Kniha: Čekání na Godota

Autor: Samuel Beckett

Deník přidal(a): Jakub

SAMUEL BECKETT (1906-1989)

• Irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla (antidivadla).
• Od dětství měl výjimečné jazykové vlohy.
• Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat pouze spisovatelské dráze.
• Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě.
• Od roku 1933 – 1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil, studentkou hry na piano, se kterou se později oženil.
• V roce 1961 oženil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, seznámil se s ní cca ve 30. letech
• Roku 1969 mu byla udělena Nobelova cena. Většinu peněz, které tím získal, daroval chudým umělcům.
• Přejímá názory existencionalistů, jako byl Albert Camus a Jean-Paul Sartre.
• Roku 1984 píše hru Katastrofa s disidentským tématem – speciálně pro Václava Havla
• V letech 70. se zhruba po 40 letech navrací k poezii. Objevují se sbírky krátkých básní.

KNIHA ČEKÁNÍ NA GODOTA (En attendant Godot):

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Čas děje je blíže neurčený, stejně jako místo konání. Na takřka prázdné scéně (tvoří ji venkovská cesta, strom a kámen) objevují dva tuláci – Estragon a Vladimír, čekají na blíže neurčeného Godota. Symbolické, nadčasové vyznění posiluje už volba jazykové různorodých jmen (ruského, francouzského, italského, anglického). Smysl postavy Godota, čekání i hry samé autor nijak neupřesnil, je však nepochybné, že působivost hry je do značné míry dána její významovou neurčitostí, nedopovězeností.

HLAVNÍ POSTAVY: 

• Blíže neurčení tuláci Vladimír a Estragon
• Pozzo (otrokář) a jeho otrok Lucky

DĚJOVÁ LINIE:

• Hra je o čekání, které nikdy nekončí a nepřináší očekávaný výsledek.
• Čas děje je blíže neurčený, stejně jako místo konání.
• Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou.
• Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.
• Druhé dějství pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je pro změnu němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale nakonec se ani nehnou.

Drama tvoří pouze dvě dějství.

1. jednání: scéna pouze s jedinou kulisou a tou je strom

• Setkání dvou tuláků – z jejich chaotického a nesmyslného dialogu vyplývá, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy
• Přichází pan Pozzo se svým sluhou Luckym. Lucky je otrok ověšený věcmi, jako je kufr, stolička, …
• Po jejich odchodu přichází chlapec s oznámením, že pan Godot přijde zítra

2. jednání: následující den, stejná hodina i místo

• Téměř identické opakování prvního jednání, ale Pozzo je slepý (závislý na tulácích a Luckym, který pro změnu oněměl)
• Na konci obou jednání přichází chlapec s hlášením, že pan Godot dnes nepřijde, ale zítra určitě, v druhém dění je však Vladimír frustrovaný tím, že se věci nesmyslně opakují a lidé si ho nepamatují. Jeho téměř agresivní kladení otázek chlapce vyděsí a uteče.
• V závěru hry se chtějí tuláci oběsit, ale opět nemají provaz (předchozí den o oběšení uvažovali.)
• Chtějí také odejít, ale nedokážou to, zůstávají stát, mezi Godotem a smrtí totiž neexistuje nic jiného než čekání

The post Čekání na Godota – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.