Romeo a Julie – čtenářský deník (5)

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): moniika325

Přidáno na: Studijni-svet.cz

 

William Shakespeare

Život autora:

• Byl to největší anglický a pravděpodobně i světový dramatik, básník a divadelní herec.
• Tradičně se uvádí, že žil od 23. dubna 1564 do 23. dubna 1616 (zemřel tedy přesně v den svých domnělých narozenin).
• Během své bohaté kariéry napsal asi 38 divadelních her a proslulou sbírku 154 milostných sonetů.
• Již v pouhých 18 letech se oženil s dcerou místního farmáře, tehdy šestadvacetiletou Anne Hathawayovou.
• Celkem spolu měli tři děti – dceru Susannu a dvojčata Judith a Hamneta. Jeho jediný syn Hamnet však bohužel v 11 letech tragicky zemřel.
• Někdy po narození dvojčat opustil svůj rodný Stratford nad Avonou a odjel budovat kariéru do Londýna, kde se stal uznávaným profesionálním dramatikem.
• V Londýně se brzy stal členem jedné z předních divadelních společností (Služebníci lorda komořího), kde působil jako úspěšný dramatik i oblíbený herec.
• V roce 1599 se stal dokonce majetným spoluvlastníkem slavného divadla Globe (vlastnil přibližně jednu jeho desetinu, což mu zajistilo velké příjmy).
• Ke konci života se jako bohatý muž vrátil zpátky domů do Stratfordu, kde také na jaře roku 1616 umírá.

 

Významné dílo autora:

• Historické hry: Zaměřoval se na anglické i antické dějiny (např. Richard III., Jindřich IV., Julius Caesar).
• Komedie: Vyznačují se lehkostí a omyly (např. Kupec benátský, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy).
• Tragédie: Jeho vrcholná díla plná psychologie a smrti (např. Hamlet, Macbeth, Othello, Romeo a Julie).

 

Dílo: Romeo a Julie

Literární zařazení a forma:

• Literární druh: Drama (divadelní hra).
• Literární žánr: Renesanční milostná tragédie o 5 dějstvích.
• Literární forma: Převážně poezie (veršovaný text) kombinovaná s prozaickými pasážemi u prostých postav.
• Umělecký směr a doba vzniku: Anglická renesance a humanismus; dílo vzniklo v 90. letech 16. století (přibližně roku 1595).
• Místo a doba děje: Děj se odehrává v renesanční italské Veroně (a částečně ve vyhnanství v Mantově).

 

Kompozice díla:

• Kompozice děje je přísně chronologická a gradující.
• Dílo se formálně člení na úvodní prolog (který uvádí diváka do děje) a celkem 5 dějství (aktů).
• Originální text je psán převážně blankversem, což je pětistopý jambický verš bez rýmu a slok, který se mistrně využívá v dialozích postav.
• Shakespeare tento verš používal ve svých hrách velmi často, je však nesmírně těžké ho věrně přeložit do češtiny z důvodu odlišného slovního přízvuku (u nás se podobný rytmus vyskytuje výjimečně, proslavil ho například K. H. Mácha ve svém Máji).

 

Hlavní téma a význam díla:

• Autor chtěl primárně poukázat na to, že lidé si často uvědomí obrovskou malichernost a zbytečnost některých letitých sporů až potome, co nenávratně ztratí tu nejcennější věc ve svém životě (zde vlastní děti).
• Dílo zprostředkovává myšlenku, že když se dva lidé upřímně milují, jsou schopni udělat naprosto cokoliv, aby mohli být spolu, a to dokonce i obětovat vlastní život.
• Svým přesahem však kniha otevírá i temnější otázky týkající se svého „přínosu“ – romantizace tragických činů může čtenářům podsouvat myšlenku, že řešením nešťastné lásky je sebevražda.

 

Charakteristika hlavních postav:

• Julie: Velmi mladá a zpočátku poněkud naivní čtrnáctiletá dívka. Je beznadějně zamilovaná do Romea. Postupně se stává odhodlanou a cílevědomou osobou a za krátkou dobu děje se z poslušné dívky stává zralá žena, která přesně ví, co chce.
• Romeo: Zpočátku naivní, zhruba šestnáctiletý mladík a romantický snílek, který se trápí pro jinou ženu. Vlivem osudové lásky k Julii se z něj však postupně stává odvážný muž, který je odhodlaný uskutečnit své představy o životě za každou cenu.
• Otec Vavřinec: Moudrý františkánský mnich, Romeův starý přítel a zbožný muž. Upřímně se snaží Romeovi i Julii co nejvíce pomoci v naději na smír rodů, avšak všechna jeho snaha a tajné plány jsou nakonec marné a vedou k tragédii.
• Juliina chůva: Druhá a vlastně poslední opravdová spojenkyně mladých milenců. Je to prostá, upovídaná žena, která má Julii velmi ráda jako svou vlastní.
• Další vedlejší postavy: Tybalt (agresivní Juliin bratranec), Benvolio (rozumný přítel Romea), Paris (šlechtic, který si má Julii vzít), Merkucio (Romeův vtipný přítel), veronský vévoda Eskalus, otec Kapulet a matka Kapuletová, otec Montek a matka Monteková.

 

Ukázka z díla (Citát):

Julie: Ach, Romeo, Romeo! Proč, proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.
Romeo: Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
Julie: Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno! A za ně, které není části tebe, si vezmi mne!

 

Rozbor ukázky:

V tomto slavném úryvku z balkonové scény je jasně znát, že Julie Romea hluboce miluje, ale zároveň si také naplno uvědomuje drsnou realitu, že se jejich rody nenávidí a jedině jejich původ jim brání naplnit jejich lásku. Julie si racionálně uvědomuje, že kdyby Romeo nebyl z rodu Monteků, tak jim ke štěstí vůbec nic nebrání, protože jméno nedefinuje charakter člověka. Na jednu stranu je neuvěřitelně obdivuhodné, jakou čistou lásku k sobě Romeo s Julií chovali, ale na druhou stranu je velmi smutné a nespravedlivé, že kvůli dávným rozepřím svých rodičů nemohli být nikdy oficiálně spolu a raději si vzali život.

 

Jazykové prostředky:

• Jazyk díla je vysoce spisovný, neobyčejně bohatý a Shakespearův literární styl je velmi vznešený a vytříbený.
• Autor v textu dynamicky využívá vznešenou poezii pro šlechtice a obyčejnou prózu pro prostý lid.
• Zcela běžné a časté je užití básnických metafor, trefných přirovnání, hyperbol (nadsázek) i dalších složitých básnických figur.

 

Děj díla (Obsah):

Příběh se odehrává v italské Veroně, kde žijí dva nesmiřitelně znepřátelené vznešené rody, Kapuleti a Montekové. Starý Kapulet má se svojí ženou jedinou dceru, čtrnáctiletou Julii, kterou chce v dohledné době výhodně provdat za bohatého hraběte Parise. Ten den se u Kapuletů koná velkolepý maškarní ples, kde má být s největší pravděpodobností oznámeno jejich zasnoubení. O plesu se shodou náhod dozví i Montek Romeo a jeho blízcí přátelé Merkucio a Benvolio. Rozhodnou se tam v převlečení tajně jít, aby se pobavili a aby Romeo přišel na jiné myšlenky a zapomněl na svou dosavadní neopětovanou lásku Rosalindu.

A také se tak stane. Romeo na plese spatří překrásnou Julii a hned se do ní osudově zamiluje, a naprosto stejně zahoří i ona k němu. Po skončení plesu Romeo tajně navštíví zahradu Kapuletů, kde si s Julií vysvětlí své city a Julie zjistí, že je jeho láska k ní naprosto opravdová. Během noci se dohodnou, že je františkán otec Vavřinec už druhý den potají oddá, a to i přes naprostý nesouhlas a nevědomost jejich znepřátelených rodičů.

Klidný vývoj však netrvá dlouho. Horkokrevný Tybalt, Juliin bratranec, který z duše nesnáší Romea a odhalil ho na plese, vyprovokuje pouliční rvačku a zákeřně zabije Romeova přítele Merkucia. Zlomený Romeo se neudrží a následně v krutém souboji zabije Tybalta. Tím pádem je Romeo rozzlobeným vévodou vyhnán z Verony a pod hrozbou smrti odchází do vyhnanství do sousední Mantovy. Hned na další den otec Kapulet naplánuje svatbu, kdy si má Paris vzít Julii. Ta s tím pochopitelně nesouhlasí, a tak pro ni otec Vavřinec vymyslí riskantní plán a zajistí jí uspávací nápoj, po kterém tvrdě usne a bude na pohled vypadat jako mrtvá.

Když se však Romeo ve vyhnanství (kvůli nedoručenému dopisu) dozví zprávu, že je Julie skutečně mrtvá, zakoupí si u lékárníka prudký jed a vrací se tajně zpět do Verony. U rodinné hrobky Kapuletů narazí na truchlícího Parise, kterého po krátkém boji zabije. Paris mu řekne svá poslední slova s prosbou, aby jej Romeo uložil do hrobky vedle Julie. Romeo vypáčí hrobku, spatří spící Julii (o které si myslí, že je mrtvá), Parise skutečně vnese dovnitř, v slzách se s Julií rozloučí, políbí ji, vyzná jí naposledy svou věčnou lásku a vypije jed. Krátce poté se Julie probudí z umělého spánku a vidí svého milovaného Romea ležet mrtvého. Mezitím se k hrobce blíží stráže. Zoufalá Julie bez váhání popadne Romeovu dýku a bodne se rovnou do srdce. Až nad těly obou mrtvých dětí se nakonec oba dva zdrcené rody usmíří.

 

Vlastní názor a závěrečné shrnutí:

Ačkoliv je příběh krásný, myslím si, že samotné rozhodnutí otce Vavřince bylo v základu naprosto špatné a nezodpovědné. Když Julii poradil, aby vypila riskantní nápoj, po kterém usne na 48 hodin, zachoval se neuváženě. Z dnešního pohledu je neměl vůbec tajně oddávat, když moc dobře věděl, že se jejich dva rody k smrti nenávidí. Mohl jim říct, že ačkoliv s jejich láskou souhlasí, nesmí jít proti rozhodnutí rodiny a Julie si zkrátka musí vzít Parise, i když ho nemiluje. Kdyby totiž Vavřinec nedal Julii ten smrtící nápad, Romeo by se nikdy neotrávil. Sice by byl zpočátku nesmírně nešťastný, že je jeho milá provdaná za jiného, ale kdyby ji alespoň tajně navštěvoval jako dosud, nemuseli přijít úplně zbytečně o život. Navíc Julii bylo pouhých 14 let – v tomto věku člověk často vůbec neví, co přesně od života chce, a za pár let by se ze zklamané lásky pravděpodobně vzpamatovala. A totéž platí o Romeovi; kdyby se Merkucio s Benvoliem nerozhodli jít provokovat na ples nepřátelského rodu, Romeo by vůbec netušil, že nějaká Julie existuje. Sice by se nějakou dobu dál trápil tím, že Rosalinda odmítá přijmout jeho lásku, ale to by ho zanedlouho také jistě přešlo, potkal by zkrátka jinou dívku a nikdo by se nemusel zabíjet. Z literárního hlediska mě některé dramatické dialogy knihy skutečně zaujaly, ale jiné na mě působily zase až moc přehnaně a teatrálně. Proto vlastně doteď nevím, jestli mě celý tento nadčasový příběh ve výsledku spíše romanticky nadchl, nebo mě svou krutou zbytečností jen rozesmutnil.