Tartuffe – čtenářský deník (2)

Kniha: Tartuffe

Autor: Moliére

Deník přidal(a): verca009

Přidáno na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Bibliografické údaje o knize

• Autor: Moliére
• Název díla: Tartuffe
• Označení vydání: Větrné mlýny, 2006
• Rozsah díla: 122 stran
• Standartní číslo: ISBN 80-86907-23-6
• Překlad: František Vrba

 

Informace o autorovi

• vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
• narodil se 15. ledna 1622 (období Klasicismu)
• francouzský herec, dramatik a spisovatel
• jednoznačně patří k nejvýznamnějším představitelům Klasicismu, protože se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (komedie, fraška, bajka, satira)
• pro jeho tvorbu je typická odvážná kritika tehdejších společenských poměrů a nedodržování 3 jednot (místa, času a děje)
• ve svých dílech zesměšňoval šlechtu a její morálku, náboženské a mravní pokrytectví atd.
• byl oblíbený zejména u střední vrstvy, protože tu vyšší kritizoval
• založil svou vlastní kočovnou společnost, kterou král Ludvík XIV. povýšil na královskou společnost
• napsal 33 her (mezi nejvýznamnější patří Misantrop, Zdravý nemocný, Škola žen nebo Lakomec)
• vobdobí Klasicismu psal také Piere Corneille (Cid), Jean Racine (Fiedra) nebo Carlo Goldini (Sluha dvou pánů)

 

Obecné informace o díle

• komedie o pěti dějstvích
• kritizuje církev, a proto byla dlouho zakázána
• napsána v polovině 17.století
• upozorňuje na špatné lidské vlastnosti – chamtivost, povýšenost, faleš
• vobdobí Klasicismu
  • představuje opak Baroka, zdůrazňuje člověka a rozum
  • inspiruje se Antikou (období dokonalosti, jednoduchost, umírněnost)

 

Jazyk knihy

• ve verších
• objevují se výrazy lidového jazyka, které však nepřevažují (přítelíček)
• každá postava mluví jiným jazykem:
  • Kleantes – spisovná mluva, dlouhá souvětí
  • Dorina – prostá mluva, šikovně vyjadřuje svůj názor
• autor hojně používá citoslovce

 

Děj a myšlenky

Děj

Orgon našel Tartuffa, který žil v bídě. Bylo mu ho líto, a tak ho vezme k sobě domů. Později si Orgon Tartuffa oblíbí a velmi mu důvěřuje. Všichni členové jeho rodiny v něm po právu vidí úlisného pokrytce, jen Orgon a jeho matka ho mají za svatého.  Později se ukáže, že měli pravdu. Orgon sice slíbil ruku své dcery Mariany Valérovi, později však přehodnotí svůj názor a chce, aby si vzala Tartuffa. Svého syna Damise vyhodí z domu, když se mu snaží otevřít oči a na Tartuffa nechal dokonce přepsat celý dům, aby naštval ostatní. Ze zaslepenosti ho uvádí až scéna, když se ukryt pod stolem stává svědkem, jak se Tartuffe pokouší svést jeho ženu. Orgon se rozčílí a chce vyhnat Tartuffa nadobro z domu, ale mu už patří celý dům, a navíc mu Orgon svěřil důležité papíry, které by ho mohly dostat do žaláře. Tartuffe posílá do domu soudního vykonavatele, který má rodinu vystěhovat z domu a jede žalovat ke Králi. O něco později se vrací zpět i s královským zmocněncem, který má Orgona zatknout. Když už vše vypadá hodně černě, královský zmocněnec nezatýká jménem krále Orgona, nýbrž Tartuffa, ve kterém král odhalil jeho faleš. Orgonovi vše odpustí a vrátí mu dům.

 

Myšlenka

• Dílo kritizuje církev:
  • typ „svatouška“, schovává se za názory církve, odsuzuje radost ze života, smích, … a tímto přísným jednáním ukazuje, že je mravnější než jeho okolí, tím se vetře do přízně Orgona, který mu postupně svěří svou domácnost, a dokonce i svou rodinu
  • aby Orgon dokázal, jak Tartuffovi věří, přepíše na něj i svůj majetek

 

Charakteristiky důležitých postav (1-3)

• Tartuffe – je bez charakteru, lhář, panovačný, mstivý, vychytralý, úlisný. Myslí jen sám na sebe. Velmi dobře předstírá zbožnost a také čestnost.
• Orgon – naletí Tartuffovi, je velmi důvěřivý, slaboch a také pokrytec

 

Co jste si o knize mysleli vy?

Nejprve mi chvíli trvalo, než jsem se v ději zorientovala, protože nás autor posílá přímo doprostřed děje. Také jsem se na začátku zděsila, protože jsem zjistila, že je kniha napsána ve verších, ale zjistila jsem, že se mi velmi dobře četla, sem tam jsem se dokonce zasmála. Moc se mi líbil překvapivý závěr, který jsem opravdu nečekala.

 

Ukázka

ORGON: Hmmm, od ní bude já se učit mravům, vida!

DORINA: Měl byste opravdu na moje slova dát.

ORGON: Nic nedbej, dceruško, a nech ji povídat! Tvůj otec přece ví, co může obšťastnit tě. Dal jsem své slovo sic již Valeriu, dítě, ten ale mimo to, že hraje velmi rád, je trochu libertin, jak se lze domnívat. Já nevím, že by kdy byl v chrámu na mši svaté.

DORINA: Má tam snad docházet, když vy v něm vystáváte, jak ti, co chodí tam se jenom ukázat?

ORGON: Ty rozumy si nech, až se tě budu ptát. (K Marii) Tvůj ženich, Tartuffe, se těší přízni Páně, a to je bohatství jen zřídka popřávané. Ten sňatek vyplní tvůj nejsmělejší sen, jen samou radostí a štěstím naplněn. Budete spolu žít, v svém srdci zbožné plání, jak párek hrdliček jen v samém cukrování, dni u vás poplynou bez každých marných svád a ty jej učiníš – čím budeš sobě přát…

DORINA: Udělá z mužíka paroháče.

ORGON: I plesky!

DORINA: Říkám vám, že, taškář, brzo zpláče, že její planeta už zmůže všechnu ctnost, co jí má slečinka a její nevinnost.

ORGON: Mlč! Neskákej mi v řeč, ty jedna hubatice, a přestaň strkat nos, do čeho nemáš, sice…

DORINA (ho přeruší vždy, když se chystá mluvit k dceři): Já o tom hovořím jedině kvůli vám.

ORGON: Máš tuze starostí.

DORINA: To mám.

ORGON: Mlč, povídám!