Kniha: Tulák jménem Pup
Autor: Gill Lewisová
Deník přidal(a): Petr Malbohan
Další materiály: Studijni-svet.cz
Téma: Opuštěný pes
Motivy: Pupovo shledání se svým chlapcem, Vyhoštění Pupa na ulici, Přijetí Pupa do smečky,
Hlavní postavy:
- Pup – Pes, který měl ze začátku svého chlapce a rodinu. Chlapec ho měl moc rád, avšak jeho rodiče říkali, že je moc velký a neumí se chovat. Proto ho jednoho dne odvezli do uličky Nechtěných psů, kde se ho zbavili. Je poměrně vysoký, hubený a osvalený. Má velkou důvěru v člověka, která se mu mockrát vymstila. Celý život žije jako toulavý pes. Nakonec se však vrátí ke svému chlapci, který už není chlapec, ale dospělý muž a ten si ho nechá po zbytek života.
- Frantík – Je to malý, tlustý francouzský buldoček. Našel Pupa v uličce Nechtěných psů, zavedl ho za svou smečkou a naučil ho být toulavým psem. Jelikož má zkrácený čumák, tak se pořád zadýchává a má problém s běháním. Je velmi hodný a nápomocný.
- Kieran – Je to Pupův chlapec. Přestože mu rodiče Pupa sebrali, on ho nikdy nepřestal hledat, a dokonce ho po několika letech našel. Je milý, hodný a tichý.
Stručný obsah:
Pup je malé štěně, které miluje svého chlapce a tráví s ním hodně času. Jedné noci, když chlapec s Pupem spali, se otevřely dveře a dovnitř vešel velký muž. Vzal Pupa z postele a odvezl ho do uličky Nechtěných psů. Tam mu sundal obojek a odjel.
Tam Pup potkal Frantíka, který mu vysvětlil, že ho tam vyložili, protože ho nechtějí a že už se pro něj nikdo nevrátí. Řekl mu také, že je z něho toulavý pes, a že jestli chce přežít, musí jít s ním a připojit se ke smečce.
Smečka ze začátku váhala, jestli ho přijmou, nakonec je však Frantík přemluvil a Pupa přijali. Ve smečce byl Rufus, Frantík, Merle, Klaun, Lišák, Šafránka a vůdkyně slečna Fifi. Každý den v noci chodili pro jídlo a hráli si. Pup se ve smečce cítil bezpečně a měl všechny rád.
Když přišla chladná zima, psi ze stoky chtěli vyhnat smečku z úkrytu a obsadit ho, protože stoky byly plné vody a byla v nich zima. Jednoho dne proto poslali do smečky psa ze stoky, který měl předstírat, že ho vyhodili a že ho Pupova smečka musí přijmout, jinak prý sám nepřežije. Jmenoval se Ramon a snažil se smečku poštvat proti sobě. Nakonec se mu to povedlo, odehnal od smečky nejsilnějšího člena Rufuse, který je ochraňoval.
Pak utekl do stoky říct vůdci Tesákovi, že mají na smečku zaútočit. Všechny psy ze stoky zavedl do nádražního úkrytu a tam na smečku zaútočili. Tesák jim nabídl, že mohou zůstat v úkrytu, ale on bude jejich novým vůdcem. To se ale nelíbilo vůdkyni smečky, slečně Fifi, která se rozhodla, že bude smečku chránit a nenechá Tesáka vyhrát. Byla však mnohem slabší a menší než on. Tesák ji tlapou přimáčkl k zemi a kousl ji.
Tu se najednou ve dveřích objevil Rufus. Celou dobu věděl, že Ramon chystá něco nekalého, a tak je sledoval. Bohužel přišel pozdě. Slečna Fifi už byla mrtvá. Vrhl se přímo na Tesáka a přimáčkl ho tlapou k zemi. Kousl ho do ucha a řekl mu, že jestli se okamžitě nevrátí zpět do stoky, tak to nedopadne dobře. Tesák se zakňučením odlezl pryč a zbytek jeho smečky ho následoval.
Lidé okolo slyšeli jejich štěkot a zavolali lapače toulavých psů. Zatímco smečka truchlila nad smrtí slečny Fifi, u vchodu do jejich doupěte zaparkovalo auto lapačů. Pup vykoukl a viděl, jak vytahují klece a tyče se smyčkou na lovení psů. Zařval na smečku, že jsou tu lapači, aby rychle utekli. Všichni utekli, až na Šafránku. Pup s Rufusem se jí vydali na pomoc, avšak lapači je také chytili.
Odvezli je přímo do psího útulku. Prvně je prohlídli a pak je dali do klecí, ve kterých měli pelech, vodu a jídlo. Pup se po chvíli dozvěděl, že Rufus je zakázané plemeno a že ho uspali. Se Šafránkou z toho byli moc smutní.
V útulku je každý den trénovali a venčili. Jednou za týden se na ně chodili dívat lidé, kteří si vybírali, kterého psa si vezmou domů. Po pár týdnech si jedna rodina odvezla Šafránku a poskytla jí nový domov. Pup se teď cítil osamělejší než kdy dřív.
Roky plynuly a Pup dělal každý den to stejné. Doufal, že pro něho někdo přijde, ale každým rokem ztrácel naději, že by si ho někdo vzal. Jednoho dne se u jeho klece objevil mladý muž. Jmenoval se Max a měl o Pupa zájem. Vzal si ho domů, koupil mu obojek a staral se o něho. Každý den s Pupem chodil běhat a hrál si s ním.
Jednoho dne, když odpoledne běželi parkem Max omylem narazil do ženy, protože koukal do mobilu. Ta žena se jmenovala Zofia. Max jí pomohl posbírat věci, které jí spadly a doprovodil ji domů. Další den ji jako omluvu pozval na kafe, kde se lépe seznámili.
Max se Zofií se začali vídat častěji a po roce se Zofia k Maxovi nastěhovala. Pup byl rád. Měl teď dva lidi, kteří se o něj starali. Po roce se jim narodila holčička. Jmenovala se Lena. Pup lehával vedle její postýlky a hrával si s ní.
Jednoho dne k nim domů přijela Maxova matka. Byla alergická na psy, proto musel být Pup zavřený v kumbále. Najednou začala Lena plakat. Pup vyskočil na kliku a otevřel si dveře. Viděl, jak ji Maxova matka někam odnáší. Myslel si, že jí chce ublížit, a proto vyskočil a kousl ji do ruky. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Max se Zofií. Babička měla ruku od krve a řvala, aby toho psa odvedli pryč. Max uvázal Pupa na vodítko a zavolal své matce záchranku.
Max věděl, že Pup už u nich nemůže zůstat, aby neohrozil Lenu. Se slzami v očích zavolal do útulku, aby si pro něj přijeli. Když ho Max nakládal do dodávky, která přijela z útulku, Pup se otočil, kousl ho do ruky a začal utíkat pryč. Nevěděl kam utíká, běžel a běžel, dokud neměl jistotu, že ho nikdo nesleduje.
Doběhl až do parku na druhé straně města, když najednou ucítil známý pach. Došlo mu, že je v parku, do kterého chodil se svým chlapcem, když byl ještě štěně. Pamatoval si cestu domů. Nadšeně se rozběhl a utíkal. Když přiběhl ke dveřím, škrabal na ně, dokud se neotevřely a nevyšel z nich chlapec. Pup svého chlapce poznal a skočil mu do náručí. Chlapec byl nadšený, že se mu jeho pes vrátil, zavedl ho dovnitř a do misky mu nalil vodu. Když jeho rodiče přišli a všimli si Pupa, nevěděli, jak je možné, že se po tolika letech vrátil.
Svoji radost však jen předstírali. Další den, když byl chlapec ve škole, zavolal velký muž známému a Pupa mu prodal. Nebyl to však někdo, kdo by se o něj chtěl starat, chtěl ho jako bojového psa. Odvezl ho přímo do nějaké dřevěné budovy, ve které měl bojovat s ostatními psy.
Pup však bojovat nechtěl, neměl k tomu důvod. Dali ho do ringu, kde byl pes jménem Thor. Thor byl už odmala cvičený jako bojový pes. Pup se s ním snažil nějak domluvit, avšak Thor na něho skočil a zahnal ho do rohu. Pup bohužel prohrál a byl pěkně pokousaný. Thorův majitel, Shane, Pupa koupil a odvezl si ho. Oba je přivázal na zahradě ještě s dalšími psy.
Jednoho dne do dodávky naložil Thora a další dva psy a odvezl je do té budovy, ve které psi bojují. Večer se ale vrátil bez Thora. Pup se zeptal psů, co se stalo. Ti mu řekli, že Thor je mrtvý. Zabil ho nejsilnější pes jménem Tesák. Pup už Tesáka znal. Věděl, že je to vůdce psů ze stoky.
Když ho po pár dnech Shane naložil do dodávky a odvezl ho na místo, kde bojují psi, věděl, že bude muset s Tesákem bojovat. Shane ho vyložil u ringu a čekal až přijde na řadu. Když se podíval do ringu, viděl Tesáka, jak útočí na nějakého malého psa. Pozorněji se podíval na malého psa a zjistil, že je to Frantík. Vytrhl se z vodítka a skočil do ringu mezi Tesáka a Frantíka. Frantík byl vystrašený, schoval se proto za Pupa a doufal, že všechno dobře dopadne. Tesák neváhal a skočil na Pupa. Ten byl však rychlejší, uhnul do boku a zespodu ho kousl do krku. Držel ho, dokud se nepřestal hýbat. Když viděl, že je v bezvědomí, otočil se na Frantíka a začali utíkat pryč.
Měl velikou radost, že se po několika letech shledal se svým starým přítelem. Frantík mu vyprávěl, jak ho unesli a zavedl ho za jedním bezdomovcem. Jmenoval se Lee a staral se o Frantíka od doby, kdy do jejich doupěte přišli lapači. Lee se podíval, že Frantík s sebou přivedl kamaráda a rozdělil se s ním o kus chleba.
Tu noc byla obrovská zima. Všichni tři se vydali najít něco k jídlu. Byl štědrý večer a všichni byli doma. Pup objevil v koši kus kuřete a běžel se s ním pochlubit. Všichni tři se najedli a lehli si na zem. Pro Pupa už pod dekou nebylo místo. Frantík mu řekl, ať se jde někam schovat před zimou a že se k nim má ráno vrátit.
Když se Pup vrátil, našel Leeho a Frantíka na zemi. Nikdo z nich se nehýbal, ani nedýchal. Snažil se je probudit. Nakonec zjistil, že oba umrzli. Pro Pupa to byl velký šok. Po několika letech našel svého nejlepšího kamaráda, a teď ho ztratil. Lidé okolo volali záchranku, ale už bylo pozdě. Když sanitka přijela a zdravotníci chtěli Leeho a Frantíka odvést, Pup skočil před ně a začal vrčet. Nenechal si svého kamaráda odvést, i když věděl, že je mrtvý. Nakonec přijeli lapači, kteří Pupa odchytli a odvezli do útulku.
Pup věděl, co ho čeká. Je nebezpečný pes, který kouše. Bylo mu jasné, že ho v útulku uspí, jako to udělali před lety s Rufusem. Všechno už mu však bylo jedno, i kdyby utekl, neměl by kam jít, nikdo z jeho smečky už nebyl naživu.
Když už ho chtěli odvést na uspání, u jeho klece se oblevil mladý muž. Zavolal na něho. Pup si myslel, že se mu to jen zdá. Když však ucítil něco povědomého, otočil se a zjistil, že je to jeho chlapec. Jen už to nebyl chlapec, ale mladý muž. Pupa zachránil před uspáním a odvezl si ho domů.
Každý den spolu chodili ven a hráli si. Pup s ním dokonce mohl i do práce. Byli spolu moc šťastní. Uplynulo takhle mnoho let, když se jednoho dne před Pupem objevil Velký Nebeský vlk a vysvětlil mu, že už přišel jeho čas. Pup z toho byl moc smutný. Nechtěl chlapce opustit. Bohužel neměl na výběr. Velký Nebeský vlk ho odvedl do psího nebe, kde se shledal se svojí smečkou. Byli tam všichni, Rufus, Šafránka, Merle, Klaun, Lišák, slečna Fifi, dokonce i Frantík.
Psí nebe vypadalo jako místo, kam se smečka chtěla vydat, než je pochytali lapači. Bylo to místo, kde se moře setkává s nebem. Všude byl bílý písek a Pupa už nic nebolelo.
Vlastní hodnocení díla:
Knihu moc doporučuji. Byla velmi napínavá, smutná, ale hlavě plná pravdy. V životě jsem nepřečetl knihu, která by mě tolik bavila. Autorka se snaží sdělit čtenářům, že spousta psů nemá domov, že si jich lidé často neváží a že pes je nejlepší přítel člověka. Knihu doporučuji čtenářům, kteří mají rádi napínavé a smutné knihy s dobrým koncem.
