Kniha: Robinson Crusoe
Autor: Daniel Defoe
Deník přidal(a): Ivet
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Anglický představitel osvícenství Daniel Defoe se narodil v rodině řezníka, přičemž po úspěšném absolvování studia se nejprve věnoval podnikání v obchodu. Kromě podnikání ovšem zároveň působil i jako tajný agent v rámci vládních služeb. Defoe miloval Londýn, který byl jeho rodným městem a zároveň i městem, kde v roce 1731 zemřel.
Daniel Defoe napsal celou řadu politických publikací, nicméně slávu a respekt mu zajistil až román Robinson Crusoe. Tento román, patřící do kategorie takzvaných realistických románů, je založen na ústřední postavě Robinsona Crusoa, který reprezentoval měšťanskou vrstvu.
Daniel Defoe při psaní románu Robinson Crusoe (původně se kniha měla jmenovat „Život a neobyčejná dobrodružství námořníka Robinsona Crusoa z Yorku“) vycházel z předlohy, a sice ze života námořníka Alexandra Selkirka, který žil z vlastní vůle na opuštěném ostrově uprostřed Tichého oceánu, a to po dobu pěti let.
Román se tedy odehrává v 17. století, kdy hlavním hrdinou je Robinson Crusoe jakožto třetí syn německého obchodníka Kreutznauera. Vzhledem k tomu, že Angličané toto příjmení vyslovovali pouze s obtížemi, změnili ho na prosté Crusoe. Již od svého narození byl Robinson Crusoe aktivním dítětem, kdy se Robinson především rád toulal po přístavu a svým specifickým způsobem pohrdal měšťanským způsobem života, který se mu zdál až příliš klidný a nudný. Aby se sám nestal nudným měšťanem, rozhodl se Robinson utéci z domova, a po absolvování celé řady nejrůznějších dobrodružství se ocitl na pustém ostrovu, na který se dostal poté, co ztroskotala jeho loď, a vlny ho vynesly právě na opuštěný ostrov.
Stěžejní částí knihy je podrobný popis života Robinsona Crusoa na opuštěném ostrově. Crusoe totiž postupně zjišťuje, že na ostrově nežije sám, ale rovněž divoká zvěř a především pak nebezpeční kanibalové. Crusoe si poté, co si uvědomí, že se dostal na jemu neznámý ostrov, nejprve staví své obydlí, obstarává si potravu, ochočuje zvířata a poznává neznámé rostliny. Postupně se stává čím dál soběstačnějším, neboť si dokonce pěstuje i své vlastní obilí, a ve volných chvílích poznává ostrov a jeho mystické krásy.
Jako velmi nebezpečné se pak ukázalo setkání Robinsona Crusoa s divokými kanibaly, před kterými zachránil svého pozdějšího společníka – Pátka. Ten se následně snaží Crusoeovi odvděčit a stává se tak jeho věrným sluhou. Z pobytu na ostrově pak nakonec osvobodí Robinsona Crusoa anglická loď.
Zásadní na celé knize je především to, že osamocený pobyt Robinsona Crusoa na pustém ostrově ho přinutí zamyslet se nad svým chováním, především pak nad nevhodným chováním vůči jeho rodičům, což nakonec vede k tomu, že Crusoe některých svých činů začíná litovat a touží je odčinit.
Realistický román Robinson Crusoe vypráví příběh o jedinci, který se vlivem osudu ocitl na zcela jiném místě, než by snad očekával, a který se tak musel s novou životní situací vyrovnat s odhodláním i důvtipem, a to vše při vynaložení značné trpělivosti. Počáteční absolutní opuštěností Crusoa na ostrově poukázal Daniel Defoe na to, jak je ve skutečnosti člověk úzce spojen a svázán s přírodou, od níž se životem ve městě nebezpečně odklání. Defoe v knize Robinson Crusoe rovněž velmi jasně a dostatečně srozumitelně ukázal sílu a odhodlanost člověka bojovat o svůj život v neočekávané situaci, na kterou se lze jen s obtížemi předem připravit. Zajímavý je rovněž závěr knihy, kdy se Robinson vrací po sedmi letech znovu na ostrov, a kdy zjišťuje, že ostrov je již zcela jiný, než jak ho znal on během svého dlouhého pobytu (28 let). Na ostrově totiž nastal pokrok a došlo dokonce i k přerozdělení pozemků do soukromého vlastnictví.
Příběh světově proslulého románu, který u nás přepracoval český spisovatel Josef Věromír Pleva, je vyprávěn takzvanou ich-formou. Příběh Robinsona Crusoa ovlivnil vznik takzvaného žánru robinsonád, pro něž je typický motiv ztroskotání a následného budování lidské existence. Lze konstatovat, že právě takzvané robinsonády ovlivnily celou řadu dalších spisovatelů, kdy zřejmě nejznámějším z nich je Jules Verne.
