Kniha: Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století
Autor: Svatopluk Čech
Deník přidal(a): adelina0998
Podobný materiál: Rozbor díla
Čtenářský deník: Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století
Postavy:
- Matěj Brouček:
- hlavní postava
- současný měšťan
- pan domácí a majitel domu v Praze
- zbabělý pokrytec
- zvyklý na své pohodlí, národ a jeho osud ho nezajímá
- Jan Domšík („Janek od Zvonu“):
- středověký měšťan
- přátelský a nesobecký husitský bojovník
Děj:
Jednoho večera jde pan Brouček do hospody Na Vikárce, popíjí pivo a když už se má k odchodu, spadne do tmavé chodby. Snaží se najít východ a najednou dojde až do klenotnice sv. Václava. I když ani neví, do jakého nebezpečí by se mohl dostat nebo kde to vůbec je, jediné, na co myslí je, že se ráno vrátí a něco z pokladu si vezme s sebou domů. Když vyjde na noční ulici a potká místního s mečem. Místní se o Broučkovi domnívá, že je pobuda, zato Brouček má dojem, že potkal blázna. Ráno se Brouček poprvé setká s Jankem od Zvonu, který nejdříve nevěří Broučkovi, že je Pražan kvůli jeho mluvě, ale Brouček to zamluví tím, že je rodilý Pražan, ale byl dlouho v cizině. Janek je velmi milý a pohostinný a než aby nechal nezdvořilého Broučka napospas středověké Praze se ho ujme s nechá u sebe doma. U Domšíků Brouček pozná Domšíkovu ženu s dceru Kunku, která se mu velmi zalíbí. I když mu Domšík nabízí své šaty a jídlo, Brouček si stále jen stěžuje. Když se s Domšíkem vydají za ostatními husity do boje proti Zikmundovým vojskům, pan domácí se zalekne a uteče. Najdou jej dva táborité a zavedou k Žižkovi, kde ho přijmou do družiny. Když druhý den jdou do boje, Brouček opět utíká a zastaví ho vojáci ve zbroji, které má Brouček za Zikmundovi, proto se hned dovolává, že je katolík a Němec, z vojáků se však vyklubají husité v ukradené zbroji, a tak Broučka vedou zpět do tábora, kde je obviněn z mnoha hrdelních zločinů a odsouzen k upálení za živa v sudu. Když je sud zapálen, poslední Broučkova myšlenka se stáčí ke krásné Kunce. Najednou ho však probudí hostinský z Vikárky. Brouček leží v sudu, ale opět v novodobé Praze.
Ukázka:
Tu se pan Brouček přece zarazil. Bylať neobyčejná věc, že třeba jen myšlenkou zavadil o ženitbu. Zažehnal sice satanáše, ale zraky jeho hledaly opět Domšíkovu dceru, na kterou byl pro vážné záležitosti svého žaludku a hrdla pozapomněl.
Přinášela právě velikou nádobu s lososinou, a stavíc ji na stůl, přívětivě ho pobídla: „Beř sobě, milý hosti, a chceš-li šalše, tuto miska šalešná.“
„Šalše? Copak je to dobrého?“ ptal se host.
„Říkáme také omáčka.“
„Ach tak! Tedy šalše. To si musím pamatovat. Jsem omáčkář.“
„Naučil jsi se zajisté ve světě rozličným cizím jazykům?“
„Abych se přiznal, příliš mnoho jich neumím. Nemám hlavu na řeči. Ale německy umím bohudíky jakž takž.“
„Proč pravíš bohudíky?“
„Člověk má přece bohu děkovat za každou řeč, kterou umí. A zvláště za němčinu. Neboť té potřebujeme při každém kroku.“
„Co zase pravíš?“ vpadl do rozmluvy Domšík. „Německé řeči že potřebujeme při každém kroku? Kdo jí potřebuje? Nemá jí potřebí ani sedlák a robotěz v českém kraji, ani zeman ve své tvrzi a pán na svém hradě mezi lidem českým, ani český měšťan, ať řemeslník nebo kupec, leda by mu bylo vyjížděti za svým obchodem do Německa, a kolik je takových?“
„Zase přichází se svou politikou!“ — zlobil se v duchu Brouček, jenž se oddal právě s pietou vzácnému požitku výborného lososa.
