Kniha: Ostře sledované vlaky
Autor: Bohumil Hrabal
Deník přidal(a): Lucie W.
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Literární druh, žánr:
Epika/ próza, novela – kratší příběh, méně postav
Zařazení autora, doba, další autoři:
Válečná literatura, 40. léta 20. století,
Charakteristika tvorby, stylu:
Autor se inspiroval svou vlastní prací výpravčího v Kostomlatech a Dobrovicích
Celková syrovost díla
Tragikomika, erotika, černý humor
Nekonečný proud řeči – chybí dějová linie
Místo a čas:
Rok 1945, únor, Kostomlaty, malé nádraží
Hlavní postavy:
Miloš Hrma
Výpravčí Hubička
Pan přednosta
Viktoria Freie
Máša
Děj:
Dvaadvacetiletý Miloš dělá výpravčího na malém nádraží. Je naivní a citlivý. V minulosti si podřezal žíly, jelikož selhal v intimní chvíli jako muž. Na nádraží obdivuje výpravčího Hubičku za jeho úspěchy u žen. Při domluvě na sabotáž Říšského vlaku se setkává s Viktorií, která mu dodá mužské sebevědomí. Miloš získá odvahu a vnitřní klid. Nicméně je při sabotáži postřelen a i on střelí německého vojáka. Leží ve dle sebe ve sněhu, a když Miloš vidí vojákovo utrpení, najde pušku a dvakrát ho střelí. Dokáže to díky vnitřnímu klidu a smíření se s osudem. Ve vojákovi neviděl nepřítele, ale člověka. Pak vzpomíná na matku a po vyslechnutí detonace umírá.
Myšlenky:
Nesmyslnost války, která mění lidi, jejich charaktery a zasahuje do jejich běžných, všedních životů a nutí je k jednání, které jim není vlastní
„Nesmyslné“ úmrtí mladého muže na konci války – přerod chlapce v muže
Slovní zásoba díla:
Spisovná čeština, Obecná čeština, vulgarismy
Přirovnání, metafory
Ich forma
Německý jazyk
Prvky v díle:
„Und jetz muss ich wirklich nach Kersko,“
„Tak ale, paní přednostová, co dál? Nechtěla byste mě zaškolit? Pěkně vás o to prosím… v blázinci mi doktor Brabec řekl, že bych si měl otřít parůžek s nějakou starší dámou…“
…Miloši, špatně jsem chytil kontrafaleš. Spadl jsem z oltáře lásky…“
„Ta hyéna skvrnitá!“
Inspirace, napodobení díla, film:
Kniha byla zfilmována režisérem Menzelem v roce 1966
v roce 1967 získal tento film Oscara za nejlepší cizojazyčný film
Ukázka z díla:
„To takhle odejel poslední noční osobní vlak,“ povídám do přednostova ucha, „a od večera seděla s námi v dopravní kanceláři taková fešná dáma a kouřila cigarety a pila víno. A k půlnoci povídá pan výpravčí Hubička: Miloši, jseš teprve záškolák, ale já ti věřím. Vezmeš to za mě tak na dvě hodinky. A tak jsem sloužil a výpravčí Hubička odvedl tu dámu do kanceláře pana přednosty a slyším: Kočičko, tělo to potřebuje, tělo to žádá…“
„To prase jedno huňatý, vepřový!“ zvedl se pan přednosta a díval se oknem přes uklánějící se a vrkající holuby na perón, kde stál výpravčí.
„Kdyby to na něm bylo aspoň vidět, ta jeho kujebácká nátura!“ křičel pan přednosta, a výpravčí Hubička si strčil prst do ucha a třepal jím, jako by měl v uchu zalehlou vodu.
„Pomalu,“ řekl pan přednosta.
„A potom řekl pan výpravčí… budeme si hrát na fanty… vrána letí, vlak letí, čas letí, ruka letí, noha letí… a já jsem prohrávala nejdřív botičky a potom kalhotky…“ vykládala telegrafistka a sledovala pohyb tužky, kterou její výpověď zapisoval pan přednosta.
„A kdo vám je stahoval?“ zvídal rada.
„Pan výpravčí Hubička,“ řekla a zasmála se.
A výpravčí seděl na židli, nohu přeloženou přes nohu, na koleni služební čepici, pleš se mu leskla a úředníci z ředitelství z Hradce, když se podívali na tu jeho pleš a pak na krásnou telegrafistku, vzdychli a vrtěli hlavou a potom s větším zaujetím vnikali to případu, ze kterého se snažili vylovit skutkovou podstatu pro zločin omezování osobní svobody. A já jsem sloužil, stavěl jsem návěstidla do polohy volno a zase na stůj, cítil jsem, jak výpravčí sleduje všechny vlaky, které mi projíždějí stanicí, jak mne kontroluje, výpravčí Hubička byl vždycky můj ideál….
