Kniha: Eugen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Deník přidal(a): Michal

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Žánr: román ve verších

Druh: lyrickoepický

Čas a prostor: Rusko – Petrohrad, venkov, vyšší kruhy – děj se odehrává někdy kolem data vydání

Datum vydání: 1825

Námět: neznámý

Obsah díla:

Evžen, petrohradský floutek a sukničkář se přesunul na venkov, kde zdědil statek po svém strýci. Zde se seznamuje s Lenským, se kterým se spřátelí a pak s Taťánou a Olgou, sestrami, přičemž Olga je snoubenkyní Lenského. Taťána se zamiluje do Oněgina, protože v něm vidí hrdinu svých knížek, je vášnivá čtenářka. Pošle Oněginovi milostný dopis, ale on k ní city necítí. Situace se nemění, dokud není Lenský pozván na jmeniny Taťány, Oněgin jde s ním, a aby ukázal, že o Taťánu nestojí, tancuje celý večer s Olgou. Lenský se naštve a vyzve Oněgina na souboj, ten je však lepší střelec a Lenského zastřelí. Oněgin se poté toulá světem, mezitím je Taťána odvezena do města, kde je provdána za staršího zbohatlíka – Oněginova bratrance. Utečou roky, než se Oněgin setká znovu s Taťánou a zamiluje se do ní, pošle jí několik milostných dopisů, ale jsou bez odpovědi, Taťána zůstala věrná svému muži, i když

Co se mi líbilo:

• Jak hezky vyjádřila Taťána své city.
• Celý sloh Puškina
• Jak Puškin dělá pauzy v ději se svými poznámkami (dnes již jsem unaven)
• Souboj Lenský – Oněgin, důsledky

Co se mi nelíbilo:

• Rozvleklost, než se dostane k myšlence, spousta popisných částí nesouvisejících s dějem
• Problém pochopit, kdo mluví v dialogu
• Snaha, aby se to rýmovalo, za každou cenu
• Není happyend

Zhodnocení

• Knihu jsem četl na několik dechů, je jistě povedené dílo, ovšem, vyžaduje dost pozornosti, aby člověk oddělil děj od popisu. (Občas jsem i skákal)

Rozbor:

Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě

The post Evžen Oněgin – čtenářský deník (5) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Piková dáma

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Deník přidal(a): PatasKminek

Postavy

Heřman

• Německý voják, který by udělal téměř vše, aby splatil své dluhy. Každý večer sledoval karty, ale nikdy nevsázel. Sobecký.

Lizaveta Ivanova

• Mladá služka hraběnky, která byla pracovitá a naivní. Stála o pozornost někoho jako byl Heřman.

Hraběnka Anna Fedotovna

• Stará hraběnka, která měla znát tajemství 3 výherních karet. Je rozumná, mazaná, neustále komanduje Lizavetu.

Vedlejší postavy

• Narumov, Čelinskij

Děj

Povídka začíná v noci, kdy muži hrají u Narumova karty. Ten jim vypráví o své babičce (Hraběnce Fedotovně), která kdysi prohrála velké množství peněz a hrabě Saint German jí dal radu (3 karet), jak své peníze vyhrát zpět.

U karet s nimi seděl i Heřman, který se vždycky na karty pouze koukal, ale nikdy nehrál.

Děj pokračuje u Lizavety, která se stará o hraběnku. Všichni ví, jak je hraběnka stará a i přesto že jim přijde už hnusná a vtipná, je stále vážená. Lizaveta stojí o pozornost nějakého muže, kteří ji běžně pozornost nevěnují. Proto je nadšená, když ji začne sledovat německý voják (Heřman) a začne jí psát dopisy o setkání.

Heřman to však dělá jen proto, aby se dostal k Hraběnce, proto v den, kdy se má vidět s Lizavetou, počká, když hraběnka bude sama a chce, aby mu řekla ty tři karty. Hraběnka je v šoku a co na ni Herman míří zbraní, umře.

Heřman vše řekne Lizavetě, která je z jeho činu nešťastná. Heřman je taky nesvůj, proto jde hraběnce na pohřeb a v ten večer mu do snu vejde hraběnka a řekne mu to tři karty – jediné pravidlo je, že je nesmí vsadit v jeden den a musí si vzít Lizavetu, poté mu hraběnka odpustí.

Heřman se tedy vypravil do Moskvy, kde vsází obrovské množství peněz – první dvě karty mu první dva dny vyjdou. Ale když přijde třetí den aby vsadil vše, co má, tak třetí karta – eso padá. Heřman se však musel přehmátnout a místo esa si vzal dámu, proto prohrává.

Heřman si myslí, že za to může hraběnka a závěrem sedí zblázněný v léčebně.

The post Piková dáma – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Piková dáma

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Deník přidal(a): Kájka

Lit. Druh – epika

Lit.žánr – povídka

Forma – próza

Kompozice díla:

• děj je chronologický, jazyk spisovný, přímá řeč je užívána celkem často,  kniha je  krátká, nezabývá se tolik krajinou a charakterem postav,  objevují se zde i citáty
• Jeden okamžik byl postupně líčen z pohledu jednotlivých osob. Jednotlivé příběhy se prolínají.

Hlavní postavy:

• Němec Heřman – vypočítavý, chladný člověk, který se svou touhou nebojí použít i nepříliš četných taktik.Je intrikán, nedělá mu problém ošálit bez výčitek svědomí i Lizavetu Ivanovnu.
• Stará hraběnka – nepřipouští si konec své někdejší společenksé slávy a stále se zúčastňuje všech plesů a slavností.Ve společnosti se o ní mluví jako o „plesové příšeře“.Stará se o chudou Lizavetu Ivanovnu,kterou má ráda
• Lizaveta Ivanovna – naivní, pracovní, hodná dívka, která neprohlédne Heřmanovu lest a v návalu domnělého štěstí a lásky mu nepřímo pomáhá dostat se až k hraběnce.Toto jednání si poté vyčítá a svou lásku k Heřmanovi považuje za špatnou.

Obsah:    

Při jednom karetním sezení  u hostitele Narumova mladý Heřman vyslechl historku od Tomského, který vyprávěl o své babičce, což byla hraběnka – Anna Fedotovna, která kdysi hrávala s knížetem Orleánským. A prý za svého mládí v Paříži prohrála velkou sumu peněz, kterou nebyla schopna zaplatit. Její manžel jí dluh nechtěl splatit,i když obyčejně ano, a tak byla Anna zoufalá  a obrátila se  na přítele Saint-Germaina, který jí prozradil tajemství jak vyhrávat (tři jisté karty). Babička svůj dluh vyhrála zpět a pomohla k navrácení peněz prohraných ve hře jistému panu Čaplickému.

Protože Heřman neměl dostatek peněz a jeho heslo bylo: „Neumím obětovat nezbytné za naději, že dostanu zbytečné.“ Doposud karty nikdy nehrál a vždy jen přihlížel. Ale teď se upnul k myšlence, že by mohl své jmění znásobit. Začal chodit kolem hraběnčina domu a přemýšlel, jak se k tajemství o třech kartách dostat. Napadlo ho začít nadbíhat hraběnčině schovance Lizavetě Ivanovně. Líza byla taková „domácí mučednice“. Často byla peskována za to, co neudělala a společnosti byla dobrá jen „v nouzi“. Proto Ivanovna čekala na svého vykupitele, žádný muž ji však nechtěl. Byla opravdu nešťastná. Heřman se na ní chodil každý den dívat pod okno. Líza od inženýra dostala psaní – vyznání lásky. Odpověděla mu však odmítavě. Heřman dalším dopisem žádal o schůzku. I přesto, že Ivanovna psaní roztrhala, inženýr nepovolil a posílal psaní každý den. Líza se nakonec nechala okouzlit jeho vášní, jeho slovíčky a takzvaně „změkla“. Svou vytrvalostí dosáhl toho, že mu schovanka poradila, jak se dostane do domu a do její komůrky .Heřman vešel do domu, ale nedorazil do schovančiny komůrky, šel do hraběnčiny komnaty. Tam vyčkává do příjezdu panstva a počká, než jde hraběnka spát a pak se před ní objeví a vymáhá na ní ono tajemství třech karet. Začal jí přemlouvat nejdříve po dobrém a pak po zlém, aby mu prozradila oné tři výherní karty. Pod hrozbou pistole hraběnka zemřela. Inženýr po smrti hraběnky jde k schovance a všechno řekne. Ivanovna plakala, protože v tu chvíli pochopila, že ji Heřman jen využil k tomu, aby se dostal k hraběnce.Nebyla to tedy láska, pouze touha po penězích. Při pohřbu se Heřman Lizavetě svěřil se svým úmyslem. Ona, když to uslyšela, ihned omdlela. Heřmanovi se zdálo, že na něj mrtvá hraběnka mrkla.Ten večer se opil a posléze ho ve snu navštívila hraběnka, která mu prozradila své tajemství o třech kartách (trojka, sedma a eso), ale s podmínkou, že denně nevsadí na víc než jednu kartu, nikdy v životě už karty nebude hrát a smrt mu odpustí jedině, když se ožení s její schovankou. Heřman několik dní nemyslí na nic jiného než na karty, které mu mohou dopomoci k bohatství, když do města přijede známý podnik proslulého hráče Čekalinského. Heřman usedl ke karetnímu stolu a  začal sázet obrovské částky. První den svou výhru zdvojnásobil, druhý den také. Ale třetí večer se mu vyhrát nepovedlo. Místo esa měl v ruce pikovou dámu (jejíž obrázek je velmi podobný zesnulé hraběnce). Zdálo se mu, že se na něj z karty ušklíbla a mrkla hraběnka. A tak všechny svoje peníze prohrál.Heřman se zbláznil a stále opakoval: „Trojka, sedma, eso! Trojka, sedma, piková dáma!“

The post Piková dáma – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.