Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Autor: Jaroslav Hašek

Deník přidal(a): xxx08

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Autor:

Byl český spisovatel, publicista, novinář a autor nejpřekládanější české knihy (osudy dobrého vojáka Švejka za světové války). Pocházel z rodiny učitele matematiky, který předčasně umřel na intoxikaci alkoholem. Chudoba nutila matku Kateřinu se třemi dětmi se víc jak 15x stěhovat. Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec odmaturoval na obchodní akademii. V roce 1897 se zúčastnil jako školák anti-německých nepokojů v Praze. Stal se zaměstnancem banky Slavia, brzy se však začal živit výhradně novinařinou a literaturou. V té době se také začal scházet s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky Slovensko, Halič, Uhry). Povídky z těchto cest mu otiskovaly Národní listy. V roce 1907 se stal redaktorem anarchistického časopisu Koruna a za svoji činnost byl krátce vězněn. Roku 1907 se zamiloval do Jarmily Mayerové, ale kvůli jeho způsobu života ho rodiče Jarmily nepokládaly za vhodného partnera. Když byl zatčen za znesvěcený vlajky v Praze, rodiče Mayerovou vzali na venkov v naději, že by to mohlo ukončit jejich vztah. Hašek zareagoval tak že vycouval z radikální politiky, pokusil se najít normální práci. Roku 1908 redigoval ženský obzor. V roce 1909 měl 64 publikovaných povídek a další rok byl jmenován redaktorem časopisu Svět zvířat. V této práci se ale moc neohřál, byl propuštěn za publikování článků o imaginárních zvířatech, které si vymyslel. 23. května se s Jarmilou Mayerovou oženil. Po roce manželství se ale Jarmila vrátila k rodičům, protože Jaroslav Hašek byl zadržen, když se pokusil předstírat svoji vlastní smrt. V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona a vystupoval jako její kandidát. V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel do Ruska na frontu. V Rusku v roce 1920 se oženil s Alexandrou Grigojevnou Lvovovou (po návratu do ČS nebyl souzen jen díky tím že v Rusku nebyl pořádek a neuznávali mezinárodní smlouvy). V srpnu roku 1921 odjel s J. Panuškou a s manželkou do Lipnice nad Sázavou. V té době ale byl už vážně nemocný a nebezpečně obézní, už nepsal ale jen diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. Zemřel 3. ledna 1923 na ochrnutí srdce.

Díla:

Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Většinu svých děl napsal v Pražských hospodách. Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, což vznáší so znalostí o jeho životě zmatek, protože vždy není jasně poznat co je pravda a co ne. Za svůj život napsal asi 1200 povídek. Řada textů se ztratila a u mnoha z nich není jasné zda je opravdu psal Jaroslav Hašek.

Literárně-historický kontext-Hašek patřil ke skupině anarchistů a buřičů byla to 2. generace 90. let 19. století. Věřil v jakousi revoltu a vzdor proti dosavadní společnosti a stál v opozici proti starší generaci

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Hlavní postavy: Josef Švejk-pravdomluvný, téměř nikdy nelhal, trochu obtloustlý a smyslem pro humor

Žánr: Satirický román

Děj:

Děj začíná u Švejka doma, kde mu sluška paní Mullerová oznámí velmi slavnou větou „tak nám zabili Ferdinanda“ poté jde Švejk do jedné pražské hospůdky, kde se začne politicky rozpravovat. Naneštěstí pro Švejka a hostinckého byl v hospodě tajný policista, který nechal hospodského zavřít a Švejka protože tvrdí, že bude válka, tak ho zavřou do blázince. Když válka skutečně vypukne,tak je Švejk povolán na vojnu. Protože trpí silným revmatem,tak ho paní Mulerová odveze na kolečkovém křesle k odvodu. Přitom Švejk mává berlemi a křičí na Bělehrad.

Pak je léčen v nemocnici pro simulanty. Poté pobývá v garnióze u polního kurátora Katze který je věčně opilý. Poté Katz prohraje Švejka v kartách. Švejk skončí jako vojenský sluha u nadporučíka Lukáše. Nadporučík Lukáš je poslán do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se připravuje k odjezdu na frontu. Do ČB jede nadporučík Lukáš se Švejkem vlakem, kde Švejk způsobí nehodu tím že zatáhne za záchranou brzdu a vlak zastaví. V Táboře ho vyvedou z vlaku, aby sepsali protokol a vlak mu mezitím ujel. Protože neměl na vlak peníze musel jít pěšky, ale cestou zabloudil. Cestou je považován za ruského špiona. Do pluku jej dovede až četník. U pluku se Švejk seznamuje s různými postavami, jako je například kuchař Jurajda. Švejkův pluk je brzy poslán na frontu na rakousko-uherské pomezí. Zde se nadporučík Lukáš zaplete do milostného románu s vdanou paničkou. Švejka pošle s dopisem ke své vyvolené, kde ale tvrdě narazí, protože se dostane do pouliční rvačky s jejím manželem. Oba jsou zato zatčeni. Nadporučík Lukáš si najde nového sluhu, který mu ale ztrpčuje život tím že mu vždy sní všechno jídlo. 91. pluk je opět poslán na frontu ale teď na ruskou. Hašek tuto cestu popisuje jako by byl román skutečný, kde důstojníci konají jen tak aby z toho měli svůj vlastní prospěch  a je jim jedno co bude s vojáky. Potom je Švejk vyslán svým pánům zajistit ubytování. Když Švejk dojde k rybníku nalezne ruského uprchlého vězně, který když spatřil Švejka, dal se na útěk. Švejk si oblékne jeho uniformu, protože je zvědav jak by mu slušela, ale najde ho maďarská patrola, která uprchlíka hledala, a přes jeho námitky ho naloží do transportu ruských zajatců. Poté co je zjištěno že Švejk je Čech, tak si myslí že je to zběh a odsoudí ho k smrti. Duchovní oporou mu má být polní kurát Martinec, který byl nábožensky založený, který ale postupně mravně upadá. Švejk ho považuje za dalšího vězně a svými proslovy ho vyděsí a kurát nakonec z cely prchne. Nakonec se vše vysvětlí a Švejk se ocitne zpátky u svého pluku.

The post Osudy dobrého vojáka Švejka za sv. války – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Autor: Jaroslav Hašek

Deník přidal(a): Eliška Brázdilová

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Bibliografické údaje: HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Praha: Dobrovský, 2013. Omega (Dobrovský). ISBN 978-80-7390-035-9.

Lit. druh: epika

Lit. žánr: satirický humoristický román

Místo a čas děje: rakousko-uherské monarchie, Praha, první světová válka (rok 1914)

Hlavní postavy a jejich charakteristika:

• Švejk: geniální nebo naprostý blb, nevinný, dobrotivý, plní všechny rozkazy, vždy má po ruce nějakou historku
• nadporučík Lukáš: má mnoho milenek, Švejka vyhrál v kartách, nedokáže na svého posluhovače vztáhnout ruku, vždy v jeho očích vidí nevinný výraz a nedokáže to
• feldkurát Otto Katz: kněz, nemravný, zadlužený, často pije a hraje karty, své povolání nebere vůbec vážně, jen jako pohodlné živobytí
• Bretschneider: policejní udavač, zatýká lidi za naprosté hlouposti
• paní Mϋllerová: Švejkova posluhovačka, prostá, starší paní
• plukovník Bedřich Kraus von Zillergut: hodně si o sobě myslí, přitom je hloupý, má štěstí a po známosti se dostal na vysoký post a obdržel mnoho vyznamenání

Děj:

Jednoho dne jde Švejk do hospody na pivo, kde s ostatními řeší zabití císaře Ferdinanda v Sarajevu. Mezi hospodskými návštěvníky je i udavač Bretschneider, který zatkne Švejka a hospodského Palivce za velezradu. Tak se Švejk ocitá na policejním ředitelství. Zde ho před vynesením rozsudku pošlou k soudním lékařům, kteří naznají, že je Švejk notorický blb, a proto ho pošlou do blázince. Zde také nepochodí, protože naznají, že je blbec a ne blázen. Při odchodu se ale Švejk naštve, že ho vyhazují bez oběda, pročež na něj povolají strážníka, který ho vezme na policejní komisařství. Zde si s ním opět neví rady, a tak ho posílají domů.

Doma ho přivítá plný byt, protože jeho hospodyně, paní Mϋllerová, myslela, že někde zemřel a už se nevrátí, proto byt najala dalším lidem. Švejk jí nic nevyčítá, jen si opět zabere svůj domov. Po několika dnech je povolán na vojnu. Protože ho ale chytlo silné revma, vypůjčí si paní Mϋllerová vozík pro invalidy a Švejka veze přes celou Prahu na něm. To vyvolá všeobecný poprask a další den už se o vojákovi-invalidovi píše v novinách. Na vojenství je ovšem Švejk hodnocen statusem simulanta, který předstírá revma, aby nemusel do války, proto je poslán na garnizónu, kde z něho mají jeho „simulantství“ vymýtit.

Garnizóna na Švejka nepůsobí nijak zvláštně. Jednou si ho na mši všimne polní kurát, který se začne zajímat, kdo že to Švejk je a proč ho na garnizónu poslali. Nic valného se nedozví, ale rozhodne si vojáka k sobě povolat, čímž se ze Švejka stává vojenský sluha. Feldkurátovi dobře slouží a často ho tahá domů opilého. Jednou s ním taky jede sloužit mši nebo pomazat umírající.

Jednoho dne ale prohraje polní kurát Švejka v kartách, proto voják získává nového majitele – nadporučíka Lukáše. Ten se v nestřežené chvíli před svým posluhovačem zmíní, že má rád psy, proto mu Švejk obstará (=ukradne) stájového pinče. Když se s ním ovšem chce nadporučík vydat na procházku, náhodou potká bývalého majitele psa, který svého mazlíčka v okamžiku pozná. Co je horší, je to plukovník Bedřich Kraus, který je nadřízeným nadporučíka Lukáška. Psa si vezme opět k sobě a přemýšlí, jak svého podřízeného potrestat. Mezi tím je Lukášek velmi rozzlobený a chce Švejka potrestat. To se mu ovšem nepovede, protože voják má tak nevinný a upřímný obličej, že není nadporučík s to mu cokoliv zlého na oplátku provést.

První díl končí tím, že je nadporučík Lukášek převelen plukovníkem Krausem na frontu do Budějovic, kam si chce vzít s sebou i Švejka.

Rozbor:

• kniha je rozdělena do 15 kapitol
• děj vyprávěn chronologicky, s retrospektivními historkami
• er-forma, jazyk spisovný s častými přechodníky, archaizmy, v monolozích a dialozích postav nespisovná až vulgární čeština, častá přímá řeč
• bez výrazné dějové zápletky – volně řazené epizody doplněné občas o vyprávěnou historku

Ukázka:

Když ráno vstoupil Švejk do pokoje k polnímu kurátovi, našel ho ležet na pohovce usilovně přemýšlejícího, jak se to mohlo stát, že ho někdo polil tak zvláštním způsobem, že se přilepil kalhotami ke kožené pohovce.

     „Poslušně hlásím, pane feldkurát,“ řekl Švejk, „že jste se v noci…“

     Několika slovy vysvětlil mu, jak se hrozně mýlí, že je polit. Polní kurát, který měl hlavu neobyčejně těžkou, byl ve stísněné náladě.

     „Nemohu si vzpomenout,“ řekl, „jak jsem se dostal z postele na pohovku.“

     „Tam jste vůbec nebyl, hned jak jsme přijeli, tak jsme vás uložili na pohovku, dál už to nešlo.“

     „A co jsem vyváděl? Vyváděl jsem vůbec něco? Nebyl jsem snad opilý?“

     „Pod obraz,“ odpověděl Švejk, „ouplně, pane feldkurát, přišlo na vás malinký delirium. Doufám, že vám pomůže, když se převléknete a umyjete:`

     „Mně je, jako by mne někdo zmlátil,“ stěžoval si polní kurát, „potom mám žízeň. Nepral jsem se včera?“

     „Nebylo to tak nejhorší, pane feldkurát. Žízeň je následkem včerejší žízně. Z toho se člověk nedostane tak brzy. Znal jsem jednoho truhláře, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvního ledna ráno měl takovou žízeň a bylo mu tak špatné, že si koupil herynka a pil znovu, a to tak dělá denně už po čtyry roky a nikdo mu nepomůže, poněvadž si vždycky v sobotu koupí herynky na celej tejden. Je to takovej kolotoč, jako říkal jeden starej šikovatel u 91. pluku.“

     Polní kurát byl stižen dokonalou kočkou a naprostou depresí. V tom okamžiku, kdo by ho slyšel, musil by být přesvědčen, že chodí na přednášky dr. Alexandra Batěka „Vypovězme válku na život a na smrt démonu alkoholu, jenž nám vraždí muže nejlepší“ a že čte jeho „Sto jisker etických“.

Hodnocení:

Než jsem se do knihy pustila, slyšela jsem nejednou, že použitý jazyk není úplně vytříbený a ne úplně všem se příběh líbil. Z tohoto důvodu jsem knihu otevírala s trouchu rozporuplnými pocity a čekala, co na mě na stránkách „vybafne“. Na konci jsem byla překvapena, že se mi děj vlastně líbil… nebo spíš nestalo se, že by se mi nelíbil. Použitý jazyk mě vůbec neodrazoval a nijak mi nevadil, naopak si myslím, že nádherně dokresloval děj, protože pochybuji, že třeba někde v hospodě nad pivem mluví chlapi vytříbenou spisovnou češtinou. Ohledně Švejka jsem toho taky mnoho slyšela a nevěděla co čekat. Někteří v něm vidí geniální, vychytralou postavu, ale já, ač jsem se snažila sebevíc, pořád jsem v něm viděla jen blba. Ne že by byl úplně hloupý, spíš si myslím, že je to takový ten člověk, co uvažuje přímo, prostě a nad ničím se do hloubky nezamýšlí a v nic hlubšího nevěří.  Hlavně si nemyslím, že by dokázal tak dlouho a tak brilantně předstírat, že je až tak hloupý blb.

The post Osudy dobrého vojáka Švejka za sv. války – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.