Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Autor: Jaroslav Hašek
Deník přidal(a): xxx08
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Autor:
Byl český spisovatel, publicista, novinář a autor nejpřekládanější české knihy (osudy dobrého vojáka Švejka za světové války). Pocházel z rodiny učitele matematiky, který předčasně umřel na intoxikaci alkoholem. Chudoba nutila matku Kateřinu se třemi dětmi se víc jak 15x stěhovat. Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec odmaturoval na obchodní akademii. V roce 1897 se zúčastnil jako školák anti-německých nepokojů v Praze. Stal se zaměstnancem banky Slavia, brzy se však začal živit výhradně novinařinou a literaturou. V té době se také začal scházet s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky Slovensko, Halič, Uhry). Povídky z těchto cest mu otiskovaly Národní listy. V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Koruna a za svoji činnost byl krátce vězněn. Roku 1907 se zamiloval do Jarmily Mayerové, ale kvůli jeho způsobu života ho rodiče Jarmily nepokládaly za vhodného partnera. Když byl zatčen za znesvěcený vlajky v Praze, rodiče Mayerovou vzali na venkov v naději, že by to mohlo ukončit jejich vztah. Hašek zareagoval tak že vycouval z radikální politiky, pokusil se najít normální práci. Roku 1908 redigoval ženský obzor. V roce 1909 měl 64 publikovaných povídek a další rok byl jmenován redaktorem časopisu Svět zvířat. V této práci se ale moc neohřál, byl propuštěn za publikování článků o imaginárních zvířatech, které si vymyslel. 23. května se s Jarmilou Mayerovou oženil. Po roce manželství se ale Jarmila vrátila k rodičům, protože Jaroslav Hašek byl zadržen, když se pokusil předstírat svoji vlastní smrt. V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona a vystupoval jako její kandidát. V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel do Ruska na frontu. V Rusku v roce 1920 se oženil s Alexandrou Grigojevnou Lvovovou (po návratu do ČS nebyl souzen jen díky tím že v Rusku nebyl pořádek a neuznávali mezinárodní smlouvy). V srpnu roku 1921 odjel s J. Panuškou a s manželkou do Lipnice nad Sázavou. V té době ale byl už vážně nemocný a nebezpečně obézní, už nepsal ale jen diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. Zemřel 3. ledna 1923 na ochrnutí srdce.
Díla:
Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Většinu svých děl napsal v Pražských hospodách. Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, což vznáší so znalostí o jeho životě zmatek, protože vždy není jasně poznat co je pravda a co ne. Za svůj život napsal asi 1200 povídek. Řada textů se ztratila a u mnoha z nich není jasné zda je opravdu psal Jaroslav Hašek.
Literárně-historický kontext-Hašek patřil ke skupině anarchistů a buřičů byla to 2. generace 90. let 19. století. Věřil v jakousi revoltu a vzdor proti dosavadní společnosti a stál v opozici proti starší generaci
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Hlavní postavy: Josef Švejk-pravdomluvný, téměř nikdy nelhal, trochu obtloustlý a smyslem pro humor
Žánr: Satirický román
Děj:
Děj začíná u Švejka doma, kde mu sluška paní Mullerová oznámí velmi slavnou větou „tak nám zabili Ferdinanda“ poté jde Švejk do jedné pražské hospůdky, kde se začne politicky rozpravovat. Naneštěstí pro Švejka a hostinckého byl v hospodě tajný policista, který nechal hospodského zavřít a Švejka protože tvrdí, že bude válka, tak ho zavřou do blázince. Když válka skutečně vypukne,tak je Švejk povolán na vojnu. Protože trpí silným revmatem,tak ho paní Mulerová odveze na kolečkovém křesle k odvodu. Přitom Švejk mává berlemi a křičí na Bělehrad.
Pak je léčen v nemocnici pro simulanty. Poté pobývá v garnióze u polního kurátora Katze který je věčně opilý. Poté Katz prohraje Švejka v kartách. Švejk skončí jako vojenský sluha u nadporučíka Lukáše. Nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k odjezdu na frontu. Do ČB jede nadporučík Lukáš se Švejkem vlakem, kde Švejk způsobí nehodu tím že zatáhne za záchranou brzdu a vlak zastaví. V Táboře ho vyvedou z vlaku, aby sepsali protokol a vlak mu mezitím ujel. Protože neměl na vlak peníze musel jít pěšky, ale cestou zabloudil. Cestou je považován za ruského špiona. Do pluku jej dovede až četník. U pluku se Švejk seznamuje s různými postavami, jako je například kuchař Jurajda. Švejkův pluk je brzy poslán na frontu na rakousko-uherské pomezí. Zde se nadporučík Lukáš zaplete do milostného románu s vdanou paničkou. Švejka pošle s dopisem ke své vyvolené, kde ale tvrdě narazí, protože se dostane do pouliční rvačky s jejím manželem. Oba jsou zato zatčeni. Nadporučík Lukáš si najde nového sluhu, který mu ale ztrpčuje život tím že mu vždy sní všechno jídlo. 91. pluk je opět poslán na frontu ale teď na ruskou. Hašek tuto cestu popisuje jako by byl román skutečný, kde důstojníci konají jen tak aby z toho měli svůj vlastní prospěch a je jim jedno co bude s vojáky. Potom je Švejk vyslán svým pánům zajistit ubytování. Když Švejk dojde k rybníku nalezne ruského uprchlého vězně, který když spatřil Švejka, dal se na útěk. Švejk si oblékne jeho uniformu, protože je zvědav jak by mu slušela, ale najde ho maďarská patrola, která uprchlíka hledala, a přes jeho námitky ho naloží do transportu ruských zajatců. Poté co je zjištěno že Švejk je Čech, tak si myslí že je to zběh a odsoudí ho k smrti. Duchovní oporou mu má být polní kurát Martinec, který byl nábožensky založený, který ale postupně mravně upadá. Švejk ho považuje za dalšího vězně a svými proslovy ho vyděsí a kurát nakonec z cely prchne. Nakonec se vše vysvětlí a Švejk se ocitne zpátky u svého pluku.
