Kniha: Saturnin

Autor: Zdeněk Jirotka

Deník přidal(a): lucie.postova<>seznam.cz

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Populární humoristická kniha plná inteligentní legrace a moudrých potřeštěností originálního sluhy Saturnina.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1970, ilustroval Stanislav Duda, deváté vydání, 234 stran.

PROSTŘEDÍ:

Děj se odehrává v Praze a v okolí nějakého menšího města. Čas není blíže určen, ale mohlo by se jednat o 30. léta 19. století, soudě dle bezstarostné atmosféry. Je zde líčen obraz moderní české společnosti, autor se vysmívá tvůrcům otřepaných románů a některým lidským vlastnostem.

POSTAVY:

Vypravěč je mladý muž dobrých mravů, lidově řečeno „ucho“, mírně neohrabaný, nešikovný a stydlivý, avšak gentleman. Má svůj vlastní svěží a jemný humor i smysl pro spravedlnost. Mouše by neublížil. Neznáme jeho jméno, ale o všech příhodách se dozvídáme z jeho úst. Slečna Barbora je mladá, krásná, milá, moderní žena, šikovná a okouzlující, srší vtipem (může být neobjektivní, protože ji popisuje vypravěč, jenž je do ní zamilován). Doktor Vlach je postarší mohutný muž, jenž má rád svůj klid, s občasným zásahem vůně dobrodružství. Je moudrý i trochu bláznivý, rád rozumuje. Dědeček má za sebou dlouhý život, ale zdá se, že svá nejlepší léta prožívá stále. Je velmi bohatý a baví se, když potomci soupeří o jeho přízeň kvůli dědictví. Občas propadne svým podivínským nápadům, rád si tropí z lidí žerty, hlavně pak z tety Kateřiny. Dělá ze sebe váženou, moudrou dámu, bez níž se nic neobejde, je však velmi omezená, urážlivá, vypočítavá – jde jí o dědečkovo bohatství. Velmi ráda se vyjadřuje pomocí přísloví. Celá postava působí velmi komicky. Její syn Milouš vyniká svým hrubým chováním, leccos zdědil po své drahé matince. Později ale zjistíme, že pod slupkou rozmazleného a líného frajera se skrývá docela citlivý kluk, který neví co s životem. Řadu hrdinů uzavírá samotný sluha Saturnin. Muž nevypočitatelný, vážný a seriózní, přesto v jistém slova smyslu šílený. Za vším stojí on, vše předvídá a je dokonale nad věcí. Ač je dobrým a věrným sluhou, zdá se, že za nitky tahá on a s ostatními si pohrává a výborně se baví – padnou si do noty s dědečkem.

DĚJ:

Poklidný život řadového Pražáka se rapidně změní, když najme jako svého sluhu Saturnina. Ten je vskutku vynalézavý a přivádí svého pána do dalších a dalších nepředvídatelných situací a tím často do rozpaků. Zařídí mu bydlení na lodi nebo všude rozhlašuje, že se jeho nadřízený zabývá lovem šelem, díky čemuž ho pracovníci ZOO stále žádají o pomoc. Nejmilejší z příhod pod Saturninovou taktovkou mu je určitě setkání se slečnou Barborou (na tenisovém kurtu mu to pěkně „nandala“). Jednou se tito dva vydají za dědečkem na jeho vesnickou samotu (aby ho navštívili a odpočinuli si v přírodě, nikolivěk kvůli dědictví), za stejným účelem dorazí i dědečkův přítel doktor Vlach, slečna Barbora (nejspíše dílo Saturnina) a k nemilému překvapení všech i teta Kateřina s Miloušem, prý aby se o svého švagra ve stáří postarala, ale je jasné, že si dělá zálusk na majetek. Tak tam odříznutí od světa hospodaří a díky Saturninovi se opravdu nenudí. Jednou to je bojové umění džiu-džitsu, podruhé zmizení dědečkovy staré fordky, co všechny zaměstnává. Vztahy se vybarvují, vypravěč a slečna Barbora se mile sbližují, Milouš jí pak dělá neslušné návrhy, neb se mu též velmi líbí. Dědeček se Saturninem a plnou podporou doktora Vlacha vymýšlejí šílenosti a teta Kateřina všem neskutečně leze na nervy. Vyvrcholením pobytu na samotě je velká výprava do lesů ke srubu doktora Vlacha, protože jediná přístupová cesta do civilizace – chatrný most – byla stržena při bouři. Také docházejí zásoby a nejde ni elektřina (mám důvodné podezření, že i v tom má prsty Saturnin). Při cestě se definitivně vypravěč dá dohromady se slečnou Barborou a teta se ztrapní, ukáže se sluhova dokonalá připravenost na cokoli, Miloušova citlivá duše, dědečkovo hrdinství a doktorův zdravý soutěživý duch. Nakonec sice doputují do cíle, ale čeká je zjištění, že duši málem vypustili zbytečně. Nejenže šli špatnou cestou, ale dávno byl postaven nový most. Po návratu do reality zůstává Saturnin u dědečka, aby spolu opravovali chybnou literaturu, a teta Kateřina se znovu vdá.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Hlavním cílem je čtenáře pobavit slovy a komikou, kritika nabubřelosti a omezenosti, vypočítavosti, v jistém smyslu zesměšňování klasických vážných románových příběhů. „Saturnin a já jsme zjistili, že v dnešní literatuře je spousta nepřesností a chybných pasáží. Chtěli bychom se tím zabývat a tak tě prosíme, jestli by tady nemohl se mnou Saturnin zůstat.“

JAZYK, ŽÁNR:

Jedná se o humoristický román členěný na kapitoly a psaný ich-formou. Už samotný jazyk je neskutečně vtipný, slovních spojení a výrazů typu „plazeovaný pohyb“ apod. je kniha plná. Často se vyskytuje přímá řeč, citace dopisů, vyprávění příběhů, postřehy vypravěče a tetina milovaná přísloví. Každá kapitola je uvedena stručnou osnovou (Slečna Barbora nenašla srnu; Měl bych se oholit; Jak se chovati o pohřbu, …), vše doplňují úžasně směšné ilustrace.

The post Saturnin – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Saturnin

Autor: Zdeněk Jirotka

Deník přidal(a): Omgome6

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Autor /země/

Zdeněk Jirotka, narozený roku 1911 v Ostravě, byl český spisovatel a fejetonista. Zaměřoval se především na humoristické romány nebo rozhlasové hříčky. Během mládí měl komplikace se školou (byl vyloučen z gymnázia v Ostravě), vyučil se tedy alespoň zedníkem. Nakonec o osm let později odmaturoval na průmyslové škole v Hradci Králové. Poté vstoupil na 6 let do armády (důstojník). Byl svědkem obou dvou světových válek. Jeho prvotinou je humoristický román Saturnin, který slavil největší úspěchy. Další velice známou knihou je například Muž se psem, kde parodoval detektivní žánr. Po druhé světové válce se autor věnoval žurnalistice, byl redaktorem Lidových novin, Dikobrazu, členem Penklubu a působil v československém rozhlasu. Typickým znakem autora je  „suchý“ anglický humor.

Lit.druh + žánr

• Próza, epika, humoristický román

Lit.směr (charakteristika)

• Česká literatura za 2. Světové války (1942)

Jazykové prostředky

• ich–forma, vytříbená, spisovná, poněkud staromódní čeština., zastaralé výrazy (např. proň), přechodníky (např. je zdráv), cizí výrazy (drajv). Jazyk je vtipný se spoustou slovních spojení. V textu nalezneme často přímou řeč, citaci dopisů, přísloví, ironii.

Prostředí + datace /v knize/

• Praha + venkov a okolí, úpatí Hradové (dědečkovo sídlo). Datace v knize není vyjádřena, ale čtenář předpokládá, že se jedná o 30. léta 20. století.

Hl.postavy

Saturnin – člověk, který se choval důstojněji než jeho pán. Stal se téměř pánem svého pána. Je pracovitý, vzdělaný, má skvělé vychovaní, vystupování a bujnou fantazii – začne o svém pánovi roznášet dobrodružné zvěsti, které se ale vůbec nezakládají na pravdě, nebo ho bez jeho vědomí stěhuje z místa na místo. Je nevypočitatelný a při svém konání se náramně baví. Skvěle si rozumí s dědečkem.

Jiří Oulický – zpočátku staromládenecký suchar, který by ani ve snu nepředpokládal, že se zúčastní sebemenšího dobrodružství. Ovšem jen do té doby, než pozná Saturnina. Je poblázněn slečnou Barborou. Jedná se o klasického džentlmena své doby, který ctí dobré mravy.

Vedlejší postavy

Dědeček – starý bohatý pán. Má rád humor, dobrodružství a oplývá bystrým úsudkem. Skvěle si rozumí se Saturninem. Žije na venkově.

Doktor Vlach – rodinný lékař a dobrý přítel Jiřího. Má svérázný smysl pro humor a vymýšlí neustále různé teorie o lidech a jejich chování.

Slečna Barbora Terebová – inteligentní, energická mladá dáma, která snad nikdy nemá špatnou náladu. Je prototypem moderní ženy (hraje tenis, řídí automobil, kouří). Má smysl pro humor a je také skvělá kuchařka.

Teta Kateřina (paní továrníková) – teta Jiřího. Je to hrabivá a nepřející osoba, která miluje pouze sebe a svého jediného syna. Snaží se vypadat inteligentně a neustále používá různá přísloví (např. „Host do domu, bůh do domu“). Často se uráží a je to jednoduchá žena.

Milouš – pubertální syn tety Kateřiny. Ve své podstatě nemá na nic svůj názor, nic neumí a ničemu nerozumí. Přesto si připadá neuvěřitelně žádoucí. Přesto je to v jádru dost citlivý chlapec.

Dobový kontext

• Předválečné období, 30. léta 20. století

Jiná díla autora

• Muž se psem (1944). Hvězdy nad starým Vavrouchem (1946), Pravidla se změnila (2000)

Shrnutí obsahu

• Jiří Oulický, žijící poklidným životem v Praze zcela nečekaně získá sluhu. Saturnina. Jeho život se od základů změní. Klid je ten tam a sled následujících událostí by se dal nazvat tornádem. Místo bytu pouhá loď, místo klidu sport (tenis) a každodenní nečekané příhody a dobrodružství. Což Jiřímu pomůže uvědomit si všednost svého dosavadního života. Co se děje dál? Na tenisových kurtech se zamiluje do slečny Barbory. Shodou náhod jsou oba pozváni spolu s rodinným přítelem doktorem Vlachem k Oulického senzačnímu dědečkovi, žijícímu na venkově. Sbližování obou mladých lidí je nasnadě a nepřeruší je ani nepřející, sebestředná teta Kateřina, která k dědečkovi do velkého domu dorazí společně se svým pubertálním synkem Miloušem. Události dostávají rychlý spád. Říčka v okolí se rozbouří, elektřina přestane fungovat a všichni jsou odkázáni přečkat hektické, lijákem sužované dny na druhém břehu řeky se ztenčujícími se zásobami jídla. Proč toto všechno? Bouřka totiž strhne mostek, jediný přístup k dědečkově usedlosti. Aby se zachránili, musí dokonce opustit obydlí a vydat se hledat záchranu. Vydávají se do nedaleké chaty doktora Vlacha pro potraviny a odtud putují přes rozlehlý les do nejbližšího městečka. Cestou zažívají mnohé nečekané příhody a lépe než kdy jindy se mohou poznat. Paradoxně po příchodu do městečka zjišťují, že den po jejich odchodu byl mostek znovu postaven a celá výprava tak získává trochu „donquijotský“ nádech. Teta Kateřina, lačnící po dědečkově majetku, je zhrzena chováním ostatních, odjíždí s Miloušem pryč do města, kde si bere postaršího zajištěného muže. Jiří Oulický po návratu ze záchranné akce přenechává dědečkovi svého sluhu (s jeho souhlasem) a vyráží vstříc dalším zítřkům se slečnou Barborou. Dědeček se Saturninem zakládají s humorem sobě vlastním Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru.

Jiní autoři té doby

• Karel Čapek, Vladislav Vančura, Karel Poláček, Eduard Bass, John Steinbeck, John S. Fitzgerald, Pelham Grenvill Wodehouse

Poznámky, zajímavosti

Kniha byla oceněna v roce 2009 v anketě Kniha mého srdce a lze ji označit za nejoblíbenější knihu Čechů. Byla dokonce dvakrát zfilmována. Jednou jako celovečerní film s výborným obsazením a vzápětí, pro velký úspěch, jako čtyřdílný televizní seriál. Autor se inspiroval sluhou Jeevsem anglického spisovatele Wodehouse.

The post Saturnin – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.