Kniha: Tyrolské elegie
Autor: Karel Havlíček Borovský
Deník přidal(a): porez
Přidáno na: Studijni-svet.cz
V názvu je uvedeno elegie, tedy žalozpěv. Zpracování však elegické není, objevuje se tam humor, satira, ironie…
Literární druh: epika, poezie – veršovaná skladba, má děj
Literární žánr: satirická básnická skladba – prvky lidové slovesnosti a skládá se z 9 zpěvů
Hlavní téma: autor popisuje násilné zatčení a cestu do Brixenu s rakouskou státní policií
Místo a doba děje: Habsburská monarchie, Německý Brod – místo Havlíčkova zatčení a deportace do Tyrol, do Brixenu, před Vánoci 1851
Výňatek:
Příchod policistů do Havlíčkova domu:
(druhý zpěv)
Jsemť já z kraje muzikantů,
na pozoun jsem hrál,
a ten pořád ty vídeňské pány
ze sna burcoval.
By se po svých těžkých pracech
hodně vyspali,
jednou v noci kočár policajtů
pro mne poslali.
Dvě hodiny po půlnoci –
když na třetí šlo,
tu mi dával žandarm u postele
šťastný dobrýtro.
Se žandarmem slavný ouřad
celý v parádě,
pupek kordem pevně obvázaný,
zlato na krágle.
„Vstávají, pane redaktor,
nelekají se,
jdeme v noci, nejsme však zloději,
jenom komise.
Od všech z Vídně pozdravení,
pan Bach je líbá,
jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní
po nás posílá.“ –
Děj:
Karel Havlíček Borovský se svěřuje měsíčku, jak jednou pro něj ve dvě hodiny ráno před vánoci poslali kočár s policajty. Vzbudil ho četník a předal mu vzkaz od pana Bacha. Stálo tam, že potřebuje změnu povětří, a proto pro něj poslal kočár. Nemohl tedy odmítnout a i proto, že měl četník za rozkaz ho přemluvit. Dedera, který řídil jeho převoz, mu řekl, ať si s sebou nebere zbraně a ať jde inkognito. Oblékl se a šel ven. Venku už stáli připravení koně a četníci. Rozloučil se s rodinou, se svým domovem a jel.Cesta z Reichenhallu do Waidringu byla hrozná. Jeli strmou cestou, kočár se houpal a on pravil, že je to tím, že v kočáře se veze i člověk se špatným svědomím a ať ten hříšník tedy vyskočí. Jen to dořekl, všichni vyrazili dvířka a vyskákali z vozu. Bez opratí a kočího cválal s koňmi sám. Přijel k poště, kde povečeřel. Poté si pro něj přišla policie. Borovského uvěznili a do Čech poslali potvrzení o jeho převzetí. Často mu v Brixenu byl jediným přítelem měsíc, se kterým rozmlouval. Výsměch policistům je zde vztažen na celou monarchii
Hlavní postavy:
Karel Havlíček Borovský – milý, dobromyslný, ironický, vstřícný, odvážný a poctivý charakterní člověk
Dedera – policejní komisař
žandarmové – stráž
Kompozice: Retrospektivní (v 1. zpěvu už jev Brixenu a vypráví měsíčku svůj příběh, co se stalo)
1. Úvodní řeč k měsíčku, 2. Příchod policistů, kteří ho mají zatknout, 3. Dopis od Bacha, 4. Svolil že pojede, 5. Loučení s rodinou, 6. a 7. cesta, 8. Splašení koní po cestě, 9. Příjezd do Brixenu
Dějový základ je realistický – realistické prvky: skutečná jména, místa a situace
– Každá sloka obsahuje čtyři verše tvořené přerývaným rýmem (ABCB), druhý a čtvrtý řádek má menší počet slabik, střídá se trochej a daktyl – typické pro české básně.
– ICH- forma
Umělecké prostředky:
-Inspirace lidovou písní
-Satira
-Dialogy: rozhovory s měsíčkem
-Personifikace: Měsíčku, neškareď se ta. Měsíčku, nechoď ještě spát – Havlíček považuje měsíček za svého jediného přítele, který mu naslouchá
-Apostrofa: (oslovení neživé věci) – měsíčku
-Metafora: „Jsemť já z kraje muzikantů“ (z Čech)
-Ironie: ,, Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá“
-Sarkasmus: ,,Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří. “
-Komické prvky: „Odpusť, slavná císařská komise, že jsem v košili. “
-Epiteta: (básnický přívlastek, který zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu) – hloupý zvyk, tajný svědek, hořká chvilka
-Přirovnání: „..propast bezedná, jak drška armady.“
-Nespisovný jazyk: dobrýtro, ouřad, prej
-Slova přejatá z cizích jazyků (hlavně z němčiny): žandarm, krágle
Hlavní myšlenka díla: kritika Bachova absolutismu, pokrytectví rakouské vlády, neschopnost policejního systému
Aktuálnost: Kniha je aktuální v neschopnosti policejního systému
Karel Havlíček Borovský
Literárně bývá řazen do realismu
Realismus: je umělecký směr, který vystřídal romantismus – zastoupil ho v 2. pol. 19. století. Byl odpovědí na tehdejší umění, které popisovalo život hlavně bohatých a spokojených lidí, nebo fiktivních či historických osob. Jako předstupeň realismu je považována renesance.
Báseň vznikla v době jeho internace v Brixenu. Rukopis byl dokončen roku 1852, časopisecky pak dílo vyšlo v roce 1861, čili pět let po jeho smrti. Jedná se o jeho jedno nejvýznamnější děl.
Další významná díla: Obrazy z Rus, Epigramy, Tyrolské elegie, Král Lávra, Duch Národních novin
Vliv: KHB se stal vzorem pro celou Nerudovu generaci
Inspirace
Josef Čáp – kniha Tyrolské elegie po 150 letech
inspiroval písničkáře Jaroslava Hutku, který mu složil písničku Havlíčku, Havle
Další druhy umění
architektura – přestavba zámku Hluboká
malířství – Josef Mánes
Bachův absolutismus – Toto období se vyznačovalo především usilovnou prací pilných a zkušených byrokratů za naprostého vyloučení veřejnosti. Tento způsob vlády byl také občas označován jako „vše pro lid, ale nic skrze lid“.
