Kniha: Bílá Nemoc
Autor: Karel Čapek
Deník přidal(a): Kajulina
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Karel Čapek
Zařazení autora do doby:
- Autor patří do literatury 1. poloviny 20. století, konkrétně tvoří stěžejní pilíř české meziválečné literatury.
- Zastupuje takzvaný demokratický proud české prózy a dramatu.
- V tomto literárním směru je kladen velký důraz na poznávací (noetickou) stránku díla, pragmatismus a obhajobu lidských práv a svobod.
- Pro tuto dobu je charakteristické nové členění literatury, rozvoj žurnalistiky a vznik zcela nových uměleckých proudů.
Autorovi současníci:
- Karel Poláček – Významný český spisovatel, novinář a autor oblíbených humoristických románů (např. Bylo nás pět, Muži v ofsajdu).
- Eduard Bass – Novinář, fejetonista a spisovatel, do jehož tvorby patří známá Klapzubova jedenáctka nebo román Cirkus Humberto.
- Jaroslav Hašek – Světoznámý český spisovatel, humorista a tvůrce legendárního dobrého vojáka Švejka.
- Vladislav Vančura – Významný prozaik, dramatik a filmový režisér, který proslul svým specifickým archaickým jazykem (např. Rozmarné léto).
- Ivan Olbracht – Tvůrce vynikajících psychologických próz a autor slavného románu Nikola Šuhaj loupežník.
Dílo: Bílá nemoc
Literární zařazení a základní informace:
- Literární druh: Protifašistické a protiválečné drama.
- Literární žánr: Tragédie.
- Vydání: Kniha vyšla poprvé v roce 1937 (v tomto konkrétním čtenářském deníku je zpracováno vydání z Prahy z roku 1983, které má 87 stran).
Doba a místo děje:
- Místo děje: Děj se odehrává v neurčené a vymyšlené zemi, nikde v textu není přesně zmíněno, o jaký stát se jedná (nápadně však připomíná nacistické Německo).
- Doba děje: Autorova současnost, tedy 30. léta 20. století, což bylo období, kdy v Evropě nabýval fašismus a nacismus na největší síle.
Hlavní postavy:
- Doktor Galén – Snaží se ze všech sil zabránit válce tím, že ošetřuje pouze chudé lidi, kteří nemají na rozpoutání konfliktu vliv. Ví velmi dobře, co je válka a jaké obrovské oběti přináší. Je odvážný, pomáhá druhým, ale zároveň je poněkud naivní a laskavý. Prokázal velkou statečnost, když vzdoroval Maršálovi pod hrozbou vězení, i když se ve svém běžném vyjadřování může na první pohled zdát trochu plachý až „hloupoučký“.
- Dvorní rada profesor Sigelius – Ředitel kliniky, který nechá zpočátku Galéna léčit ve své nemocnici, aby si přivlastnil jeho úspěchy. Složení Galénova léku však nezná. Je velmi panovačný, krutý, nekompromisní a zoufale se snaží najít lék sám, aby získal celosvětovou slávu.
- Maršál – Tvrdý diktátor, který je neústupný, bezohledný, zlý a krutý. Touží po neomezené moci a je typickým představitelem fašistického vůdce. Teprve ve chvíli, kdy sám smrtelně onemocní, je schopen svůj fanatický názor na válku změnit ze strachu o vlastní život. Je absolutním protikladem doktora Galéna.
- Baron Krüg – Majitel obří zbrojařské továrny a nejlepší přítel Maršála, se kterým má velmi podobnou pragmatickou povahu. Také onemocní bílou nemocí a žádá Galéna o záchranu. Galén mu dá přísnou podmínku zastavení zbrojení. Krüg je ze strachu ochoten výrobu zbraní zastavit, ale Maršál mu to striktně zakáže, a tak baron ze zoufalství páchá sebevraždu.
Děj (Obsah díla):
Příběh vypráví o zákeřné pandemii takzvané bílé nemoci (též Čengovy nemoci), kterou trpí zejména lidé starší padesáti let. Šíří se pouhým dotekem a spočívá v tom, že se na těle nakaženého objeví bílá, zcela necitlivá skvrna. Postupem času pak člověk zaživa umírá na celkový rozklad organismu zevnitř.
Zemi pevnou rukou ovládá diktátor Maršál, který se fanaticky připravuje na útočnou válku proti menšímu sousednímu státu. V tom mu finančně i materiálně pomáhá vlastník obřích zbrojovek, baron Krüg. Nenápadnému mladému doktorovi Galénovi se mezitím podaří nalézt spolehlivý lék na bílou nemoc, ale rozhodne se léčit jen chudé lidi, kteří nemají žádnou moc ani politický vliv. Těm vlivnějším a bohatým lék vědomě vydat odmítá.
Když onemocní samotný baron Krüg, zavolá Galéna, aby ho za obrovské peníze vyléčil. Galén mu však dá ultimátum – vyléčí ho pouze tehdy, když Krüg okamžitě zastaví veškeré zbrojení. Krüg ze strachu o život žádá Maršála, aby uzavřel mír, ale ten to chladnokrevně odmítne. Krüg z bezvýchodnosti situace spáchá sebevraždu. Krátce po jeho smrti začíná drtivý útok na sousední zemi. Maršál na sobě však vzápětí objeví pověstnou bílou skvrnu. Maršálova dcera a mladý Krüg pozvou Galéna, ten má ale stále stejnou nezlomnou podmínku – Maršál musí okamžitě ukončit válku a uzavřít mír. Až pod obrovským tlakem strachu ze smrti a na naléhání své dcery je Maršál ochoten ustoupit a Galénovu podmínku splnit.
Galén se okamžitě vydává s lékem za diktátorem, ale před Maršálovým palácem se střetne se zfanatizovaným davem, který hlasitě oslavuje válku. Když to Galén uslyší, statečně na dav zařve, že válka nesmí být a že musí zavládnout mír. Rozbouřený a agresivní dav ho na místě surově ušlape a zničí i lahvičku s lékem. Jediný člověk, který znal složení léku na bílou nemoc a mohl zachránit svět i Maršála, je mrtev, a ničivá válka tak nerušeně pokračuje dál.
Hlavní myšlenky a témata:
- Dílo slouží jako důrazné varování před nebezpečím fašismu, nacismu a celkovým úpadkem moderní společnosti.
- Samotná pandemie má silný symbolický význam, kdy fyzická nemoc představuje zvrácenost nacismu a nakažlivou „nemoc mysli“.
- Bílá barva v díle symbolizuje falešnou čistotu rasy, zatímco bílá skvrna znamená její hluboký rozvrat, který Čapek jasně viděl v násilnických metodách a touze po světovládě.
- Ústředním motivem je ostrý konflikt mezi doktorem Galénem a Maršálem. Nejde jen o banální boj dobra proti zlu, ale o fatální srážku dvou naprosto nesmiřitelných hodnot – konflikt obyčejného jedince proti držitelům neomezené moci, neboli boj ideálů pacifismu a demokracie proti diktatuře.
- Kniha silně nutí čtenáře přemýšlet a klást si složité morální otázky o hodnotě lidského života.
- Tragický paradox celého příběhu spočívá v tom, že Galén sice nakonec přesvědčil nejvyššího vůdce o nesmyslnosti války, ale vzápětí je ušlapán zfanatizovanými lidmi, za jejichž životy celou dobu obětavě bojoval.
- Čapek ukazuje, že to vůbec největší nebezpečí pro lidskou společnost spočívá ve slepém a nekritickém následování davu a v nahrazení vlastního zdravého rozumu názory šílených fanatiků.
- Drama končí záměrně otevřeně a zanechává mrazivou otázku: Uvědomí si národ, že je celý nemocen a že jeho vlastní smýšlení je ona skutečná „bílá nemoc“, nebo bude fanaticky pokračovat ve válce, dokud všichni do jednoho nepomřou?
Symbolika v díle:
- Maršálova země – Symbolizuje rozpínavé nacistické Německo v čele s Adolfem Hitlerem.
- Malá sousední země – Zastupuje tehdejší demokratické Československo, které čelilo hrozbě invaze.
- Bílá nemoc – Představuje morální úpadek společnosti, masovou manipulaci s lidmi a šíření zhoubné totalitní ideologie.
- Galénova smrt – Může být literárními teoretiky vnímána i jako symbolické potrestání Galéna za úmyslné porušení Hippokratovy přísahy (odmítal léčit bohaté a mocné pacienty).
Kompoziční výstavba:
- Děj plyne přísně chronologicky a hra je formálně rozdělena na 3 akty a 14 obrazů.
- Součástí díla je také autorova předmluva, ve které Čapek osobně seznamuje čtenáře s naléhavým důvodem k napsání tohoto dramatu.
- Hra se vyznačuje chytře vykonstruovanou zápletkou směřující k nevyhnutelně tragickému a absurdnímu konci.
Společensko-historické pozadí:
- Toto vizionářské dílo bylo uvedeno na divadelní scénu pouhých dvacet měsíců před tragickým podepsáním Mnichovské dohody a dva a půl roku před vypuknutím druhé světové války.
- Hra tak bezprostředně varovala před nástupem fašismu ještě dříve, než se naplno projevily jeho největší hrůzy.
- Konkrétně reaguje na akutní hrozbu světového konfliktu a varuje před nadvládou totalitních režimů a s nimi spojeným vykořisťováním, rasismem a nenávistí.
Jazyk a styl:
- Základem textu je vytříbená spisovná čeština, která je místy doplňována latinou (odborné názvy nemocí) a cizojazyčnými anglickými či německými frázemi.
- Text obsahuje krátké, ale velmi výstižné scénické poznámky, které přesně popisují chování a pohyby herců na jevišti.
- Dílo je psáno formou svižných a velice živých dialogů. Chybí zde rozsáhlé charakteristiky postav, protože jejich skutečné povahové vlastnosti čtenář snadno poznává přímo z jejich promluv a činů.
- Čapek v textu mistrně využívá fantastické a sci-fi motivy (neznámá nevyléčitelná nemoc), promyšlené metafory a specifická označení osob.
Vlastní hodnocení:
Symbolika nakažlivé bílé nemoci mi přišla velice zajímavá a celá kniha se díky dramatickým dialogům četla velmi dobře. Čapek zde naprosto jednoduše, ale o to úderněji, vystihuje pocity, manipulovatelnost a myšlenky běžných lidí v mezních situacích. Obzvlášť výstižný, i když krutý, byl samotný konec knihy. Vzhledem k tomu, jaká byla tehdejší napjatá politická situace a autorova reálná současnost, a s vědomím, že se jedná o tvrdou kritiku fašismu, příběh vlastně ani „dobře“ a šťastně dopadnout nemohl.
