Kniha: Čekání na Godota
Autor: Samuel Beckett
Deník přidal(a): Jakub
SAMUEL BECKETT (1906-1989)
- Irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla (antidivadla).
- Od dětství měl výjimečné jazykové vlohy.
- Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat pouze spisovatelské dráze.
- Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě.
- Od roku 1933 – 1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil, studentkou hry na piano, se kterou se později oženil.
- V roce 1961 oženil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, seznámil se s ní cca ve 30. letech
- Roku 1969 mu byla udělena Nobelova cena. Většinu peněz, které tím získal, daroval chudým umělcům.
- Přejímá názory existencionalistů, jako byl Albert Camus a Jean-Paul Sartre.
- Roku 1984 píše hru Katastrofa s disidentským tématem – speciálně pro Václava Havla
- V letech 70. se zhruba po 40 letech navrací k poezii. Objevují se sbírky krátkých básní.
KNIHA ČEKÁNÍ NA GODOTA (En attendant Godot):
CHARAKTERISTIKA DÍLA:
Čas děje je blíže neurčený, stejně jako místo konání. Na takřka prázdné scéně (tvoří ji venkovská cesta, strom a kámen) objevují dva tuláci – Estragon a Vladimír, čekají na blíže neurčeného Godota. Symbolické, nadčasové vyznění posiluje už volba jazykové různorodých jmen (ruského, francouzského, italského, anglického). Smysl postavy Godota, čekání i hry samé autor nijak neupřesnil, je však nepochybné, že působivost hry je do značné míry dána její významovou neurčitostí, nedopovězeností.
HLAVNÍ POSTAVY:
- Blíže neurčení tuláci Vladimír a Estragon
- Pozzo (otrokář) a jeho otrok Lucky
DĚJOVÁ LINIE:
- Hra je o čekání, které nikdy nekončí a nepřináší očekávaný výsledek.
- Čas děje je blíže neurčený, stejně jako místo konání.
- Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou.
- Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.
- Druhé dějství pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je pro změnu němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale nakonec se ani nehnou.
Drama tvoří pouze dvě dějství.
1. jednání: scéna pouze s jedinou kulisou a tou je strom
- Setkání dvou tuláků – z jejich chaotického a nesmyslného dialogu vyplývá, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy
- Přichází pan Pozzo se svým sluhou Luckym. Lucky je otrok ověšený věcmi, jako je kufr, stolička, …
- Po jejich odchodu přichází chlapec s oznámením, že pan Godot přijde zítra
2. jednání: následující den, stejná hodina i místo
- Téměř identické opakování prvního jednání, ale Pozzo je slepý (závislý na tulácích a Luckym, který pro změnu oněměl)
- Na konci obou jednání přichází chlapec s hlášením, že pan Godot dnes nepřijde, ale zítra určitě, v druhém dění je však Vladimír frustrovaný tím, že se věci nesmyslně opakují a lidé si ho nepamatují. Jeho téměř agresivní kladení otázek chlapce vyděsí a uteče.
- V závěru hry se chtějí tuláci oběsit, ale opět nemají provaz (předchozí den o oběšení uvažovali.)
- Chtějí také odejít, ale nedokážou to, zůstávají stát, mezi Godotem a smrtí totiž neexistuje nic jiného než čekání
