Kniha: Jméno růže
Autor: Umberto Eco
Deník přidal(a): nanynaaa
Bibliografické údaje:
- Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1988, z italského originálu II nome della rosa přeložil, poznámkou překladatele a vysvětlivkami opatřil Zdeněk Frýbort
Směr/období:
- Postmodernismus (směr od začátku 60. let 20. století, mnohovrstevnatost, míšení vyšších a nižších žánrů, detabuizace, dvouúrovňovost vnímání – více interpretací, častý sklon k mystifikaci, důležitost symbolů, intertext (dílo navazuje na jiné texty), metatext (tématizace procesu psaní, transtext (vložení jiného textu do díla), další autoři: W. Styron (Sophiina volba), V. Nabokov (Lolita)
Hlavní postavy
- Adso z Melku – hrdina vyprávějící příběh (autor rukopisu), mladý a naivní mnich, doprovází svého učitele
- Vilém z Baskervillu – jeho učitel, františkánský mnich, vzdělaný až geniální, racionálně uvažující, snaží se vyřešit sérii vražd v klášteře,
- Jorge z Burgasu – slepý stařec, bývalý knihovník, jenž je úhlavním nepřítelem Viléma a Adsa, chytrý a lstivý, záporná postava
- Bernardo Gui – inkvizitor, starý známý Viléma
Děj
Příběh je vyprávěn formou rukopisu sepsaného mnichem Adsem z Melku, který retrospektivně popisuje události z dob svého mládí, kdy doprovázel svého učitele Viléma z Baskervillu na cestách.
Ti jednoho dne přijíždí do dominikánského kláštera, aby se zúčastnili disputace mezi papežskou legací a zástupci františkánského řádu s podporou císaře o chudobě církve.
Během jejich pobytu v klášteře dochází k sedmi záhadným vraždám, kdy je každý den nalezen jeden z mladých mnichů. Adso a Vilém se rozhodnou po vrahu pátrat. Jejich úvahy je dovedou až do klášterní knihovny, která má podobu labyrintu. Právě v ní se ukrývá indicie k vyřešení celého případu – vzácný rukopis, druhý díl Aristotelovy Poetiky, který pojednává o smíchu.
I přes vraždy dochází k setkání papežské legace s františkány. Roztržka v oblasti filosofických a teologických otázek vyústí v proces s bývalými členy sekty. Inkvizitor Bernard Gui odsuzuje vesnickou dívku a dva mnichy k smrti upálením.
V závěru se ukazuje, že za vraždami stojí bývalý knihovník Jorge, který očekává příchod Antikrista. Snažil se Aristotelovu Poetiku uchránit, takže napustil stránky jedem. Později v knihovně vypukne požár, jenž se rozšíří po celém klášteře. Pro Viléma se však jedná o šťastný konec, jelikož se mu povedlo rozluštit všechny vraždy a zároveň uchránil svůj život během požáru.
Adso a Vilém se nakonec rozchází, Adso zamířil do Mellku a Vilém do Anglie, kde údajně zemřel na mor.
