Kniha: O myších a lidech
Autor: John Steinbeck
Deník přidal(a): Alexandra
Více deníků a rozborů na Studijni-svet.cz
John Ernst Steinbeck
Základní údaje o autorovi a období:
- Byl americký spisovatel, nositel Pulitzerovy ceny za román Hrozny hněvu (1940) a Nobelovy ceny (1962).
- V letech 1919–1925 studoval na univerzitě ve Stanfordu historii a anglickou literaturu.
- Potom se pokoušel uchytit v New Yorku jako novinář a spisovatel.
- Střídal různá zaměstnání (pracoval na rančích, v cukrovaru, stavěl silnice), zkušenosti z tohoto období využil ve svých sociálně kritických románech.
- Jeho romány je třeba chápat jako reakci na hospodářskou krizi, nehledají řešení, omezují se na popis bídy. Jeho hrdinové jsou obyčejní lidé, většinou zemědělci.
- Je zařazen do období 1. pol. 20. století, meziválečné literatury, sociálně kritické prózy.
- Autoři, kteří psali ve stejném období: Mark Twain, Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby).
Další díla:
- Hrozny hněvu (historie rodin, které přišly o půdu a zoufale putují Spojenými státy za slíbenou prací)
- Neznámému bohu
- Ryzáček
- Na Plechárně
- Toulavý autobus
Dílo: O myších a lidech
Základní literární teorie:
- Literární druh a žánr: epika, novela
- Rok prvního vydání: 1937 (přečtené vydání: Alpress, Frýdek-Místek, 2004, překlad Vladimír Vendyš)
- Téma a hlavní myšlenka: Hlavním tématem je kritika drsných sociálních podmínek, absolutní osamělost nádeníků, nedosažitelnost amerického snu a falešné naděje. Důležitým motivem je obětavé přátelství a eutanazie (zabití z milosti).
- Časoprostor: Děj se odehrává ve 30. letech 20. století (v době hospodářské krize). Prostorem je venkovské salinaské údolí poblíž města Soledad v Kalifornii.
Kompozice a jazyk:
- Kompozice: Chronologická. Vyprávění probíhá v er-formě z pohledu nezúčastněného, objektivního vypravěče. Má silnou divadelní strukturu (mnoho dialogů).
- Jazyk: Jednoduchý a reálný. V dialozích se hojně využívá nespisovná čeština, slang a hovorové výrazy dělníků.
Charakteristika hlavních postav:
- George Milton: Malý s ostrými rysy, povahově rázný, kritický a obětavý. Urovnává všechny problémy, stará se o Lennieho, i když opakovaně vzpomíná, jak by se mohl sám mít dobře.
- Lennie Small: Velký, s ohromnou silou, nevýraznými rysy. Je hloupý a naivní, ale hodný a pracovitý. Rád hladí hebké věci, což ho přivádí do potíží.
- Candy: Starý dobrák, kterého oslní nápad na hospodářství a rád by se k němu na stará kolena s úsporami přidal.
- Curley: Syn majitele farmy, agresivní člověk s komplexem méněcennosti, který se rád pere.
- Curleyho žena: Krásná, ale v manželství nešťastná a osamělá žena, která se snaží upoutat pozornost dělníků.
- Slim: Moudrý kočí, přirozená autorita mezi dělníky.
- Crooks: Koňák černoch, který žije kvůli rasismu osaměle na okraji společnosti.
Detailní děj (Obsah):
Příběh se odehrává ve 30. letech 20. století, kdy dva potulní zemědělští dělníci, Lennie Small a George Milton, utíkají z města Weed a hledají novou práci. Museli utéct, protože Lennie – obrovský muž s mentálním postižením – tam nechtěně vyděsil mladou ženu, když jí ze záliby v hebkých věcech začal hladit šaty a v panice ji odmítl pustit, což žena nahlásila jako pokus o znásilnění. Nyní oba míří pracovat na farmu do salinaského údolí poblíž města Soledad. Jejich snem je našetřit si peníze na vlastní hospodářství a chovat tam krávy, prasata, slepice a Lennie by se staral o králíky. Protože se George bojí, že Lennie opět provede nějakou hloupost, nařídí mu u řeky, aby se sem přišel schovat do vrbiček, jestli něco provede, a přikáže mu, ať při nástupu do práce raději mlčí.
Na farmě začnou pracovat a Lennie svou silou odvádí za dva. Seznamují se s ostatními – s moudrým kočím Slimem, který dá Lenniemu štěně, s černošským koňákem Crooksem a s uklízečem Candym, kterého jejich nápad s hospodářstvím oslní a chce se k nim s úsporami přidat. Na farmě je rovněž Curley, syn majitele farmy, který se rád pere, a jeho krásná žena. Curley jednou žárlivě obviní Lennieho, že po ní kouká, a začne do něho surově tlouct. Lennie se zpočátku nebrání, ale na Georgův povel mu nakonec svou obrovskou silou rozmáčkne ruku. Nikdo mu to ale nevyčítá, protože si o to Curley říkal.
Když se všichni vydali do města, šel se Lennie podívat za štěnětem. Další den však Lennie sedí ve stáji a hladí už jen mrtvé štěně, které ve své neobratnosti omylem zabil. Za chvilku přijde Curleyho žena. I když má Lennie od George nařízeno se s ní nebavit, přemluví ho a vypráví mu o svém nešťastném životě. Lennie se jí přizná, že zabil štěně a že rád sahá na hebké věci. Ona mu proto nabídne, ať si pohladí její jemné vlasy. Lennie však přitlačí, a když žena začne křičet a škubat sebou, zpanikaří. Zavře jí ústa a při snaze ji utišit jí nechtěně zlomí vaz. Když si uvědomí, co provedl, uteče se schovat do vrbiček k řece.
Za chvíli je tělo nalezeno a všem, zejména Curleymu, je jasné, že to udělal Lennie. Vydají se ho lynčovat a zabít. George však běží napřed k řece, kde Lennieho najde. Lennie čeká pokárání, ale George si k němu sedne a začne mu klidným hlasem znovu vyprávět jejich krásný sen o tom, jaké budou mít hospodářství. Zatímco si Lennie představuje budoucnost, George vytáhne zbraň a z milosrdenství, aby ho uchránil před krutou smrtí od rozzuřeného davu, ho střelí do zátylku.
Zhodnocení:
Knížka se mi velice líbila kvůli poutavému příběhu. Líbily se mi různé povahové rysy postav a sama zápletka. Nejvíc mě překvapil konec, kdy George zastřelil Lennieho, i přes to, že to nejspíš myslel dobře. Také mě zaujala Curleyho žena, která se mi zpočátku nelíbila, ale později mě překvapila svou opuštěností a tím, že chtěla jen lásku. Také se mi líbila postava Candyho jako milého staršího pána, který chtěl na stáří klidně žít a pomoct Georgovi a Lenniemu s jejich nápadem. Celou knížku hodnotím velmi kladně.
Úryvek: (strana 92)
Lennie se vyděsil. Obličej se mu zkroutil. Vtom zaječela, a jeho druhá ruka jí přikryla ústa a nos a sevřela se. „To ne, prosím vás,“ žadonil. „Nechte toho, prosím vás. George se bude zlobit.“
Škubala se mu divoce pod rukama. Nohama tloukla do sena a hleděla se mu vykroutit, zpod ruky mu vycházelo zastřené ječení. Lennie se hrůzou rozplakal a začal ji prosit: „Jé! Tohle mi, prosím vás, nedělejte. George pak řekne, že jsem něco proved. A nedovolí mi opatrovat králíky.“ Pohnul trochu rukou a z jejích úst vyšel chraplavý výkřik. Tu se Lennie dohřál. „Nechte si to už! Jenom mi neječte! Ještě mě přivedete do maléru, tak jak to říkal George. Nechte toho už přece!“ Ale ona sebou škubala dál a v očích měla šílenou hrůzu. Zacloumal jí proto, měl už na ni vztek. „Přestaňte mi ječet!“ A zacloumal jí, její tělo sebou plesklo jako ryba. A už se ani nepohnula, neboť Lennie jí zlomil vaz.
