Kniha: Malý princ

Autor: Antoine De Saint Exupéry

Deník přidal(a): 605Ver

Přidáno na Studijni-svet.cz

Antoine de Saint-Exupéry

Život a postoje autora:

• Žil v letech 1900 až 1944 a byl to významný francouzský prozaik, publicista a vášnivý letec.
• Studoval ve Švýcarsku a v Paříži, kde se formovalo jeho hluboké humanistické cítění.
• Je všeobecně považován nejen za spisovatele, ale také za filozofa, který hledal hlubší smysl lidské existence, přátelství a odpovědnosti.
• Civilní letectví pro něj bylo celoživotní vášní (působil mimo jiné jako ředitel letiště v Africe a létal s poštou přes Saharu či do Jižní Ameriky).
• Za druhé světové války narukoval jako vojenský průzkumný letec, přestože už překročil věkový limit.
• Zemřel tragicky během války; dne 31. července 1944 odstartoval z Korsiky k průzkumnému letu nad Francií a jeho letoun byl sestřelen nad Středozemním mořem (trosky letadla byly objeveny až v roce 2000).

Autorova další tvorba:

• Citadela: Rozsáhlý, filozofický a nedokončený román z pouštního prostředí, který shrnuje autorovy myšlenky o životě.
• Válečný pilot: Román z prostředí druhé světové války reflektující zkázu a naději.
• Noční let: Román, jehož děj se odehrává během jediné noci, kdy pilota zasáhne cyklónová bouře nad mořem.
• Země lidí: Próza z leteckého prostředí oslavující lidské hrdinství, solidaritu a kamarádství.

Dílo: Malý princ

Základní literární teorie:

• Literární druh: Epika (má plynulý děj a příběh).
• Literární žánr: Filozofická pohádka (alegorie). Obsahuje sice pohádkové a nadpřirozené motivy, ale primárně nutí k hlubokému zamyšlení nad lidským životem.
• Literární směr a kontext: Francouzská literatura 1. poloviny 20. století (kniha vyšla roku 1943 v USA). Řadí se k humanistickému proudu moderní světové literatury.
• Téma a hlavní myšlenka: Hlavním tématem je ostrý kontrast mezi čistým dětským vnímáním světa a prázdným, materialistickým světem dospělých. Kniha vyzdvihuje pravé životní hodnoty – lásku, přátelství, věrnost a ochotu přijmout odpovědnost za ty, které jsme si k sobě připoutali. Slavná myšlenka zní: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
• Časoprostor: Děj se odehrává v africké poušti Sahaře a na různých fiktivních planetkách ve vesmíru. Čas není přesně určen (zabírá zhruba 8 dní v poušti).

Kompozice, forma a jazyk:

• Kompozice: Kniha je rozdělena do 27 krátkých kapitol (označených římskými číslicemi). Rámcová kompozice (začátek a konec v poušti) je chronologická, zatímco princovo vyprávění o putování po planetách je retrospektivní.
• Forma: Próza doplněná o slavné, dnes již ikonické autorské ilustrace, které jsou pevnou součástí děje (např. slon v hroznýšovi, beránek v bedýnce).
• Jazyk a styl: Text je psán velmi jednoduchým, srozumitelným a spisovným jazykem s krátkými větami, aby působil dětsky. Nenajdeme zde žádné vulgarismy ani slang.
• Tropy a figury: Dílo je postaveno na obrovském množství personifikací (květina i zvířata mluví a myslí), metafor (princovo mrtvé tělo je označeno jako „stará opuštěná skořápka“), přirovnání („klesl pomalu, jako padá strom“; „pomačkaná jako vlčí máky“) a symbolů (růže = láska/žena, liška = přítel, baobaby = zlo/fašismus, had = smrt).

Charakteristika hlavních postav:

• Malý princ: Malý chlapec se zlatými vlasy z planetky B612. Je ztělesněním nevinnosti, upřímnosti a dětské zvídavosti. Zodpovědně se stará o svou planetu, miluje svou růži, ale nerozumí složitému a chladnému světu dospělých.
• Pilot (vypravěč): Samotné alter ego Exupéryho. Dospělý muž, který si však uchoval pochopení pro dětskou fantazii a duši. S princem naváže hluboké přátelství.
• Růže: Krásná, ale velmi pyšná, marnivá a panovačná květina na princově planetě. Pod svou pýchou však skrývá křehkost a hlubokou lásku k princi. Je symbolem osudové ženy.
• Liška: Moudrá a zpočátku osamělá obyvatelka Země. Vysvětlí princi, co znamená někoho si „ochočit“ (vytvořit si k němu pouto), a naučí ho hlavní pravdy o životě a lásce.
• Had: Tvor promlouvající v hádankách. Představuje smrt, ale zároveň i jedinou možnost, jak se může princ vrátit zpět ke své květině.
• Obyvatelé planetek (Dospělí): Ztělesňují různé absurdní lidské vlastnosti a zlozvyky. Král je panovačný a touží po moci, Domýšlivec je samolibý a slyší jen chválu, Pijan utápí svůj stud v alkoholu, Byznysmen je materialista posedlý počítáním hvězd, Lampář slepě a bez odpočinku plní nesmyslný příkaz a Zeměpisec je teoretik, který sám nikdy nic neprozkoumal.

Detailní děj (Obsah):

Příběh začíná vzpomínkou vypravěče na dětství, kdy dospělí nepochopili jeho kresbu hroznýše trávícího slona a považovali ji za klobouk. O mnoho let později tento vypravěč, nyní už pilot, havaruje se svým letadlem uprostřed vyprahlé Sahary. Zničehonic se před ním objeví malý plavovlasý chlapec – Malý princ – a poprosí ho, aby mu nakreslil beránka. Pilotovi se žádná kresba nedaří, a tak chlapci nakreslí jen obyčejnou bedýnku se třemi dírkami a řekne, že beránek je uvnitř. Teprve s tímto řešením, které vyžaduje fantazii, je princ naprosto spokojen.

Během následujících dní, kdy se pilot zoufale snaží opravit motor letadla, mu Malý princ postupně vypráví svůj životní příběh. Pochází z nepatrného asteroidu B612, který je jen o málo větší než dům. Princ tam trávil dny vymetáním sopek a vytrháváním plevele nebezpečných baobabů, které by svými kořeny mohly planetku roztrhnout. Jednoho dne na jeho planetě vyrostla překrásná, ale velmi marnivá a koketní růže. Princ se do ní zamiloval a obětavě se o ni staral. Kvůli její pýše a malichernosti však začal o její lásce pochybovat, a tak se rozhodl svou planetu opustit a vydat se hledat poučení a přátele do vesmíru.

Během své cesty navštívil šest různých planetek, z nichž každou obýval jeden osamělý dospělý. Postupně potkal Krále, který chtěl všem vládnout; Domýšlivce, který toužil jen po obdivu; Pijana, který pil, aby zapomněl, že se stydí pít; Byznysmena, který nesmyslně počítal a vlastnil hvězdy; Lampáře, který bez ustání rozsvěcel a zhasínal lampu, protože se jeho planeta točila příliš rychle; a nakonec Zeměpisce, který jen psal tlusté knihy, ale o skutečném světě nic nevěděl. Právě Zeměpisec princi poradil, aby se vydal na planetu Zemi.

Na Zemi přistál princ v poušti a jako prvního potkal jedovatého hada, který mu slíbil, že ho svým uštknutím dokáže kdykoliv vrátit zpět na jeho hvězdu. Později princ objevil obrovskou zahradu plnou tisíců růží. Byl z toho hluboce zklamán, protože si celou dobu myslel, že jeho květina je jediná ve vesmíru. Zlom v jeho uvažování přineslo až setkání s moudrou liškou. Ta prince poprosila, aby si ji ochočil. Naučila ho, že vytvořením pouta se pro nás druhá bytost stává jedinečnou. Princ si díky ní uvědomil, že jeho růže je skutečně výjimečná, protože to byla ona, koho zaléval, chránil před větrem a komu věnoval svůj čas.

V poušti uběhne už osmý den a pilotovi s princem dojde voda. Společně se vydají hledat studnu a nakonec ji v písku jako zázrakem najdou. Pilot konečně úspěšně opraví motor svého letadla, ale zároveň zjistí, že uplynul přesně rok od chvíle, kdy princ na Zemi spadl. Princ se chce vrátit domů ke své květině, za kterou cítí odpovědnost. Jeho tělo je však na dalekou vesmírnou cestu příliš těžké, a proto se nechá uštknout žlutým hadem. Klesne tiše do písku jako podťatý strom. O šest let později pilot vzpomíná na svého malého přítele a věří, že se princ v pořádku vrátil na svou planetku. Kdykoliv se pilot v noci podívá na hvězdy, slyší je smát se, jako by to byly miliony malých rolniček.

Vlastní názor a aktuálnost:

Malý princ je výjimečné dílo, které se mi velmi líbilo svou hloubkou skrytou za zdánlivě dětským příběhem. Kniha je absolutně nadčasová a aktuální i dnes. Geniálně ukazuje střet čistého dětského vnímání světa s dospělostí, kde se lidé (stejně jako postavy na planetkách) často ženou jen za penězi, kariérou nebo mocí a zapomínají na obyčejné lidské vztahy. Princův výrok, že dospělí jsou zvláštní a podivní, bohužel v dnešním materialistickém světě platí snad ještě více než v době vzniku knihy.

The post Malý princ – čtenářský deník (6) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine De Saint Exupéry

Deník přidal(a): michaela

Přidáno na: Studijni-svet.cz

1, Hlavní postavy – charakteristika

Malý princ – žije na planetce B612, malý, světlé vlasy, dětinský, nevinný, nezkažený, citlivý, věrný, upřímný, rád sleduje západy Slunce, tráví svůj den péčí o svou planetku, vytrhává baobaby (proměnily by planetku v prach), zamiluje si růži, ale ta mu jeho cit neopětuje, opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek, každá obývaná jiným dospělým

pilot – sám autor a vypravěč příběhu, ztroskotá nad Saharou, samotářský, snílek

představitelé typů pokřiveného postoje ke světu, obyvatelé jednotlivých planetek:

král – myslí si, že je vládcem celého vesmíru, každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, panovačný, myslí si, že je rozumný, potřebuje si dokazovat svou autoritu, namyšlený

domýšlivec – slyší jenom chválu, samolibý, chce být obdivován, ale na své planetce žije sám

pijan – nešťastný, osamělý, pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije

byznysmen – zaměstnaný, vážný, nebaví se o hloupostech, nemá čas, zaneprázdněný, přesný, neustále zaneprázdněn počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho, chce jich mít víc, aby mohl kupovat další

lampář – pracovitý, věrný příkazu, pravidelně rozžíná a zhasíná lampu, i když se planetka začala otáčet rychleji a on musí pracovat každou minutu, bez odpočinku, workoholik

zeměpisec – namyšlený, tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale připadá si příliš důležitý na to, aby opustil svůj stůl k dalším objevům, čeká na badatele

liška – trochu znuděná, potřebuje přítele

výhybkář – říká, že lidé jezdí sem a tam, aniž by věděli, co hledají, jen děti mají nosy přitisknuté na okna

obchodník – uspěchaný, prodává pilulky utišující žízeň, lidé nemusejí pít, což ušetří 53 minut týdně

princova květina – domýšlivá, marnivá

2, Charakteristika díla, místo a čas dějě

Nejslavnější pohádkový příběh moderní světové literatury, jehož děj se odehrává v Sev. Africe, na Sahaře a různých planetkách. Doba děje je neznámá, jde o nadčasové dílo, nejspíš současné (1943), kdy se příběh odehraje během 9 dnů. V knize je mnoho metafor a přirovnání, lze zde najít myšlenky, které autor konkrétněji vyjádřil v Zemi lidí. Kniha vypráví příběh pilota (samotného Exupéryho), který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky. Malého prince Antoine de Saint-Exupéry napsal v nejničivější době svého života, v době porážky a ztráty svobody nejen své rodné země, ale i celého světa. V době, kdy v leteckých bojích o Francii, zahynuli téměř všichni jeho kamarádi. Tuto knihu autor věnoval svému nejlepšímu příteli spisovateli Léonu Werthovi, pro potěšení v těžké době války.

3, Literární směr, znaky

Světová meziválečná literatura, 1. polovina 20. století, moderní lit., Francie. Alegorický příběh založený na střetech života a smrti, světa dětí a dospělých, zvířat a lidí, vyjádřený symbolikou srozumitelnou i dětem, zdůrazňuje úlohu citu, přátelství a lásky, které zbavují člověka osamělosti a dávají smysl jeho životu.

4, Druhová forma, žánr

Druh – epika, žánr –  próza, filosofická pohádka

5, Funkční styl a jazykové prostředky díla

Funkční styl – umělecký. Děj je vyprávěn chronologicky, (část, kde malý princ navštěvoval planetky snad retrospektivně), kniha rozdělena do 27 kapitol, kde si autor k popsání událostí a k popisu postav pomáhá vlastními obrázky. Dochází k prolínání dějové linie pilota na poušti a vyprávění malého prince, přičemž vztah dějových linií je řetězový (navazují na sebe, spjaty s hl. hrdinou). Psáno ich-formou: autor mluví o sobě a svém dětství, ztroskotání i er-formou: vyprávění malého prince, z pohledu pilota. Jazyk díla je spisovný, věty spíše krátké. V dialozích malého prince a ostatních, přímá řeč, ve vnitřních monolozích prince, nepřímá řeč (Dospělí jsou rozhodně moc a moc zvláštní, říkal si v duchu cestou), polopřímá řeč (Ptejte se: Spásl, nebo nespásl beránek květinu?), metafory, přirovnání, personifikace, hyperbola (nekonečná poušť)

6, Stručný děj

Filosofická pohádka, inspirována autorovým zážitkem, je vyprávěním pilota, který havaroval v saharské poušti. Je unavený a dehydrovaný = malý princ je přelud, halucinace. Uprostřed pouště  potkává  pilot malého prince z daleké planetky. Princ z ní uprchl, neboť zapochyboval o lásce květiny, kterou miloval. Během své cesty navštívil šest planet, jejichž představitelé představovali pokřivené lidské charaktery. Nenalezl u nich porozumění, nepochopil jejich hodnotový žebříček a byl stále smutnější a osamělejší. Poslední, sedmá planeta princova putování, byla Země. Na ní se seznámil s liškou, která mu vyjevila tajemství „vidět jen srdcem“. Poznává tak význam lidského citu. Po setkání s výhybkářem a obchodníkem s pilulkami pochopí nesmyslnost věčného lidského spěchu a honby za náhražkami. Malý princ pomůže žíznícímu letci objevit studnu, a když zjistí, že se trosečníkovi podařilo letadlo opravit, vrací se jeho nehmotná duše po uštknutí hadem, kdy jeho tělo zemře, na svou planetu ke květině, za níž se cítí odpovědný.

7, Autoři 1. Poloviny 20. Století

Francie: Guillaime Apollinaire – pásmo (polytematická báseň) spontánní proud představ, z mnoha pohledů, narušena logika, bez interpunkce (sbírka Alkoholy, Kaligramy); André Breton (zakl. surrealismu); Marcel Proust (8dílný román Hledání ztraceného času); Romain Rolland; Henri Barbusse (román Oheň – otřesný deník vojenské čety „pohled zdola“, vlastní zážitky z fronty, příběhy bez ústředního hrdiny); Anglie: James Joyce – metoda volného proudu vědomí (román Odysseus – parafráze antického mýtu, obraz současného Dublinu, vztahů mezi lidmi, prázdnota, banalita i neopakovatelnost života;povídky Dubliňané); John Galsworthy – vrchol angl. kritic. realismu (trilogie Sága rodu Forsythů – život vyšších vrstev, viktoriánská Anglie; návazné romány Moderní komedie a Konec kapitoly); G. B. Shaw; Německo: Thomas Mann (Buddenbrookové, Josef a bratři jeho); Erich. M. Remarque (Na záp. frontě klid, Cesta zpátky, Tři kamarádi); Lion Feuchtwagner (Židovka z Toleda); Bertold Brecht (Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti); Pražská německá: Kafka; Rusko: Maxim Gorkij, Michail Šolochov (Tichý Don); USA: E. Hemingway, W. Faulkner, J. Steinbeck

The post Malý princ – čtenářský deník (5) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine De Saint Exupéry

Deník přidal(a): Tom

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Místo a rok vydání: Praha, 1994

Nakladatelství: Albatros

Překlad: Zdeňka Stavinohová

Literární druh: epika – próza

Idea:

Snaha zamyslet se nad našimi povahovými rysy, kontrast světu dospělých a dítěte, o tom jak dospělý často ztrácí ty důležité vlastnosti, které měli jako děti a jak ztrácí smysl života. Snaží se ukázat, co je v životě opravdu důležité.

Charakteristika postav:

Hlavní hrdina je letec, který je nucen přistát na ostrově, rozbilo se mu letadlo a snaží se ho spravit. Nemá rád „svět dospělých“ – považuje ho za nudný a možná i pokrytecký. Stejně tak si ale uvědomuje, že dospělým je a že nedokáže malého prince úplně pochopit.

Malý princ žil na malé planetce, odkud odcestoval. Připomíná malé dítě – vždy chce odpověď na otázku, kterou položil. Většinu věcí zmiňuje jakoby mimochodem, ale budí dojem velice moudrého „člověka“, který vidí do všeho a je chytřejší než všichni okolo.

Dále např.

Liška – nemá ráda lidi, vychytralá, Malého prince si oblíbila, chtěla se nechat ochočit, potřebovala přítele

Opilec – osamělý, nešťastný, smutek utápí v alkoholu, stydí se za sebe

Král žije na planetě sám, ale má spoustu práce s vládnutím. Má pocit vlastní důležitosti – myslí si, že vše se chová podle jeho vůle. Má názor, že kdyby se něco tak nechovalo, tak je to jeho chyba, protože dal špatný rozkaz. (Takže je vlastně úplně zbytečný, protože nařizuje slunci, aby vyšlo a podobně…)

Domýšlivec miluje obdiv ostatních. Pro mě byl obrazem člověka, který žije v neupřímnosti – třeba nechá Malého prince zatleskat, aby si mohl “užívat”, že mu lidi tleskají…)

Byznysmen je člověk, který stále jen počítá. Vlastní všechny hvězdy okolo, protože ještě nikoho před ním nenapadlo, že by je mohl vlastnit a počítá kolik jich má. (Vlastnictví mu není k ničemu – úplně zbytečný člověk)

Lampář byl obyvatelem velice male planetky, kde stále vycházelo a zacházelo slunce. Náplní jeho práce bylo zhasínat a rozžíhat lampu. Musel to dělat pořád a nikdy nemohl odpočívat, protože se den a noc neustále měnili – kdysi dostal rozkaz a tak ho stále plnil, den a noc se střídaly čím dál rychleji, ale rozkaz zůstal stejný, tak ho plní dál.

Zeměpisec je ten, kdo sedí za stolem a zakresluje mapy. Ovšem nemá žádné badatele, kteří by mu nosili informace, tak doufá, že se nějací objeví (také osoba s obrovskou důležitostí, která je moc důležitá na to, aby se zvedla a něco udělala). Doporučí Malému princi, aby se podíval na planetu Zemi.

Obsah díla:

Celá kniha je jakýmsi dialogem hlavního hrdiny a Malého prince. Hlavní hrdina se ocitne na poušti – porouchalo se mu letadlo, které se snaží spravit. Na té poušti ho potká Malý princ, který si chce povídat.

Nejprve chce, aby mu nakreslil beránka, a pak mu povídá o své planetce – je velice malá a na ní má svou květinu. Každé ráno musí dávat pozor a vytrhávat Baobaby, protože kdyby to neudělal, tak přerostou a jejich kořeny roztrhnou planetku. Také má několik sopek – ty vždycky vymetá, nevyhaslé aby nevybuchovaly a vyhaslé, protože člověk nikdy nemá jistotu… Také má na planetě svou květinu, která bývala velice pyšná, kvůli ní se rozhodl odjet, ale když odjížděl, tak to bylo květině líto a jemu se teď po ní také stýská.

Malý princ cestoval po různých planetkách – jejich obyvatelé jsou popsaní výše. Dostane se i na planetu Zemi, kde ho zarazí, že nikoho nepotkává (to je tím, že se ocitl na poušti). Objeví se had, který mu nabídne, že jednou až se mu bude moc stýskat, ho může vrátit zpět na jeho planetku. Také na zemi potká zahradu plnou růží, které vypadají stejně jak ta jeho (která mu tvrdila, že je jedinečná). Také si tam ochočí jednu lišku, která se pro něj tím pádem stane jedinou na světě a pochopí, že si ho jeho květina ochočila, a že není stejná jak těch 5000 v zahradě, ale že je pro něj opravdu jedinečná. Potom jim s hlavním hrdinou dojde voda, vypraví se hledat studnu, kterou opravdu najdou. Hlavní hrdina se dozví, že se nachází na místě, kde se před rokem Malý princ objevil. Vidí Malého prince, jak se domlouvá s hadem (zrovna mu šel říct, že se mu povedlo spravit letadlo). Toho večera Malý princ odcestuje zpět na svou planetku (uštkne ho had) a hlavní hrdina se vrátí domů.

Když se podívá na hvězdy, tak se na něj smějí, stejně, jako se smál malý princ.

Charakteristika doby, v níž se děj odehrává:

Směr – existencialismus (člověk je odsouzen ke svobodě a právě tím nejvíc trpí-> neví, co s ní má dělat, protože o ní neví, ale uvědomuje si ji až ve vyhrocených částech svého života). Kniha se odehrává pravděpodobně v době 2. Světové války, 8 dní. Malý princ vypráví o svých dobrodružstvích.

Kompozice: chronologická i retrospektivní

Jazyk díla:

spisovný, osoby v knize mají symbolickou a jasnou funkci – obyvatelé planet (král, pijan, …), důležité k textu jsou autorovy kresby (krajina, kde Malý princ zmizel, hroznýš, …),  časté vnitřní monology a také přímá, nepřímá a polopřímá řeč.

Metafora – „…stará opuštěná skořápka..“ (o princově mrtvém těle)

Přirovnání – „..klesl pomalu, jako padá strom..“

Epiteton – „chvějící se slunce“

Hyperbola – „nekonečná poušť“

Personifikace – „..vítr dlouho spal..“

The post Malý princ – čtenářský deník (4) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine De Saint Exupéry

Deník přidal(a): Biggie

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Literární druh: Epika

Literární žánr: Filozofická pohádka

Literární směr: Meziválečná próza

Obsah:

V poušti ztroskotá pilot s letadlem a potká Malého prince. Ten po letci chce, aby mi nakreslil beránka. Jenže letec od té doby, co byl malý, nic nenakreslil, protože dospělí jeho kresby nechápali. A tak kreslí několik beránků, kteří se ale princi nelíbí. Nakonec mu nakreslí krabici a řekne, že beránek je v ní. Malý princ je s touto kresbou velmi spokojený.

Pilot se dozvídá, že Malý princ pochází z malé planetky, na které bydlí sám a sám se o ni také stará. Musí dávat pozor na to, aby na ní nevyrostly baobaby, protože jinak by se roztrhla. Místo baobabu se však na planetce objevilo semínko, že kterého vyrostla krásná růže. Byla však pyšná a ne zrovna skromná, a tak se o ni princ musel pořád starat. Za chvíli už to prince rozčilovalo, a tak z planetky odešel, aby cestoval po jiných planetách a poznával tak nové věci.

Na první planetce potkal krále, který chtěl pořád někomu něco nařizovat. Když po něm princ chtěl, aby rozkázal slunci, aby zapadlo, král mu vysvětlil, že pokud nařídí někomu něco, co ten dotyčný nemůže splnit, pak je to králova chyba – je tedy třeba žádat od každého pouze to, co může dát.

Na druhé planetě bydlel domýšlivec. Když mu princ říkal něco jiného než chválu, domýšlivec ho neslyšel.

Na další planetě potkal pijana, který mu řekl, že pije proto, aby zapomněl, jak moc se stydí, že pije.

Na čtvrté planetě potkal byznysmena, který pořád jenom počítal hvězdy a říkal, že mu všechny patří, protože na ně myslel jako první. Malý princ byznysmenovi řekl, že on má na planetce květinu a sopky, o které se stará, a tak je pro ně užitečné, že mu patří, ale byznysmen hvězdám užitečný není.

Pátá planetka byla ze všech nejmenší a vešel se na ni jen lampář a lampa. Malý princ si řekl, že když na planetce nejsou domy ani jiní lidé, je lampář zbytečný. Ale přece jen nebyl tak zbytečný jako lidé na jiných planetkách, které potkal – lampářova práce dávala alespoň smysl. Malý princ ale nechápal, proč lampář lampu rozsvítí a hned zase zhasne. To mu lampář vysvětlil tak, že dříve měl rozkaz rozsvěcovat jen ráno a zhášet jen večer. Od té doby se planeta točila čím dál rychleji, ale jeho příkaz se nezměnil, takže rozsvěcuje a zháší jednou za minutu. Malý princ by se chtěl s lampářem spřátelit, ale jeho planeta byla tak malá, že by se na ni dva lidé nevešli.

Zato šestá planeta byla desetkrát větší. Bydlel tam starý pán – zeměpisec, z čehož byl Malý princ nadšený, protože konečně potkal někoho s opravdovým zaměstnáním. Jenže když se zeměpisce zeptal, jestli jsou na jeho planetě nějaké oceány, hory, města, řeky nebo pouště, zeměpisec nic nevěděl. Bylo to proto, že neměl žádné badatele, kteří by to pro něj mohli zjistit, a on sám badatelem také nebyl, pouze zapisuje vzpomínky badatelů, je příliš důležitý na to, aby se toulal po planetě. Když mu Malý princ vypráví o své planetce a o květině, zeměpisec mu řekne, že zapisuje pouze věci, které trvají věčně – a květina je pomíjející. A v princi se ozvala poprvé lítost, že svou květinu nechal na planetce samotnou.

Další planetou, kterou princ navštívil, byla Země, jak mu poradil zeměpisec. Na planetě Zemi je mnoho dospělých a mezi nimi i králové, zeměpisci, byznysmeni, opilci i domýšlivci. Na Zemi princ jako prvního potkal hada. Ten princi nabídne, že kdyby se chtěl vrátit zpět na svou planetu, může mu pomoci. Dojde také do zahrady plné růží, kde ke svému zklamání zjistí, že jeho růže není jediná svého druhu, jak mu řekla. Byl nešťastný z toho, že nemá jedinečnou květinu, ale jen obyčejnou, kterých je na světě plno, a to z něj nedělá moc velikého prince. Jako další potkal princ lišku. Nechtěla si ale s princem hrát, protože nebyla ochočená. Malý princ nevěděl, co to znamená, ochočit, a tak mu liška vysvětlila, že je to vytvoření pouta, a když si ji ochočí, budou jeden potřebovat druhého a bude pro ni jediným na světě a ona zase pro něj. Řekla mu také, že když se budou postupně spřátelovat, je důležité, aby za ní chodil pravidelně ve stejnou dobu, protože řád je velice důležitý. Když se s liškou později loučil, poradila mu, aby se šel ještě jednou podívat na růže. A pak Malý princ pochopil, že jeho růže je přece jen výjimečná, a to tím, že je ochočená a tím, že se o ni princ staral. Když od lišky odcházel, sdělila mu tajemství – správně vidíme jen srdcem a co je důležité, je očím neviditelné. Princova růže je důležitá pro ten čas, který jí princ věnoval, a proto je za ni také zodpovědný.

Po osmi dnech na poušti pilotovi došly zásoby vody a k jeho překvapení ho malý princ dovedl ke studni. Druhý večer, když má pilot už své letadlo opravené, se sešel s malým princem, který si s hadem domluvil, že ho vrátí na jeho planetku. Had prince uštknul a ten se vrátil zpátky domů.

Příběh končí po šesti letech od této události, kdy pilot vypráví, že kdykoliv se podívá na hvězdy, slyší smích malého prince.

Charakteristika:

Malý princ – malý blonďatý a kudrnatý chlapec, který se vydal cestovat do světa kvůli potížím s jeho květinou a snaze poznat smysl života. Oplývá nevinností, porozuměním a zvídavými otázkami.

Pilot – díky malému princi si vzpomněl na dětský způsob přemýšlení.

Květina – růže, velmi pyšná, nedávala znát své city, myslela si, že je jediná na světě.

Liška – velmi moudrá, ukázala princi význam ochočení a přátelství, díky ní pochopil jedinečnost své květiny.

Král – chtěl pořád někomu něco nařizovat.

Domýšlivec – Když mu princ říkal něco jiného než chválu, neslyšel ho.

Pijan – nešťastný, osamocený, pije, aby zapomněl na to, že se stydí, že pije.

Byznysmen – přesný a vážný, říká, že mu patří všechny hvězdy.

Lampář – věrný svému příkazu navzdory tomu, že je těžko uskutečnitelný.

Zeměpisec – myslí si, že je nejdůležitější na světě, zapisuje do map, ale nikdy neopustil svůj stůl, aby sám bádal.

Myšlenky díla:

• autor představuje mnoho typů lidských povah a ukazuje nespokojenost nad společností
• vyzdvihuje dětskou představivost a fantazii
• ukazuje hodnotu přátelství, nutí k zamyšlení nad lidskými povahami

Kompozice díla:

• na začátku a na konci řazeno chronologicky (Malý princ a pilot)
• některé části jsou retrospektivní (cestování po planetkách)
• rozděleno do kapitol

Jazyk díla:

• spisovný
• určeno pro děti – kratší věty a souvětí, srozumitelné
• zdrobněliny
• obrazná pojmenování – metafory, přirovnání, personifikace, epiteton, symboly…
• vnitřní monology
• přímá i nepřímá řeč

The post Malý princ – čtenářský deník (3) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Malý princ

Autor: Antoine De Saint Exupéry

Deník přidal(a): sotek

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Malý princ (francouzsky Le petit prince) je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoineho de Saint-Exupéryho.Byl vydaný v roce 1943. Do češtiny byl přeložen roku 1959 Zdeňkou Stavinohovou.

Je to příběh Malého prince, který přiletěl na zem z planety B612, která byla menší než dům a na níž rostla jediná květina. Na Sahaře se setká s pilotem (samotným Exupérym), který tam ztroskotal se svým letadlem. V tomto příběhu se více než v kterémkoliv jiném Exupéryho díle odráží  autorova osobnost. Malého prince začal Antoine de Saint-Exupéry psát v nejničivější době svého života, v době porážky a ztráty svobody nejen rodné země, ale
i celého světa. V době, kdy v leteckých bojích o Francii, zahynuli téměř všichni jeho kamarádi. Autobiografické prvky jsou umocněny použitou ich formou.

Přesto, že je kniha určená dětem, pohádka to není. Na to je tento příběh příliš pravdivý. Není tam ucelený děj, dramatické zápletky a vítězství dobra nad zlem, které je pro pohádky typické.  Dětský svět s bezelstným pohledem na svět je konfrontován se světem dospělých plným nenávisti, závisti a chamtivosti. Vede nás  k zamyšlení nad tím, které hodnoty lidského života jsou dobré, obohacují život,  které naopak ničí to dobré, co se lidem podaří ve svém životě vypěstovat. Je to příběh plný symbolů, obrazů a poetiky.

Příběh je psán jako fikce o modré postavičce Malého prince se zlatými vlasy, který se však nikdy nenechá odbýt výmluvou či polopravdou. S dětskou pravdomluvností vždy odpovídá bezelstně, ale vždy vystihne podstatnou lidskou vlastnost. Malý princ nikdy nikoho nepoučuje o tom, co je správné, ale naopak je ze všech stran poučován, čímž je ještě zesílen rozpor mezi dětskou upřímností a  vládnoucí falší a pokrytectvím.

O čem vlastně je tato útlá knížka? Není u ní důležitý obsah, ale dopad na čtenáře. Snad každý si po přečtení příběhů Malého prince uvědomí, že i on se vymlouval, byl sobecký. Kniha je nadčasová. Přestože vznikla v průběhu II. světové války, uvedené povahové rysy lidí jsou typické pro každou dobu. Je to konfrontace dobra s lidmi, které osobní prospěchářství
a sobectví zaslepilo tak, že vidí a vnímají již pouze sebe.

„Nakresli mi beránka…“[1], žádal Malý princ pilota  A ten kreslil bílého, čistého bezelstného beránka, symbol čistoty. Ale ať se snažil, jak chtěl, Malému princi se pořád něco nezdálo a tak se rozhodl nakreslit beránka do bedýnky. Tím prince uspokojil. Zvítězila dětská fantazie.  Princ si mohl představovat beránka, jakého on sám chtěl. To bylo jejich první setkání. Princ vyprávěl o své planetce, ale  i o svých návštěvách na různých asteroidech.

Na prvním asteroidu, který princ navštívil, bydlel král, který byl oblečen v purpuru
a hermelínovém plášti. Vydával stále a rád  příkazy, ale byl na planetě sám. Byl přesvědčen
o své důležitosti a moudrosti. Ne tak Malý princ. „ Kdyby si Vaše Výsost přála, aby se jí přesně uposlechlo, mohla by mi dát rozumný rozkaz.“[2]

Na druhé planetě, kterou navštívil, bydlel „domýšlivec“. Domýšlivec byl hrozně rád, když ho někdo obdivoval, žil na planetě sám, tak ho nikdo nikdy ani neobdivoval. „ A co se musí dělat, aby klobouk spadl?“ zeptal se. Domýšlivec ho však neslyšel. Domýšlivci slyší pouze chválu.“[3]

Každý člověk snad někdy trpí sebelítostí tak, jako pijan žijící na další planetce.

Sobeckého businessmana navštívil Malý princ na čtvrté planetce. Nezajímalo ho nic jiného než majetek, kterým byl zaslepený. Je to lidská vlastnost, se kterou se setkáváme
i v současné době. Se sobeckostí a sebestředností, bez jakéhokoliv užitku. Malý princ nedovedl se svou dětskou duší  a čistým pohledem na svět pochopit tento postoj. „Já mám květinu,“řekl ještě, „a každý den ji zalévám. Mám tři sopky a ty vymetám každý týden. Vymetám totiž i tu vyhaslou. Člověk nikdy neví. Pro mé sopky i pro mou květinu je užitečné, že mi patří. Ale ty nejsi užitečný …“[4]

Na páté navštívené planetě bydlel „lampář“, který neustále zhasínal a znovu rozsvicoval lampu. Malý princ sice tuto práci považoval za zbytečnou, ale nejužitečnější
ze všech, se kterými se na své cestě setkal. Lampář totiž nebyl zahleděný pouze sám do sebe tak jako král, domýšlivec, pijan a bussinesman.

Šestá planeta, kterou navštívil při své cestě, byla největší. Bydlel na ní starý zeměpisec. Ten chtěl neustále zapisovat své poznatky. Vymlouval se, že je příliš důležitý
na to, aby sám zkoumal. „ Vaše planeta je moc hezká. Jsou tu oceány?“ „To nemohu vědět“, řekl zeměpisec. „Ach!“ (Malý princ byl zklamán.) „A hory?“ „To nemohu vědět“, odpověděl zeměpisec. „Vždyť jste zeměpisec!“ „Ovšem,“ řekl zeměpisec, „ale nejsem badatel. A nemám žádné badatele. Zeměpisec nepočítá města, řeky, hory, moře, oceány a pouště. Zeměpisec je příliš důležitý, aby se mohl toulat …“ [5] Při své práci se spoléhal na znalosti jiných. Pokud někdo k němu přišel, chtěl slyšet o jeho planetě. Nespokojil se pouze s vyprávěním. Chtěl, aby mu byly poskytnuty důkazy. Všechny poznatky zapisoval pouze tužkou. A tak, jak časem vybledne tužka a zápisky se stanou nepoužitelné, tak nepoužitelné a nesmyslné byly poznatky zeměpisce.

Poslední planetou, kterou Malý princ navštívil,byla Země. Zde se také setkal s mnoha tvory. Spadl do pouště a byl velmi osamocený. Potkal se i s hadem, který mu svěřil, že také mezi lidmi je osamělost. Je pravda, že dnešní doba je spíše charakteristická honbou
za majetkem a lidé nemají čas na druhé.

Malý princ se při své cestě shledal také se zklamáním, a to ve chvíli, kdy vstoupil do zahrady plné růží, které byly stejné, jako jeho květina. Zjistil, že nemá květinu jediného druhu, ale že zde je jich několik tisíc. Malý princ si tak začal myslet, že není bohatý, že má jen obyčejnou růži, tři malé sopky z nichž je jedna vyhaslá.

Malý princ se poté shledal s liškou, která ho zasvěcovala do hodnot. „Tady je to mé tajemství, plně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“[6] Lidé by tak ve svém životě neměli dát pouze na své oči, ale měli by poslouchat své srdce
a pocity. V dnešní společnosti je to spíše naopak, každý se nechá ovlivnit tím krásným a také to krásné chce mít.

Liška mu pravila další věc, která opravdu odpovídá dnešní době: „ Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou
na prodej, nemají přátel.“ [7] Liška naučila Malého prince, aby si vážil své růže. Zjistil, že jeho růže je jediná na světě a ty ostatní, které nemají nikoho, kdo o ně projevuje zájem jsou jen jedny z tisíce, které se podobají všem ostatním. „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“[8]

Při dalším setkání je opět zvýrazněn pohled dospělých a dětí. Je to při setkání s výhybkářem. Malý princ nedokázal pochopit jeho tvrzení, že lidé nejsou spokojeni s tím, kde jsou, a že nejedou vůbec za ničím. Došel ke zjištění, že jen děti opravdu vědí, co hledají.

Tyto příběhy vypráví Malý princ pilotovi. Malý princ, který byl zodpovědný za svou květinu, se chtěl se vrátit domů. Pilot však zjistil, že mu bude chybět jeho smích, ale Malý princ ho uklidňoval tím, že pokud se podívá na oblohu, pokaždé uslyší rolničky smíchu Malého prince a bude se tak pokaždé při pohledu na oblohu smát. Záměrně mu nesvěřil, jaká je jeho planeta, aby pokaždé pozoroval celou oblohu.

Přišel tak čas, kdy musel Malý princ odejít. Pilot mu ještě na cestu nakreslil
pro beránka náhubek, aby Malého prince netrápila starost o jeho květinu. Princ byl domluvený s hadem, protože na svou planetu se mohl vrátit jedině svou smrtí na Zemi.

Po návratu domů pilot příhodu nikomu nevyprávěl, ale věřil tomu, že Malý princ se vrátil domů, protože druhý den nenašel již jeho tělo. Jediné, s čím se neustále trápí,
je náhubek, který nenakreslil pořádně, a tak se při pohledu na oblohu někdy usmívá a někdy je mu smutno. Neví, jak to na planetě Malého prince dopadlo.

Tak jako celé vyprávění, tak i závěr je netradiční. Je to vlastně smutný příběh, který končí prosbou: „ A přijde – li k vám pak dítě a bude se smát, bude – li mít zlaté vlásky
a nebude odpovídat, když se budete ptát, snadno uhodnete, kdo to je. Buďte tedy tak hodní
a nenechte mě tak smutného: rychle mi napište, že se vrátil…“[9]

Tato kniha není určená jen dětem, ale domnívám se, že se v ní shlédnou i dospělí. Tato pohádka má netradiční závěr, je ukončena prosbou, že pokud někdo někdy Malého prince potká, ať autorovi napíše, že se vrátil na svou planetu.

Kniha obsahuje také kresby autora, které jsou reprodukovány ve většině vydání. Byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Celosvětově se prodalo více než 80 milionů výtisků. Je jednou z 50 neprodávanějších knih.

Literatura:

Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966.

Dostupná z internetu:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mal%C3%BD_princ

[1] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 12.

[2] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 49.

[3] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 52.

[4] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 60.

[5] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 66.

[6] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 84.

[7] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 79.

[8] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 84.

[9] Exupéry, A., Malý princ. 2. vyd. Praha: SNDK, 1966. s. 107.

The post Malý princ – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.