři sta povídek a šest románů. Spolupracoval také s francouzskými novinami a časopisy, mimo jiné s periodiky Le Gaulois a Gil Blas.
Ve svých dílech často zobrazoval život obyčejných lidí i vyšší společnosti. Zaměřoval se na mezilidské vztahy, pokrytectví, peníze, společenské rozdíly, nevěru, sobectví, touhu po moci a lidské slabosti.
Jeho tvorba se vyznačuje realistickým zobrazením prostředí a postav, psychologickou propracovaností, ironií a kritickým pohledem na společnost. Často ukazuje, že lidé se nechávají ovládat vlastními zájmy, předsudky a touhou po majetku.
Ve svých povídkách a románech se nevyhýbal ani tragickým nebo pesimistickým závěrům. Nesnažil se vždy rozdělovat postavy na jednoznačně dobré a špatné, ale ukazoval jejich složité charaktery a motivace.
Mezi jeho nejznámější díla patří romány Miláček, Příběh jednoho života a Petr a Jan a povídky Kulička, Náhrdelník nebo Horla.
V posledních letech života trpěl vážnými zdravotními a psychickými problémy, které postupně omezovaly jeho literární činnost.
Zemřel 6. července 1893 v Paříži ve věku 42 let.

Další literární tvorba:

Kulička – realistická povídka z období prusko-francouzské války o ženě, která se obětuje ve prospěch ostatních cestujících, ale následně se setkává s jejich pokrytectvím a nevděkem.
Příběh jednoho života – román o mladé ženě, jejíž romantické představy o manželství a šťastném životě se postupně střetávají s nevěrou, zklamáním a tvrdou skutečností.
Miláček – společenský román o chudém, ale pohledném a bezohledně ctižádostivém muži, který se prostřednictvím žen, intrik a novinářské kariéry dostává mezi pařížskou smetánku.
Mont-Oriol – společenský román odehrávající se v prostředí vznikajících lázní, který zachycuje podnikatelské spekulace, milostné vztahy a touhu po penězích.
Petr a Jan – psychologický román o dvou bratrech, jejich soupeření a odhalování rodinného tajemství, které naruší vztahy mezi členy rodiny.
Silná jako smrt – psychologický román o stárnoucím malíři, jeho dlouholeté milence a nešťastné lásce k její mladé dceři.
Naše srdce – společenský a psychologický román zabývající se láskou, citovou prázdnotou a vztahy mezi muži a ženami ve vyšší společnosti.
Náhrdelník – povídka o ženě, která si půjčí zdánlivě drahocenný náhrdelník, ztratí ho a následně dlouhá léta splácí dluh za jeho náhradu. Příběh poukazuje na lidskou marnivost a tragické důsledky touhy po společenském uznání.
Horla – fantastická a psychologická povídka o muži, který postupně nabývá přesvědčení, že ho ovládá neviditelná bytost. Dílo zachycuje strach, úzkost a nejistotu na hranici skutečnosti a šílenství.
Slečna Fifi – povídka z období prusko-francouzské války, která zachycuje střet francouzské ženy s arogantními pruskými důstojníky a poukazuje na násilí, okupaci a lidskou důstojnost.

Základní charakteristika díla:

Literární druh: epika.
Literární žánr: realistický, společenský a psychologický román s prvky satiry.
Literární směr a kontext: francouzský realismus druhé poloviny 19. století s některými prvky naturalismu. Dílo kriticky zachycuje společnost v období francouzské třetí republiky.
Rok prvního vydání: 1885. Román nejprve vycházel na pokračování v časopise Gil Blas a následně byl vydán knižně.
Původní název: Bel-Ami.

Časoprostor:

Čas děje: začátek 80. let 19. století, přibližně roky 1880–1882, tedy období francouzské třetí republiky.
Místo děje: především Paříž, zejména prostředí novinových redakcí, restaurací, kaváren, divadel, společenských salonů a luxusních bytů bohatých obyvatel. Část příběhu se odehrává také v Cannes na jihu Francie a v Normandii, odkud Georges pochází.
Společenské prostředí: francouzská měšťanská a vyšší společnost, v níž mají velký význam peníze, společenské kontakty, politický vliv a veřejná pověst. Román zachycuje také novinářské prostředí, v němž se tisk často stává nástrojem politických a finančních zájmů.

Hlavní postavy:

Georges Duroy (Miláček, později Georges du Roy de Cantel): Hlavní postava románu. Je to mladý, pohledný, sebevědomý a velmi ctižádostivý muž, který pochází z poměrně chudých poměrů. V minulosti sloužil jako voják v Alžírsku a po návratu do Francie pracuje jako špatně placený úředník u železnice. Touží po bohatství, společenském uznání a moci, ale nemá výrazné vzdělání ani mimořádné pracovní schopnosti. Velmi brzy však zjistí, že dokáže snadno okouzlit ženy a využívat jejich náklonnosti ve svůj prospěch. Je vypočítavý, sobecký, manipulativní a postupně stále bezohlednější. Nezdráhá se lhát, podvádět ani zrazovat lidi, kteří mu pomohli. Jeho vztahy se ženami jsou často založeny spíše na výhodách, které mu mohou přinést, než na opravdové lásce. Díky svému vzhledu, šarmu a schopnosti využívat příležitosti se postupně dostává z chudoby mezi nejbohatší a nejvlivnější obyvatele Paříže. Přezdívku Miláček získává od malé Laurine, dcery své milenky Clotildy de Marelle.
Madeleine Forestierová (později Duroyová): Inteligentní, vzdělaná, sebevědomá a společensky obratná žena. Zpočátku je manželkou novináře Charlese Forestiera, ale po jeho smrti se provdá za Georgese Duroye. Velmi dobře se orientuje v politice, novinářství a vztazích mezi vlivnými lidmi. Má vlastní názory a dokáže samostatně jednat, což bylo v tehdejší společnosti pro ženy méně obvyklé. Georgesovi výrazně pomáhá s novinářskou kariérou, píše s ním články a poskytuje mu důležité informace i kontakty. Od manželství očekává určitou míru nezávislosti a nechce se nechat manželem ovládat. Je praktická a rozumná, ale zároveň si uvědomuje, jak důležité jsou společenské vztahy a politický vliv. Její manželství s Georgesem je postupně poznamenáno jeho žárlivostí, sobectvím a touhou po ještě větším bohatství.
Clotilde de Marelle: Přitažlivá, společenská, živá a temperamentní vdaná žena z vyšší společnosti. Její manžel bývá často mimo domov, a proto má Clotilde poměrně mnoho osobní svobody. Má malou dceru Laurine, která začne Georgesovi říkat Miláček. Clotilde se do Georgese zamiluje a stane se jeho dlouholetou milenkou. Na rozdíl od některých dalších žen si dobře uvědomuje jeho slabosti a nedostatky, přesto mu opakovaně odpouští. Je samostatná, štědrá a dokáže si užívat života. Georgesovi pomáhá také finančně, pronajímá prostor pro jejich tajné schůzky a poskytuje mu podporu v době, kdy má nedostatek peněz. Jejich vztah je bouřlivý a několikrát se přeruší, ale přitažlivost mezi nimi přetrvává až do závěru románu.
Paní Walterová: Manželka bohatého podnikatele a majitele novin pana Waltera. Zpočátku vystupuje jako vážená, nábožensky založená a zásadová žena, která dbá na společenskou pověst a manželskou věrnost. Georges ji však postupně okouzlí a přiměje k milostnému vztahu, přestože se mu zpočátku brání. Paní Walterová se do něj hluboce zamiluje a začne být na jeho náklonnosti citově závislá. Georges však její city neopětuje stejnou měrou a postupně o ni ztrácí zájem. Její oddanost mu začne být nepříjemná a snaží se od ní vzdálit. Paní Walterová se tak stává jednou z nejtragičtějších postav románu, protože její láska přináší především utrpení. Situace se pro ni ještě zhorší, když se Georges rozhodne oženit s její vlastní dcerou.
Suzanne Walterová: Mladá, půvabná a velmi bohatá dcera pana a paní Walterových. Vyrůstá v luxusním prostředí a patří mezi vyhledávané dívky pařížské vyšší společnosti. Je veselá, romantická, důvěřivá a méně zkušená než ostatní ženské postavy románu. Georges ji svým vystupováním okouzlí a postupně v ní vyvolá přesvědčení, že je do něj skutečně zamilovaná. Neuvědomuje si však, že jeho hlavním cílem je získat bohatství její rodiny a upevnit si společenské postavení. Je ochotna kvůli němu postavit se rodičům a nakonec s ním uprchne, aby je přiměla souhlasit se sňatkem. Její manželství s Georgesem představuje vyvrcholení jeho společenského vzestupu.

Vedlejší postavy:

Charles Forestier: Novinář a bývalý Georgesův spolubojovník z vojenské služby v Alžírsku. Pracuje v redakci novin La Vie Française a po náhodném setkání pomůže Georgesovi získat zaměstnání. Je zkušený, společensky obratný a dobře se orientuje v novinářském prostředí. Jeho zdraví však postupně slábne kvůli vážné plicní nemoci. Odjíždí se svou manželkou Madeleine do Cannes, kde nakonec umírá. Jeho smrt Georgesovi otevírá cestu k manželství s Madeleine a dalšímu kariérnímu postupu.
Pan Walter: Bohatý podnikatel, finančník a majitel novin La Vie Française. Je vlivný, praktický a velmi schopný v obchodních záležitostech. Prostřednictvím novin podporuje své politické a finanční zájmy. Georgesovi umožní zahájit novinářskou kariéru a později mu poskytuje další příležitosti. Sám dokáže výrazně zbohatnout díky politickým a finančním spekulacím. Zpočátku nesouhlasí s Georgesovým sňatkem se Suzanne, ale nakonec ustoupí, aby zabránil společenskému skandálu.
Laurine de Marelle: Malá dcera Clotildy de Marelle. Georgese si velmi oblíbí a začne mu říkat Bel-Ami, tedy Miláček. Tato přezdívka se postupně rozšíří mezi další postavy a stane se označením hlavního hrdiny.
Hrabě de Vaudrec: Bohatý aristokrat a dlouholetý blízký přítel Madeleine Forestierové. Po své smrti jí odkáže značné jmění. Georges začne pochybovat o povaze jejich vztahu a využije dědictví k tomu, aby získal část peněz pro sebe.
Laroche-Mathieu: Vlivný politik a pozdější ministr, který spolupracuje s panem Walterem a využívá noviny k prosazování politických zájmů. Udržuje blízký vztah s Madeleine, což Georges později využije jako důvod k rozvodu. Jeho politická kariéra je následně vážně poškozena.
Rachel: Prostituovaná žena, se kterou se Georges setkává v pařížském zábavním prostředí. Později dojde kvůli jejich dřívějšímu vztahu k nepříjemné scéně v přítomnosti Clotildy. Její postava připomíná Georgesovy skromné začátky a ukazuje jeho neupřímnost ve vztazích k ženám.
Norbert de Varenne: Básník a Georgesův kolega z novinářského prostředí. Je přemýšlivý, melancholický a často uvažuje o stárnutí, osamělosti a smrti. Jeho úvahy kontrastují s Georgesovou ctižádostí a touhou užívat si života.

Stručný obsah díla:

Román se odehrává v Paříži na začátku 80. let 19. století, v období francouzské třetí republiky. Francouzská společnost je tehdy výrazně rozdělena podle majetku, společenského postavení a politického vlivu. Velkou moc mají bohatí podnikatelé, politici a novináři, kteří prostřednictvím tisku ovlivňují veřejné mínění. V tomto prostředí se odehrává příběh Georgese Duroye, mladého muže, který pochází ze skromných poměrů, ale touží po bohatství, úspěchu a uznání. Georges je velmi pohledný a sebevědomý, ale nemá významné vzdělání, majetek ani společenské kontakty. Přesto je přesvědčen, že si zaslouží lepší život, než jaký dosud vede.

Georges v minulosti sloužil jako voják v Alžírsku, kde získal určité zkušenosti, ale po návratu do Francie se mu nedaří prosadit. V Paříži pracuje jako špatně placený úředník u železnice a často se potýká s nedostatkem peněz. Nemůže si dovolit luxusní oblečení ani životní styl, po kterém touží. Jednoho letního večera se náhodou setká se svým bývalým vojenským kamarádem Charlesem Forestierem. Ten se mezitím stal úspěšným novinářem a pracuje v redakci listu La Vie Française. Když vidí Georgesovu situaci, nabídne mu pomoc a poradí mu, aby zkusil štěstí v novinářství. Georges sice nemá zkušenosti s psaním článků, ale vidina lepšího zaměstnání a společenského vzestupu ho okamžitě zaujme.

Forestier pozve Georgese na společenskou večeři do svého bytu, kde se má setkat s několika významnými lidmi z novinářského a politického prostředí. Georges si uvědomuje, že na takovou událost potřebuje vhodné oblečení, a proto přijme od Forestiera půjčené peníze. Na večeři pozná Charlesovu manželku Madeleine, která je inteligentní, vzdělaná a velmi dobře se orientuje ve společenských vztazích. Setká se také s majitelem novin panem Walterem a jeho manželkou, s půvabnou Clotildou de Marelle a dalšími hosty. Přestože Georges mezi nimi zpočátku působí nezkušeně, díky svému vzhledu, sebevědomí a schopnosti vyprávět o vojenském životě v Alžírsku dokáže upoutat pozornost přítomných.

Pan Walter je Georgesovým vystupováním zaujatý a nabídne mu možnost napsat článek o jeho zkušenostech z Afriky. Georges nabídku nadšeně přijme, ale brzy zjistí, že vytvořit kvalitní novinový text není tak jednoduché, jak si představoval. Když se pokouší napsat svůj první článek, nedokáže správně uspořádat myšlenky a neví, jak začít. Nakonec požádá o pomoc Charlese Forestiera, který ho odkáže na svou manželku Madeleine. Ta mu pomůže článek sestavit a výrazně se podílí na jeho výsledné podobě. Článek je úspěšný a Georges získává příležitost pracovat v novinách. Tím začíná jeho novinářská kariéra, která mu postupně otevře dveře do pařížské vyšší společnosti.

Georges zpočátku pracuje jako reportér a musí se naučit vyhledávat informace, navazovat kontakty a pohybovat se mezi lidmi, kteří mohou novinám poskytnout zajímavé zprávy. Postupně zjišťuje, že v redakci nejsou nejdůležitější pouze pravdivé informace a literární schopnosti. Velkou roli hrají známosti, společenské vztahy, politické zájmy a schopnost získávat vlivné spojence. Někteří novináři si informace upravují, přikrášlují nebo vytvářejí články podle přání majitele novin. Georges velmi rychle pochopí, že v takovém prostředí může uspět i člověk, který není mimořádně talentovaný, pokud dokáže vhodně využívat příležitosti.

Významnou roli v Georgesově životě začne hrát Clotilde de Marelle, kterou poznal na společenské večeři u Forestierových. Clotilde je půvabná, temperamentní a společensky zkušená vdaná žena, jejíž manžel bývá často mimo domov. Georges ji začne navštěvovat a jejich vzájemná náklonnost postupně přeroste v milostný vztah. Clotilde má malou dceru Laurine, která si Georgese oblíbí a začne mu říkat Miláček, francouzsky Bel-Ami. Tato přezdívka se mezi jeho známými postupně rozšíří a stane se jeho charakteristickým označením.

Clotilde se do Georgese zamiluje a snaží se mu zpříjemnit život. Protože má více peněz než on, pomáhá mu také finančně. Pronajme pro jejich schůzky malý byt, kde mohou trávit čas bez zbytečné pozornosti okolí. Georges sice zpočátku předstírá, že nechce být na ženě finančně závislý, ale postupně její podporu přijímá. Jejich vztah však není vždy harmonický. Georges se chová sobecky, někdy Clotilde lže a není jí věrný. Jednou se při společné návštěvě zábavního podniku setkají s Rachel, se kterou měl Georges dříve poměr. Rachel ho pozná a způsobí nepříjemnou scénu, která Clotilde odhalí část jeho minulosti. Přestože mezi milenci dojde k hádce, jejich vztah se později obnoví.

Georges si postupně získává pevnější postavení v redakci. Díky svým známostem a schopnosti pohybovat se ve společnosti se dostává k důležitějším novinářským úkolům. Začne se podílet na rubrice krátkých společenských a politických zpráv, která mu umožňuje získávat další kontakty. Jeho kariéru posílí také souboj s novinářem konkurenčního listu, jenž ho obviní z nečestného jednání. Georges se musí zúčastnit pistolového duelu, přestože má velký strach. Oba protivníci vyváznou bez zranění a Georges získá pověst odvážného muže, který je ochoten bránit svou čest i pověst novin. Tato událost mu přináší další uznání mezi kolegy a ve společnosti.

Georges si začíná stále více uvědomovat, jak důležité mohou být ženy pro jeho společenský vzestup. Všímá si, že některé dámy z vyšší společnosti mají významné kontakty a prostřednictvím svých manželů nebo milenců získávají důležité informace. Georges proto postupně navazuje vztahy s dalšími ženami, které by mu mohly pomoci v kariéře. Zvláštní pozornost věnuje Madeleine Forestierové, protože obdivuje její inteligenci, společenské schopnosti a vliv v novinářském prostředí. Madeleine však jeho pokusy o sblížení zpočátku odmítá a dává mu najevo, že nechce být pouze další z jeho milenek. Georges přesto jejich přátelství udržuje, protože si uvědomuje, jak užitečné pro něj může být.

Mezitím se zdravotní stav Charlese Forestiera stále zhoršuje. Trpí vážnou plicní nemocí, která mu postupně znemožňuje normálně pracovat. Společně s Madeleine proto odjíždí do Cannes na jihu Francie, kde doufá ve zlepšení svého zdraví. Nemoc však pokračuje a Forestier nakonec umírá. Georges za ním před smrtí přijíždí a zůstává v blízkosti Madeleine. Přestože Charles byl jeho přítelem a pomohl mu získat zaměstnání, Georges už v této době přemýšlí o výhodách, které by mu mohlo přinést manželství s jeho vdovou. Madeleine je inteligentní, má společenské kontakty a dokáže významně ovlivňovat politické i novinářské dění.

Po Forestierově smrti začne Georges Madeleine naznačovat, že by se spolu mohli oženit. Madeleine zpočátku nechce učinit rychlé rozhodnutí, ale postupně připustí možnost společného života. Dává však Georgesovi jasně najevo, že si chce zachovat vlastní nezávislost a nechce být manželkou, která bude pouze poslušně plnit přání svého muže. Georges s jejími podmínkami souhlasí, protože v manželství vidí příležitost k dalšímu vzestupu. Po určité době se skutečně vezmou. Georges si zároveň začne upravovat své příjmení a vystupuje jako Georges du Roy de Cantel, čímž vytváří dojem vznešenějšího původu a vyššího společenského postavení.

Po svatbě navštíví manželé Georgesovy rodiče v Normandii. Ti žijí prostým venkovským životem a jejich poměry se výrazně liší od prostředí pařížské vyšší společnosti, na které je Madeleine zvyklá. Georges se při návštěvě setkává se svou minulostí, kterou se nyní snaží překonat. Madeleine se však mezi jeho rodiči necítí dobře a nedokáže se přizpůsobit jejich způsobu života. Tato návštěva ukazuje rozdíly mezi manželi i Georgesovu snahu co nejvíce se vzdálit od vlastního skromného původu.

Manželství s Madeleine výrazně pomůže Georgesově kariéře. Madeleine se vyzná v politice, zná důležité osobnosti a dokáže vytvářet kvalitní novinové články. Georges využívá její schopnosti a díky ní se postupně dostává k významnějším politickým tématům. Jeho články získávají pozornost a jeho postavení v redakci roste. Madeleine mu pomáhá nejen s psaním, ale také s navazováním kontaktů mezi politiky a finančníky. Georges však postupně začíná žárlit na její minulost a podezírá ji, že měla milostné vztahy s jinými muži. Vadí mu také, že část jeho úspěchu závisí na schopnostech vlastní manželky.

Přestože je Georges ženatý, znovu naváže milostný vztah s Clotildou de Marelle. Ta mu po předchozích hádkách a rozchodech opakovaně odpouští. Georges si tak udržuje manželství, které mu přináší společenské a pracovní výhody, a zároveň vztah s milenkou, která ho přitahuje a poskytuje mu osobní potěšení. Jeho sobectví a bezohlednost se postupně stupňují. Nedokáže se spokojit s tím, čeho už dosáhl, a neustále hledá nové možnosti, jak získat ještě více peněz a vlivu.

Další důležitou ženou se stává paní Walterová, manželka majitele novin. Je to vážená a nábožensky založená žena, která dosud dbala na manželskou věrnost a dobrou pověst. Georges ji začne záměrně svádět, protože si uvědomuje, jak výhodné by pro něj mohlo být získat náklonnost manželky svého zaměstnavatele. Paní Walterová se mu zpočátku snaží odolávat, ale nakonec jeho naléhání podlehne. Milostný vztah však prožívá mnohem vážněji než Georges. Zamiluje se do něj a je ochotna obětovat mnoho ze svého dosavadního života, aby s ním mohla být. Georges naproti tomu postupně ztrácí zájem a její silné city mu začínají být nepříjemné.

Paní Walterová se na Georgesovi stává stále více citově závislou. Vyhledává jeho společnost, posílá mu zprávy a snaží se získat jeho pozornost. Georges však její lásku považuje za obtěžující a postupně se od ní odvrací. Přesto vztah využívá, protože mu umožňuje získávat důležité informace z prostředí bohatých podnikatelů a politiků. Paní Walterová mu například poskytuje informace o připravovaných finančních operacích souvisejících s francouzskou politikou v Maroku. Díky těmto zprávám může Georges výhodně investovat a získat další peníze.

Politické a finanční intriky mají v románu významnou úlohu. Pan Walter a někteří politici využívají informace o plánovaných zahraničněpolitických krocích Francie k výhodným obchodům. Prostřednictvím novin ovlivňují veřejné mínění a připravují půdu pro rozhodnutí, která jim mají přinést vysoké zisky. Georges se postupně dozvídá, že za řadou novinových článků nestojí pouze snaha informovat veřejnost, ale především touha vydělat peníze a posílit politickou moc. Sám se do těchto intrik zapojuje a postupně získává stále větší finanční prostředky. Zároveň však vidí, že pan Walter a jeho spojenci dokážou vydělat mnohem více než on.

Významnou událostí je také smrt hraběte de Vaudrec, dlouholetého blízkého přítele Madeleine. Hrabě po sobě zanechá velké dědictví, které odkáže právě jí. Georges začne být podezřívavý a žárlivý, protože se domnívá, že vztah mezi Madeleine a hrabětem mohl být důvěrnější, než mu manželka přiznávala. Zároveň si uvědomuje, že dědictví představuje mimořádnou příležitost k obohacení. Začne proto na Madeleine vyvíjet nátlak a argumentuje tím, že přijetí celého dědictví by mohlo poškodit její pověst. Nakonec ji přiměje, aby se s ním o získaný majetek rozdělila. Tím si Georges zajistí další značné bohatství, aniž by ho musel sám vydělat.

Georgesovo společenské postavení se postupně upevňuje. Má peníze, vlivné známé, úspěšnou kariéru a může se pohybovat mezi nejbohatšími obyvateli Paříže. Přesto stále není spokojený. Začíná si uvědomovat, že manželství s Madeleine mu sice přineslo mnoho výhod, ale zároveň ho omezuje v dalších plánech. Stále více ho přitahuje představa sňatku se Suzanne Walterovou, mladou dcerou bohatého majitele novin. Suzanne je dědičkou velkého majetku a manželství s ní by Georgesovi umožnilo dostat se mezi skutečnou finanční elitu.

Georges začne Suzanne věnovat stále více pozornosti. Chová se k ní přátelsky, baví ji a postupně si získává její důvěru. Suzanne je mladá a romantická, proto snadno podlehne jeho šarmu. Georges ji přesvědčuje, že jí rozumí lépe než ostatní lidé v jejím okolí, a snaží se, aby se na něj citově navázala. Jeho jednání je však především vypočítavé. Nejde mu pouze o mladou ženu samotnou, ale zejména o bohatství a společenské výhody, které by mu její rodina mohla poskytnout. Aby mohl Suzanne požádat o ruku, musí se však nejprve zbavit svého dosavadního manželství.

Georges ví, že Madeleine udržuje blízký vztah s vlivným politikem Laroche-Mathieuem, který se stal ministrem. Rozhodne se této skutečnosti využít. Nechá svou manželku sledovat a připraví situaci, při níž ji spolu s policejním komisařem přistihne při schůzce s jejím milencem. Tím získá důkaz nevěry, který může využít při rozvodovém řízení. Madeleine je vystavena veřejnému ponížení a její vztah s ministrem vyvolá skandál. Laroche-Mathieu zároveň utrpí značné poškození své politické pověsti. Georges dosáhne svého cíle a po rozvodu získává možnost znovu se oženit.

Po rozvodu se Georges soustředí na Suzanne Walterovou. Získal si již její náklonnost, ale její rodiče nejsou z plánovaného manželství nadšeni. Pan Walter sice uznává Georgesovy schopnosti, ale uvědomuje si také jeho ctižádost a vypočítavost. Ještě větší odpor projevuje paní Walterová, která byla sama Georgesovou milenkou a stále k němu chová hluboké city. Představa, že by se muž, kterého miluje, stal jejím zetěm, je pro ni nesmírně bolestná. Nemůže však otevřeně vysvětlit skutečné důvody svého nesouhlasu, protože by tím odhalila vlastní nevěru.

Georges se rozhodne rodiče Suzanne přimět ke svolení prostřednictvím promyšleného plánu. Přesvědčí mladou dívku, aby s ním dobrovolně uprchla z domova. Suzanne je přesvědčena, že tak dokáže svou lásku a že tím přiměje rodiče přijmout jejich vztah. Georges však dobře ví, že její útěk vyvolá hrozbu společenského skandálu. Pokud by rodiče sňatek odmítli, mohla by být poškozena pověst celé rodiny. Manželé Walterovi se proto nakonec rozhodnou ustoupit a se svatbou souhlasí. Georges tak znovu dosahuje svého cíle prostřednictvím manipulace a využití slabostí druhých lidí.

Paní Walterová prožívá plánovaný sňatek jako osobní tragédii. Georges ji opustil a nyní se má oženit s její vlastní dcerou. Její city se mění ve směs zoufalství, žárlivosti a nenávisti. Suzanne přitom netuší, jaký vztah její matka s Georgesem v minulosti měla. Pro mladou dívku je svatba splněním romantického snu, zatímco pro její matku představuje bolestné potvrzení, že Georges nikdy nebyl ochoten obětovat své osobní zájmy kvůli opravdové lásce.

Georgesova kariéra mezitím dosahuje mimořádného úspěchu. Díky svým vztahům s vlivnými lidmi, penězům a novinářskému postavení získává stále větší společenský význam. Sňatek se Suzanne mu má zajistit nejen bohatství, ale také pevné místo mezi nejvlivnějšími pařížskými rodinami. Z chudého úředníka, který na začátku příběhu neměl téměř žádné peníze, se postupně stal bohatý a respektovaný muž. Jeho vzestup však nebyl založen především na poctivé práci nebo mimořádných schopnostech, ale na využívání druhých lidí, nevěře, intrikách a touze po moci.

Závěr románu se odehrává během slavnostní svatby Georgese a Suzanne v pařížském kostele Madeleine. Obřadu se účastní významné osobnosti z politického, finančního a společenského života. Georges si naplno uvědomuje, jak velkého úspěchu dosáhl. Je obklopen bohatými a vlivnými lidmi, kteří ho obdivují a považují za významnou osobnost. Jeho nová manželka je šťastná a věří, že ji čeká krásná společná budoucnost. Paní Walterová však prožívá hluboké utrpení, protože sleduje svatbu svého bývalého milence s vlastní dcerou.

Během svatební slavnosti se Georges setkává také s Clotildou de Marelle. Jejich chování naznačuje, že navzdory jeho novému manželství mezi nimi stále přetrvává vzájemná přitažlivost a že jejich milostný vztah nemusí být definitivně ukončen. Georges tak ani ve chvíli svého největšího úspěchu nepřestává myslet na další možnosti osobního uspokojení. Když vychází z kostela, vidí před sebou dav lidí a v dálce budovu francouzské Poslanecké sněmovny. Začíná přemýšlet o tom, že by se v budoucnu mohl prosadit také v politice.

Román končí Georgesovým triumfem. Hlavní hrdina získal peníze, společenské postavení, významné kontakty a mladou bohatou manželku. Přestože během svého vzestupu opakovaně lhal, podváděl a využíval ostatní lidi, není za své jednání potrestán. Naopak se mu podaří dosáhnout téměř všeho, po čem toužil. Autor tak poukazuje na pokrytectví společnosti, ve které mohou být bezohlednost, sobectví a schopnost manipulovat druhými důležitější než poctivost nebo morální zásady. Závěr zároveň naznačuje, že Georgesova ctižádost nemá hranice a že jeho společenský vzestup pravděpodobně ještě neskončil.

Vlastní hodnocení:

Kniha Miláček mě zaujala především tím, jak realisticky zachycuje společnost, ve které lidé často usilují o bohatství, moc a uznání bez ohledu na morální zásady. Nejzajímavější mi připadala hlavní postava Georgese Duroye, protože se dokázal z chudého a nepříliš úspěšného muže postupně dostat mezi nejbohatší a nejvlivnější obyvatele Paříže. Přestože byl pohledný, sebevědomý a společensky obratný, jeho jednání bylo často velmi sobecké a bezohledné.

Nejvíce mě překvapilo, jak Georges využíval ženy, které mu důvěřovaly a pomáhaly. Madeleine mu umožnila rozvíjet novinářskou kariéru, Clotilde ho podporovala a paní Walterová se do něj hluboce zamilovala. Georges však jejich city a pomoc často považoval pouze za prostředek k dosažení vlastních cílů. Zajímavé bylo také sledovat, jak se postupně měnil jeho vztah k penězům a společenskému postavení. Čím více získával, tím větší měl ambice a tím méně mu záleželo na lidech kolem sebe.

Silný dojem na mě udělal samotný závěr knihy. Očekával jsem, že Georges bude za své podvody, nevěru a manipulaci nějakým způsobem potrestán. Místo toho však dosáhl svého největšího úspěchu, oženil se s bohatou Suzanne Walterovou a získal významné postavení ve společnosti. Tento závěr ukazuje, že v životě nemusí vždy zvítězit spravedlnost a že i bezohlední lidé mohou dosáhnout velkého úspěchu.

Kniha mě přiměla přemýšlet o tom, jak velkou roli mohou v lidském životě hrát peníze, společenské kontakty a touha po uznání. Přestože se příběh odehrává v 19. století, jeho hlavní témata jsou aktuální i dnes. Lidé se stále mohou snažit dosáhnout úspěchu prostřednictvím manipulace, přetvářky a využívání druhých. Román proto považuji za zajímavé a nadčasové dílo, které ukazuje nejen společenské poměry své doby, ale také slabosti lidské povahy.