Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Deník přidal(a): Filip112
William Shakespeare
Život a tvorba autora:
- Byl to fenomenální anglický renesanční básník, dramatik a divadelní herec, žijící v letech 1564 až 1616.
- Je celosvětově považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a bezpochyby nejvýznamnějšího dramatika všech dob.
- Své největší úspěchy a slávu zažil v Londýně, kde se stal i spolumajitelem věhlasného divadla Globe.
- Během svého života napsal okolo 38 dochovaných divadelních her, 154 milostných sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších drobnějších děl.
- Jeho hry se vyznačují hlubokou psychologií postav, nadčasovostí a byly postupně přeloženy do všech významnějších světových jazyků.
- Mezi jeho další slavná díla patří tragédie Hamlet, Othello, Macbeth či komedie Zkrocení zlé ženy a Sen noci svatojánské.
Dílo: Romeo a Julie
Literární zařazení a základní informace:
- Literární druh: Drama (divadelní hra určená pro předvádění na jevišti).
- Literární žánr: Renesanční milostná tragédie.
- Doba vzniku a vydání: Hra byla napsána přibližně v roce 1595, poprvé však byla knižně vydána v roce 1597 v tehdejším Anglickém království.
- Čas a prostor děje: Děj se odehrává v 16. století ve slunných italských městech Verona a Mantova.
- Hlavní téma: Nešťastná, ale osudová láska dvou mladých milenců pocházejících z nesmiřitelně nepřátelských rodů.
- Jedná se patrně o úplně nejznámější a nejcitovanější milostný příběh v celé historii světového dramatu a literatury.
Charakteristika hlavních postav:
- Romeo Montek: Dospívající mladý hoch z rodu Monteků. Je bláznivě zamilovaný do spanilé Julie a je pro ni schopen udělat naprosto cokoliv. Je to velký romantik, je velmi citlivý, odvážný a zpočátku se snaží zbytečným rodovým sporům vyhýbat.
- Julie Kapuletová: Překrásná, teprve čtrnáctiletá dívka. Je nesmírně oddaná Romeovi, tajně se za něj provdá a pro svou lásku obětuje vše. Je velmi citlivá a laskavá. Nemá příliš důvěrný vztah ke svým přísným rodičům, ale o to více má ráda svou upovídanou chůvu, které se svěřuje.
- Otec Vavřinec (v originále Lorenzo): Starý, moudrý a nezištně ochotný františkánský mnich. Je to obětavý muž, který tajně oddal Romea a Julii v naději, že tím ukončí nenávist obou rodů.
- Chůva: Prostá, zemitá žena, která vychovávala Julii od kojence. Je velmi veselá, neustále upovídaná a funguje jako hlavní tajný prostředník mezi Romeem a Julií. Je ochotna udělat pro Julii naprosto cokoli, jen aby byla dívka šťastná.
- Tybalt: Horkokrevný bratranec Julie. Z duše nenávidí Monteky, je velmi agresivní, krutý, arogantní a namyšlený. Pořád se chce s někým prát, což se mu stane osudným, když je nakonec v souboji zabit Romeem.
- Merkucio: Příbuzný veronského vévody a Romeův nejlepší přítel (v původním textu byla hrubá chyba, Merkucio opravdu není klidný). Je naopak velmi cynický, výbušný, nesmírně vtipný, rád provokuje a jeho zbytečná smrt odstartuje celou tragédii.
- Benvolio: Blízký příbuzný Monteků a Romeův přítel. Narozdíl od Merkucia je to právě on, kdo je velmi rozumný, klidný, starostlivý a snaží se vždy rvačky na náměstí uklidnit (i zde byly v původním textu vlastnosti přehozené).
- Paris: Vznešený, bohatý a vcelku pohledný hrabě. Je to nápadník, kterého rodiče vybrali Julii za manžela, ona ho však z celého srdce odmítá, protože už miluje Romea.
Děj díla:
Už dlouhá léta se ve slunném italském městě Verona k smrti nenávidí dva bohaté šlechtické rody – Montekové a Kapuletové. Z těchto rodů pocházejí i mladí Romeo a Julie, bohužel však každý stojí na opačné straně barikády. Na velkolepém maškarním plese, který pořádají Kapuletové, se v převleku objeví i mladíci z druhého rodu. Tam v davu poprvé Romeo spatří překrásnou Julii a hned na první oční kontakt se do sebe bláznivě zamilují. Je to opravdová láska na první pohled. V tu chvíli bohužel ani jeden netuší, že jsou to potomci nepřátel, lidé, kteří se podle nepsaných pravidel nikdy neměli vidět a zažít tento krásný pocit.
Hned po skončení plesu se Romeo tajně vydá hledat Juliin balkon v zahradě Kapuletů. Hledá sice s rizikem odhalení strážemi, ale nakonec ho přeci jen najde. Když se v noci spatří, začnou si povídat a vyznají si hlubokou lásku. Tu noc se duševně sblíží natolik, že se hned druhý den nechají potají oddat moudrým otcem Vavřincem (Lorenzem), který doufá, že sňatek rodiny usmíří.
Klid však netrvá dlouho. Juliin agresivní bratranec Tybalt na náměstí vyprovokuje rvačku a zákeřně zabije Romeova nejlepšího přítele Merkucia. Zlomený Romeo v návalu obrovského vzteku Merkucia pomstí a Tybalta v souboji zabije, ačkoliv ví, že je to krev jeho čerstvé manželky. Trestem od vévody za tento krvavý čin je okamžité a doživotní vyhnání z Verony. V ten moment dostane Romeo obrovský strach, že už svou manželku nikdy v životě neuvidí, a po tajně strávené noci s Julií odjíždí do Mantovy. Jakmile se do zoufalé situace dostane i Julie, kterou navíc rodiče nutí do svatby s hrabětem Parisem, nezbývá jí nic jiného než poslechnout šílený plán otce Vavřince. Nemůže a nechce totiž bez svého Romea dál žít.
Skutek, který se rozhodne udělat, spočívá v tom, že vypije speciální uspávací lék, díky kterému důvěryhodně sehraje, že je mrtvá. Na následky této zdánlivé smrti je rodinou oplakána a odnesena do chladné rodinné hrobky. Nic netušící Romeo se však kvůli nedoručenému dopisu od mnicha nedozví pravdu, ale od sluhy zjistí, že je Julie skutečně „mrtvá“. Zlomený žalem si koupí jed, přijde k hrobce (kde v boji zabije truchlícího Parise) a tam se sám otráví, protože si myslí, že bez jeho milované Julie nemá život už žádný smysl. Julie se náhle z umělého spánku probudí a s obrovskou hrůzou uvidí vedle sebe ležet mrtvého Romea. Neunese tu bolest a ihned do sebe zabodne jeho dýku, kterou se doopravdy zabije. Oba nevinní milenci tak nesmyslně zemřeli pro svou lásku. Na následky tohoto otřesného činu se u hrobky sešly oba rody a nad těly svých dětí se konečně provždy usmířily.
Kompozice díla a jazyk:
- Hlavní motivy: Čistá láska, rodová nenávist, osudovost, smrt, přátelství i kruté nepřátelství a nesmyslná válka dvou rodů.
- Kompozice: Dějová výstavba je přísně chronologická (události jdou od nejstarší po nejnovější) a dílo se formálně člení na úvodní prolog a 5 dějství (aktů).
- Řeč postav a styl: Děj je tvořen výhradně přímou řečí postav (dialogy a monology). Střídají se věty jednoduché i složitá vzrušená souvětí. Základním slohovým postupem je dramatické vyprávění.
- Jazyk a veršovaná výstavba: Základní jazyk je spisovný, neobyčejně bohatý a vznešený. Hra je psána pětistopým jambickým veršem (blankversem), jak ukazuje např. verš: „Ona se slibem láska odříká, tu zprávu z úst mých živá smrt ti dá.“
Básnické prostředky (Tropy a Figury):
- Paradox: Tvrzení, které zdánlivě nedává smysl a odporuje si (např. „Jediná moje láska musí být jediná moje nenávist.“ nebo „Můj milovaný je můj nepřítel.“).
- Personifikace (Zosobnění): Přisuzování lidských vlastností neživým věcem (např. „hanba se krčí“, „slunko vyhlédlo“).
- Epiteton (Básnický přívlastek): Zdůrazňuje určitou stálou vlastnost (např. „nezměrná bolest“, „černý ortel“, „cypřišový háj“).
- Řečnická otázka: Otázka, na kterou se nečeká odpověď (např. „Romeo, Romeo, ach, proč jsi Romeo?“).
- Metafora: Přenesení významu na základě podobnosti (např. „okenice očí“ místo oční víčka, „služebnice pod zemí“ místo hřbitovní červi).
- Archaismy: Zastaralá, dnes již nepoužívaná slova (např. „zašveholil“).
- Anafora: Opakování shodného slova na začátku veršů (např. „Smrt mi ji vzala, smrt mi bere řeč.“).
- Epifora: Opakování shodného slova na konci veršů (např. „Co mouchy mohou, Romeo nemůže. / Jsou svobodné a Romeo je vyhnán.“ – ukázka bezmoci, kdy slovo vyhnán rezonuje koncem veršů).
- Apostrofa: Emotivní oslovení nepřítomné osoby nebo věci (např. „Pojď, Romeo, ty duše přestrašená.“).
Vlastní názor a inspirace díla:
Tvá úvaha o inspiraci je naprosto správná. Shakespearovi byla skutečně hlavní inspirací jiná starší literární díla, konkrétně slavná anglická epická báseň od Arthura Brookea a staré italské renesanční povídky, které tento motiv zpracovávaly už před ním (nešlo tedy o sochu, ale o literaturu). Jinak je to opravdu skvěle zpracované dílo. Akorát mi při čtení trochu vadil ten nesmírně smutný a zbytečný konec vlastně obou hlavních hrdinů. V dnešní době jsme totiž zvyklí, že skoro všechny příběhy končí klasickým „a žili šťastně až do smrti“. Líbí se mi, jak obrovský má hra přesah, jak je dílo přeloženo do mnoha jazyků, a je dobře, že je i mnohokrát úspěšně zfilmované. Podle mě by si měl každý člověk tuto legendární knížku přečíst alespoň jednou za život a rozhodně by tento klenot neměl chybět v žádné domácí knihovně.
