Kniha: Zkrocení zlé ženy
Autor: William Shakespeare
Deník přidal(a): Sofie
Více na: Rozbor-dila.cz
Genealogická charakteristika
Hlavní myšlenka knihy:
- Humorná reprezentace vztahů mezi lidmi v tehdejším období a postupná proměna hlavní postavy.
Literárně-historický kontext
Autor William Shakespeare byl narozen v roce 1616 v Anglii. Shakespeare je doteď považován za jednoho z nejznámějších a nejlepších anglických autorů. Znám též jako Labuť avonská, pravděpodobně napsal 48 dramat a 154 sonetů. Jeho první tvorba byly komedie, mezi něž patří i toto drama. Byl to šťastný člověk s velmi úspěšnou kariérou, jehož děl bylo ceněno už za jeho života. Když mu zemřel syn, začal psát i tragédie, aby se zbavil svého smutku. Zkrocení zlé ženy patří mezi renesanční drama, která navazovala na antické standarty a hlavně na zásadu 3 jednot.
Poetika díla
Příběh začíná uvedením rodiny kupce Baptista Minola. Kupec má dvě dcery, Biancu a Kateřinu. Bianca je milovaná všemi a má už několik nápadníků. Naproti tomu, Kateřina je hašteřivá, umíněná semetrika, které se všichni vyhýbají na hony daleko. Otec se bojí, že mu Kateřina zůstane na ocet, takže se rozhodl Kateřinu provdat dříve než mladší Biancu. O Kateřinu však nikdo zájem nemá, alespoň než se objeví veronský šlechtic Petruccio. Má chuť na výzvu a rozhodne se vzít si Kateřinu za ženu, přičemž je odhodlaný udělat z ní pokornou manželku. Bianca se poté provdá za Lucenzia. Petruccio dělá vše, co je v jeho silách, aby Kateřině udělal ze života peklo. Po mnoha pomyslných bitkách se Kateřina nakonec zklidní. Kniha končí sázkou mezi Petrucciem, Lucenziem a Hortensiem, kteří se vsadí, kdo má nejposlušnější ženu. Každý vzkáže své ženě aby přišla za nimi, ale jediná, která přijde je Kateřina. Petruccio vyhrává sázku a ještě dostane darem peníze od Minola, jako dík, že Kateřinu změnil v hodnou ženu. Jakožto vedlejší zápletka je zde boj o lásku Biancy, který nakonec lstí vyhraje Lucentio s pomocí jeho sluhy.
Časoprostor
- Hra se odehrává ve městě Padova kolem 16. Století na venkově Itálie. Hra nemá vypravěče, vše je napsané jako divadelní scénář. Často je používaná přímá řeč i scénické poznámky. Kompozice děje je chronologická s předehrou a dohrou. Hra se dělí na celkem 5 jednání. Hra je psána především jazykem spisovným.
Postavy
- Kateřina: zlá, tvrdohlavá, jedovatá, hrubá a neomalená, její osobností změna je hlavním tématem celé divadelní hry, nakonec se z ní stane oddaná a milující žena
- Petruccio: trpělivý, klidný, chytrý a vytrvalý, má postupně se vyvíjející vztah s Kateřinou, věrného sluhu Grumia a dobrého přítele Hortensia
- Baptista Minola: bohatý, starostlivý, chytrý, čestný a štědrý otec Biancy a Kateřiny, je též milý k nápadníkům a hlavně Petrucciovy
- Hortensio: původní nápadník Biancy, přítel Petruccia
- Lucentio: učenec, přijel za studiem, manžel Biancy, má věrného sluhu Trania
Smysl a hodnota
Kniha je zajímavá, protože poukazuje na vztahy které doposud byly přiblíženy pouze církví. Představuje nám, jak tehdy vypadaly vztahy mezi lidmi a především pohlavími. Shakespeare je velmi vážený autor a ani dnes není skoro nikdo, kdo by jeho díla chtěl negativně kritizovat. Avšak, nyní je jméno i zápletka hry trochu kontroverzní. I přesto, že hra nepočítá s rovnoprávností pohlaví, stále jsou některé její náměty ideální k zasmání i zamyšlení.
Ukázka
PETRUCCIO:
Mlč, holubičko!
KATEŘINA:
Nezván, sokolíku!
PETRUCCIO:
Chceš, aby sokolík tě uchvátil?
KATEŘINA:
Žel, doposud jím nejsem uchvácena.
PETRUCCIO:
I jdi, ty voso! Pročpak jsi tak zlá?
KATEŘINA:
Nu, že jsem vosa. Pozor na žihadlo!
PETRUCCIO:
To nezbývá, než vyškubnout je hned.
KATEŘINA:
Jen kdyby, chudák, věděl, kde je skryto.
PETRUCCIO:
To každé děcko ví, že v zadečku.
KATEŘINA:
Kdež, v jazyku.
PETRUCCIO:
V mém, nebo ve tvém?
KATEŘINA:
Ticho,
sic bude ve vašem – a poroučím se!
PETRUCCIO:
S mým jazykem v své vosí zbrojnici
chceš odejít? No dovol, Kateřino!
Jsem přece šlechtic.
(dobrý příklad komedie i konverzací mezi postavami)
