Kniha: Saturnin
Autor: Zdeněk Jirotka
Deník přidal(a): Omgome6
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Autor /země/
Zdeněk Jirotka, narozený roku 1911 v Ostravě, byl český spisovatel a fejetonista. Zaměřoval se především na humoristické romány nebo rozhlasové hříčky. Během mládí měl komplikace se školou (byl vyloučen z gymnázia v Ostravě), vyučil se tedy alespoň zedníkem. Nakonec o osm let později odmaturoval na průmyslové škole v Hradci Králové. Poté vstoupil na 6 let do armády (důstojník). Byl svědkem obou dvou světových válek. Jeho prvotinou je humoristický román Saturnin, který slavil největší úspěchy. Další velice známou knihou je například Muž se psem, kde parodoval detektivní žánr. Po druhé světové válce se autor věnoval žurnalistice, byl redaktorem Lidových novin, Dikobrazu, členem Penklubu a působil v československém rozhlasu. Typickým znakem autora je „suchý“ anglický humor.
Lit.druh + žánr
Lit.směr (charakteristika)
- Česká literatura za 2. Světové války (1942)
Jazykové prostředky
- ich–forma, vytříbená, spisovná, poněkud staromódní čeština., zastaralé výrazy (např. proň), přechodníky (např. je zdráv), cizí výrazy (drajv). Jazyk je vtipný se spoustou slovních spojení. V textu nalezneme často přímou řeč, citaci dopisů, přísloví, ironii.
Prostředí + datace /v knize/
- Praha + venkov a okolí, úpatí Hradové (dědečkovo sídlo). Datace v knize není vyjádřena, ale čtenář předpokládá, že se jedná o 30. léta 20. století.
Hl.postavy
Saturnin – člověk, který se choval důstojněji než jeho pán. Stal se téměř pánem svého pána. Je pracovitý, vzdělaný, má skvělé vychovaní, vystupování a bujnou fantazii – začne o svém pánovi roznášet dobrodružné zvěsti, které se ale vůbec nezakládají na pravdě, nebo ho bez jeho vědomí stěhuje z místa na místo. Je nevypočitatelný a při svém konání se náramně baví. Skvěle si rozumí s dědečkem.
Jiří Oulický – zpočátku staromládenecký suchar, který by ani ve snu nepředpokládal, že se zúčastní sebemenšího dobrodružství. Ovšem jen do té doby, než pozná Saturnina. Je poblázněn slečnou Barborou. Jedná se o klasického džentlmena své doby, který ctí dobré mravy.
Vedlejší postavy
Dědeček – starý bohatý pán. Má rád humor, dobrodružství a oplývá bystrým úsudkem. Skvěle si rozumí se Saturninem. Žije na venkově.
Doktor Vlach – rodinný lékař a dobrý přítel Jiřího. Má svérázný smysl pro humor a vymýšlí neustále různé teorie o lidech a jejich chování.
Slečna Barbora Terebová – inteligentní, energická mladá dáma, která snad nikdy nemá špatnou náladu. Je prototypem moderní ženy (hraje tenis, řídí automobil, kouří). Má smysl pro humor a je také skvělá kuchařka.
Teta Kateřina (paní továrníková) – teta Jiřího. Je to hrabivá a nepřející osoba, která miluje pouze sebe a svého jediného syna. Snaží se vypadat inteligentně a neustále používá různá přísloví (např. „Host do domu, bůh do domu“). Často se uráží a je to jednoduchá žena.
Milouš – pubertální syn tety Kateřiny. Ve své podstatě nemá na nic svůj názor, nic neumí a ničemu nerozumí. Přesto si připadá neuvěřitelně žádoucí. Přesto je to v jádru dost citlivý chlapec.
Dobový kontext
- Předválečné období, 30. léta 20. století
Jiná díla autora
- Muž se psem (1944). Hvězdy nad starým Vavrouchem (1946), Pravidla se změnila (2000)
Shrnutí obsahu
- Jiří Oulický, žijící poklidným životem v Praze zcela nečekaně získá sluhu. Saturnina. Jeho život se od základů změní. Klid je ten tam a sled následujících událostí by se dal nazvat tornádem. Místo bytu pouhá loď, místo klidu sport (tenis) a každodenní nečekané příhody a dobrodružství. Což Jiřímu pomůže uvědomit si všednost svého dosavadního života. Co se děje dál? Na tenisových kurtech se zamiluje do slečny Barbory. Shodou náhod jsou oba pozváni spolu s rodinným přítelem doktorem Vlachem k Oulického senzačnímu dědečkovi, žijícímu na venkově. Sbližování obou mladých lidí je nasnadě a nepřeruší je ani nepřející, sebestředná teta Kateřina, která k dědečkovi do velkého domu dorazí společně se svým pubertálním synkem Miloušem. Události dostávají rychlý spád. Říčka v okolí se rozbouří, elektřina přestane fungovat a všichni jsou odkázáni přečkat hektické, lijákem sužované dny na druhém břehu řeky se ztenčujícími se zásobami jídla. Proč toto všechno? Bouřka totiž strhne mostek, jediný přístup k dědečkově usedlosti. Aby se zachránili, musí dokonce opustit obydlí a vydat se hledat záchranu. Vydávají se do nedaleké chaty doktora Vlacha pro potraviny a odtud putují přes rozlehlý les do nejbližšího městečka. Cestou zažívají mnohé nečekané příhody a lépe než kdy jindy se mohou poznat. Paradoxně po příchodu do městečka zjišťují, že den po jejich odchodu byl mostek znovu postaven a celá výprava tak získává trochu „donquijotský“ nádech. Teta Kateřina, lačnící po dědečkově majetku, je zhrzena chováním ostatních, odjíždí s Miloušem pryč do města, kde si bere postaršího zajištěného muže. Jiří Oulický po návratu ze záchranné akce přenechává dědečkovi svého sluhu (s jeho souhlasem) a vyráží vstříc dalším zítřkům se slečnou Barborou. Dědeček se Saturninem zakládají s humorem sobě vlastním Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
Jiní autoři té doby
- Karel Čapek, Vladislav Vančura, Karel Poláček, Eduard Bass, John Steinbeck, John S. Fitzgerald, Pelham Grenvill Wodehouse
Poznámky, zajímavosti
Kniha byla oceněna v roce 2009 v anketě Kniha mého srdce a lze ji označit za nejoblíbenější knihu Čechů. Byla dokonce dvakrát zfilmována. Jednou jako celovečerní film s výborným obsazením a vzápětí, pro velký úspěch, jako čtyřdílný televizní seriál. Autor se inspiroval sluhou Jeevsem anglického spisovatele Wodehouse.
