Kniha: Piková dáma
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Deník přidal(a): Kájka
Lit. Druh – epika
Lit.žánr – povídka
Forma – próza
Kompozice díla:
- děj je chronologický, jazyk spisovný, přímá řeč je užívána celkem často, kniha je krátká, nezabývá se tolik krajinou a charakterem postav, objevují se zde i citáty
- Jeden okamžik byl postupně líčen z pohledu jednotlivých osob. Jednotlivé příběhy se prolínají.
Hlavní postavy:
- Němec Heřman – vypočítavý, chladný člověk, který se svou touhou nebojí použít i nepříliš četných taktik.Je intrikán, nedělá mu problém ošálit bez výčitek svědomí i Lizavetu Ivanovnu.
- Stará hraběnka – nepřipouští si konec své někdejší společenksé slávy a stále se zúčastňuje všech plesů a slavností.Ve společnosti se o ní mluví jako o „plesové příšeře“.Stará se o chudou Lizavetu Ivanovnu,kterou má ráda
- Lizaveta Ivanovna – naivní, pracovní, hodná dívka, která neprohlédne Heřmanovu lest a v návalu domnělého štěstí a lásky mu nepřímo pomáhá dostat se až k hraběnce.Toto jednání si poté vyčítá a svou lásku k Heřmanovi považuje za špatnou.
Obsah:
Při jednom karetním sezení u hostitele Narumova mladý Heřman vyslechl historku od Tomského, který vyprávěl o své babičce, což byla hraběnka – Anna Fedotovna, která kdysi hrávala s knížetem Orleánským. A prý za svého mládí v Paříži prohrála velkou sumu peněz, kterou nebyla schopna zaplatit. Její manžel jí dluh nechtěl splatit,i když obyčejně ano, a tak byla Anna zoufalá a obrátila se na přítele Saint-Germaina, který jí prozradil tajemství jak vyhrávat (tři jisté karty). Babička svůj dluh vyhrála zpět a pomohla k navrácení peněz prohraných ve hře jistému panu Čaplickému.
Protože Heřman neměl dostatek peněz a jeho heslo bylo: „Neumím obětovat nezbytné za naději, že dostanu zbytečné.“ Doposud karty nikdy nehrál a vždy jen přihlížel. Ale teď se upnul k myšlence, že by mohl své jmění znásobit. Začal chodit kolem hraběnčina domu a přemýšlel, jak se k tajemství o třech kartách dostat. Napadlo ho začít nadbíhat hraběnčině schovance Lizavetě Ivanovně. Líza byla taková „domácí mučednice“. Často byla peskována za to, co neudělala a společnosti byla dobrá jen „v nouzi“. Proto Ivanovna čekala na svého vykupitele, žádný muž ji však nechtěl. Byla opravdu nešťastná. Heřman se na ní chodil každý den dívat pod okno. Líza od inženýra dostala psaní – vyznání lásky. Odpověděla mu však odmítavě. Heřman dalším dopisem žádal o schůzku. I přesto, že Ivanovna psaní roztrhala, inženýr nepovolil a posílal psaní každý den. Líza se nakonec nechala okouzlit jeho vášní, jeho slovíčky a takzvaně „změkla“. Svou vytrvalostí dosáhl toho, že mu schovanka poradila, jak se dostane do domu a do její komůrky .Heřman vešel do domu, ale nedorazil do schovančiny komůrky, šel do hraběnčiny komnaty. Tam vyčkává do příjezdu panstva a počká, než jde hraběnka spát a pak se před ní objeví a vymáhá na ní ono tajemství třech karet. Začal jí přemlouvat nejdříve po dobrém a pak po zlém, aby mu prozradila oné tři výherní karty. Pod hrozbou pistole hraběnka zemřela. Inženýr po smrti hraběnky jde k schovance a všechno řekne. Ivanovna plakala, protože v tu chvíli pochopila, že ji Heřman jen využil k tomu, aby se dostal k hraběnce.Nebyla to tedy láska, pouze touha po penězích. Při pohřbu se Heřman Lizavetě svěřil se svým úmyslem. Ona, když to uslyšela, ihned omdlela. Heřmanovi se zdálo, že na něj mrtvá hraběnka mrkla.Ten večer se opil a posléze ho ve snu navštívila hraběnka, která mu prozradila své tajemství o třech kartách (trojka, sedma a eso), ale s podmínkou, že denně nevsadí na víc než jednu kartu, nikdy v životě už karty nebude hrát a smrt mu odpustí jedině, když se ožení s její schovankou. Heřman několik dní nemyslí na nic jiného než na karty, které mu mohou dopomoci k bohatství, když do města přijede známý podnik proslulého hráče Čekalinského. Heřman usedl ke karetnímu stolu a začal sázet obrovské částky. První den svou výhru zdvojnásobil, druhý den také. Ale třetí večer se mu vyhrát nepovedlo. Místo esa měl v ruce pikovou dámu (jejíž obrázek je velmi podobný zesnulé hraběnce). Zdálo se mu, že se na něj z karty ušklíbla a mrkla hraběnka. A tak všechny svoje peníze prohrál.Heřman se zbláznil a stále opakoval: „Trojka, sedma, eso! Trojka, sedma, piková dáma!“
