Kniha: Smrt krásných srnců
Autor: Ota Pavel
Deník přidal(a): IvanaKl
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok prvního vydání: 1980
Zařazení díla do literárního kontextu:
Ota Pavel je autor 2. pol. 20. st. Byl spisovatel, publicista, psal reportáže ze sportovního prostředí. Velmi se zajímal o sport, pracoval jako sportovní redaktor. Psal sportovní beletrii. Několikrát byl v psychiatrické léčebně, tam napsal Smrt krásných srnců. Vydával v době, kdy se začalo povolovat vydávání dříve zakázaných děl. Nástup komunismu – cenzura. V dílech se objevuje tématika rodného kraje (např. Seifert).
Poezie: Založena literární skupina 42 (zaměřena na život obyčejného městského života, odkaz kubismu, futurismu, surrealismu). Dále skupina kolem časopisu Květen (poezie všedního dne).
Próza: historický, psychologický román, vzpomínky. Autoři v tuto dobu reagují na válku, popisují její hrůzy, ale zároveň jsou optimističtí díky jejímu skončení.
Současníci Oty Pavla: Lustig, Hrabal, Očenášek, Škvorecký, Fuks….
Žánrová charakteristika: literární druh – epika, literární žánr – 7 tragikomických povídek
Děj, kompozice, místo a doba děje:
Děj se odehrává v rozmezí let 1936 – 1970 na Křivoklátsku – Berounka, Luh, v Buštěhradu a v Praze. Chronologická kompozice, povídky jsou seřazeny tak jak se postupně staly. Ich – forma z pohledu vypravěče – malého chlapce (Ota Pavel).
Věnování: „Mamince, která měla za muže mého tatínka.“
Největší ve střední Evropě:
Maminka (Hermínka) – chce na dovolenou do Itálie, vykoupat se v moři.
Tatínek (Leo Popper, obchodní cestující u firmy Elektrolux – ledničky, vysavače – miluje ryby, titul inspektor) – maminka se ho každé jaro ptá: „Leoušku, pojedeme letos?“ Ale nemají dost peněz, navíc na Berounce je to lepší (říká tatínek).
Tatínkův nejlepší přítel – Karel Prošek (chytají spolu ryby – štiky a okouny).
Tatínek chce obchodovat s kapry, shání rybník.
Doktor Václavík – nabídne mu své kapry a rybník za 10 000,- (obdélníkový rybník v Kročehlavách, od Prahy byl daleko). Tatínek ho za všechny úspory koupí, maminka má pro tatínkovu slabost pochopení.
První výlov – velká sláva, celá rodina, jídlo, pivo (tatínek na pití moc nebyl). Výlov řídil pan Stehlík. V rybníku byl jen jediný kapr (6 kg), kterého viděl tatínek, když si byl před prodejem rybník prohlédnout. Všichni, kromě maminky a tatínka, se smáli.
Tatínek si to chtěl jít vyřídit s doktorem Václavíkem, ale ten s manželkou odjel do Itálie na dovolenou (za jejich peníze).
K večeři mají kapra – zřejmě nejdražšího v Evropě (tatínka stál 11 500,-).
Uplyne několik let a za tatínkem do kanceláře přijde doktor Václavík – chce koupit ledničku. Tatínek mu za 10 300,- nechá poslat starou, přelakovanou ledničku bez vnitřku – jako bedna na králíky. Rybník taky vypadal hezky, ale neměl vnitřek. Nejdražší „bedna na králíky“ ve střední Evropě. Doktor Václavík se ani neozval, aby se bránil.
Ve službách Švédska:
František Korálek – generální ředitel Elektroluxu, bohatý, vila, americké auto, stáj, má manželku Irmu – krásna, inteligentní, Židovka, líbí se tatínkovi. Maminka to ví, ale neznepokojuje se tím, věděla, že tatínek nemá šanci (má přece 3 syny, není bohatý, nerozumí umění, jen fotbalu, boxu a rybám, dříve prodával hasící přístroje, bydleli na vesnici, neměli nic). Tatínka jako malého vyhodili ze školy – hodil po učiteli kalamář s inkoustem.
Tatínek začal jako obchodní zástupce v Plzni, byl nejlepší, fenomén na prodej ledniček a vysavačů, uměl obchodovat, měl to v sobě. Mistr republiky – dostal zlaté hodinky.
V tu dobu měli spoustu peněz, hezky se oblékali, tatínek se nechal stříhat u nejlepšího holiče v Praze. Měli také auto Buick. Obrovské, tatínek neuměl moc dobře řídit, proto měli nedělního řidiče Fandu Valentu, který je vozil na ryby. Jednou chtěl tatínek zkusit řídit a naboural v Lánech, do vrat zámku pana prezidenta.
Tatínek nesnáší ředitele Korálka, lituje Irmu, že má takového manžela.
Tatínek prodá nejvíc vysavačů na světě (i Benešovi dvě ledničky). V Alcronu je korunován na Mistra světa, zlatá medaile od prezidenta společnosti. Na banketu jí kuře rukama, ale ředitel a prezident ne – zesměšní se.
Malíř Vratislav Nechleba (rád si cucal malíček, když byl spokojený) – má zájem o dvě ledničky, pozve tatínka do ateliéru. Tam si povídají o tom, co mohou říct lidské oči, rozumí si. Nechleba pozve tatínka i do bytu – má dogu Hélia, mastifa Sama a mluvící papoušky. Tatínek – „zloděj srdcí“ – získal si i profesora. Tím, že získal Nechlebu za přítele, stoupl v práci (profesor Nejezchleba je velmi uznávaný malíř).
Když Korálek zjistí, že se tatínek s Nejezchlebou přátelí, chce nechat namalovat Irmu. Tatínek slíbí, že to domluví, ale ví, že profesor maluje převážně muže (kromě Lukrecie – je mrtvá, probodla se dýkou). Ví, že když se mu to povede domluvit, získá výsostné postavení. Navíc mu Irma tiše poví, že pokud ji Nejezchleba namaluje, oslaví to spolu jen oni dva (obrovská motivace pro tatínka).
Tatínek přestane prodávat, většinu času tráví s profesorem, aby si ho získal. Dochází jim peníze, mamince dochází trpělivost, ví, že je to kvůli Irmě.
Téměř po roce, na začátku léta, řekne Nejezchleba, že Irmu brzy namaluje. Tatínek ho pozve do přírody, na Berounku pod stan. Tam chytá na 20 prutů, maminka nosí jídlo a pivo. Nejezchleba tatínkovi po třiceti letech přizná, že se mu maminka moc líbila a chtěl ji namalovat, ale bál se o to požádat. Profesor je z výletu tak nadšený, že ráno řekne, ať mu Irmu přivedou. Má být namalována v blankytně modrých šatech. Oba se s tatínkem obléknou, nechají se učesat a jedou do ateliéru. Když ji profesor uvidí, řekne, že takovou paničku nikdy malovat nebude. Irma se dá do pláče a zhroutí se tatínkovi do náručí. Tím se mu vlastně splní přání. Tatínek se jí zprotiví, vzpomene si, jak jedl kuře rukama. Začne o něm roznášet pomluvy, že jí profesor nenamaloval, protože nemá tatínka rád. Tatínka před vyhazovem zachrání jen to, že je mistr, ale mezi rodinami nastane válka.
Jen maminka je spokojená, tatínek zase vydělává.
Spokojen je i Nejezchleba – tatínek po letech uzná, že Lukrecie je krásná a tak mu ji profesor daruje (za války jim ji rozřízne dýkou esesák, to tatínka rozpláče – na Irmu dávno zapomněl, ale Lukrecii miloval).
Smrt krásných srnců:
Křivoklátsko, Berounka
Nejprve jsou ubytování v hospůdce, ale trampové tam dělají o víkendu kravál, tatínek tam zůstane pít s nimi, když ho maminka pošle, aby jim domluvil a tak si najdou selskou chatu v Luhu (pod Branovem) u převozníka Proška. Dlouhá léta tam jezdí, ráj o němž později zpíval Matuška. Doba obrovské hojnosti, dostatek jídla, masa a všeho ostatního.
Tulák Bambus – v létě nepracuje, v zimě je trochu, na každý den má 5 kostek cukru, které má ze zimy, spí venku, chytá ryby – autor si přeje být Bambusem.
Karel Prošek – pytlák, má knírek jako Hitler, žena Karolína, má vlčáka Holana, v podstatě vlk, jako štěně zabíjel slepice a tak ho sedlák Novák Proškovi daruje. Prošek ho má jako loveckého psa na zvěř. Je mezi nimi obrovské přátelství. Prošek má zlou opici, je zlý i na Holana, ale ten na něj vždy čeká před hospodou a pak u něj venku spí.
Za chalupou je stráň, kde Holan loví srnce – mohla by se jmenovat „Smrt krásných srnců“.
Lesnící poznají, že je Holan pytlácký pes, ale Prošek jim ukáže, jak umí poslouchat na zavolání, a tak uznají, že je to dobrý pes a už je nepodezírají.
Pak přijde k moci Hitler. Pomatenec Kovařík (prosí o korunu i srnce) vybubnuje (neměli rozhlas) zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Tatínek to těžce nese, už nemůže na Křivoklátsko, protože je Žid.
Třetí rok války povolají bratry Huga a Jirku do války (koncentračních táborů). Potřebují se před odjezdem najíst masa, tatínek jim chce přivézt ryby, ale nesmí nikam, kromě práce, jet na kole a nesmí rybařit, protože je Žid. Nechá si od doktora napsat, že je nemocný a nemůže na šachtu (tam během války pracuje). Odpáře si hvězdu a jede na chalupu do Luhu.
Píseň Tisíc mil – vždy si jí dřív hráli na gramofonu. Když dřív přijel na chalupu, křičel „přívoz!“ a všichni se seběhli – maglajz. Teď vyjde jen Prošek a Holan. Mají velkou radost, že se vidí. Tatínek v noci chytá úhoře, ale ti neberou. Je zoufalý. Prošek by pro něj zabil krávu, aby mohl dát synům maso. Tatínek ho požádá, ať mu dá srnce, ale toho se Prošek bojí, protože za pytláctví Němci vyhlásili trest smrti. Půjčí mu aspoň Holana, i když je to pro něj kruté.
Srnec také stále nepřichází. Je poslední den, tatínek už pak musí jet domů, je zoufalý, pláče, má vztek, usne. Když se probudí, pase se kousek od něj obrovský srnec. Doběhne pro Holana, má mu vzít hlavu do dlaní a říct: „Holane, běž!“. Holan s ním ale nechce jít, nešel nikdy s nikým. Tatínek je zoufalý, pláče, prosí ho, křičí na něj, že je Žid. Nakonec to vzdá a odchází. Po cestě se otočí, dívají se na sebe a Holan nakonec jde.
Kousek na planině sedí Němci, tatínek ví, že když ho chytí, zabijí ho.
Holan dlouho nelovil, skočí srnci po hřbetu, místo po krku. Srnec beká, bojuje, dělá rachot, ale Holan ho nakonec uloví. V tu chvíli přijdou rybáři, Holana odeženou a začnou srnce kuchat.
Prošek s tatínkem sehrají divadlo, že jde lesník, rybáři utečou, oni naloží srnce do batohu a utečou před Němci.
Prošek sehnal tatínkovi stovku cigár, mouku, máslo…
Tatínek jede domů, ale nějaká paní mu řekne, že má všechno do krve. Pomůže mu to s manželem vyprat a srnce přebalí.
Doma na Buštěhradu (tam teď bydlí) maso rozdělí i mezi sousedy a ze zbytku maminka vaří pro bratry. Bratři se cpou, aby přežili Osvětim, Terezín, pochody smrti, nošení kamenů v Mauthasen… Oba přežijí, Jirka má při návratu 40 kg. Možná jim ten srnec zachránil život.
Prošek hlavu srnce pověsí nad dveře chalupy, ale někdo ji ukradne, protože Holan už nežil.
Strýček Prošek zemře krátce po válce. Autor vzpomíná na pohřeb. Plakal, protože věděl, že pohřbívá i své dětství (Holana, oranžovou merunu, desku Tisíc mil, podmáslí, ryby i srnčí…)
Kapři pro Wehrmacht:
Po okupaci vezmou Němci tatínkovi buštěhradský rybník, protože je Žid. Oznámí mu to starosta. Tatínek má Čechy moc rád, za poslední peníze místo jídla koupil českou bystu.
Začátek války – stěhují se z Prahy do Buštěhradu. Tatínek i bratrové pracují na kladenské šachtě. Buštěhrad je kousek od Lidic – měli tam přátelé, maminka tam pracuje na poli.
Autorovi bylo 12 let, když bratři museli odejít do koncentračního tábora. Chodí po sousedech a prosí o jídlo. Nejlepší je, když dostane cigaretu pro rodiče.
Před Vánocemi povolají tatínka do koncentračního tábora.
Přijde k nim gestapo, prohlíží jim celý barák. Jsou překvapeni, že v domě Žida je vánoční stromeček, dokonce se na maminu i usmějí. Pak ale najdou bystu a tatínek ji musí rozbít. Maminka řekne, že i mezi Němci se najdou ještě slušní lidé, pak se ale dozví, že Ti samí gestapáci šli od nich ke dvěma dalším rodinám a ty vystříleli.
Předčasně slaví Štědrý den (autor dostane brusle, tatínkovi dá cigarety).
Noc před tatínkovým odchodem do koncentráku vyloví všechny kapry z rybníka. Autor je pak vyměňuje za jídlo a tak mají dostatek jídla i po tatínkově odchodu.
Další rok dělají Němci výlov. Zjistí, že v rybníce nejsou žádní kapři – Tatínek Němcům vypálil rybník!
Jak jsme se střetli s vlky:
Po válce jedou všichni do Luhu na chalupu. Tam chytají štiky. Soutěží s rodinou Vlkovými (autorovi se líbí Vlkova manželka Marie, v tu dobu je mu 16 let). Pan Vlk chodí každý den 10 km pěšky do práce.
Maminka hodně kouří – „hulí jako Turek“.
Tatínek s autorem chytí 3 štiky. Tatínek donutí autora dát je na vozík, aby to vypadalo, že jich mají víc. Vlkovi jich mají 5 a jsou obrovské – Dostali od Vlků na prdel.
Otázka hmyzu vyřešena:
Tatínek je starší – prodej mu nejde tak dobře jako dřív. Žije minulostí.
Babičku zplynovali v Osvětimi.
Tatínek prodává cetky – mast proti svrabu, reklamní skříňky atd.
Inženýr Jedlička nabídne tatínkovi obchod s mucholapkami. Tatínek nadšeně souhlasí, slibuje mamince, že vydělá majlant. Maminka se na to dívá skepticky.
Firma DERSOL, mucholapky Bomba Chemik, ve firmě 3 lidi – tatínek, Jedlička, šofér.
Mucholapky nelepí, mají na sobě jen prášek, mouchy mizí. Ani tatínek moc nelepí mucholapkám, které nelepí. Ve stáji se ale přesvědčí, že mouchy opravdu mizí – prodej mu jde hned o hodně líp. Prodá spoustu mucholapek ještě před obdobím, kdy začínají mouchy létat. Jmenován ředitelem firmy.
Autora pošlou prodávat na Moravu (tatínek nechce jet, protože začali brát cejni). Prodeje se bojí, četl knihu o tom jak působit na lidi. Má štěstí, narazí na pána, kterému se líbí chlapci a tak si kvůli němu objedná 50 000 mucholapek.
Nastane období, kdy začnou létat mouchy. Lidé zjistí, že mucholapky nelepí. Posílají naštvané telegramy, vracejí mucholapky… To znamená konec obchodu.
Autor za několik let potká pana Jedličku, který mu poví, že ty samé mucholapky dnes úspěšně prodávají Holanďané. V tu dobu už tatínek nežil.
Králíci s moudrýma očima:
Rodiče jsou staří, prodali chalupu, koupili domeček u Radotína – jejich poslední štace (šťastná).
Mají málo peněz, hodně pracují. Tatínek chce vydělat majlant na králících. Maminka má slepice a krůty – prodává vajíčka. Pěstují růže, jahody, angrešt… mají bazén s úhoři.
Mají příbuzné v Kanadě – tatínek si idealizuje jejich život a věří, že jsou šťastní.
Někdo tatínkovi poradí, aby králíky vystavoval. Jsou krásní, mají moudré oči.
Tatínek za poslední peníze koupí náklaďák, jede na soutěž s tím, že králíky prodá, bude mít hodně peněz a nakoupí spoustu jídla. Před odjezdem poví mamince, ať připraví spíž.
Soutěž se koná v Karlštejně.
Na soutěži tatínkovi odmítají dát cenu, protože králíci nemají manikúru, zastřižené chloupky a umyté „ptáčky“ :-D.
Tatínek na ně začne křičet, že nemají rádi Židy. V tu dobu už se jmenuje Pavel a ne Popper.
Je smutný, ví, že nepřinese jídlo. Sedí sklesle, čeká, ani neví na co, snad na pomoc od synů…
Nakonec večer králíky vypustí za plot. Nechtějí se nechat odehnat, ale nakonec jim uteče. Nejdéle za ním běží nádherný samec Michael.
Tatínek jde pěšky, jde domů. Po cestě vidí v řece obrovskou štiku. Není mu dobře a říká si, že se přišla podívat na jeho smrt, když on je celý život zabíjel. Ráno se dobelže s rukou na srdci domů k vrátkům. Řekne mamince: „Ty můj nejlepší příteli“ (všimne si, že spíž nepřipravila, protože věděla, že stejně majlant nevydělá, přesto ho podporovala – jako celý život).
Maminka zavolá sanitku. Tatínek pověsí na vrátka cedulku s nápisem: „Přijdu hned“ …A už nikdy nepřišel….
Hlavní postavy a jejich charakteristika:
Leo Popper – vypravěčův tatínek; plný vitality, má smysl pro humor, je posedlý svými touhami a sny; žádný z neúspěchů ho nikdy neodradí a bezhlavě se vrhá do každé příležitosti; Žid, dobrý obchodník, má rád ženy, miluje rybaření a rybníky; velmi šarmantní; v době války se ukazuje jako skvělý otec. Naučil se střílet v Africe
maminka – velmi tolerantní a laskavá, svému muži odpouští všechny prohřešky; mnoho se o ní v díle nedozvíme, vypravěč (Ota) ji věnuje málo pozornosti; své děti vedla k lásce k vlasti; křesťanka, jejím snem je dovolená v Itálii
strejda Prošek – král pytláků; má velmi dobrý vztah k přírodě; rodina u něho tráví víkendy i prázdniny; má psa Holana, jenž mu byl vždy věrný a doprovázel ho při pytlačení, dobrý přítel, 6 dětí, žena Karolína
pes Holan – vlčák, který Leovi pomůže sehnat jídlo pro svoje chlapce; dává najevo svoje city, když nakonec poslechne Lea, aby mu šel pomoci
Ota Pavel – jeho otec je pro něho vzorem, má dobrý vztah k přírodě; celý příběh vypráví on; zaměřuje se hlavně na osudy tatínka
(Ostatní postavy a detaily popsány v obsahu)
Umělecké prostředky díla:
Psáno ich – formou z pohledu vypravěče – autobiografické dílo, vyprávění. Psáno v minulém čase. Kompozice chronologická, občas se objevuje retrospektiva. Členěno do 7 povídek.
Spisovný jazyk, občas nespisovné, hovorové výrazy (kravál, maglajz, mouchy chcíply), bohatá slovní zásoba, velmi čtivé, citová zabarvenost, občas melancholické ladění, naopak humor, satira, přímá řeč, popisné části, subjektivnost, občas ironie, časté metafory, často zlehčená situace díky vyprávění z pohledu dítěte, popsán silný vztah k přírodě, hyperbola (např. opakoval celou cestu z Plzně), zkratky (stáj FRAKO – František Korálek), smysl pro detail, občas poetické věty.
Autorův záměr:
Ota Pavel vzpomínal na své dětství a dospívání, řeší problematiku židovství a války, zobrazuje silný vztah k přírodě, rodinné vztahy – obětavost, tolerance rodičů, jejich sny a touhy, těžké situace, zároveň ale i radosti života.
Vliv díla: Smrt krásných srnců byla zfilmována, mezi čtenáři velmi oblíbené.
