Kniha: Pan Theodor Mundstock
Autor: Ladislav Fuks
Deník přidal(a): Atjov&Trnka
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Jazyk: mluví se spisovnou češtinou, místy němčina – hlavně němečtí vojáci
Chronologický s občasnými retrospektivními prvky, velmi často vnitřní úvahy Mundstocka.
Postavy:
Pan Mundstock- Pražský žid, který je ubitý čekáním na transport do koncentračního tábora. Je poražený a nemá sílu bojovat až do jedné zlomové chvíle.
Šternerovi: Židovská rodina, ke které pan Mundstock chodil na návštěvy a snažil se jim ulehčit v těžké situaci často i lhaním.
Děj:
Začátek knihy nastiňuje situaci, v které se Pan Mundstock nachází. Je to žid v Praze okupované Němci a ví, že dříve nebo později bude předvolán k transportu do koncentračního tábora. Tato myšlenka ho sžírá a nedává mu pokoje. Každý dopis co mu přijde, mu připadá jak předvolání a každé zaklepání na dveře je pro něj odváděcí voják. Tento strach se pro něj stane stínem, kterému dá i jméno – Mon. Vede s ním dlouhé rozhovory a všude ho provází.
Před válkou také velmi často navštěvoval rodinu Šternerových, chodil k nim každý týden na sváteční oběd. I to se však s válkou změnilo, teď tam zajde párkrát do roka. Má velký strach, že se ho budou vyptávat, jak je to s transporty a jak to vidí s válkou. Obzvláště jeden člen rodiny k Mundstockovi přirostl k srdci a to malí Šimon, se kterým chodí do kina, do ZOO a Šimon k němu velmi vzhlíží.
Jednou však k Šternerovým přeci jenom zajde. A dělá co co má rodina nejradši – vykládá karty. Aby každého uklidnil, říká samé hezké věci, že se stanou. Že válka do jara skončí, že dcerka Frýda, které je po rozchodu se chlapcem kvůli svému původu, si brzy najde nového chlapce. Všichni mu věří, i když v hlouby duše ví, že to není pravda.
Vše však nabralo nový nečekaný směr, když Pan Mundstock zametal jako každý den chodník. Původně pracoval u Pana Vorjahrena v provazodílně. Ta však byla zavřená, protože byl Vorjahren žid. A tak Mundstock musel zametat chodníky. Přijel se svým zametářským vozíkem do Mečířské ulice a málem ho trefil šlak. Jako by se proti němu celá ulice spikla a veškerý svůj odpad naházela ven ve stejný den. Ale Pan Munstock měl jen jeden vozík, na který se mu to nemělo šanci vejít. Už myslel, že svůj úkol nespolní a že ho Němci popraví, když v tom si vzpomněl, co říkával jeho šéf Pan Vorjahren – „Ten Pan Mundstock ten je ale praktickej člověk!“ A v tom se to zlomilo. Mundstock si uvědomil, že je to sakra pravda. Vždyť může kbelíky dávat na stranu, cihly naskládat, tak aby ušetřil místo. A skutečně dokáže vyklidit celou ulici. A když je takhle praktický, proč by neměl, když se dobře připraví, i přežít koncentrační tábor? Chtěl se s tím podělit s Monem, ale ten najednou byl pryč.
A tak se začal metodicky připravovat. Spal na tvrdém, vymýšlel různé strategie jak na dozorce, jak ponese těžký kufr… Vše se mu krásně dařilo, když v tom mu přišel dopis od Šternerových, že odjíždějí celá rodina kromě Šimona do Terezína. Šimon odjíždí dalším transportem společně s Panem Mundstockem. Pan Munstock se o Šimona stará a snaží se ho naučit všemu, aby v Terezíně přežil, má však příliš málo času.
Za pár dní má se Šimonem sraz na nádraží a cestou k němu dělá, vše co se naučil. Přehazuje kufr z ruky do ruky, aby se mu neunavila ruka. Jednou však na to málem zapomene a tak se zastaví, aby to napravil, když v tom ho srazilo auto.
