Kniha: Havířská balada
Autor: Marie Majerová
Deník přidal(a): Adriana Kuchařová
Další materiál: Rozbor díla
Děj je rozdělen do 3 kapitol
1. kapitola – vypráví Rudla Hudec
Parťák se ho zeptal, jestli nezná nějakýho Hudce, což ním otřáslo. Nechtěl, aby se o něm něco provalilo, ale nevíme co, jen že ho kvůli tomu nechtěli nikde v Čechách už přijmout jako kopáče. Tak se pak s několika dalšími kamarády domluvili, že pojedou pracovat za hranice. Jel vlakem do Elsnic, ale neuměl německy, naštěstí mu jeden krajan pomohl. Měl i svou milou, která za ním pak přijechala.
Ubytoval se u svých krajanů, které musel nejdřív poznat podle řeči. Všichni byli moc hodní a pomohli mu se zabydlet. Když pak přijela Milka, šlo to ještě lépe a brzy se jim narodil syn. Zrovna v den, kdy ho v lomu zasypala hromada sutin, protože spadl strop. Ale jeho silný spolupracovník Milfajt ho vytáhl. Odněkud ho znal, ale jeho tajemství držel v době, že tady to je Jan Zvonař, i když se tak nejmenoval. Stále přemýšlel, kdo ho tam zná. Pak je ale s Milfajtem chtěli rozdělit a vyhodili je, Milfajt jim sehnal novou práci, ale nad zemí, což ho vůbec netěšilo. Ale Milfait se brzy odstěhoval do Vestfálska a psal dopis, aby se za ním přistěhoval i Honza s ženou. A tak nakonec taky udělali, když ve škole jednoho ze starších synů začal šikanovat učitel prus. Nakonec těch synů měl pět. Bylo těžké je uživit i nakrmit. Milfait se stal v práci předsedou a založil krajanský spolek „Jan Žižka“, protože jsou jako boží bojovníci. Musí udržovat českou mluvu a úctu k sobě, ale některé děti se za své rodiče začaly stydět, že to jsou Češi a nemluví německy. Milfaita a jeho spolek pak někdo udal a Milfait se rozhodl odjet do Ameriky. Vracel se z práce a u něj doma byli vojáci – mobilizace a Rudolf Hudec – to byl on.
2. kapitola – změna vypravěče, er forma
Hudce odvedli do války. Snažil se zachránit skokem na vůz a pomohl i jinému vojákovi, ale jemu nikdo nepomohl. Granáty, střely. Na vojně ho ponižovali a ztratil chuť k životu. Chodil do dolu Eitel, ale bez svého parťáka ho to nebavilo. Až jednou k nim přišla Milfaitová s dopisem, že Milfait neodjel do Ameriky kvůli válce, ale jen do Anglie. To mu vrátilo radost do života. Přesto v něm ale zůstalo něco z války, co pak dokázala odstranit až Milky láska. Nejstaršímu Klukovi už bylo čtrnáct a začal pracovat s otcem v dole. Jednou ale důl vybuchl, všude to hrozně dunělo, černý kouř obklopil město. Zvonař se hned vydal k dolu, vždyť jeho syn tam zrovna byl. Ale nemohl vlézt dovnitř, pomohl čtyřem havířům a pak sbírali přeživší a mrtvé po povrchu. Přišla tam Milka s dětmi, najednou to nebyli rozjívené děti, ale rodina, která drží při sobě, když jde o život jejich bratra. Záchranné čety se prodíraly zasypanými doly, ale ozval se další výbuch. Všechno už bylo marné. V dole se začalo s odklízecími pracemi, stále doufal, že najde kluka, ačkoliv už to bylo dva týdny po výbuchu. Stařík mu pomáhal, byl teď jeho parťákem. Nacházeli mrtvá zohavená lidská těla. Nakonec i mladší synové začali pracovat, ale doma stejně nebylo co jíst. Stařík přinesl nějaké jídlo.
3. kapitola – změna vypravěče, vypráví Milka, bez přímé řeči
Za už stařenkou přijeli manželé Milfaitovi z Anglie. Setkali se po dvaceti letech. Vzpomínají na staré časy. Její muž měl pak pracovní úraz, přišel o dva prsty, protože se na něj sesunul strop a prsty zůstaly zaklíněny, tak je usekl sekyrou. Narodily se jim ještě dvě děti, holčička Tonička (po Milfaitovi) a druhé dítě zemřelo. Starší kluci Pilka a Zoubek už byli ženatí, Tulák na vojně a Malej doma. Její muž teď nikde nepracoval. Dostali se zpět do Čech. Práci se mu ale nedařilo najít a tak zůstal bez práce a musel začít žebrat. Nejdřív chodil i se ženou, ale pak když to bylo víc a víc ponižující začal chodit sám. Jedna žena mu jednou chrstla do ruky knedlík se zelím. Chodili i s gramofonem a hráli písničky. Když konečně přichází, kniha končí.
