Kniha: Proměna
Autor: Franz Kafka
Deník přidal(a): –
Více deníků na Studijni-svet.cz
Franz Kafka
Život a postoje autora:
- Žil v letech 1883 až 1924. Byl to pražský německy píšící spisovatel židovského původu a jeden z nejvlivnějších autorů 20. století.
- Narodil se v Praze na Starém Městě, kde prožil téměř celý svůj život. Vystudoval práva.
- Celý život pracoval jako úředník v dělnické úrazové pojišťovně. Tuto byrokratickou práci ze srdce nenáviděl, protože ho okrádala o čas na psaní.
- Zásadní vliv na jeho život a tvorbu měl jeho komplikovaný vztah s otcem (Hermannem Kafkou), který byl velmi autoritativní, tvrdý a praktický obchodník. Kafka se vedle něj cítil slabý, méněcenný a nepochopený.
- Kafka byl velmi citlivý, úzkostlivý a trpěl pocity životního odcizení (izolace). Měl tři neúspěšná zasnoubení (např. s Felice Bauerovou).
- Zemřel mladý na tuberkulózu v rakouském sanatoriu.
- Svému nejlepšímu příteli, spisovateli Maxu Brodovi, před smrtí přikázal, aby veškeré jeho nedokončené rukopisy bez milosti spálil. Brod ho naštěstí neposlechl a díla vydal, čímž Kafku posmrtně proslavil po celém světě.
Autorova další tvorba:
- Romány (vydané posmrtně Maxem Brodem): Proces, Zámek, Amerika (Nezvěstný).
- Povídky a novely: Proměna, Ortel, V kárném táboře.
- Dopisy a deníky: Dopis otci (nikdy nedoručený dopis, ve kterém analyzuje svůj traumatický vztah s otcem).
Dílo: Proměna (Die Verwandlung)
Základní literární teorie:
- Literární druh: Epika (próza).
- Literární žánr: Povídka (často označována i jako novela).
- Téma a hlavní myšlenka: Kritika maloměšťáctví a sobectví rodiny. Kniha zobrazuje absolutní pocit lidského odcizení, osamělosti a neschopnosti komunikace s okolím. Proměna v hmyz je metaforou – Řehoř se stal pro rodinu i společnost jen užitečným nástrojem na peníze, a když přestane fungovat, je bez milosti zavržen jako odporný hmyz.
- Časoprostor: Děj se odehrává v blíže neurčeném čase (začátek 20. století) ve stísněném pražském bytě rodiny Samsů. Děj neopustí zdi bytu, což umocňuje pocit klaustrofobie.
Kompozice a jazyk:
- Kompozice: Chronologická. Povídka je rozdělena do 3 logických celků (kapitol).
- Forma a vypravěč: Er-forma (3. osoba), ale perspektiva je přísně omezena pouze na to, co vidí, slyší a cítí Řehoř ze svého pokoje (tzv. personální vypravěč).
- Jazyk: Strohý, byrokratický, chladný a spisovný jazyk bez emocí a zdobných uměleckých prostředků. Absurdní a tragická situace (proměna v brouka) je popisována věcně, jako by šlo o běžnou každodenní rutinu, což vytváří naprosto unikátní, děsivý kontrast (tzv. kafkovská absurdita). Objevuje se vnitřní monolog Řehoře.
Charakteristika hlavních postav:
- Řehoř Samsa: Hodný, laskavý a pracovitý obchodní cestující. Poslušně živí celou rodinu a splácí otcovy staré dluhy. I po proměně v odporný hmyz mu uvnitř zůstává lidská duše, cítí vinu za to, že rodině přidělává starosti. Tiše trpí jejich nenávist a nakonec se pro jejich blaho obětuje a dobrovolně zemře.
- Markéta Samsová: Řehořova sestra, tichá dívka, která ráda hraje na housle. Její charakter prochází obrovským vývojem – zpočátku Řehoře lituje, jako jediná ho krmí a uklízí mu. Postupem času v ní ale převládne odpor, Řehoř se jí hnusí a je to právě ona, kdo rodině řekne, že se toho netvora musí za každou cenu zbavit.
- Pan Samsa (otec): Tvrdý, autoritativní otec. Dokud Řehoř vydělával, otec byl líný a seděl doma. Po synově proměně zázračně „ožije“, začne pracovat a stane se agresivním. K synovi necítí žádnou lítost, nenávidí ho a nakonec ho surově zraní jablkem.
- Paní Samsová (matka): Slabá žena trpící astmatem. Záleží jí na tom, co si myslí okolí. Sice svého syna v jádru stále miluje, ale fyzicky se ho tak štítí a bojí, že při pohledu na něj omdlévá.
- Posluhovačka: Hrubá, stará služebná, která nastoupí poté, co rodina zchudne. Jako jediná se Řehoře vůbec neštítí, bere ho jako podivné obří zvíře, tyká mu, občas na něj s výsměchem promluví a po jeho smrti jeho tělo chladnokrevně vymete na smetiště.
Detailní děj:
1. část: Mladý obchodní cestující Řehoř Samsa se jednoho rána probudí ve své posteli a s hrůzou zjistí, že se přes noc proměnil v obří, odporný hmyz s mnoha nožičkami a tvrdým krunýřem. Místo paniky a zděšení nad svou novou podobou ho však jako uvědomělého úředníka trápí jediná absurdní věc – že zaspal, nestihl ranní vlak a přijde pozdě do práce, ze které živí celou rodinu. Rodiče i sestra klepou na jeho zamčené dveře. Za chvíli dorazí dokonce i prokurista z jeho firmy, aby zjistil, proč vzorný zaměstnanec nedorazil. Řehoř se po dlouhém zápase s novým, nemotorným tělem dokodrcá ke dveřím a odemkne zubama. Když ho rodina a prokurista spatří, nastane obrovský zmatek. Matka omdlí, vyděšený prokurista uteče z bytu a rozzuřený otec popadne hůl a syčením zažene zraněného a zmateného Řehoře zpět do pokoje, kde ho nekompromisně zamkne.
2. část: Řehoř si pomalu zvyká na svůj nový zvířecí život. Zjišťuje, že mu chutná jen staré a zkažené jídlo, a objevuje zálibu v lezení po stěnách a stropě. Celá rodina je z něj v šoku. Nikdo s ním nekomunikuje, protože on sám vydává jen neartikulované zvířecí pisklavé zvuky (přestože on jim rozumí každé slovo). Jediná sestra Markéta projevuje kousek soucitu – překonává odpor, nosí mu dvakrát denně zbytky jídla a zpočátku se mu snaží porozumět. Jednoho dne se matka se sestrou rozhodnou, že z Řehořova pokoje vystěhují nábytek, aby měl více místa na lezení. Řehoř, který si chce zachovat alespoň nějaké zbytky lidství a vzpomínek, se zoufale přitiskne na obraz dámy v kožichu, aby jim ho nedovolil odnést. Když ho matka uvidí na stěně, dostane záchvat a omdlí. V ten moment se z práce vrací otec. Když vidí omdlelou matku, domnívá se, že jí Řehoř ublížil, a začne po něm v obrovském vzteku házet tvrdá jablka z mísy. Jedno z jablek se Řehořovi bolestivě zaryje hluboko do měkkého krunýře na zádech a těžce ho zmrzačí.
3. část: Rodina zchudla, protože přišla o Řehořův plat, který je dříve pohodlně živil. Otec, matka i Markéta si proto musí najít práci a propustí drahou služku, kterou nahradí hrubou starou posluhovačkou. Řehoř chřadne v prachu a tmě svého pokoje, jablko v jeho zádech hnije a rodina na něj úplně zapomíná – už mu ani neuklízí. Aby rodina získala peníze, pronajme jeden pokoj třem arogantním, pedantským nájemníkům. Jednoho večera hraje Markéta nájemníkům v obýváku na housle. Řehoř, váběn krásnou hudbou (což je důkaz jeho lidské duše, nikoliv zvířecího instinktu), zapomene na opatrnost a vyleze ze dveří ven do obýváku. Nájemníci ho spatří, s odporem okamžitě dají výpověď z bytu a odmítnou rodině zaplatit. Po této katastrofě Markéta s pláčem rodičům řekne, že tohle monstrum už dávno není jejich bratr a syn, a že se ho musí zbavit, jinak je všechny zahubí. Zoufalý, zesláblý a pocitem viny zdrcený Řehoř se s obrovskou námahou odplazí zpět do svého pokoje a nad ránem tiše, dobrovolně a smířeně zemře. Druhý den ho najde posluhovačka a jeho vyschlé tělo vymete ven jako smetí. Rodině se okamžitě neuvěřitelně uleví. Oblečou se do svátečního, vyrazí si na slunný výlet za město a rodiče spokojeně pozorují rozkvetlou dceru Markétu s tím, že je čas najít jí dobrého ženicha. Na troskách Řehořova obětování se začíná jejich nový, sobecký život.
Vlastní názor na dílo:
Musím přiznat, že povídka pro mě byla naprostý šok. Něco tak skvěle napsaného, ale zároveň tak smutného, jsem dlouho nečetla. Jako čtenář jsem s Řehořovým utrpením naprosto soucítila. Hlavní postavu jsem měla ráda. Řehořova jediná starost byla, jak by udělal své rodině radost, živil ji a miloval je, ale oni se k němu otočili zády přesně v době, kdy je nejvíce potřeboval. Gradaci povídky stupňuje i zásadní změna chování Řehořovy sestry, která ze začátku s Řehořem soucítí, ale později ji začne obtěžovat, připadá jí odporný a na obtíž. Řehořova rodina ho odsuzuje za to, jak vypadá, ale vůbec si nevzpomenou na to, že je roky bez řečí živil a že je má stále rád. Nezajímá je, jak se asi uvnitř cítí. Jejich chování mi ke konci přijde naprosto nelidské – chovají se spíše jako hmyz oni sami. Jde jim jen o sebe.
Povídka se mi jinak četla skvěle. Byla srozumitelně napsaná bez zbytečných uměleckých prostředků. Autor jednoduše psal to, co cítil, a to se mi líbilo. Jako čtenář jsem se do příběhu hned dostala, i když musím uznat, že začátek povídky je malinko zdlouhavý (myslím tu část, kdy se Řehoř nemůže dlouho přetočit ze zad na nožky). Velice ale obdivuji to, jak Kafka popsal Řehořovy pocity a myšlenky. Během povídky se Řehořovo přemýšlení vyvíjí. Zpočátku přemýšlí spíše jako nešťastný člověk, ale postupně se i on sám začíná cítit jako ten, za koho ho všichni považují – tedy jako pouhý brouk. Mění se i jeho chutě, jeho tělo těžkne, každý pohyb navíc je obtíž. Celý tenhle proces úpadku je geniálně popsán. Musím přiznat, že jakkoliv je povídka depresivní, tak je to opravdu skvělá četba. Myslím, že se k ní ještě někdy vrátím a všem ji doporučuji.
