Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor: Arnošt Lustig

Deník přidal(a): Marcela Saganová

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Století:                                 20. století

Umělecký směr:               Válečná literatura

Autor:

Arnošt Lustig pocházel z židovské rodiny malého obchodníka a narodil se roku 1926 v Praze, zde studoval reálku, ale v roce 1941 musel studia opustit a vyučil se krejčím. V roce 1942 byl poslán do Terezína a byl umístěn i v Osvětimi a Buchenwaldu. Podařilo se mu v dubnu 1945 uprchnout z transportu smrti a ukrýval se až do konce války v Praze. Celá jeho rodina bohužel zahynula a jeho to velice poznamenalo. Jeho díla jsou inspirovaná především válkou a židovskou tématikou. V roce 46 začal studovat VŠ politických a sociálních věd. V roce 1948 odcestoval do Izraele. Působil zde jako zpravodaj Lidových novin o izraelsko – arabské válce. Po návratu působil jako redaktor Českého rozhlasu. V 50. a 60. letech vystřídal několik zaměstnání a stal se členem Komunistické strany Československa. V době invaze vojsk Varšavské smlouvy musel ze země odejít a emigroval ponejprv do Jugoslávie a potom žil nějakou dobu v Izraeli. Nakonec skončil v USA, kde přednášel literaturu, film a scenáristiku. Byl jmenován na Washington University profesorem. Nějakou dobu byl redaktorem české odnože časopisu Playboy. Celý život prožil s manželkou Věrou. Měli spolu dceru Evu a syna Josefa. Zemřel v roce 2011 na rakovinu.

Dílo:

Noc naděje – 7 povídek inspirovaných autorovým životem v ghettu

Démanty noci – povídky

Dita Saxová – novela (epický prozaický útvar delší než povídka, ale kratší než román)

Trilogie o osudech tří židovských žen: 

Colette: Dívka z Antverp

Tanga: Dívka z Hamburku

Lea: Dívka z Leeuwardenu

Miláček – román z izraelsko–arabské války o lásce dvou ras

Další autoři:

Milan Kundera (Žert), Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol), Vladimír Páral (Milenci a vrazi), Bohumil Hrabal ( Ostře sledované vlaky ), Umberto Eco ( Jméno růže ), Jan Otčenášek (Romeo, Julie a tma), Ota Pavel (Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři)

Literární druh a žánr:     Epika, próza, novela s nacistickou tématikou

Forma díla:                         Er – forma

Jazykové prostředky:

Spisovný jazyk, v přímé řeči se užívá němčina a jsou zde použita i židovská slova, vulgarismy, přirovnání. Děj je úmyslně zdržován a udržuje ve čtenáři napětí, aby ke konci dostal spát a vygradoval.

Kompoziční výstavba:

Chronologická, občas jsou zde vzpomínky. Tři kapitoly.

Časoprostor: 

2. světová válka, rok 1943. Osvětim, vlak.

Námět, motiv:      

Autor zde spojil dvě události, které se prý udály za druhé světové války. Jednalo se o případ polské herečky, která ukradla německému důstojníkovi zbraň a zabila jej. Tím se sice vyhnula zplynování, ale byla zastřelena. A druhá událost, která Lustiga inspirovala, se odehrála tak, že Němci zajali na Sicílii skupinu židovských obchodníků a pod záminkou výměny jejich životů za životy svých důstojníků a slibem, že odcestují do USA, na nich vymámili celý majetek. Všichni byli samozřejmě zabiti.

Charakteristika postav a díla:

Tato kniha líčí zajetí dvaceti židovských obchodníků na Sicílii nacisty a jejich přemístění do koncentračního tábora v Osvětimi(Polsko). Aby z nich vymámili peníze, které mají na účtech ve Švýcarsku, slíbí jim důstojní SS  Bedřich Brenske – cílevědomý, krutý, inteligentní, manipulátor, který žije pro Říši a Vůdce -, že když zaplatí náklady, tak je nechají,  výměnou za svých 20 důstojníků, deportovat do USA. Při nastupování do vlaku si mluvčí skupiny židovských boháčů – Herman Cohen – všimne rodiny (rodiče, dědeček a sedm dcer), kdy jedna dcera sděluje otci, že: NECHCE ZEMŘÍT.  Cohena to zaujme a poprosí esesáka Brenskeho, zda by ji mohl vykoupit. Ten povoluje, částku stanovuje na 100 000 franků. Dívka se jmenuje Kateřina Horovitzová a v Polsku byla tanečnicí, je krásná a mladá. Prosí pana Cohena, zda by vykoupil i její rodinu. Ten jí slíbí, že se pokusí. Kateřina netuší, že v té době již nikdo z příbuzných nežije. Dostanou nové ošacení, které nacisté zabavili Židům, kteří již byli zajmuti a umístěni v táboře. Kateřina se snaží napsat vzkaz pro rodiče do kufru s oblečením a prosí krejčího, aby ho předal. Ten vzkaz nepředá, ale nahlásí to SS. Dohled nad skupinou má též mladý Árijec Emerich Vogeltanz – neurvalý, tupý, prchlivý. Je vůči zajatcům krutý a přesvědčený o své vlastní nadřazenosti. Co se týče jednání, tak je přesným opakem svého nadřízeného Brenskeho.

Všichni tedy nastupují do vlaku a vyjíždí směr Hamburk. Všichni židovští zajatci si chovají v sobě naději a chtějí věřit, že důstojník Brenske hovoří pravdu, kromě pana Rappaporta – Liebena, který je ke slibům SS skeptický a doplatí na to. Ještě ve vlaku je pak zastřelen. Kateřina nemá americký pas, tak jsou nuceni odjet zpět do Osvětimi, aby zde oddali pana Cohena a Kateřinu. Oddávat je bude rabín Dajem z Lodže. Ten v táboře vykonává všechny judaistické obřady. Měl být také zplynován, ale Brenske jej uslyšel zpívat a rozhodl, že bude rabi zpříjemňovat pobyt v táboře svým zpěvem. Jeho prací bylo, že stříhal mrtvým ve spalovně vlasy, které se používaly na plnění matrací pro vojáky. Rabi varuje Kateřinu v náznacích před jejím osudem a během svatby odříká modlitbu za mrtvé. Také ji naznačuje, že její rodina již nežije. Po sňatku jedou všichni zase do Hamburku a už zde i vidí loď Berlín, kterou mají odcestovat. Ale vyskytne se další problém a musí prý zase do Osvětimi. Pan Lieben je v tuto chvíli zastřelen. Jelikož je Brenske skvělý řečník, tak mu převážná většina uvěří a s nadějí napíší svým rodinám, aby zaslaly peníze na jejich záchranu, jelikož jejich konta jsou již prázdná. V Osvětimi je pošlou se „osvěžit do sprchy“ a Kateřina už tuší, že se blíží jejich konec. Proto, když ji pozorují dozorci, jak se svléká, tak jim kvůli jejich nepozornosti ukrade zbraň a dva zabije. Brenske je nechá chvíli tak, ale pak se rozhodne je všechny postřílet. Tělo Kateřiny nechá vystavit jako varování, že vzpoura se nevyplácí. Rabi ostříhané Kateřině zpívá oslavnou modlitbu o statečnosti.

Je to jedna z nejvíce emotivních knížek, které jsem četla. Ta největší krutost a nelidskost nebyla ani tak v tom zabíjení, ale v pohrávání si s nadějí zajatých Židů. Když se v knize několikrát objevilo slovní spojeni: KONEČNÉ ŘEŠENÍ, tak mi bylo jasné, jak to skončí a to více jsem prožívala osudy všech zúčastněných.

The post Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – čtenářský deník (3) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor: Arnošt Lustig

Deník přidal(a): Monkie

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Literární druh: malá próza

Literární žánr: psychologická novela

Postavy:

Kateřina Horovitzová – devatenáctiletá židovka, tanečnice, měla šest sester, dědečka a rodiče, kteří zahynuli v plynové komoře v koncentračním táboře v Terezíně, velmi krásná

Bedřich Brenske – manipulátor, německý důstojník, neustále skupinu židů zahrnoval dlouhými proslovy, které většinou dovedl do konce kdy Židé museli něco zaplatit a tak z nich postupně tahal peníze

Herman Cohen – jeden ze Židů, který nejčastěji jednal s Brenskem

Krejčí: starý  krejčí, který měl za příkaz ušít za jediný den pro Brenskeho oblek

Rabín: oddávající Kateřiny  a Hermana Cohena (Kateřina neměla cestovní pas a aby ho získala, musela si vzít žida. Vlak se kvůli jejich svatbě musel vracet z již několik hodin uběhnuté cesty do USA a k lodi Německo, na kterou měli nastoupit)

Rappaport – Lieben: jeden z Židů, který prokoukl podvod Němců, neustále si stěžoval, byl netrpělivý a pro své výkřiky proti Německu byl zastřele Brenskym, který však řekl, že k tomuto činu nedal příkaz (ale dal) a že je stráže zastřelili bez jeho vůle.

OBSAH:

Skupina devatenácti židovských zámožných obchodníků, chtěla utéct do USA. Jsou však zadrženi a   dáni do rukou Bedřicha Brenskeho v zajateckém táboře. Jeho úkolem je dostat z Židů co nejvíce peněz. Pod záminkou, že Židy dopraví do USA a vymění je s německým zajatci se vydávají na cestu k Hamburku, kde na má čekat velkolepá loď Německo. Dvacátým členem skupinky je mladá devatenáctiletá židovka Kateřina Horovitzová, nad kterou se Cohen slituje i díky její kráse a vezme ji „pod svá křídla“. Na začátku knihy je taky scéna v synagoze, kde Brenske dává starému krejčímu úkol aby mu ušil oblečení. Kateřina se celou dobu snaží se Brenskeho zeptat, co se děje s její rodinou ale nemůže se k tomu dostat. Proto napíše na dno kufru, ve kterém jí přinesly náhradní oblečení (jelikož její kufr se ztratil) vzkaz, který ale Brenske objeví. Během cesty Brenske pod různými záminkami ze Židů vyloudí všechny jejich peníze. Poté ještě zmanipuluje, aby napsali svým rodinám dopisy jak je o nich dobře postaráno, aby se to poté povedlo lépe ututlat. Když už jsou v půli cesty a jedou několik hodin vlakem, zjistí se, že Kateřina nemá cestovní pas, proto se musí zaplatit cesta zpět do tábora kde je oddá zajatý rabín. Když dorazí zpět do tábora, tak musejí jít do budovy na tzv. Očistu. Brenske to odůvodní tím, že musí projít dezinfekcí aby do USA nerozšířili nákazu. Všichni jsou tedy posláni do „sprch“, což je vlastně plynová komora. Tam se musejí všichni vysléci z oblečení. Protože se Kateřina nevysléká, tak si z ní všichni dělají srandu a jeden důstojník jí řekne, že až se vysleče bude před ní tancovat nahá. Když u ní ale důstojník stojí, Kateřina ho šlehne do očí gumou z oblečení, seberu mu pistoli a postřelí hoa ještě jednoho vojáka. Ví už totiž, co se s ní bude dít a konečně jí dojde, co byl všechen ten smradlavý dým, se kterým se tolikrát setkala. Brenske ale zakročí a všichni jsou zahnáni do plynové komory, kde jsou jeden po druhém zastřeleni. Kniha končí, kdy na hromadě těl leží nahá Kateřina Horovitzová. Rabín nad ní běduje, opěvuje její jméno a vychvaluje ji výše než Boha. Nakonec ostříhá Kateřininy krásné vlasy a sleduje, jak její tělo hoří v peci.

Motivy:

Kateřina Horovitzová byla postřelena jednou ranou přímo do srdce

Brenske nechal rabína žít jenom proto, že ho slyšel zpívat a velmi ho jeho zpěv zaujal.

Rabín Kateřinu na konci knihy opěvuje slovy „Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisickrát spravedlivá, tisíckrát krásná.“

Židé z vlaku zahlédly, jak se dva němečtí vojáci v táboře tahaly o malé dítě až ho rozpůlily na půl.

Kateřina a všichni ostatní přemýšlející nad původem podivného zápachu budov s komíny.

Brenske neustále sliboval Kateřině shledání s její rodinou, přesto, že všichni byli mrtví.

The post Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor: Arnošt Lustig

Deník přidal(a): Nikol

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Vypracovala:  Nikola Sokolová

Arnošt Lustig

Byl českýžidovskýspisovatel, scenárista, novinář a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu.

Narodil se 21. 12. 1926 v Praze, v rodině maloobchodníka. Roku 1941 byl z rasových důvodů (žid) vyloučen z měšťanky, učil se krejčím. Roku 1942 byl Lustig deportován do Terezína, prošel koncentračními tábory Terezín, Osvětim a Buchenwald. 13. dubna 1945 pak uprchl z transportu smrti (Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války.

Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal také přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin. Po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladýsvět.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Jeho knihy byly vyřazeny z veřejných knihoven.  Nejdříve emigroval do Jugoslávie a  v roce 1970 se nakonec usadil v USA. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem.

Novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzvou byla oceněna v roce 1966 Státní cenou, v roce 1973 byla nominována ve Spojených státech na Národní knižní cenu a v roce 1974 získala americkou prestižní cenu B’nai B’rith Book Award.

Dne 26.2. 2011 zemřel v Praze na rakovinu.

Díla:

• Povídky: Noc a naděje, Démanty noci, Ulice ztracených bratří, První stanice štěstí, Noc a den, Nikoho neponížíš, Hořká vůně mandlí, Oheň na vodě
• Novely: Můj známý Vili Feld, Dita Saxová, Modlidba pro Kateřinu Horovitzovou, Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
• Romány: Propast, Miláček, Král promluvil, neřekl nic,
• Eseje:  Vybrané texty z let
• Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě
• Esence – sbírka citátů

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Tato dramatická novela je složena z kapitol, které na sebe vzájemně navazují v kontextu. Příběh je inspirován podle skutečné události.

Děj začíná v momentě, kdy se dvacet bohatých Židů vrací z Ameriky, kam emigrovali. Cestou jsou ale v Itálii zatčeni nacisty. Ti židovským obchodníkům s americkými pasy namluví, že za předpokladu úhrady potřebných výdajů mohou být vyměněni za německé prominenty zajaté spojeneckou armádou.

Poté jsou odvlečeni do koncentračního tábora. Při cestě procházejí kolem rampy, kdy jeden z bohatých mužů, pan Herman Cohen, zaslechne hlas dívky, která říká: ,,Ještě nechci umřít!“

Dívka ho zaujme a chce jí pomoci, proto si ji vezme s sebou jako doprovod. Slíbí, že veškeré výdaje zaplatí i za ni. Dívka, jejíž jméno je Kateřina Horovitzová, s sebou nemá ale žádné oblečení ani doklady, všechno se ztratilo během transportu na rampu. Herman Cohen pro ni v táboře nechá ušít kostým i kabát. Kateřina se snaží od krejčího vyzvědět nějaké informace  o sestrách, rodičích a dědečkovi. Bohužel marně. V krejčího očích vidí jenom nejistotu a strach.

V táboře je celá skupina přidělena  k panu Bedřichu Brenskemu, krerý je neustále uklidňuje slovy, že tato výměna probíha v zájmu Říše a pod záštitou Červeného kříže. Zároveň je přesvedčuje o tom, že na ně čeká loď, která je odveze zpět do Ameriky. Nejdříve, ale musejí dojet zvláštním vlakem k přístavu.

Celá cesta vlakem je do detailu promyšlená. Hlavním úkolem pana Brenskeho je dostat ze všech bohatých Židů peníze, které mají uložené ve švýcarských bankách. Vystrašení Židé ze smrti postupně pod nátlakem podepisují šeky.

Náhle se zjístí, že Kateřina Horovitzová nemá svůj pas, proto jsou všichni cestující nuceni vrátit se do tábora, kde bude zhotoven sňatek Kateřiny a pana Hermana (platí Norimberské zákony, proto není možné provést sňatek mimo tábor). Samozřejmě toto zdržení vede k příjmu peněz pro pana Brenskeho.

Nakonec dostanou oznámení, že přes hranice není možno přejet bez tzv. dezinfikace. Celá skupina, včetně Kateřiny, je zahnána do umýváren. Zde obdrží mýdlo s příkazem se  svkléknout a podstoupit koupel. Kateřina vytuší, že s umývárnou nemá tahle místnost nic společného a vycítí blížící se smrt. Odmítá se před důstojníky svléct. Důstojníci ji urážejí a nadávají. V nestřeženém okamžiku sebere jednomu z nich pistoli. Za jejích šest sester, matku, otce a dědečka vyjde z pistole devět výstřelů. Jeden důstojník je zastřelen a další zraněn. Během okamžiku se seběhnou do umývárny důstojníci, násilím zavřou Kateřinu i se zbytek výpravy do plynové komory a poté je tam zastřelí.

Ukázka z díla:

,,Připadám si jako bankovní úředník, a ne jako voják tajného oddělení,“  posteskl si pan Brenske. ,,Je mi to skoro už proti mysli. Naštěstí peníze máte a věřte, že vám někdy až závidím, jaké krkolomné okolnosti vám to pomáhá překlenout. Rád bych vám od této chvíle říkal už jenom věci příjemné. Mám takové tušení, že jsem už tak daleko, pokud z vojenských důvodů nebude rozhodnuto jinak. Ale i to, co si myslím, že tohle je opravdu už náš poslední požadavej, mne uklidňuje. V této ruce držím vaše příslušná potvrzení. Koneckonců  nebyl tento  poslední požadavek způsoben naší stranou. Ani nebylo v našich silách předpokládat nepředpokládáné. Miluji korektnost, a proto pravím: nedá se nic dělat, pánové, chcete-li vyrovnat v odpovídajících hodnotách nabídku vašich úřadů za menší počet neměckých zajatců, musíte to zaplatit.“

Tento příběh poukazuje na hrůzy Druhé světové války. Objevuje se v něm nelidskost nacistů, nenávist Židů, touha po penězích a moci. Arnošt Lustig prošel třemi koncentračními tábory,  a proto je v tomto díle vloženo mnoho vlastních vzpomínek na nelidské zachacení.

Jazyk díla:

Autor v tomto díle používá spisovnou a občas i hovorovou češtinu. Můžeme narazit i na německé výrazy jako například – genickschuss. Je zde také dobře poznat povaha postav, protože autor je rozlišuje v jejich mluvě.

Hodnocení:

Z tohoto díla mi občas lezl mráz po zádech. Krutosti, které byly páchany v koncentračních táborech na nevinných lidech, jsou prostě neodpustitelné. Dílo mě zaujalo po psychologické stránce. Nacisté moc dobře vědeli, jak dostat z bohatých židů peníze pod výhružkou smrti. Nakonec bych chtěla dodat moji zaujatost pro Kateřinu Horovitzovou, která se do poslední chvíle svého života jako jediná bránila a alespoň se částěčně pomstila za svou rodinu. Tento příběh by měl přečíst každý člověk, který si nevaží všeho, co kolem sebe má!

Informační zdroje:

Použitá literatura:

Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Praha, Mladá Fronta 1990

Internet:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_Lustig

The post Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.