Kniha: Babička – obrazy venkovského života

Autor: Božena Němcová

Deník přidal(a): Lenka Budilová

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná později Panklová, se narodila 4. Února 1820. Tato česká spisovatelka je považována za zakladatelku novodobé české prózy.  Sňatkem z donucení, s Jozefem Němcem, byla odsouzena k životu bez lásky a neustálým stěhováním. Obrovskou inspirací jí vždy byla vlastní babička Magdalena Novotná.

Další díla

• Poezie: Moje vlast, Slavné ráno, Ženám českým
• Povídky: Divá Bára, Karla, Národní báchorky a pověsti
• Větší prózy: V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice
• Cestopisy: Z Uher, Kraje a lesy na Slovensku

Babička

• Rozsáhlá povídka s mnoha dějovými liniemi
• Často zaměňována za román, postavy se ale nevyvíjí
• Napsána v těžkém životním období autorky, kdy jí umírá syn
• Popisuje život venkovanů, jejich zvyky, tradice i běžný život
• Celý děj se odehrává v podhůří Krkonoš, blízko vesnice Malé Svatoňovice
• Použito nářečí a archaismy
• Kontrast ideálu s reálným životem
• Barvité vyprávění
• Prvky autobiografie a idealizace
• ER-forma i ICH-forma

Prvky realismu

• skutečné historické pozadí
• reálný obraz tehdejší společnosti
• hrdina lidový člověk

Prvky romantismu

• kontakt šlechty s chudinou ( kněžna si nechává radit od prosté babičky)
• idealizace babičky
• postava Viktorky (žena stranící se společnosti, poblázněná láskou k muži)

Hlavní postavy

Babička: Vyrovnaná, moudrá a všemi obdivovaná žena. Velmi pracovitá a nábožensky založená.  Snaží se vychovat děti k lásce k přírodě a vlasti. Poznamenána smrtí manžela Jiřího na bitevním poli.

Matka Terezka: Nemluvná žena přející si život na vyšší úrovni. Dobře naladěna v pouze přítomnosti manžela, velmi přísná k dětem.

Viktorka: Dříve nejkrásnější děvče z vesnice. Po nešťastné lásce se pobláznila a odmítá jakýkoliv kontakt s okolím. Zůstává neškodná, milosrdná ale projeví se její divokost.

Obsah díla

Kniha začíná příjezdem babičky na pozvání její dcery Terezky. Babička se seznamuje se čtyřmi vnoučaty: Vílímem, Jeníkem, Barunkou a nejmladší Adélkou. Děti si rychle babičku oblíbí a tráví s ní veškerý čas.  Babička dětem vypráví všemožné příběhy a učí je dodržovat zvyky a tradice. Naváže velmi blízký kontakt s kněžnou, která ji mnohokrát prosí o radu. Na Staré Bělidlo také občas dorazí nějaká návštěva, která vždy oživí chod povídky nějakou novou historkou.  Babička se pro všechny stává dobrou rádkyní a jsou jí svěřována i ta největší tajemství. Celým dějem je také proplétána postava Viktorky, bláznivé mladé dívky, která následně umírá po zásahu blesku. Také babička v závěru knihy umírá, ale od všech, kteří ji znali, se dočkává velkého uznání a obdivu.

Záměr a hlavní myšlenka autorky

• Božena Němcová se snaží zachytit veškeré tradice a zvyklosti venkovského života
• Barvitě popisuje každou situaci, která na Starém Bělidle vzniká
• Hlavním zdrojem byla vzpomínka na své dětství, mládí a zážitky
• Těžké vyrovnání se smrtí svého syna

The post Babička – obrazy venkovského života – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: V zámku a v podzámčí

Autor: Božena Němcová

Deník přidal(a): nj

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Božena Němcová

Realistická povídka V zámku a v podzámčí podává obraz venkovského a městského života. Lidí a jejich problémů. Autorkou této novelistické povídky je Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová. Tvořia ve IV. Etapě NO. Vyrůstala v Ratibořicích a 17-ti letech byla provdána za německého úředníka. Manželství bylo nešťastné, radostí jí však byly děti. Po smrti syna Hynka začíná psát Babičku. Pobývala v Praze, kde poznala pražskou vlasteneckou společnost a seznámila se s předními českými spisovately. Velký vliv na ni měl pobyt na Chodsku, kde poznala život na venkově, studovala lidové zvyky a pověsti – psala pohádky, národopisné články a čláky o sociálních poměrech na venkově.

Téma:  život lidí v 19.století, charakter lidí, společenské vztahy.

Místo a doba děje: Děj se odehrává v 19.století v malém městečku na Nymbursku.

Jazykové prostředky: spisovná čeština, hovorové prvky, přímá řeč, lidový jazyk.

Tematická výstavba: reforma.

Děj knihy:

Bohatí manželé Skočdopolovi koupili zámek a paní Skočdopolová si nechala ke jménu připojit „von Springfield“, aby vypadala urozeněji. Naproti tomu vdova Karásková a její děti Josífek a Vojtěch právě přišli o střechu nad hlavou. Jsou chudí a nemají co jíst. Vojtěch jde žebrat na zámek. Hodný vrátný mu dá plno jídla a panna Klárka, která slouží milostpaní, mu řekne, ať si každý den okolo druhé hodiny. Rozradostněný Vojtěch běží s jídlem za maminkou a Josífkem. Ten ale na nedostatek jídla umírá jídla. Vdovy Kráskové se ujme rodina Sýkorových, seženou ji rakev pro Josífka. Matka je však naprosto vyčerpaná a během noci strávené u Sýkorových umírá na choleru. Krejčí Sýkora a jeho manželka sami mají pět dětí, avšak jsou tak dobrosrdeční, že se Vojtěcha ujmou. Hlavní služebnou, která milostpaní na zámku strojí je Sára. Ta se kromě paní stará i o jejího psíčka Joliho. Vidí v něm totiž velký zisk (pokud totiž paní zemře dříve než pejsek, dostaneJoli a ten kdo se o něj stará 500 zlatých na rok). Sára všechny ostatní sloužící na zámku nemá ráda. Po nějaké době přijede na zámek i manžel paní Skočdopolové a přiveze společnost. Tak se Sára seznámí s Jacquesem, služebníkem jakéhosi barona. Při jedné schůzce se Sára nevěnuje dostatečně Jolimu, ale Jacquesovi. To Joliho pobouří a uteče. Zatímco je celý zámek vzhůru nohama, psíka najde Vojtěch. Písař Kalina najde Vojtěcha i s psíkem u Sýkorů a dovede je na zámek. Kalina za tento čin povýší na pojezdného a malý Vojtěch se paní zalíbí a udělá si z něj pážátko, které se má starat o Joliho místo Sáry. Ti si přirostou k srdci a tráví solu všechen volný čas. Pár dní po té si smetánka vyjede na letohrádek a Sára se rozhodne neúčastnit a udělat si tajný dýchánek s Jacquesem. Vypráví mu různé věci o paní a své vypočítavosti. Netuší ale že paní ji celou dobu poslouchá za dveřmi, protože se jí neudělala dobře o nejela na letohrádek. Propukne u ní cholera a rozhodne se Sáru okamžitě propustit. Díky této nemoci se dozví jaká býda panuje v podzámčí a po svém uzdravení se rozhodne postavit nemocnici a ujme se sirotka Emila. Dá Vojtěchovi peníze na studia medicíny a odjede s manželem a Emilem do Itálie. Před odjezdem požehná pojezdnému Kalinovi a panně Klárce.

Postavy:

paní Skočdopolová – ukrývá se v ní citlivá a hodná žena. Moc snadno si ale navykla na přepych a musí mít vše jako hraběnka a další lidé z přední vrstvy. Stala se z ní ješitná žena. Na konci povídky se ale napraví.

Mamzel Sára – záporná postava, intrikářská, chtěla by ovládat celý zámek, sobecká, pyšná, nepřející

Klárka – hodná, milá, ochotná dívka, slouží paní

Vojtěch – sirotek, mírumilovný, hodný, čestný, hlídá paní psíka

The post V zámku a v podzámčí – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Divá Bára

Autor: Božena Němcová

Deník přidal(a): Tereza Kaderabkova

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Božena Němcová (1820 – 1862) – DIVÁ  BÁRA a jiné prózy

Československý spisovatel Praha 1983

Edice Slunovrat Malá řada

Dílo vznikalo koncem III. Fáze národního obrození.

Hlavním tématem povídky je, že v ní autorka brojí proti hlouposti, kdy jsou lidé zahleděni do svých přízemních problémů nedokáží přijmout odlišnosti, což je vlastně i pojítkem s dnešní civilizovanou dobou.

Hlavní postava díla je Bára – jde vlastně v té době o takový nový typ postavy dívky – nezávislé, nepodřízené muži, temperamentní, statečné, zdánlivě drsné a ve skrytu duše velmi citlivé. Divá Bára je typickou postavou, která nejda zařadit do žádné šablony.

Děj se odehrává v 19 stol. Na dědině jménem Vestec (na Nymbursku), kde je tak jako v jiných vesnicích kostel, škola, fara.

Bára je pro své schopnosti (= velká síla, obratnost, schopnost plavat, nemít strach) nazývána divou. Jedinou její přítelkyní jí zůstane panna Elška a Jozífek. Elška odjíždí na tři roky k tetičce do Prahy, kde se také zamiluje do jejího lékaře Hynka. Při příjezdu domů je jí předkládán správce soudní fary. Elška ho nechce a je našťastná. Bára jí však pomůže a ženicha zastraší. Za trest musí přespat na hřbitově. Když se to dozví myslivec, je rozzlobený a ihned pro Báru jde. Stihne jí ještě vyznat své city a požádá ji o ruku. Brzy na to příjde i panně Elšce svatební oznámení od Hynka.

Povídka je rozdělena na tři kapitoly.

Dívá Bára je přezdívka a jméno hlavní hrdinky, proto je to název díla.

Plynutí času je zde chronologické.

V díle převažuje bohatý spisovný jazyk a typické zastaralé vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic Elška, panna, hnedle).

V díle se střídají krátké věty se souvětími, které mají převážně archaický slovosled.

Buličí oči – velké oči

Svou osobností a myšlenkovou hloubkou své tvorby se Němcová stala zdrojem inspirace dalších,pozdějších generací výtvarníků, hudebních skladatelů, spisovatelů i básníků.

Filmová adaptace povídky Divá Bára vznikla roku 1949.

Režíroval ji Vladimír Čech a hl. roli ztvárnila Vlasta Fialová.

Kniha se mi velmi líbila už z toho důvodu, že Bára nebyla na nikom závislá. Nebyla závislá ani podřízena žádnému muži jak tomu u moderních povídek převážně bývá. Byla velmi temperamentní. Mám ráda díla, ve kterých jsou zasazeny témata a názory společnosti. Je to poučné. Myslím si, že tato kniha je slovník výchovy mravní zpracovaný do zajímavé a napínavé povídky. Dále si myslím, že i dnešní dívky by měly mít v sobě část Divé Báry a nejenom mít snahu zařadit se do společenských šablon a „nevykukovat“ z řady. Toť můj názor.

The post Divá Bára – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Divá Bára

Autor: Božena Němcová

Deník přidal(a): Anežka M.

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Božena Němcová
• *1820 ve Vídni
• Vl. jm. Barbora Panklová
• Neměla žádné zvláštní vzdělání
• Velký vliv na ni měla babička Magdalena Novotná
• Její původ je zpochybnován (je možné, že je šlechtického původu)
• v 17ti byla pod nátlakem provdána za 2x staršího Josefa Němce
• Jejich manželství od počátku nebylo štastné
• Měli 3 děti (3 syny a dceru)
• Často se stěhovali
• V Praze měla milostný vztah s Václavem Bolemírem Nebeským, kt. Ji společně s Erbenem přesvědčili, aby začala psát česky.
• Její manžel byl obviněn ze spiknutí a museli se stěhovat z místa na místo, nakonec bal přeložen do Uher
• Němcová se s dětmi přestěhovala do Prahy, kde žily v chudobě často i na dluh (živila se psaním, praním, úklidem)
• Z manželem se k sobě střídavě vracely (párkrát od něj utekla protože ji bil
• Jednou se rozhodla odejít na dobro a začala se živit psaním pro nakladatele Augustu, kvůli zhoršení jejího zdraví se však musela vrátit k manželovy
• První vydání nejslavnější knihy „Babička“ vyšlo v r. 1855 druhé pak den před její smrtí
• Nejstarší syn Hynek zemřel na tuberkulozu
• Během života bylaněkolikrát zamilována (jedním z dalších milenců byl např. Ošestřující lékař Hynka)
• v r. 1854 se zamilovala do mladého studenta lékařství jeho rodiče ho donutili odejít do polska aby na ni zapoměl
• V době kdy byl její manžel bez práce a ona musela hledat pomoc u známích se sblížila s májovci
• Poté se stáhla do ústraní a vyšla pouze na pohřeb Borovského

 
• Dílo:
◦ Sbírala pohádky a lidové slovesnosti a měnila si je k obrazu svému
(např. Chytrá Horákyně)
◦ Jejími prvními díly byly básně (např. Slavné ráno)
◦ Jejím nejslavnějším dílem je Babička → částečně autobiografické
inspirované její vlastní babičkou Magdalenou

 
Divá Bára
• počátek realismu – pol. 19.st. (s rysy romantismu)
• realismus:
◦ nerovnoprávnost ženy ve spol.
◦ Soc. Problémy (na venkově)
◦ hmotné a citové strádání
• druh: epika
• žánr: venkovská povídka
• Napsáno zhruba rok po babičce
• Ukazuje v ní, že dobrota srdce a povaha člověka nesouvisí s jeho
vzhledem ani se spol. Postavením
• Psáno: -spisovnou češtinou
-využívá nářečí
-časté popisy (přírody a osob → povaha, vzhled)

 
• Postavy:
hl. Divá Bára → silné nebojácné děvče
→velké modré oči, černé havraní vlasy, plné rudé rty
(sněhurka), svalnatá postava (dokáže přeprat i
mladého muže)
→zvířata ji poslouchají, vesničsni se jí bojí
Eliška →Báry nejlepší kamarádka (jediná)
→její teta (Panna Pepinka) ji chtěla provdat za pana
Správce
→skromné, hodné děvče (vzhledem téměř opak Báry)
→je zamilovaná do lékaře její tety z Prahy
Jozífek →Báry kamarád jehož rodiče mu zakazují se z Bárou
stýkat
→Bára ho chrání před silnějšími kluky
→rodiče z něj chtějí mít on však protože miluje Báru to
odmítá
Myslivec →Zvláštní muž, kterého jednou Bára zachrání před
Beranem?
→z Bárou promluví jen pár slov a pak jí občas někde
potká, ale přesto se do ní zamiluje
Jakub →Báry otec, pastevec

 
• Děj:
Odehrává se v 19. st. Na vesnici.
Mladá žena si vezme téměř posledního volného muže a má s ním dceru
Báru, které vesničani začali říkat „divé dítě“, protože její mamince se stalo
když byla Bára ještě v kolébce cosi podivného (tvrdili, že ji něco (?)
vyměnilo).
Lidé z vesnice se od té doby Báry báli.
Její nejlepší kamarádka Eliška se jednoho dne musí jet starat o svou tetu do
Prahy → kde se zamiluje do tetina lékaře.
Po třech letech se Eliška vrací, protože se její tetě udělalo lépe.
Její druhá teta „Panna Pepinka“ chce Elišku provdat za bohatého a
nepříjemného pana Správce.
Eliška ho nechce.
Bára jí chce pomoct a proto se převlékne za ducha, který už nějakou chvíli
děsí lidi ve vesnici, aby pana Správce od svatby odradila.
Lidé z vesnice na ni přijdou a odsoudí ji k jedné noci v kostnici na hřbitově.
Celou noc je tam s ní Jakub, který spí pod oknem.
Druhý den ji tam najde myslivec, kterého párkrát potkala a občas na něj
myslí. Ten ji přímo tam požádá o ruku a ona souhlasí.
Vystrojí se svatba (vesničané to Báře přejí).
Elšky pražská teta mezitím napíše jejímu otci, že odkáže všechen svůj
majetek Elšce jen pokud si vezme jejího Lékaře Hynka.
=všichni jsou štastní
Jozífek nakonec souhlasí, že se stane páterem.
→Postava Báry byla inspirována samotnou autorkou

 
Film vs kniha
• ve filmu je vše přehnané
• Kostnice v knize nehoří a vesničané Báru netlačí do kostnice násilím (někteří ji trest chtějí odpustit a ostatním je jí alespoň líto)
• Bára jde do kostnice dobrovolně a vůbec se nebojí strachuje se jen že Jakubovi (otci) seberou stádo
• S myslivcem Bára mluvila jen dvakrát → když ho zachránila a když ji žádal o ruku
• žádná tancovačka v knize není a nevyskytuje se tam ani myslivcova matka, které má Bára donést bylinky a není zde ani zaříkávačka krav, protože v knize není nemocná kráva
• ve filmu jsou vesničané až přehnaně nenávistní a Bára je příliš citlivá

The post Divá Bára – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Babička

Autor: Božena Němcová

Deník přidal(a): Niky

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Žánr:  Povídka

Dílo:

Povídka Boženy Němcové „Babička“ je vrcholem jejího literárního díla. Babičku psala v době, kdy na ni těžce doléhala, jak situace rodinná, tak i situace společenská. V této době ji také umřel její nejstarší syn Hynek, do kterého vkládala všechny své naděje.

Děj se odehrává na Starém Bělidle, kolem roku 1825- 1835, kam se babička na přání své nejstarší dcery přestěhovala z pohorské vesnice.

Babičku si za krátko všichni oblíbili. Hlavně Barunka, která se přestěhovala k babičce do světnice.

Každou neděli chodila babička s dětmi do myslivny. Po cestě potkávaly bláznivou Viktorku, která zpívala každý večer u splavu. Zbláznila se z lásky k vojákovi. Jednou v bouřce uhodil blesk do stromu, který spadl na Viktorku a zabil ji.

Chodily také do mlýna, kde si děti hrály s Mančinkou a poslouchaly babiččino vyprávění.

Také byla babička s dětmi pozvána na zámek, kde si komtesa Hortensie oblíbila děti, a proto si s nimi často hrála. Kněžna, ta zase ráda poslouchala babiččino vyprávění. Co řekla babička paní kněžně, to si k ní nikdo nedovolil. Proto si babičku kněžna oblíbila díky její upřímnosti.

Na Starém Bělidle babička prožívala své stáří. Jednoho dne však již babička nevstala a brzy na to umřela. Na pohřeb se sešli všichni lidé z celého okolí. I kněžna se dívala, dokud průvod nezmizel v dáli.

Hlavní postavy:

Babička:

– velice moudrá, hodná a laskavá stařenka, která má velice ráda svá vnoučata

-k lidem byla upřímná a pomáhala jim

Paní kněžna:

– hodná, milá, stará se o Hortenzii

– stýká se s babičkou jako s člověkem sobě rovným

– obdivuje její životní moudrost a respektuje její rady

Ukázka z knihy:

Ráno při snídani kázala matka dětem, vyjmouc Adelku, která ještě spala, jak se mají učit, pana učitele poslouchat, na cestě jak mají slušně se chovat, dávala jim samé dobré naučení, až bylo dětem do pláče. Babička chystala jim potravu. „Tu máte každý svoji porci,“ pravila, kladouc na stůl tři velikánské krajíce chleba, „tu máte každý kudličku, co jsem vám schovávala, vidíš, Jeníčku, ty bys ji byl dávno tratil a nyní neměl bys čím chleba ukrojit,“ řekla, vytahujíc z kapsáře tři kudličky s červenými střenkami. (strana 334, Slunovrat, Praha 1984)

Vlastní posouzení:

Z knížky se mi nejvíce líbila část, kdy babička přijela na Staré Bělidlo, a zde se shledává po dlouhé době se svou dcerou a vnoučaty, které neznala.  A ani neznaly vnoučata ji, představovaly si svou babičku každý jinak, proto z babičky nemohly spustit oči, sledovaly každý její pohyb a poslouchaly každé její slovo. Podivily se i slovům, kterými je přivítala: „Moje zlaté děti, moje holátka, co jsem se na vás těšila!“ (Strana 18)

Líbilo se mi také, jak zde autorka popisuje dobré i špatné lidské vlastnosti i vztahy.

The post Babička – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Babička

Autor: Božena Němcová

Deník přidal(a): J.Pernica

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Božena Němcová (4. 2. 1820 –  21. 1. 1860)

Babička (obrazy z venkovského života)

Próza

Povídka

 Děj se odehrává na Starém bělidle v Ratibořicích v 19.století. Období realismu nastupuje po romantismu (2.polovina 19.stol.). Klade důraz na pravdivé zachycení skutečnosti. Zobrazuje obraz průměrného člověka a je zrcadlem společnosti. Realistická díla jsou spíše studií společnosti.

Česká spisovatelka, představitelka českého realismu a Národního obrození, Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová se narodila ve Vídni. Byla dcerou české služky a panského kočího. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.

Jako sedmnáctiletá byla provdána za Josefa Němce, který byl o hodně starší než ona. Jejich manželství nebylo příliš šťastné. Měli spolu čtyři děti. Její život byl těžký, žila v bídě, ztratila syna Hynka.

Dílo:

• Divá Bára – 1856

Příběh venkovské dívky, které její okolí přezdívalo „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že dobrota srdce a ryzí povaha člověka nesouvisí ani s jeho vzhledem, ani se společenským postavením.

• Dobrý člověk – 1858
• Pohorská vesnice 1856

Autoři žijící ve stejné době:

• Karel Havlíček Borovský –  Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra
• František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých, Ohlas písní ruských
• František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě

Děj se odehrává na Starém bělidle nedaleko Ratibořic, na panství kněžny Kateřiny. Rodina panského kočího Jana Proška očekává příjezd babičky. Babička dosud žila v pohorské vesnici na slezských hranicích. Nyní přijala pozvání své dcery Terezky, aby opatrovala vnoučata Barunku, Vilímka, Jana a Adélku. Děti si babičku ihned velmi oblíbily. Babička nedokázala sedět se založenýma rukama, proto si vzala na starost drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. S dětmi chodila na procházky do přírody, vyprávěla jim pohádky a různé příběhy. Získala si mnoho přátel mezi místními lidmi, každému se snažila pomoci, nebo poradit. Byla vlídná, skromná žena s mnoha zkušenostmi tvrdého života. Navštěvovala s dětmi mlýn, kde si povídala s mlynářem a jeho ženou, děti si hráli s jejich dcerkou Mančinkou. Dalším přítelem babičky byl riesenburský myslivec, který často přicházel k Proškovým na návštěvu za babičkou, aby jí vyprávěl příběh nešťastné, Viktorky zamilované do,,černého‘‘ myslivce, který si ji odvedl neznámo kam.  Po čase se vrátila v roztrhaných šatech a pomatená. Její rodina ji nedokázala přinutit vrátit se domů. Viktorka umřela při bouřce, když stála pod stromem, do kterého udeřil blesk, a část ulomené koruny na ni spadla. Po náhodném setkání s kněžnou, byla pozvána i s dětmi na zámek, kde si babička svou moudrostí a upřímností získala úctu i respekt kněžny. Kněžna babičce přislíbila pomoc v případě potřeby. Babička však nepožádala pomoc pro sebe, ale přímluvou u kněžny pomohla flašinetáři Kudrnovi získat práci, aby uživil početnou rodinu. Kristě z hospody zachránila milého před vojnou. Zachránila lásku schovanky kněžny, Hortenzie, když poznala, že se zamilovala do florentského malíře a upozornila na to kněžnu. Když babičce odjela nejmilovanější Barunka do učení, její zdravotní stav se pomalu horšil. Babička říkávala Adélce, že ona a ta stará jabloň na dvoře jsou si rovny a odejdou spolu. Na další rok z jara zůstala jabloň suchá a babičce se velmi přitížilo a cítila, že brzy umře. Sjeli se všichni její přátelé, za babičkou přijela také Barunka, aby s milovanou babičkou strávila poslední dny jejího života. Když babička umřela, zrovna, jak dopadla jabloň k zemi, když ji pan Prošek kácel, protože zcela uschla, plakalo celé údolí. Babiččinu charakteristiku plně vystihla v závěru knihy paní kněžna, sledující oknem pohřební průvod slovy ,, šťastná to žena ‘‘.

Charakteristika hlavních a vedlejších postav:

• Babička – moudrá, zručná, milující, chápající, silně věřící, pracovitá žena, která ctí zvyky
• Barunka – nejstarší vnučka, babiččina oblíbenkyně, Barunka v ní vidí vzor
• Jan a Vilém, Adélka – sourozenci Barunky
• Terezka – dcera babičky, moderní žena, která nevěří na pořekadla a jiné báchorky
• Kněžna Zaháňská – ve skutečnosti hraběnka Eleonora z Kounic – Němcová ji dílo věnovala milá obětavá žena, která se přátelí s babičkou

• Viktorka – dívka, která se zamiluje do vojáka, s kterým čeká dítě, její milý jí opouští a Viktorka se zblázní. Žije v lese, s lidmi z vesnice nekomunikuje, protože se jich bojí, své dítě odhodí do jezu, a její příběh končí tragicky, umírá při bouřce, když do ní uhodí blesk.

Jazyková stránka díla:

Použitá spisovná čeština s archaickými prvky, lidovým nářečím, nespisovný lidový jazyk, přímá řeč, přirovnání, vulgární výrazy.

Dílo je rozděleno do devíti kapitol značenými římskými číslicemi.

The post Babička – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.