Kniha: Obraz Doriana Graye
Autor: Oscar Wilde
Deník přidal(a): Marie
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Oscar Wilde
Anglický dramatik irského původu. Jeho otec byl lékař královny Viktorie a matka byla spisovatelka. Studoval na Oxfordu, kde se seznámil s dekadentními názory, které na něho měli velký vliv. Záměrně šokoval společnost. Se svou ženu, měl dva syny. Když se stal milencem lorda Douglase, byl obžalován z homosexuality, která byla v Anglii ilegální. Byl odsouzen na dva roky nucených prací. Po návratu cestoval Oscar po Evropě. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím na meningitidu. Hlavním představitelem dekadence a lartpourlartismu.
Dekadence: Znamená úpadek, 2. polovina 19. století, obrácení hodnot, zalíbení v náladách smutku, skepse, deprese a narcismu. Umělci si vytvářejí vlastní svět, protože jsou znechuceni společností. K dekadentům patří i bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol a výstřednost. Dekadent bylo původně hanlivé označení pro básníka, který se odvrátil od tradic.
Lartpourlartismus: „Umění pro umění“, jedná se o umění určené těm, kteří se o umění zajímají a chtějí mu porozumět, neuznává žádné jiné funkce umění (sociální, morální, politické, …)
Utopie: Idealizovaná představa nereálné lidské společnosti. Označuje něco žádoucího, ale neskutečného, nereálného a nemožného. Utopismus – vytváření utopií, nebo snaha o jejich uskutečnění.
Obraz Doriana Graye
Původně byl vydán v časopise. Po nějakém čase autor připsal 6 kapitol a vydal knihu.
Žánr: Román s hororovými prvky a faustovským tématem. Zachycuje umělecké pohnutky dekadence a homosexuality. Proto byla kniha po svém vydání odsuzována.
Kompozice: 22 kapitol, paralelní kompozice, drobné dějové odbočky (rodina Sybily)
Jazyk:
Román je psán spisovným jazykem. Autor používá cizí výrazy a dokonce píše verše ve francouzštině. V knize je rozsáhle popisována příroda či místnosti a domy. Často se tam vyskytují dialogy. Objevují se i hororové prvky.
Autor používá aforismy – vtipné komentáře s ironickým podtextem
Témata: Duševní souboj sám se sebou – metaforicky realita versus umění, narcisismus. Zkaženost charakteru, lidské sebevědomí, otázky morálky a svědomí, je také o manipulaci s člověkem.
Hlavní myšlenka:
Trest je očista, krása není vždy to nejdůležitější.
Děj se odehrává na přelomu 19. a 20. století v Londýně.
Společnost ovlivňována novými směry vycházející z filozofie – voluntarismus (základem je vůle), nihilismus (nic nemá absolutní hodnotu), spiritismus (o lidském podvědomí).
V literatuře vznikají nové proudy – impresionismus, symbolismus, dekadence. Důraz na individualitu, výjimečnost; bohémství, uctívání satana a zla, tvůrčí svoboda, odpor proti morálce (hlavně měšťanské), odpor k poměrům doby. Snaží se provokovat, šokovat.
Nejčastěji v domě Doriana, v ateliéru a v domě Henryho.
Předmluva: Nastiňuje zde charakter díla a hlavní otázky, jimiž se chce zabývat. Asi tušil, že jeho dílo vyvolá bouřlivé reakce, proto se také snaží v předmluvě své dílo bránit a vyvarovat nesprávnému pochopení jeho díla.
V žádném umělci není nikdy nic morbidního. Umělec smí vyslovit všechno.
Dorian Gray: Mladý muž. Zpočátku je milý, nezkažený a naivní mladík, kterým lze snadno manipulovat. Každého okouzlí svou krásou a mravní čistotou, je to miláček společnosti. Když poprvé spatří svůj obraz, uvědomí si, že jeho krása je pomíjivá, zatímco obraz zůstane stejný navždy. Obdivuje mistrovské dílo, ale i přesto začne obraz nenávidět. Postupně začíná být Dorian zahleděný čím dál víc do sebe. Zamiluje si svou krásu a vysloví přání být navždy mladý. Žije hříšným životem. „Pohledný mladík, který se vlivem lorda Henryho mění ke špatnému“
Lord Henry Wotton: Dekadentní aristokrat. Cynický muž, který rád manipuluje společnost. Má velmi odvážné a revoluční názory, které jsou na 19. století nezvyklé. Opovrhuje chudými lidmi a těmi, co se mu nemůžou rovnat. Ve společnosti je velmi oblíbeným, protože dokáže lichotit lidem a je společenský. Často mluví sarkasticky. „Dekadentní aristokrat s pokřiveným názorem na svět, ve společnosti je oblíbený“
Basil Hallward: Čestný muž nezkažený společností. Snaží se chovat podle pravidel a zapadnout do společnosti. Je nevýrazný a konzervativní. Je uchvácen krásou Doriana, v jeho společnosti vytváří skutečná umělecká díla. Cítí se odstrčený, když se Dorian přátelí s Henrym. „Utopicky smýšlející malíř, věří v dobro.“
Sibyla Vaneová: Mladá naivní žena. Je velmi nadaná herečka s romantickou duší. Spáchá sebevraždu kvůli Dorianovi. „Velmi naivní, plná romantických ideálů.“ => Říká Dorianovi Princ z pohádky.
James Vane: bratr Sibyly, námořník
Děj:
Děj začíná v ateliéru Basila, který vypráví lordu Henrymu o svém novém modelu, Dorianovi Greyovi. Lord Wotton přesvědčuje Basila, aby poslal svůj obraz na výstavu, je to jeho nejlepší dílo. Basil se zdráhá, bojí se, že by mohli lidé skrz obraz poznat jeho pocity. Do svého díla vložil příliš ze sebe samého. Nechce, aby lidé odhalili jeho duši. Lord Henry odporuje, říká, že Basil do obrazu nedal nic, ze sebe říká, že má intelektuální výraz. Na obraze je nádherný mladík a krása končí tam, kde začíná intelektuální výraz. Basil říká, že obraz malovaný citem je obraz umělce, model je jenom náhodný podnět. Když lord Henry skládá Dorianovi jednu poklonu za druhou, musí se mladík zamyslet nad pomíjivou krásou. Setkání s lordem v Dorainovi probouzí nezdravou sebelásku a Dorian se začne dál zajímat o svůj zevnějšek a o slasti, které život nabízí. Basil brzo dokončí portrét Doriana. Ten však při pohledu na dokonalý obraz vyřkne přání, aby se všechny jeho starosti, hříchy usazovaly na tváři na obraze. Aby skutečný Dorian Gray byl stále krásný a mladý. Dorian začne brzy přejímat názory lorda. Basil si všímá neblahého vlivu Henryho na Doriana a snaží se vše urovnat, nejdříve domlouvá Henrymu a potom i Dorianovi. Ten se mu, ale vysměje. Když jednoho večera kráčel po ulicích Londýna, narazil na prosté a malé divadlo. Vešel dovnitř a spatřil Krásnou Sybilu, je jí okouzlen, chce si ji vzít. O několik dní později vezme do divadla i Basila s Henrym aby jim představil svou snoubenku. Její výkon byl otřesný. Dorian je zhnusený jejím výkonem a po představení se s ní rozejde. Sybila je zoufalá, když Dorian odejde z divadla, spáchá sebevraždu. Ráno poté se Dorian od Henryho dozví, že je Sybila mrtvá. Dorian si její smrt dává za vinu, ale pod vlivem Henryho se s tragédií snadno srovná. Díky nezřízenému životu, který Dorian žije, se jeho portrét změnil. Postupem času se obraz mění stále víc a víc. Čím víc páchá Dorian hříchy, tím víc se obraz mění. Dorian se vyděsí a schová obraz na půdu. Basil se rozhodne odjet pracovat do Paříže, před odjezdem zajde za Dorianem, aby mu naposledy domluvil. Dorian ho dovede na půdu a ukáže mu portrét. Poté Basila zabije. Vraždu dokáže úspěšně zamaskovat a dál žije svým prostopášným životem. Avšak několik let se potýká s těžkou depresí. Léčí ji opiovou dýmkou a návštěvami opiových doupat. Zde naráží na nepřítele, Jamese, bratra Sybily, který ho chce ho zabít. Jediné co ho uchrání před smrtí je stále přetrvávající mladičká tvář. Když se James dovtípí, že mladík je opravdu tím Dorianem, neustále ho pronásleduje. Dorian ze strachu o svůj život neopouští dům, ale když je na lovu jeho přátel zabit námořník. Dorian je zvědavý, musí se podívat, o koho jde. Jeho předpovědi se splnily, byl to opravdu James. Tentokrát nese smrt opravdu špatně dokonce, se chce polepšit. Nějaký čas udržuje vztah s vesničankou, která je náramně podobná Sybile. Opustí ji a považuje to za dobrý skutek. Svěří se Henrymu, ale ten jeho chování nechápe. Brzy se dovtípí, že za vším stojí obraz, rozhodne se, že se ho zbaví a bude mít navždy klid. Vezme nůž a probodne plátno. Životy Doriana a obrazu jsou, ale tak pevně spojeny, že společně s obrazem umírá i Dorian. Když Dorian zemře, přenese se na něj podobizna z obrazu. Na plátně se objeví zase krásný a mladý hoch jako před lety.
Kniha může být vnímána jako důkaz toho, že umění nelze odpoutat od reality. Wilde odmítal chápat skutečnost jako inspiraci, považoval umění za „skutečnější“ než realitu. Oscar Wilde často šokoval společnost svými názory a narážkami. Jeho pózy můžeme rozpoznat v postavě lorda Henryho.
Asi nejslavnějším citátem Oscara Wildea je tento: „Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je vzdát se mu.“ S ním souvisí i „žádná cena, kterou zaplatíme za jakýkoli pocit vzrušení, není přemrštěná“.
Wilde se těmito citáty řídil a promítl je i do Obrazu Doriana Graye, kde lord Wotton říká přesně totéž. Wildeovým záměrem bylo jejím prostřednictvím vysvětlit, že nepodporuje zlo a špínu, pravdou však je, že ani z předmluvy, a už vůbec ne z knihy samotné, se nedá vyčíst, že by byl proti zlu.
Na konci se však románu se dá zpozorovat, že Oscar věří na spravedlivou odplatu. Zde autor ukazuje svůj kladný postoj k potrestání zla.
