Kniha: 1984
Autor: George Orwell
Deník přidal(a): Vojtěch Hýka
Nakladatelství Argo, Praha 2015; překlad Petra Martínková
Příběh se odehrává v Londýně roku 1984. Celý svět je rozdělen na tři části: Oceánii (Velká Británie, Francie, Amerika,…), Eurasii (Čína, Japonsko, Korea,…) a Eastasii (Afrika, Portugalsko,…).
Společnost, která se v příběhu vyskytuje, je rozdělená na Vnitřní stranu, Vnější stranu a Proléty. V Oceánii vládne Velký Bratr tzv. angsocem – totalitní režim vycházející z anglického socialismu. Lidé jsou sledováni a odposloucháváni obrazovkami. Politická strana „Strana“, kterou vede Velký Bratr, lidmi manipuluje, nikdo se nepamatuje minulost. To proto, že minulost stále upravuje.
Kniha je rozdělená na tři části. První část popisuje totalitní režim v Oceánii a Winstonův nesouhlas s režimem. V druhé části se Winston pozná s Julií a rozvíjí jejich vztah. V třetí části knihy jsou oba dopadeni, zatčeni, mučeni a převychováváni.
V románu se vyskytuje mnoho retrospektiv a je velice důkladně popisováno prostředí. Příběh je psán v er – formě.
Hlavními postavami jsou Winston Smith a Julie. Winston je hubený a vysoký muž, který je zaměstnán na ministerstvu Pravdy, kde upravuje články tak, aby vyhovovaly současným tvrzením Strany. Je velice zvídavý, nesouhlasí se Stranou, má vlastní názory a myšlenky. Julie je velmi krásná, chytrá a odvážná šestadvacetiletá dívka, která žije na internátě. Pracuje v oddělení literatury, kde se upravují a píší romány. Se Stranou nesouhlasí, ale snaží se být její vzornou členkou, aby na sebe neupoutala pozornost.
Vedlejšími postavami jsou O’Brien a pan Charrington. O’Brien je kolega a „kamarád“ Winstona, který předstírá, že opovrhuje režimem a nesouhlasí s Velkým Bratrem. Ve skutečnosti je příslušníkem ideopolicie. Pan Charrington je muž, který se převlíká za staršího pána. Je také příslušník ideopolicie. Také vlastní obchod se starožitnostmi.
Winston Smith objevil ve svém bytě místo, kde není pod dohledem obrazovky. U pana Charringtona si koupil deník, do kterého psal všechen nesouhlas se Stranou. Věděl, že za toto mu hrozí vaporizace, ale i přesto si deník psal. V práci se zůčastnil „Dvou minut nenávisti“, kde Strana ukazovala Emmanuela Goldsteina jako největšího nepřítele strany. Při ní si všiml O’Briena. Z jeho výrazu Winstonovi došlo, že je také proti režimu a začal se ním bavit. Potkal také mladou ženu, ke které ale z neznámých důvodů cítil nenávist a zlost. Jednou jí upadly věci na zem. Protože mu jí bylo líto, pomohl jí věci sesbírat. Při této příležitosti mu slečna předala papírek s nápisem „Miluji tě“. S touto slečnou, Julií, se začal scházet v pokoji nad starožitnictvím pana Charringtona. Tento pokoj nebyl hlídán obrazovkou, proto si zde mohli dělat, co chtěli. Bohužel nevěděli, že pan Charrington je příslušníkem ideopolicie.
O’Brien, kterému Winston důvěřoval, pozval Julii a Winstona k němu domů, aby se mohli podívat na nové vydání Newspeaku – nové verzi angličtiny, která vyhovuje Straně. Tvrdil, že jeho obrazovku dokázal vypnout, a tak začali mluvit o nenávisti k Velkému Bratrovi. O několik dní později se Winston s Julií opět sešli v pokoji u pana Charringtona. Když si povídali u okna, odpověděl hlas z obrazovky, která byla schovaná v pokoji. Oba byli zatčeni a odvedeni příslušníky ideopolicie do vězení Ministerstva lásky.
Winston Smith trpěl ve vězení hladem, ztratil pojem o čase a stále myslel na Julii, do které byl zamilovaný. Byl velice překvapený, když viděl O’Briena, který se podílel na jeho mučení. Jedním druhem mučení bylo elektrické křeslo, kde Winstona trápili, dokud nebyli spokojeni s jeho odpověďmi. Během mučení ho donutili přiznat se i k činům, které nikdy neudělal. Poslední částí jeho utrpení byla místnost 101. V této místnosti každý čelil svým největším hrůzám. Pro Winstona to byly krysy. Zde si uvědomil, že miluje Velkého Bratra. Zde také zradil Julii. Začal křičet, aby to udělali jí a jeho nechali být. Tím byla jeho převýchova dokončena a Winston byl propuštěn na svobodu. S Julií se po propuštění neviděl, naposledy ji viděl v místnosti 101, kde měla obrovskou jizvu přes obličej. Přiznala mu, že ho také zradila. U soudu na Ministerstvu lásky Winston Smith vše přiznal a nakonec byl zezadu zastřelen.
Tato kniha mne velice zaujala. Nečekal jsem, že by mohl být Winston Smith vaporizován. Velice mě překvapil O’Brien, který jen čekal na příležitost, aby ho mohl dopadnout. Nedovedu si představit žít v tomto režimu, kde by děti udávaly své rodiče a všichni byli hlídáni „obrazovkami“. Nejvíce mě však překvapilo, že Winston nakonec mučení podlehl a začal milovat ideologického Velkého Bratra. Očekával jsem, že si do poslední chvíle udrží své názory a myšlenky.
Další podobné materiály na webu:
