Deník Anne Frankové – čtenářský deník

Kniha: Deník Anne Frankové

Autor: Anne Franková

Deník přidal(a): Agáta97

Přidáno na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Anne Franková

Její rodina se mezi lety 1942 – 1944 ukrývali v tzv. zadním domě otcovy firmy. Spolu s nimi byla v úkrytu ještě jedna rodina a rodinný známý.

Anne Franková si v těchto letech psala deník. Deník obsahuje popis velice krátké části, když se rodina ještě neukrývala a zbylé části už jsou psané jen z úkrytu.

Deník zpočátku nebyl nikomu adresován, Anne se poté rozhodla adresovat dopisy smyšlené přítelkyni Kitty.

V knize je velice patrný vývoj samotné autorky. Deník začíná psát jako nezkušená malá dívenka, je konci knihy se ale setkáme s nevšedně vyspělou mluvou, dlouhými souvětími a celkově velkým progresem.

Anne Franková byla na svůj věk velmi vyspělá a to co psala by se jen těžko mohlo rovnat tvorbě dívek v jejím věku.

Na začátku sama sebe popisuje jako „dívku za kterou všichni chlapci letí“, ale v průběhu ukrývání si Anne uvědomí sama sebe a zjistí, že taková vůbec není. Doba strávená v zadním domě autorku hodně změní, i když si to sama možná ani neuvědomí.

 

Anne Franková ve svém deníku mluví o hodně věcech. Zde jsou ty nejpodstatnější:

 

  • Sváry s matkou

Tento problém ve svém deníku Anne řeší asi nejčastěji. S matkou si prostě a jednoduše nerozumí. Nikdy jí nepřišla jako správná matka, nikdy pro ní nebyla dostatečným vzorem a jak sama říká v dětství se díky ní musela vychovat sama. Anne tvrdí, že při každé situaci jí matčino chování přišlo nemožné. Tento problém je v knize řešen několikrát.

 

  • Láska k otci (přezdívka: Pim)

Otec je přesný opak matky. Má ho ráda, je milý, dobrosrdečný a obětavý. Dokáže jí dobře poradit, a když je nějaký problém, vždy jako první běží za ním. Ke konci knihy se ale setkáváme s pochybnosti v jejich vztahu, také díky nevhodnému dopisu, který Anne otci „poslala“. Potom s ním už chce trávit méně času, ale stále tvrdí, že ho má ráda.

 

  • Peter

Je kapitola sama pro sebe. Je velice zajímavé jak zpočátku knihy se Anne o Petera vůbec nezajímá, bere ho jako prostou součást kolektivu spolubydlících. Poté se ale jejich vtah začne vyvíjet. Začnou spolu hodně mluvit. Vždy spolu chodí na půdu a tam si povídají a sblíží se. Peter je od začátku velice nesmělý a trochu stydlivý. Anne se ale podaří prolomit ledy a zanedlouho si povídají o tématech, která byla dřív mezi nimi tabu, jako například o intimitě a sexu.

Jejich vztah se tak vyvine, že se sblíží po fyzické stránce a dojde i na pusu.

Ke konci knihy Anne zjišťuje, že si Petera „omotala kolem prstu“ (bráno s velkou nadsázkou), ale on jí nikam neposune a neví, jak se ho má zbavit. Zjistí, že on je pod její úroveň a vždy zůstane tak nesmělý.

Kdyby rodinu nezatkla zelená policie, bylo by zajímavé sledovat, kam se vztah vyvine, to se už ale nikdy nedozvíme.

 

  • Politická situace

Anne nás nezapomíná informovat o aktuální válečné situaci a celkové politice ve světě. To dává čtenáři přehled, v jaké fázi vývoje se právě nachází a poskytuje mu možnost orientace.

 

  • Vztahy s ostatními členy osazenstva

Paní Van Daanová: sebestředná drbna, ráda vyvolává konflikty a hádky, je ráda středem pozornosti, je pracovitá, ale při práci nezapomíná remcat a také jí velice jde kritika ostatních lidí

Pan Dussel: do úkrytu byl přijat až po jisté době, kdy mu byla možnost nabídnuta, starý mrzout, který má své staré zvyky, kterých se nehodlá vzdát, je otravný, s Anne sdílí pokoj

Pan Van Daan: hooodně kouří, rád diskutuje o politice a hádá se se svojí ženou

Margot: sestra Anne, prostá, nekonfliktní, pracovitá, její přání po válce bylo odejít do Jeruzaléma a pomáhat v nemocnici (?)

 

  • Denní pořádek v zadním domě

Anne měla na psaní hodně času, takže detailně popsala jak samotný zadní dům, tak aktivity v něm. Židé věnovali hodně času učení. Každý z nich hodně četl. Anne se věnovala několika činnostem. Učila se několik jazyků (francouzsky, anglicky latinsky,…) studovala rodokmeny, četla historické knihy, dělala dopisní kurzy, psala a další.

 

  • „Ukrývatelé“

Neboli lidé, bez kterých by se neobešli. Zaměstnanci otcovy firmy. Bep, Miep, Kugler, Jan, Kleiman. Pravidelně jim nosili vše, co si poručili a zásobili je zprávami „zvenku“. Bylo to pro ně vždy příjemné rozptýlení.

 

4. srpna 1944 byli všichni obyvatelé zadního domu společně s Kuglerem a Kleimanem zatčeni a převezeni do koncentračních táborů. Jediný, kdo přežil, byl otec Anny Frankové Otto Frank.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: