Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Autor: Arnošt Lustig
Deník přidal(a): Nikol
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Vypracovala: Nikola Sokolová
Arnošt Lustig
Byl českýžidovskýspisovatel, scenárista, novinář a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu.
Narodil se 21. 12. 1926 v Praze, v rodině maloobchodníka. Roku 1941 byl z rasových důvodů (žid) vyloučen z měšťanky, učil se krejčím. Roku 1942 byl Lustig deportován do Terezína, prošel koncentračními tábory Terezín, Osvětim a Buchenwald. 13. dubna 1945 pak uprchl z transportu smrti (Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války.
Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal také přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin. Po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladýsvět.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Jeho knihy byly vyřazeny z veřejných knihoven. Nejdříve emigroval do Jugoslávie a v roce 1970 se nakonec usadil v USA. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem.
Novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzvou byla oceněna v roce 1966 Státní cenou, v roce 1973 byla nominována ve Spojených státech na Národní knižní cenu a v roce 1974 získala americkou prestižní cenu B’nai B’rith Book Award.
Dne 26.2. 2011 zemřel v Praze na rakovinu.
Díla:
- Povídky: Noc a naděje, Démanty noci, Ulice ztracených bratří, První stanice štěstí, Noc a den, Nikoho neponížíš, Hořká vůně mandlí, Oheň na vodě
- Novely: Můj známý Vili Feld, Dita Saxová, Modlidba pro Kateřinu Horovitzovou, Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
- Romány: Propast, Miláček, Král promluvil, neřekl nic,
- Eseje: Vybrané texty z let
- Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě
- Esence – sbírka citátů
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Tato dramatická novela je složena z kapitol, které na sebe vzájemně navazují v kontextu. Příběh je inspirován podle skutečné události.
Děj začíná v momentě, kdy se dvacet bohatých Židů vrací z Ameriky, kam emigrovali. Cestou jsou ale v Itálii zatčeni nacisty. Ti židovským obchodníkům s americkými pasy namluví, že za předpokladu úhrady potřebných výdajů mohou být vyměněni za německé prominenty zajaté spojeneckou armádou.
Poté jsou odvlečeni do koncentračního tábora. Při cestě procházejí kolem rampy, kdy jeden z bohatých mužů, pan Herman Cohen, zaslechne hlas dívky, která říká: ,,Ještě nechci umřít!“
Dívka ho zaujme a chce jí pomoci, proto si ji vezme s sebou jako doprovod. Slíbí, že veškeré výdaje zaplatí i za ni. Dívka, jejíž jméno je Kateřina Horovitzová, s sebou nemá ale žádné oblečení ani doklady, všechno se ztratilo během transportu na rampu. Herman Cohen pro ni v táboře nechá ušít kostým i kabát. Kateřina se snaží od krejčího vyzvědět nějaké informace o sestrách, rodičích a dědečkovi. Bohužel marně. V krejčího očích vidí jenom nejistotu a strach.
V táboře je celá skupina přidělena k panu Bedřichu Brenskemu, krerý je neustále uklidňuje slovy, že tato výměna probíha v zájmu Říše a pod záštitou Červeného kříže. Zároveň je přesvedčuje o tom, že na ně čeká loď, která je odveze zpět do Ameriky. Nejdříve, ale musejí dojet zvláštním vlakem k přístavu.
Celá cesta vlakem je do detailu promyšlená. Hlavním úkolem pana Brenskeho je dostat ze všech bohatých Židů peníze, které mají uložené ve švýcarských bankách. Vystrašení Židé ze smrti postupně pod nátlakem podepisují šeky.
Náhle se zjístí, že Kateřina Horovitzová nemá svůj pas, proto jsou všichni cestující nuceni vrátit se do tábora, kde bude zhotoven sňatek Kateřiny a pana Hermana (platí Norimberské zákony, proto není možné provést sňatek mimo tábor). Samozřejmě toto zdržení vede k příjmu peněz pro pana Brenskeho.
Nakonec dostanou oznámení, že přes hranice není možno přejet bez tzv. dezinfikace. Celá skupina, včetně Kateřiny, je zahnána do umýváren. Zde obdrží mýdlo s příkazem se svkléknout a podstoupit koupel. Kateřina vytuší, že s umývárnou nemá tahle místnost nic společného a vycítí blížící se smrt. Odmítá se před důstojníky svléct. Důstojníci ji urážejí a nadávají. V nestřeženém okamžiku sebere jednomu z nich pistoli. Za jejích šest sester, matku, otce a dědečka vyjde z pistole devět výstřelů. Jeden důstojník je zastřelen a další zraněn. Během okamžiku se seběhnou do umývárny důstojníci, násilím zavřou Kateřinu i se zbytek výpravy do plynové komory a poté je tam zastřelí.
Ukázka z díla:
,,Připadám si jako bankovní úředník, a ne jako voják tajného oddělení,“ posteskl si pan Brenske. ,,Je mi to skoro už proti mysli. Naštěstí peníze máte a věřte, že vám někdy až závidím, jaké krkolomné okolnosti vám to pomáhá překlenout. Rád bych vám od této chvíle říkal už jenom věci příjemné. Mám takové tušení, že jsem už tak daleko, pokud z vojenských důvodů nebude rozhodnuto jinak. Ale i to, co si myslím, že tohle je opravdu už náš poslední požadavej, mne uklidňuje. V této ruce držím vaše příslušná potvrzení. Koneckonců nebyl tento poslední požadavek způsoben naší stranou. Ani nebylo v našich silách předpokládat nepředpokládáné. Miluji korektnost, a proto pravím: nedá se nic dělat, pánové, chcete-li vyrovnat v odpovídajících hodnotách nabídku vašich úřadů za menší počet neměckých zajatců, musíte to zaplatit.“
Tento příběh poukazuje na hrůzy Druhé světové války. Objevuje se v něm nelidskost nacistů, nenávist Židů, touha po penězích a moci. Arnošt Lustig prošel třemi koncentračními tábory, a proto je v tomto díle vloženo mnoho vlastních vzpomínek na nelidské zachacení.
Jazyk díla:
Autor v tomto díle používá spisovnou a občas i hovorovou češtinu. Můžeme narazit i na německé výrazy jako například – genickschuss. Je zde také dobře poznat povaha postav, protože autor je rozlišuje v jejich mluvě.
Hodnocení:
Z tohoto díla mi občas lezl mráz po zádech. Krutosti, které byly páchany v koncentračních táborech na nevinných lidech, jsou prostě neodpustitelné. Dílo mě zaujalo po psychologické stránce. Nacisté moc dobře vědeli, jak dostat z bohatých židů peníze pod výhružkou smrti. Nakonec bych chtěla dodat moji zaujatost pro Kateřinu Horovitzovou, která se do poslední chvíle svého života jako jediná bránila a alespoň se částěčně pomstila za svou rodinu. Tento příběh by měl přečíst každý člověk, který si nevaží všeho, co kolem sebe má!
Informační zdroje:
Použitá literatura:
Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Praha, Mladá Fronta 1990
Internet:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_Lustig
